PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1897)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 15.11.2025)
65 %. Komedie, jejímž zřejmým spoluautorem je život sám, nabízí kombinaci oddechové zábavy i příjemného dojetí. Tři bývalé spolužačky, které se nikdy až tak úplně nemusely, svede dvacet let po maturitě na bar non-stopu Tečka náhoda a momentální společný pocit, že líp už na poli mateřském a partnerském zkrátka bylo. Následný neplánovaný trip noční Prahou jim nakonec pomůže nečekaně pootevřít cestu nejen zpátky k sobě samým, ale i k vzájemnému pochopení a dokonce přátelskému spiklenectví. Trojlístek hereček si bilanční bláznivou jízdu svých hrdinek očividně empaticky užívá, Lukáš Burian ve více mužských rolích s nimi skvěle drží krok i běh. :)
(zadáno: 14.11.2025)
Ústecké inscenaci se podařilo Nezvalovo dílo uchopit vskutku originálním způsobem. Textu prospěly oživující úpravy i svérázný kabaretní rámec a hravá nadsázka, která funguje a baví zároveň. Nezaměnitelně poetická atmosféra okouzlí divákovy smysly a dynamický temporytmus jim nenechá ani na okamžik polevit v soustředění se na jevištní akce. Klobouk dolů před všemi herci, kteří bravurně zvládají nejen interpretaci poměrně náročně strukturovaného textu, ale i nejrůznější pěvecké formy, důslednou stylizaci jednotlivých postav i svižnou choreografii tanečních vstupů. Intenzitu zážitku umocňuje také mimořádně povedená scénografická i hudební složka.
(zadáno: 9.11.2025)
Jako zamýšlený vzpomínkový hold hudebnímu fenoménu přelomu 80. a 90. let inscenace funguje velmi dobře, je to skutečně parádní energická jízda, nápaditě kombinující koncertní výstupy a činoherní pasáže. Klobouk dolů před nasazením kompletně všech, zpěv Barbory Křupkové je z kategorie odzbrojujících a Robert Jašków v poloze zenového mistra okouzlující. Ivana Achera začínám podezřívat, že u zrodu grunge stylu osobně stál. Škoda jen, že na mě celek zapůsobil citelněji v intencích módu působivá "wow show", zaručující svébytnou formu diváckého zážitku, ale prostoru na radikálnější poškádlení emocí, které téma nabízí, se zas až tak úplně nedostalo.
(zadáno: 1.11.2025)
Redukce postav a děje výpověď účelně zhutňuje v nelichotivý, zároveň v několika momentech vlastně i lehce zábavný modelový obraz milostného trojúhelníku, dotýkající se podstaty lásky a hodnoty pravdy skrze hru vzájemné manipulace, přetvářky, intrik, domněnek a přeludů, hru krutou a bez pravidel. Režie citlivě pracuje s atmosférou a gradující tenzí mezi postavami, každá replika, každý pohled, gesto, zámlka, zvuk i nastalé ticho adekvátně rezonuje. Herecky velice vyrovnané výkony, všichni tři jdou až na dřeň niterných pocitů, zároveň udržují i rovinu určité tajuplnosti. Inscenace škádlí hranici divákovy komfortní zóny a nabízí svébytný zážitek.
(zadáno: 28.10.2025)
3 ženy - 3D company 70 %
"Mít život, jaký člověk chce, by neměla být otázka odvahy. Mělo by to být normální."
O co více se tenhle ryze dámský rodinný předsvatební dýchánek vymyká idylce, o to lépe vystihuje život sám a prostřednictvím třígenerační názorové konfrontace otevírá poměrně zásadní životní otázky, ovšem s humorným nadhledem, s espritem ženské živelnosti, umanutosti, křehkosti i něhy. Trojlístek typově skvěle obsazených hereček (A. Fixová, I. Svobodová, T. Engelová) s charaktery svěřených postav empaticky souzní a propůjčuje jim šmrncovní jiskru autenticity. Příjemně strávený divácký večer s opravdu dobře napsanou současnou konverzační tragikomedií. 75 %.
O co více se tenhle ryze dámský rodinný předsvatební dýchánek vymyká idylce, o to lépe vystihuje život sám a prostřednictvím třígenerační názorové konfrontace otevírá poměrně zásadní životní otázky, ovšem s humorným nadhledem, s espritem ženské živelnosti, umanutosti, křehkosti i něhy. Trojlístek typově skvěle obsazených hereček (A. Fixová, I. Svobodová, T. Engelová) s charaktery svěřených postav empaticky souzní a propůjčuje jim šmrncovní jiskru autenticity. Příjemně strávený divácký večer s opravdu dobře napsanou současnou konverzační tragikomedií. 75 %.
(zadáno: 24.10.2025)
Bez Popelky by Vánoce nebyly úplnými, to je bez debat! Také jste si doposud mysleli, že v hlavní úloze musí figurovat Libuška Šafránková, aby nervozitu a rutinní partnerská nedorozumění vystřídalo očekávané kouzlo v poklidu společně prožitého svátečního času? Nová inscenace Studia DVA vás prostřednictvím komediálního příběhu Michaely Doleželové vyvede z omylu. Úplně klidně to totiž dokáže obstarat i Karel. Který konkrétně? To už bych prozradila víc, než by se slušelo. Tahle vyvážená nadílka milého humoru, který polechtá bránici a příjemného dojetí, které rozněžní duši, je pro rozjímání (nejen) během adventního období každopádně jako stvořená.
(zadáno: 24.10.2025)
65 %. Nálada rozhodčích během fotbalového utkání, v širším kontextu i jejich momentální osobní situace můžou mít někdy poněkud kyselou příchuť, stejně jako v titulu hry zmíněný šťovík. Zoltán Egressy sportovní a lidskou rovinu ve své hořké komedii staví do zajímavých konfrontačních souvislostí, které pobaví i vedou k zamyšlení současně. Tři mužské postavy, tři ne zcela uspokojivé životní bilance, tři nátury, tři pohledy na věc = tři herecké příležitosti k barevnému, plnokrevnému uchopení role. V tomto ohledu se nejlépe daří Filipu Cílovi, který každou ze situací dokáže rozehrát do jemných detailů, vysloveně kouzelné jsou jeho pohybové kreace.
(zadáno: 21.10.2025)
V neotřelém inscenačním "experimentu" Té tmě utíkám Ve Smečkách se především snoubí genius loci a svérázná poetika Činoherního klubu a bezprostředního okolí Smeček. Divák má během šedesátiminutového putování unikátní možnost prozkoumat nejen rozličné prostory s několika střípky z jejich historie, aktéři mu poodhalí též specifika tvůrčí práce a tak trochu i samotné herecké duše. V úplném finále se pak dočká i šance pocítit odstup od všednodenní rutiny skrze perspektivu nadhledu. Projekt zajímavě zpestřuje repertoár divadla a pravděpodobně více osloví pravidelné publikum, nudit se ale každopádně nebude žádný z účastníků této sympatické exkurze.
(zadáno: 19.10.2025)
Legendární seriál na hradecké jeviště prostřednictvím scénografické vychytávky doslova v(y)stoupí z televizní obrazovky, vizuální stránka inscenace je ostatně zdařilá po všech stránkách. Také herci dokázali postavám propůjčit adekvátní retro šmrnc, nejvíce mě bavili padouchovitý Rumburak Tomáše Kobra a šarmézní královna Kamily Sedlárové. Snaha obsáhnout během 145 minut děj 13 dílů co nejkompletněji se ukázala místy lehce kontraproduktivní, zejména v části po pauze, kdy by dramaturgické škrty již poněkud překotnějšímu scénosledu prospěly. Publikum mně příbuzné generace si ale jistě odnese zážitek okořeněný bonusem mile nostalgických vzpomínek.
(zadáno: 18.10.2025)
75 %. Inscenaci se daří vykreslit svébytnou hrabalovskou poetiku i pábitelskou atmosféru nádraží, představující jakýsi ostrůvek vážných i lehkovážných lidských snů, nadějí a chuti žít, i kdyby "jen pro ten dnešní den", válečné situaci za šraňkami navzdory. Tragikomická rovina příběhu se prolíná s dojemnými momenty vlivem citlivé režijní optiky, účelného scénografického řešení i hudební složky, a zejména pak díky soustředěným hereckým akcím. Teodor Dlugoš v ústřední roli dokázal eléva na poli železničním i milostném obsáhnout s empatií pro rozhárané mladíkovo nitro, jeho Miloš Hrma je absolutně autentický, plný naivity i dychtivého roztoužení.
(zadáno: 6.10.2025)
Když jste desetiletý klučina a z malebného městečka Králíky se s rodiči přestěhujete na pražské sídliště, plné panelákových "králíkáren", máte z toho zprvu poměrně trauma. Naštěstí jen do chvíle, než potkáte prima kamarádku a jednoho docela fajn bezdomovce a s bezbřehou dětskou fantazií proměníte tu nehostinnou betonovou šeď na cokoli si zrovna usmyslíte. Sympaticky hravá inscenace výmluvně naznačila, že dramaturgický směr, kterým se divadlo po dobu působení v Galaxii chce ubírat, bude inspiračně vycházet mimo jiné ze specifik samotného prostoru i dané lokality. A že kulturní vyžití tohoto typu Jižnímu Městu pohříchu scházelo, to je na beton!
(zadáno: 4.10.2025)
85 %. Na scénu kladenského divadla doputoval Malý krámek hrůz a s ním velká divácká radost z kompletně zdařilé inscenace, šmrncovní, svěží, svižného temporytmu, plné sympatického humoru a jevištních nápadů, které opravdu skvěle fungují. Všichni herci jsou trefně obsazení, role si očividně užívají a odevzdávají jim maximum. Duo Maxmilián Kocek a Marie Křížová hraje neoddiskutovatelně prim, ostatní s nimi ovšem více než empaticky partneří. Nadstavbou samotnému příběhu je i několik morálních a sociálně-společenských šťouchanců k pozastavení se. Jen tak namátkou se spolu s autory sebe sama ptám: Koho bych bez větších výčitek nechala zkrmit já? :)
(zadáno: 30.9.2025)
Výsostně poetická, ryzí a čistá jevištní báseň, navracející intimním duetem, v němž se hlas vzpomínajícího křehce proplétá s ozvěnami hlasu vzpomínané, zřetelné obrysy společně prožitým chvílím. Láska, bolest, smutek, ale i snění, útěcha a cesta ke smíření. A všudypřítomná, opečovávaná Janina zahrada plná vůní, které neblednou. Milostná poezie Miloše Doležala ožívá a emotivně zasahuje prostřednictvím procítěné interpretace Davida Matáska a Jenovéfy Bokové, obsah jemně a dojemně podtrhující režie Beaty Parkanové, imaginativní scény Gašpera Šnuderla a čarokrásné, náladotvorné hudby Jana P. Muchova.
"Nasadils mi dvojitého Nelsona, Hospodine."
"Nasadils mi dvojitého Nelsona, Hospodine."
(zadáno: 29.9.2025)
Stěžejní problém inscenace spatřuji v tom, že její celková stopáž je délkou neúměrná obsahu, zejména dějovému potenciálu příběhu. Specifický autorský humor mi místy dokázal svou poetikou oslovit, oproti tomu jsem protrpěla některé pasáže, kdy se tlačilo zbytečně na pilu a dostalo se na násobné opakování vtipů, někdy také otřepanějšího charakteru. Ráda ovšem vyzdvihuji výkony Radka Melši a Kryštofa Mendeho plus milý bonus v podobě tanečních čísel, živého orchestru a věru překvapivé eskymácké tečky. Soudě dle nadšených reakcí publika evidentně nejsem cílovým divákem, proto na všechna má slova nedejte a - jak by řekl Karel Čapek: Nedžezte se! ;)
(zadáno: 28.9.2025)
75 %. Známý muzikálový hit o hledání toho, co lze v životě považovat za opravdový poklad, se podařilo tvůrčímu týmu uchopit s hravostí, akcentující laskavý humor i nenásilnou upomínku ke skutečně podstatným lidským hodnotám. Jednoznačným trumfem obsazení je part vodníka Čochtana, kterého absolutně neodolatelně vystřihl Petr Jeništa. Všeliké slovní hříčky a glosy jsou v jeho podání vyloženě okouzlující. Prostřednictvím kolektivní souhry a nasazení všech herců vyzařuje z inscenace příjemná, jemně nostalgická atmosféra a duch pospolitosti. Neváhám ji označit sázkou na jistotu příjemně divácky stráveného rodinného programu a doporučit k návštěvě.
(zadáno: 23.9.2025)
Moji nedůvěru v zájezdové divadelní produkce, pramenící primárně z rozkolísané úrovně mnou zhlédnutých představení, se podařilo Divadelnímu spolku Háta inscenačním uchopením Svatby bez obřadu poměrně úspěšně a vítaně zviklat. Patrně mě provázelo též štěstí na konkrétní alternace, nejvíce oceňuji zejména zdařilé komediální herecké akce v podání Václava Jiráčka a Lukáše Pečenky, roli majordoma pak vysloveně roztomile pojal Marcel Vašinka. Nebýt prapodivného pitvoření se Juraje Bernátha, neváhala bych jít s hodnocením ještě o něco výš, neboť jsem hlediště opouštěla opravdu pozitivně divácky naladěna z příjemně stráveného večera.
(zadáno: 21.9.2025)
75 %. Houstnoucí atmosféra rozhodného dne pulsuje skrze působivou souhru všech inscenačních složek od první vteřiny po okamžik katarzního ticha před finálním aplausem. Naléhavý chór hlasů dvanácti matron a jedné hříšnice rezonuje širokou škálou mentalit, postojů, emocí, skrývaných frustrací a bolesti. Kéž by pohled od drhnuté podlahy k nebesům svedl pozvednout mysl od přízemností ke kýžené úlevě ducha. Autorka otevírá mj. otázku, nakolik se společenské postavení žen během staletí vyvíjí a proměňuje, zajímavá je konfrontace polarit práva, spravedlnosti a odplaty. Vynikající empatická herecká partneřina podtrhuje sílu textu i diváckého zážitku.
(zadáno: 20.9.2025)
Klobouk dolů před kuráží popasovat se inscenačně s atypickou strukturou textu, prolínající epické pasáže a dialogy plné repetetivních smyček a časových skoků. Všichni herci se náročných partů zhostili více než se ctí, jejich souhra podporuje orientaci v ději, i přes delší stopáž má celek plynulý ráz, skrze promyšlenou pohybovou a scénografickou koncepci promlouvá nemálo symbolik. Bavil mě úhel pohledu na souvztažnost fyzikálních zákonů s lidským počínáním, čitelně rezonuje v rámci příběhu samozřejmě ten o akci a reakci a všudypřítomná otázka morálního dilematu vědců zainteresovaných v tomto přelomovém a výlučně kontroverzním projektu zároveň.
(zadáno: 15.9.2025)
Milá hříčka s neotřelou zápletkou i samotnou genezí svého vzniku (námět Jitky Sedláčkové, která se zhostila role Milušky, upravila pro jeviště DvŘ Klára Formanová) s humorným odstupem nahlíží pod pokličku stereotypů dlouhodobějšího partnerského vztahu. Svižný temporytmus, situační komika, vtipné dialogy a gagy, herecká souhra všech v čele s odzbrojující, na milimetr přesnou a výstižnou mimikou Michala Kerna jsou zárukami příjemně stráveného diváckého času. Zdařilá je i výprava, pohrávající si s iluzivností snu. Vše podtrhuje nápaditá režijní optika Lukáše Pečenky, který opětovně prokazuje, že si s komorním uspořádáním divadla více než rozumí.
(zadáno: 26.8.2025)
65 %. Odvěcí ohýbači a popírači pravdy, neústupní dogmatici, tumáte políček skrze jevištní výpověď akcentující nadčasovost Brechtova textu. Inscenace proumlouvá formou originální, energickou, dravou i hravou. Zaujalo mě očividné kolektivní nadšení pro věc, obrazové metafory, působivá scénografie, efektní práce light designu s kontrastem a výrazná hudba dotvářející atmosféru. Titulní postava je vykreslena nečernobíle, s lidskými přednostmi i slabinami, jako neustále hledající, současně ale též (po)chybující bytost, zkrátka tak, že není složité se s ní identifikovat a na její životní trajektorii plné kotrmelců ji s diváckým zaujetím doprovodit.
(zadáno: 23.8.2025)
85 %. Magické prostory Dvorany Rudolfina inscenace hravě promění v široširý obzor a vodní hladinu, nad kterou se slétá hejno racků. Šumění jejich křídel i křik pozvolna ustane, aby ozvěna vzpomínek mimořádného žáka a učitele v jedné osobě mohla odvyprávět kromobyčejný příběh. Alegorie života, svobody, víry a touhy něco dokázat poutavě promlouvá prostřednictvím působivé souhry vynikajících tanečníků Dekkadancers, soustředěného hlasového projevu Jiřího Lábuse a Viléma Udatného i hudby sfér Ivana Achera v precizní interpretaci kvinteta filharmoniků.
"Čím to je," dumal Jonathan, "že nejtěžší věc na světě je přesvědčit racka, aby byl svobodný?"
"Čím to je," dumal Jonathan, "že nejtěžší věc na světě je přesvědčit racka, aby byl svobodný?"
(zadáno: 16.8.2025)
Na rendez-vous na Kampě dorazí Werich s Voskovcem, zdá se, se zpožděním. Čas během čekání na ně neváhá vyplnit Jaroslav Ježek vyprávěním divákům o několika stěžejních momentech a meznících svého uměleckého i soukromého života. Ondřej Kolín podává autentický výkon, jeho Ježek je křehký, dojemný i plný odhodlání, zrakový deficit ztvárňuje s tmavomodrou grácií a s profesionálním tanečním doprovodem drží skvěle krok. Z inscenace dýchá duch i atmosféra oné doby. Při této poetické vzpomínce na pozoruhodnou osobnost naší hudební historie bylo příjemné strávit chvíli, aspoň malou chvíli. "Volové. Jako ne vy volové, ale oni volové. Já je mám moc rád."
(zadáno: 9.8.2025)
Lež - Divadlo Verze 70 %
Zeller touto komedií pokračuje v reflexi balancu na povážlivě tenké hranici mezi nemilosrdnou pravdou a ohleduplnou lží na poli partnerských a přátelských vztahů. Herci zdařile zdolávají interpretační nároky mírně monotónní konverzační spleti narážek, cyklících a vršících se od 'je pravda, že to byla lež' až po 'není lež, že to je pravda'. Speciální potlesk náleží důvtipnému překladu Michala Zahálky a Petře Špalkové za precizní intonační ekvilibristiku, dodávající dialogům patřičnou jiskru a šmrnc. Vkusná oddechová záležitost, u které je z hlediska daného tématu radno nechat se dějem pouze bavit a zbytečně moc do detailu o něm dál nepřemítat.
(zadáno: 5.8.2025)
Pestrý propletenec příhod z různorodých životních etap patnácti žen je především zdrojem humoru a situační (tragi)komiky, místy se o slovo přihlásí ale i podtóny vážnější až jímavé. Všechny tři typově trefně obsazené herečky na sebe skvěle slyší, jednotlivé výstupy rozehrávají s nasazením a očividnou chutí, do hlediště tak proudí poctivá porce vítaně nakažlivé energie a radostného pocitu ze sdílení přítomného okamžiku. Tato komediální výpověď s nadhledem zrcadlící schopnost ženských duší projevovat i absorbovat skutečně širokou škálu citů a ukrývat přitom stále plno nevyzpytatelných tajemství či záhad, je zárukou příjemného diváckého zážitku.
