PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1897)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 11.9.2024)
75 %. Petr Zelenka umí napsat figuru nonkonformního, outsiderského podivína, jejíž vnitřní svět je zdrojem humoru a současně i dojímá. Takovou je i téměř všemi přehlížený rekvizitář, který trpí náladou permanentního nedocenění a neopětovaným milostným citem. Ivan Trojan svérázného hrdinu bravurně herecky uchopil, s pochopením pro jeho specifické vnímání reality i originalitu způsobů, jak se s ní vypořádat. Příběh by na konci snad snesl o něco méně sentimentu, komplexně ale každopádně svede nejen zaujmout a příjemně pobavit, ale také nenásilnou formou ponouknout k sebereflexivnímu zamyšlení se nad vlastním žebříčkem životních hodnot a priorit.
(zadáno: 28.8.2024)
Nespornou oporou jevištní adaptace je silný text novely Kressmann Taylor. Pouze prostřednictvím vzájemné korespondence dvou mužů dokáže autorka rozehrát širokospektrální příběh o tom, jak podlehnutí jednoho z nich obludné ideologii svede nejen zpřetrhat pouto jejich letitého přátelství, ale strmě jej zvrátit ve jménu vendety v duel doslova na život a na smrt. Inscenaci se daří díky jednoduchým, avšak působivým divadelním prostředkům podtrhnout vyznění ústředních myšlenek a napomoci tomu, aby se k nim vnímavý divák mohl případně i zpětně vrátit a reflektivně se pozastavit nad tím, co všechno, žel, zůstává tak nepříjemně a nebezpečně aktuálním.
(zadáno: 28.8.2024)
Inscenace je specifická svébytně poetickou formou, stejně jako pozoruhodným nápadem uvádět ji v prostorách významných staveb ze Santiniho architektonického portfolia. Miloslav König (v titulní roli) spolu s Lucií Trmíkovou osloví diváka maximálním prožitkem i pečlivě kladeným důrazem na každé z vyřčených slov. V jejich soustředěné, místy jakoby až obřadné interpretaci, podpořené živým hudebním doprovodem souznící trubky a varhan/kláves, zřetelně vynikne kontrast mezi touhou po dokonalosti a limity lidského počínání, mezi hranicemi racionality a neuchopitelnou šíří duchovního světa, mezi tím, co pomíjí a tím, co přetrvává. Obohacující zážitek!
(zadáno: 18.8.2024)
Hra prostřednictvím jiskrné polemiky svérázné, životem otřískané barmanky Maude s upjatým kunsthistorikem Lionelem o pravosti Pollockova obrazu otevírá zásadní, hluboce lidské otázky. D. Krejčík s M. Stropnickým empaticky herecky partneří. Promyšleně a důsledně si pohrávají s vícevrstevnatostí textu, daří se jim důvtipně pracovat nejen s kontrastem osobnostního nastavení obou postav a úhly jejich pohledu na věc, ale též s humorem, nadsázkou i ironií, což v samotném závěru umožní naplno vyznít vážnějším tónům příběhu i umocnit katarzní účinek odhodlání nic nevzdávat a poselství, že skutečné hodnoty nelze vyčíslit v žádné z peněžních měn světa.
(zadáno: 15.8.2024)
65 %. Komedie o svérázném průběhu vlastního terapeutického programu, který si naordinuje muž poté, kdy u něho zaťuká krize středního věku s neodbytným pocitem životní stagnace a ujíždějícího vlaku a rady odborníků selhávají. Oba herečtí kolegové spolu přínosně partneří, Tereza Rumlová skvěle zvládá přeměny do jednotlivých postav v rychlých střizích, Jiří Valeš svého hrdinu vybavil roztomilou neohrabaností "allenovského" typu. Efekt zpestření mají dotáčky konzultací s psychoanalytikem a adiktologem, mimo důvtipu funkce předělu scén jsou i zdrojem milého humoru. V každém ohledu vkusná zábava, jdoucí naproti příjemně strávenému diváckému večeru.
(zadáno: 2.8.2024)
(zadáno: 2.8.2024)
(zadáno: 31.7.2024)
Obsazení Lenky Vlasákové a Jana Dolanského je nesporně trefnou volbou, jejich herecké kvality jsou mnohokrát prověřené napříč žánry. Stejně tak fakt, že v reálu tvoří manželský pár, chemii mezi životními ztroskotanci, kteří si zde tak nějak zkrátka zbyli, umocňuje vděčně na druhou. Během dialogů to uvěřitelně jiskří a "oťukávacím" interakcím neschází šmrnc autenticity. Ke škodě věci bohužel je místy až úporná snaha vytěžit z každé situace humor téměř za každou cenu, což citelně tlumí prostor možnosti vyvážit vtipné pasáže textu hry jímavými okamžiky a dovolit jim naplno vyznít. I přesto se ale ve výsledku jedná o solidní, příjemnou podívanou.
(zadáno: 25.7.2024)
65 %. Jmenuje se Eda, ale nikdo mu neřekne jinak než Pako. Je vypravěčem a hlavním hrdinou retro komedie o dospívání v osmdesátkách. Brzo mu bude patnáct, takže má momentálně plnou hlavu vytoužené občanky, řidičáku a fichtla, protože pak přece rozhodně stoupnou jeho šance regulérně sbalit Soňu. A jakou roli v tom všem sehrají kluci z party? Pavel Liška a Michal Isteník si publikum získají doslova během okamžiku, divácky vděčně fungují jejich občasné zcizovací průpovídky ve chvílích, kdy si vzájemně objasňují názory na průběh jevištní akce. Hořkosměšně nostalgická, mile zábavná jízda, během níž to skvěle šlape také tříčlenné doprovodné kapele.
(zadáno: 20.7.2024)
75 %. Veskrze příjemné, přiměřeně nostalgické kabaretní pásmo věnované stému výročí narození Jiřího Šlitra, umělce vícera nadání. Během večera se dostane na tři stěžejní z nich, jednak prostřednictvím vyprávění Jiřího Suchého a doprovodných projekcí, zejména pak ale samozřejmě připomenutím několika z jeho hudebních hitů. Komorní prostředí divadla napomáhá vytvoření vlídné, téměř až rodinné atmosféry a vzpomínání tohoto typu vysloveně sluší. Potlesk, který během produkce zazní, s nenucenou samozřejmostí neomylně míří k samotnému autorovi tam nahoru, stejně jako růže, odeslaná oslavenci za pomoci půvabného, něžně poetického jevištního "kouzla".
(zadáno: 9.7.2024)
75 %. Zdráháte se uvěřit tomu, že by vás čerstvý svoz nebožtíků do pitevny svedl příjemně pobavit a nakonec i něžně dojmout? V nové komedii Studia DVA vás o tom milerádi přesvědčí. Osobitě poetická vnímavost Davida Drábka se tady ve vyváženém poměru prolíná s jeho neotřelým, nenásilným, sympatickým humorem a bezbřehostí hravosti a imaginace. Šestice typově trefně obsazených herců je skvěle sehraná, svěřené party si všichni očividně užívají. Specifika prostředí podtrhují kouzelné, detailně vymazlené kostýmy i nápaditá scéna. Dva chytlavé songy z dílny dvojice Král-Belko náladotvorně umocní atmosféru. Vysloveně milý, osvěžující divácký zážitek!
(zadáno: 29.6.2024)
Veskrze šťastně symbiotické souznění všech inscenačních složek se svébytnou hravostí básní a poetických miniatur Ivana Wernishe. Zde zvolená forma zdaleka jen nepodtrhuje obsah, ale souběžně zhmotňuje i nezaměnitelnou, snovou, pábitelskou atmosféru autorova světa. Kdybych byla Wernishův verš, přála bych si takhle divadelně ožít. Kdybych byla nadsázka či skrytý význam, přála bych si takhle optimálně vyznít. Kdybych byla herecký úkol, přála bych si takhle soustředěné, na mě napojené interprety. Kdybych byla Nová scéna, přála bych si repertoár, který by do mých prostor takhle adekvátně zapadal. Jsem divačka. Co víc si mohu v tomto případě přát?!
(zadáno: 27.6.2024)
Markus Malin stojí právě tváří v tvář nevyzpytatelnému a notně podlému soupeři, o to zákeřnějšímu, že se s ním utkává poprvé. Ten troufalý vyzyvatel má na dresu nápis Krize středního věku a hodit do ringu ručník se očividně jen tak nechystá. Zato je zřejmé, že hlavnímu hrdinovi je sdílení vlastních pocitů s publikem rozhodně bližší a příjemnější než každá z předražených rad osobní psychoterapeutky. Marek Němec se se svěřenou postavou svede empaticky propojit, celý příběh předává s vtipem a natolik autentickým a enegickým drajvem, že té neodolatelně dojemné kombinaci lůzrovských nálad s nezdolným odhodláním neprohrát dost dobře nelze nefandit.
(zadáno: 24.6.2024)
(zadáno: 24.6.2024)
(zadáno: 23.6.2024)
75 %. V komorní hře s neotřelou detektivní zápletkou se zřetelně kontrastně střetává víra a racio, zázrak a vědecky podložená fakta, neuchopitelné s hmatatelným. Pod empatickou režijní taktovkou M. Vokouna působivě rozehrávají se solidní dávkou pestrých emocí všechny tři herečky příběh o tajemstvích ukrytých v minulosti a za klášterní zdí. Nejsilněji mě zasáhl výkon E. Nejedlé, která jako by se propojila se složitým vnitřním světem svěřené postavy novicky Agnes a její oči opravdu spatřily cosi nadpozemského. Ten večer jsem z divadla odcházela s ozvěnou andělského hlasu nebohé Agnes a myslí plnou otázek, neodbytných i pro svou nejednoznačnost.
(zadáno: 22.6.2024)
75 %. Mají vanu plnou prolínajících se vzpomínek, myšlenek, tužeb, životních snů i uměleckých teorií. Zatímco za oknem žižkovské garsonky v Krásově ulici se o slovo hlásí první jarní noc roku 1942, koupelna v přízemí se pozvolna mění v artificialistický ostrov, na němž se realita snoubí s abstrakcí. Tři svérázné individuality, tři osudově, umělecky a především lidsky propojené životy, tři vyrovnané, maximálně soustředěné herecké výkony. Ponořte se na těch pár prchavých okamžiků spolu s nimi do svébytně poetické atmosféry, zaposlouchejte se a nechte se unášet proudem slov na vlně bezbřehé asociativní imaginace. Toyen tak jsem vám chtěla říct.
(zadáno: 17.6.2024)
75 %. Interpretovat dopisy tak, aby byla vystižena atmosféra jejich vzniku, tedy i nálada a momentální rozpoložení pisatele, je náročnou disciplínou. Herec se musí spolehnout prvořadě na intonačně promyšlenou práci s hlasem, oporu má pouze v drobných gestech a úsporné mimice. Ve hře Milostné dopisy je navíc potřeba korespondenci přirozeně propojit v příběh jednoho výjimečného, dlouholetého vztahu. E. Vášáryová a M. Kňažko jsou mistry svého oboru, vše zmíněné naplňují s odzbrojující samozřejmostí. Publikum s nimi jde od prvních řádků až po dojemný finální song. Milým bonusem inscenace je i jejich mateřština, která celku dodává šmrnc libozvuku.
(zadáno: 14.6.2024)
75 %. Vyjma tématu zmiňovaného v anotaci se inscenace originálního stylu věnovala i hledání a naplnění obsahu slova prostor. Jevištní i životní. Tvůrci při tom všem nacházeli a nabízeli zajímavé významové posuny. Divadelní i existenciální.
(zadáno: 12.6.2024)
65 %. P. Erbes a B. Jedinák v inscenaci obrací pozornost retrospektivně na výjezd československých umělců roku 1968 do Las Vegas. Tuto událost nahlíží z více úhlů, přičemž posilují absurdní linku místy až bizarního pozadí celé akce. Dotýkají se též i účelově přibarvené prezentace jejího průběhu po návratu, zkoumají mj. i syndrom potřeby hledání identity - vlastní, kulturní i národní, naznačenými posuny k dnešku otevírají otázku našeho postavení ve světě jakožto trvale všeplatnou. Byť se tvůrčí důvtip místy dotýká hrany srozumitelnosti a forma tlumí obsah, sdělení se nerozmělní. Nezaměnitelný šmrnc pak celku dodává smysly pohlcující atmosféra.
(zadáno: 12.6.2024)
(zadáno: 8.6.2024)
Otevřená intimní narozeninová reflexe plná bilančních pochyb o smyslu(plnosti) bytí. Dotěrnost stínů minulosti, obav z přítomnosti i mizérie budoucnosti zintenzivňují hmatatelnou potřebu hledání naděje. Mrazivě konkrétní připsané zcizovací intermezzo podtrhne naléhavost sdělení. T. Dočkalová v ústřední roli oslavenkyně opětovně podává mimořádný, detailně propracovaný herecký výkon, publikum doslova magnetizuje autenticitou prožitku. R. Malinská živě interpretuje téměř veškerou hudbu, zvuky, ruchy a vzruchy, přičemž ale zdaleka není jen jakýmsi ztělesněným echem depresivních myšlenek a nálad. Silný, emočně působivě doznívající divácký zážitek.
(zadáno: 2.6.2024)
75 %. Divadelní adaptaci románu Rozum a cit nechybí tvůrčí um a cit pro kompozici celku i promyšlený detail. Díky působivé souhře hereckých akcí, scénografie, světelné koncepce, projekcí a náladotvorné hudby ožívá Anglie konce 18. století před zraky diváků, téměř jako by vystoupila z dobového obrazu, přičemž je plně využito možností plenéru zámeckého parku u Otáčivého hlediště. Dlužno zmínit i vděčně efektní zapojení většího počtu secvičených koní. Akcentací romantické linky příběhu dvou sester s protipólným uspořádáním racionality a hypersenzivity jde inscenace adekvátně naproti specifikům prostoru a naplnění oddechové funkce letní produkce.
(zadáno: 29.5.2024)
Herecký koncert Iris Kristekové a Mileny Steinmasslové pod empatickou režijní taktovkou Jakuba Špalka. Černá tragikomedie s prvky psychothrilleru se soustředí na vztah zapšklé matky a staropanenské dcery. Podivínský toxický vztah plný vzájemného zraňujícího osočování a krutých schválností, syrovější a drsnější než celý irský zapadákov. Je v něm, stejně jako na duši obou žen, víc žmolků než v instantním nápoji Vital, který matka s železnou pravidelností konzumuje. Příběh o nenaplněných touhách a snech a o promarněné poslední šanci na životní změnu je v komorním prostoru Klubovny tak na dosah, až se z toho útroby svírají. Silný divácký zážitek!
(zadáno: 26.5.2024)
75 %. Reflexivnímu pohledu Jakuba Čermáka do zpětného zrcátka éry normalizační populární hudby nechybí dle očekávání autorská originalita, neotřelý humor a sarkasticky řízná nadsázka. K jakému kroku svede krále posluchačských srdcí marné volání po barevných filtrech a flitrech, jež by osvěžily všudypřítomnou (nejen) šoubyznysovou šeď? Kam náhle zmizí a jak dopadne jeho návrat? Mimořádně disponovaný soubor ŠD, tentokrát v čele s odzbrojujícím výkonem Jana Mansfelda, opětovně prokazuje svoji talentovou všestrannost, inscenaci a zážitku dobře slouží vyloženě vymazlená hudební složka a zdařilé choreografie. Wunderbar Brundibar, šalalalalalali! :)
