PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1897)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 24.5.2023)
Neodbytné otazníky a naléhavé vykřičníky, které autor prostřednictvím hry (sys)tematicky klade v souvislosti s pojmy vina, hřích, křivda, trest, pomsta, odpuštění, satisfakce, spravedlnost, se v rámci vývoje děje několikrát důmyslně protočí kolem své osy. Jejich rotaci zastaví až katarzní tečka účinku nevyhnutelnosti poznání, že ozvěnám a stínům vlastního svědomí, minulosti ani odpovědnosti nelze nikdy zcela utéct. Všechny stěžejní myšlenky skvělého textu Didiera Carona v inscenaci adekvátně rezonují díky empatické režii Radima Špačka a výborným, maximálně soustředěným hereckým výkonům Martina Fingera a Pavla Rímského.
(zadáno: 21.5.2023)
Řekla bych, že i tenhle inscenační kabátek Dobře placené procházce sluší, i když je o trochu užší. Konkrétně tedy pokud se týká formy, kterou z rozmáchlejší buffopery upravil nyní Jiří Suchý do podoby komorněji laděného muzikálu. A ačkoli se uvádí namísto původně plánované Poslední štace, z níž z ekonomických důvodů sešlo, nejedná se o žádnou znouzectnostnou záplatu. Naopak, do aktuální repertoárové skladby divadla koncepčně i formátově přirozeně zapadá. Mé stručné divácké shrnutí: Dobře prožitá procházka nostalgicky laděnou krajinou známých melodií, svébytně poetických textů a milého jemného humoru.
(zadáno: 14.5.2023)
Typově vhodně obsazená Jana Krausová poměrně zdařile vystihla dvojlomnost svěřené postavy. Biletářka Bobina Holá v jejím podání podlehne sebeklamu vlastní důležitosti a návštěvníky kina nepřiměřeně sekýruje až terorizuje, v určitých okamžicích ale nechává divákům i poznat, že toto jednání pramení primárně ze smutku nad ne právě šťastným a naplněným osobním životem. Škoda, že linka zkoumání křehkosti hranice, kam je člověk schopen zajít vlivem iluze náhle nabyté moci a jak nebezpečně daleko za komfortní zónu je protistrana ochotna ho pustit, nebyla režijně důsledněji uchopena, čímž pádem je mrazivé vyznění příběhu poněkud zploštěno a oslabeno.
(zadáno: 14.5.2023)
(zadáno: 13.5.2023)
75 %. Ostrůvek nuceného exilu- 36 m2 mnichovského bytu. V něm Pavel a Daňa. Dva magnety s protipólnými principy sebedestrukce, přitahováni k sobě jak Viktorka a černý myslivec. On svoji existenci chtěl ze světa vyzmizíkovat cíleně, permanentní deprese utápěl v přemíře alkoholu a tišil prášky, ona se ničila setrváváním v neperspektivním, toxickém vztahu. On byl nesnesitelný egocentrik a bolestín, ona si předsevzala, že ho spasí. D. Horáková v knize P. Juráčka nesoudí, snažila se prý reflexí vzpomínek lépe porozumět jeho životní rezignaci. Inscenace tuto "terapii" zrcadlí originální jevištní formou, jíž dominuje strhující výkon Anežky Kubátové.
(zadáno: 10.5.2023)
Když vám na oslavě vlastní padesátky zaskočí kulička hroznového vína tak nešťastně, že vás přidusí natolik, až vám před očima proběhne celý život, vůbec není k zahození, když se ta zpětná reflexe dostaví muzikálovou formou. :) Kde je ta ryba? Chycena ve vlnách černočerného a místy i značně ujetého humoru na háček efektivní, herecky skvěle uchopené nadsázky v tragikomckém odrazu stinných stránek našich charakterů a života samotného. Já jsem se každopádně divácky vděčně a ráda nechala ulovit spolu s ní.
(zadáno: 8.5.2023)
Veskrze příjemná procházka nejrůznějšími formami hudebního žánru jazz, okořeněná zajímavými informacemi z jeho historie. A když už název samotný svádí k počítání, nemohu nedodat, že svébytně poetický, moudrý a laskavý humor Jiřího Suchého má tváří nepřeberně. Možnost přesvědčit se o tom přímo v hledišti divadla Semafor řadím už po léta k mým osvěžujícím diváckým zážitkům.
(zadáno: 8.5.2023)
V duchu žánru rozverně hravá inscenace aneb o téhle svatojánské noci je toho v rámci snění dovoleno vskutku mnoho. Sen ve svižném temporytmu je to převážně zábavný, pestrý, se zřejmými aktualizačními posuny k dnešku, plný občerstvujících nápadů a odkazů s očividně širokým rozptylem inspiračních zdrojů. A mezi tím vším rozvolněným rejděním a hemžením problesknou občas i vážnější podtóny, upomínající především na to, že prosazování osobních zájmů a priorit, potažmo nastolování řádu a pořádku tzv. na sílu zkrátka není optimálním řešením, a i když cesta ke smíru a kompromisům může být krkolomnější, hledat bychom ji měli.
(zadáno: 6.5.2023)
75 %. Režijní tandem SKUTR vsadil tentokrát na sílu slova, aniž by ji tlumily či přehlušovaly vizuální efekty. A vyšlo to více než dobře. Forma tu nepřebíjí obsah, ale plně s ním souzní a účelně spolu s hudbou dotváří atmosféru. Kolotoč zvrhlých intrik a manipulativních hrátek s city druhých se nejdříve pozvolna roztáčí, aby pak se vzrušující gradací kola osudu se životy všech pořádně zatočila. Rezonují zde také odlišnosti mužské a ženské optiky ve vnímání vztahů a lásky. V herecky poměrně vyrovnané inscenaci mě nejintenzivněji oslovily výkony Zuzany Stivínové a Denisy Barešové, nad mimořádností jejího talentu kontinuálně nepřestávám žasnout.
(zadáno: 4.5.2023)
55 %. Čtyři středoškolští učitelé na prahu syndromu vyhoření hledají v rámci kolektivního experimentu odpověď na otázku, zda existuje míra promile alkoholu v krvi s potenciálem přínosně optimalizovat kvalitu lidské existence. Zjistí očekávatelné: krizi středního věku (ani jakoukoli jinou) nepřechlastáš. Divácké uspokojení tak primárně jistí velmi dobré herecké výkony, nabízející opravdu zdařilou študýrku typů. Vychází i překvapení v podobě efektní tečky, která většinu hlediště doslova vystřelí ze sedadel. Já to své opouštěla lehce rozpačitá při marném hledání nějaké další, zásadnější myšlenkové nadstavby, pro niž dané téma otevírá prostor.
(zadáno: 29.4.2023)
Lehce banální love story šmrncnutá apokalyptickou hororovou vizí s pohádkovým oparem. Úzkost z bezútěšného, alarmujícího eko stavu planety a povrchnosti mezilidských vztahů dala do vínku Kasha Jandáčková hlavní hrdince příběhu Mařence. A poslala ji v nedaleké budoucnosti na cestu, aby hledala. Blízkost, lásku, východisko, únik? Prostor, kde by šlo snáze dýchat. Potká Jeníčka, najde les a nakonec (snad) i sebe samu, poté, co přelstí v onom lese vlka, zákeřného našeptávače. Zásadní plusy pro: originální novou českou hru + výjimečný, odzbrojující herecký výkon Anny Kameníkové + skvělou, do působivých detailů promyšlenou scénografii Jána Tereby.
(zadáno: 27.4.2023)
75 %. Záživná, barevná, svižná a moderní inscenace Michala Dočekala akcentuje zejména linii konfrontačního střetu dvou nesmiřitelných postojů - militantního a pacifického. Nápad pojmout Maršála a doktora Galéna jako dvojroli pak zdařile poukazuje na úskalí jejich až fanatické neústupnosti i skutečnost, že nic nikdy není jen černé ani jen bílé. Čitelně je také prezentováno, jak snadno lze manipulovat stádní společností a ovlivňovat její názory, lidská nepoučitelnost zarezonuje silně a mrazivě. Žel Miroslavu Donutilovi jako by začal docházet herecký dech, nenabízí zde nic nového a přechod z jedné do druhé postavy místy nezvládá úplně přirozeně.
(zadáno: 26.4.2023)
Skrze originální souhru výtvarné, hudební i herecky velmi zdařile interpretované textové složky inscenace se pozvolna skládá mozaika znepokojivého odrazu toho, co probublává pod hladinou všednodennosti života. Rozehrání zdánlivě banální situace, kdy otec s dcerou odchází na dětské hřiště, postupně otevírá spoustu palčivých až frustračních existenciálních otázek, které na nás doléhají ve světě přehlceném informacemi, návody a zákazy všeho druhu. Ironizující režijní nadhled celek účelně odlehčuje, aniž by se tím oslabila intenzita sdělení a niternost prožitku. Na udržení pozornosti náročněji strukturovaný koncept vnímavého diváka svede odměnit.
(zadáno: 25.4.2023)
45 %. Ano, apelativní jiskru hry opravdu odvál čas, neboť bezskrupulózní a manipulativní praktiky bulvárních médií, která dávno zbourala veškeré hranice etiky, jsou dnes již všeobecně více než notoricky známým neblahým faktem. Interpretační klíč inscenace Divadla Bez zábradlí ale bohužel nenabízí moc prostoru ani k rezonanci dalších obsažených témat, ne zcela obratně se zde pracuje s emočním nábojem většiny situací, celku schází drajv a citelnější tah na branku. I charaktery postav vyznívají poměrně ploše, nejvěrohodněji se v tomto ohledu herecky daří Daně Morávkové, jejím prostřednictvím podstata příběhu promlouvá k divákovi nejzřetelněji.
(zadáno: 19.4.2023)
Farářka Claire na velmi obtížné, složité cestě k pochopení zfanatizovaného chlapce, jenž střelnou zbraní v kostele zaútočil na pěvecký sbor sestávající převážně z imigrantů, který vedla. Zprvu chce jeho konání porozumět pro možnost opodstatnit svou nenávist k němu. Čím více ale rozplétá při setkáních s lidmi z chlapcova okolí pozadí a možné příčiny tohoto otřesného činu, tím blíže je katarznímu účinku síly odpuštění... Autentickou atmosféru zdařile budují Dana Verzichová i Dan Kranich prostřednictvím sugestivních hereckých prostředků a účelně ji spolutvoří též tříčlenný chór v rolích obětí, který zajišťuje současně hudební i pěvecký doprovod.
(zadáno: 15.4.2023)
Fredy - Masopust 70 %
75 %. Krajně dilematická situace. Nelítostný odpočet času hodiny na rozmyšlenou. Boj o zachování elementární sebeúcty. A především síla lidskosti, která napomáhá zmírnit neúnosnost nelidské doby. Zejména, pokud jde o děti. Prostředky, které pro zlepšení podmínek jejich života v koncentračním táboře Fredy Hirsch volil, vycházely zcela z jeho přirozené podstaty. Příběh je vyprávěn skrze originální mozaiku místy možná mírně nejednoznačných, v každém případě ale velmi působivých metaforických obrazů. Zásadním elementem pro dokreslení pocitů a atmosféry je pak kompletní hudební složka. Pozoruhodný osud v přesvědčivé interpretaci Miloslava Königa.
(zadáno: 10.4.2023)
Hra ilustruje, jak se soudní praxe svede nečekaně promítnout též do soukromého života zástupců samotného práva. Její námět i zápletky jsou zajímavé, mají potenciál zaujmout diváka a přivést ho k zamyšlení mj. nad dvojlomností zákona, nad tím, jaký je skutečný obsah paragrafů, k jak variantním výkladům mohou svádět, a zda lze skrze ně opravdu vždy docílit spravedlnosti. Autorce se žel nepodařilo příliš obratně příběh přenést do slov, dialogy jsou místy zdlouhavé a krkolomné, čímž jednání postav nevyznívá tak úplně uvěřitelně. Ačkoli všichni herci evidentně odevzdávají maximum, v pozvednutí inscenace nad průměr jim slabiny textu značně brání.
(zadáno: 8.4.2023)
65 %. Klasika (v daném případě světové detektivní dramatiky) inscenovaná klasicky! Obecně jev na našich jevištích stále méně častý, o to více pro diváka osvěžující. Ctí se zde žánr a především duch a kouzlo zašlých časů staré dobré Anglie. Herecky vyrovnané, všem se dařilo věrně zachytit typologii svěřené role. Nejvíce mě zaujala a bavila Regina Rázlová, móresy její paní Boylové byly opravdu na vraždu. :) Škoda jen, že se důsledněji nepracovalo s temporytmem, který místy poněkud vázne. Ostřejší střih a zkrácení některých scén by celku rozhodně dodalo dynamičtějští šmrnc.
(zadáno: 2.4.2023)
V rámci žánru záměrně poněkud přepálený pohled na to, kam až může zajít partnerské snažení učinit druhého tím nejšťastnějším člověkem na světě, a to v daném případě doslova za každou cenu. Dialogy i děj svižně plynou prostřednictvím svěží herecké interpretace Lucie Vondráčkové a Hynka Čermáka, oba mají cit pro gradaci i adekvátní pointování situací a dokáží se s lehkostí přirozenosti přenést i přes několik okamžiků, kdy příběh začne z kolejí uvěřitelnosti pocitově vybočovat přece jen už lehce nad míru.
(zadáno: 31.3.2023)
35 %. Nevážnou (kabaretní) formou o vážných věcech. Jako výchozí nápad zajímavé, žel výsledek samotný ne zcela funkční. Satirickému vyznění se vše spíše vzpírá, síla nosného tématu násilného přepisování historických skutečností a neetického přivlastňování si duševních hodnot a kulturního bohatství jiného národa zde adekvátně nerezonuje. Herečtí protagonisté se evidentně snaží, ale celkově zvolený koncept inscenace veškerou vynaloženou energii citelně maří.
(zadáno: 29.3.2023)
(zadáno: 28.3.2023)
75 %. Divácká návštěva u manželského páru seniorů, kteří spolu prožili šedesát let života, je plná jemného humoru, nadhledu a pochopení pro slabosti i vrtochy doprovázející stáří. Inscenace se vyznačuje velmi specifickou poetikou, zajímavě a promyšleně se zde pracuje se spoustou působivých detailů, které spolu s očividným empatickým hereckým vkladem Bohdany Pavlíkové a Luboše Veselého posilují křehkost a jímavost celého příběhu i dávných vzpomínek, které tvaruje čas a unavená paměť obou partnerů. Pro zjištění, zda a jaký happy end hra nabízí, zazvoňte na suterénní smíchovský byt ve Štefánikově 57. Račte dál, chovejte se tiše a nezouvejte se!
(zadáno: 22.3.2023)
Jelikož se autor Mark St. Germain při fabulačním domýšlení průběhu rozhovoru prezidenta G. Hardinga, automobilového magnáta H. M. Forda a vynálezce a podnikatele T. A. Edisona během jejich společného kempingu v Marylandu roku 1921 opíral o dějinná fakta a souvislosti a použil i několik reálných bonmotů všech tří osobností, přidává to celku na záživnosti i atraktivitě, postavám pak na autenticitě reprezentovaných postojů a smýšlení. Vyrovnaným výkonům dominuje v každé vteřině přesný Jan Vlasák, který pečlivě pracuje s intonační škálou při pronášení svých replik i s mimikou tváře a T. A. Edisona vystřihl se vskutku podmanivou hereckou noblesou.
(zadáno: 17.3.2023)
55 %. Svébytný režijní koncept Adély Stodolové, kdy text je interpretován za téměř neustálého doprovodu pohybové či taneční akce s poměrně hlasitou hudební a zvukovou složkou, se s příběhem Rain Mana nepodařilo až tak úplně přínosně propojit. Místy jsem měla pocit, že děj ztrácí přirozenou kontinuitu, a ani emoce nerezonují zdaleka ve všech okamžicích adekvátní měrou. A to bohužel i v samotném finále, kdy katarzní tečka vyzněla o něco tlumeněji než síla poznaného pocitu sourozenecké vzájemnosti obou bratrů nabízí. Jednoznačným trumfem celé inscenace je Matouš Ruml, který v náročné roli Raymonda podává naprosto suverénní, odzbrojující výkon.
(zadáno: 11.3.2023)
Do jaké míry může umělec převzít spoluodpovědnost za dobu, ve které tvoří? A lze to vůbec? Hra dotýkající se morálních měřítek vystihuje, jak plné paradoxů byly život, dílo i pohled veřejnosti na osobnost Leni Riefenstahl. Tu při talk show konfrontuje s bezskrupulózní mediální star, s německou důchodkyní se zakořeněným (o)bludným názorem na Hitlera a publikem, na němž je, aby k celé věci zaujalo vlastní postoj. Po všech stránkách zdařilá inscenace JČD téma k přehodnocení otevírá širokospektrálně, s důrazem na fakt, že nakolik se L. Riefenstahl nakonec doopravdy vnitřně svedla se svou minulostí vypořádat, zůstalo jen jejím osobním tajemstvím.
