PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1897)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 23.11.2024)
75 %. Důvtipně napsaná a gradačně vystavěná konverzační komedie o trojici kamarádů, kteří během společné víkendové párty podrobí detailnímu účtování své rozdílné a svérázné názory, morální kritéria a představy o ideálním partnerském soužití i celou řádku vzájemných a osobních problémů. Všichni tři typově vhodně obsazení pánové na sebe skvěle slyší, při jejich trialogových výměnách to permanentně jiskří, o vděčně zábavné hlášky není nouze. Skóre celé té matematiky životních hodnot je vůči letitému přátelství nakonec smířlivé, publikum si pak odnese "dýško" v podobě pocitu z příjemně stráveného divadelního večera naplněného sympatickým humorem.
(zadáno: 23.11.2024)
65 %. V inscenaci je trefně vystižena atmosféra všeobjímající chandry a deziluzí i marnost snažení cokoli kamkoli konstruktivně posunout, když jeden druhému nenaslouchá a vrchnost je nadto autoritou notně pofidérní. Text hry je bezesporu nosný, ale jeho struktura je spletitá, autorsky až intelektuálně překombinovaná, náročná jak na interpretaci, tak i udržení divácké pozornosti. Neztratit se ve všech těch odkazech a odbočkách je téměř nemožné, což na mnou navštívené repríze doložilo i několik přeřeků a jedno herecké okno. Z tematické nadčasovosti zamrazí, obsažené nešvary rezonují společností neustále a opakovaně, východisko žel v nedohlednu.
(zadáno: 23.11.2024)
Hospoda, jakožto "sběrna" rozličných lidských typů s vitrínami jejich osobních problémů. Scénosled mikropříběhů několika štamgastů uvozuje obsluha, hašteřivý manželský pár hospodských, dvojka vskutku k pohledání. B. Hrzánová s J. Dulavou rozehrávají všechny kuriózní postavičky tohoto panoptikálního reje s očividným elánem, empatií pro pointu i proměnlivost nálad a atmosféry jednotlivých výstupů. Konkrétní příčinu jejich neustálého popichování, jízlivostí a handrkování odtajní až úplné finále hry, které celou hořkosměšnost života sečte a podtrhne. Inscenace nabídne příjemně strávený divácký večer, osobně bych uvítala o něco zřetelnější přesah.
(zadáno: 14.11.2024)
Tato jevištní adaptace Flaubertova románu o zrádné opojnosti iluzí a sebeklamu funguje vskutku skvěle. Tleskám promyšlenému propojení všech inscenačních složek v opravdu záživný celek. Originální hudební a vizuální koncept plný působivých symbolik maximálně souzní s hereckou akcí a důrazem na pronesené slovo, vše intenzivně divákovy smysly nejen okouzlí, ale - spolu s dobře dávkovaným ironizujícím humorem - umožní i vícestranný, nečernobílý náhled na ústřední téma. Výborným hereckým výkonům dominují D. Barešová a R. Mácha, velmi pobaví služebná/komorná T. Jarčevské a tchyně M. Preissové, v obou případech s přesně vyst(ř)iženou mírou nadsázky.
(zadáno: 9.11.2024)
65 %. Inscenace nabízí k fenoménu umělé inteligence zajímavý úhlel pohledu, její text byl záměrně vytvořen za vydatné pomoci softwaru ChatGPT. Zkoumá se zde mj. hranice vlivu inovativních technologií na dramatickou tvorbu, v širším kontextu se hraje o potřebě hledání lidské identity, paralela na oidipovský mýtus leccos napoví. Otevírá se i zásadní otázka, kde pramení skutečná příčina všeho zla. Je nasnadě, že odpověď na ni nepotěší. PS formou varováníčka stran AI: Sebevražedné pocity vám konverzačně zapoví, ale text o tom, jak správně uvázat uzel, utáhnout a zajistit smyčku, kterou venkoncem můžete obtočit i kolem vlastního hrdla, vygeneruje.
(zadáno: 8.11.2024)
75 %. Tleskám předně odvaze zasadit komorní činoherní projekt do svérázného, po všech stránkách atypického prostoru Nové Spirály. Příběh o síle lásky, která ve smyslu fyzické přítomnosti trvala pouhé čtyři dny, ale srdce obou aktérů propojila navždy, poutem s pevností mostních konstrukcí, se sem podařilo přenést citlivě. Díky promyšlené koncepci a souhře všech inscenačních složek vyznívá v celé své křehkosti i živočišné razanci. Nejvíce mě oslovila herecká jistota v každém okamžiku autentické Vandy Hybnerové, typově trefné obsazení Jana Révaie a velmi zdařilá, náladotvorná hudba Petry Horváthové, která působivě umocňuje romantickou atmosféru.
(zadáno: 31.10.2024)
Schimmelpfennigovy texty se vyznačují svébytným stylem, strukturou a poetikou, vyžadujících od publika i tvůrců neméně svébytný sugestibilní a interpretační klíč. 100 songů v jakési repetetivní smyčce prolíná ozvěny myšlenek, nálad a pocitů několika lidí při čekání na vlak, a to pouze během tří minut před tím, než se jejich osudy tragicky protnou. Na Nové scéně ND se hra dočkala empatického výkladu, každý hlas působivého chóru rezonuje a nechá inscenaci vyznít jako jevištní básni, s neokázalou, citlivou upomínkou na oběti teroristických útoků, stejně tak na ty úplně obyčejné, všední okamžiky našich životů. Jaký song běží hlavou právě teď vám?
(zadáno: 29.10.2024)
85 %. Silná, nadmíru působivá inscenace nahlížející výsostně intimní, velmi drásavé a bolestné téma poměrně nekompromisní optikou. Nastalá rodinná tragédie zdaleka nerozmělní na střípky pouze duševní vesmír hlavní hrdinky. Během příprav společné večeře se o slovo přihlásí také další citlivé jizvy z minulosti i současné, dosud nezhojené šrámy. Palčivou houstnoucí atmosféru se účelně daří odlehčovat jemnými dávkami humoru s nádechem sarkasmu. Autenticitu okamžiku zpřítomňují precizní herecké výkony, jimž dominuje trojice Kateřina Krejčí, Alexandra Palatínusová a Marián Chalány. Intenzivní, emočně turbulentní, dlouho doznívající divácký zážitek.
(zadáno: 29.10.2024)
65 %. Inscenace akcentuje nejzřetelněji rovinu politického pletichaření, plného zákeřných intrik, manipulace i alibismu, pramenícího z neochoty nést osobní odpovědnost za učiněná rozhodnutí. Na jednu stranu je tak umocněna tematická nadčasovost odvěkých mocenských nešvarů, zároveň je tím ale částečně utlumena neméně atraktivní linka hry, monitorující osudový střet dvou pozoruhodných ženských osobností. V rámci herecky vyrovnaných výkonů mě nejvíce oslovil Mortimer Víta Hofmanna. Závěrečná titulková scéna zajistí efektní tečku i poslední slovo Stuartovně, nicméně Alžbětina řeč by silněji zarezonovala bez ní, podtržena již jen katarzním tichem.
(zadáno: 29.10.2024)
65 %. Pilířem konverzační komedie Lež jsou jiskrné dialogy, jejichž šmrnc nejvíce a nejzábavněji rezonuje v pasáži, kdy jsou na scéně přítomny oba manželské páry a zápletka příběhu se pozvolna otevírá. Lépe se zde také daří rozehrát i situační komiku, těžící z konfrontační podstaty rozhovoru. Ve druhé části už ale začíná inscenace do jisté míry doplácet na repetetivní tematické cyklení, napětí zde i mírně troskotá vlivem dějové předvídatelnosti. Podtrženo sečteno se jedná o příjemnou zábavu, avšak citelně zamrzí nevyvážený poměr rozsahu rolí, zejména, pokud jsou do těch vedlejších obsazena herecká esa formátu Jany Strykové a Martina Pechláta.
(zadáno: 15.10.2024)
Předně je každopádně potřeba vyzdvihnout výborný, maximálně soustředěný herecký výkon Michala Kerna a jeho dokonalou práci s hlasem. Pozitivně zaujme také působivá vizuální koncepce i originální a nápaditá choreografie. Současně musím ale přiznat, že jsem se během produkce nesvedla zbavit dojmu, že vnějškové efekty, navzdory svým kvalitám, emoční potenciál úryvků balad místy spíše poněkud tlumily než umocňovaly, mátly mě též okamžiky, kdy jevištní akce čitelně nesouzněla s obsahem pronášených slov. Inscenace nabízí vše, co naznačuje anotace a zajistí i svébytný divadelní zážitek, žel ne úplně až v takové intenzitě, jakou jsem od ní očekávala.
(zadáno: 14.10.2024)
65 %. Tragikomedie Lajf ve vyváženém poměru mísí smutné i dojemně úsměvné, tematicky rezonuje v hlubších souvislostech, ale udržuje si i tolik potřebný nadhled. Pětici velmi nesourodých jedinců, kteří by se za normálních okolností zcela určitě nesdružili, spojí plán společné sebevraždy. Překážky, které se během poslední cesty objeví, přinesou jim i divákům nečekaně obohacující momenty. Kromě kolektivně empatické partneřiny typově trefně obsazených herců mě oslovila i jednoduchá, efektivně promyšlená scéna, která dostačujícím způsobem dokresluje jednotlivá prostředí a slouží plynulému chodu příběhu. Po všech stránkách příjemný divácký zážitek.
(zadáno: 14.10.2024)
55 %. Nejzásadnější problém hry = délka textu neadekvátní obsahu sdělení.
(zadáno: 9.10.2024)
65 %. Kdo čím zachází, tím také schází, mohlo by se říct, ale toť jen zjednodušené resumé. Inscenace originálního střihu nabízí pohled na legendárního Frankensteina neotřelou optikou. Zásadní složkou je zde hra objektů, snímaná stylem live cinema. Herci, pasovaní zároveň do úlohy "objektovodičů", si s náročností zadání poradili obratně, všechny úrovně vnímání se díky nim prolínají přirozeně. Byť vše trvá jen krátce přes hodinu, promyšleně se zde pracuje s budováním atmosféry a prostřednictvím pestré škály nálad má divák prostor se bát i pousmát, na konci i podumat. Nad mírou vlastní odpovědnosti, i tím, odkud pramení zlo a čím ho přiživujeme.
(zadáno: 9.10.2024)
(zadáno: 2.10.2024)
55 %. Daný styl tvůrčího výkladu pokoušející se moderně uchopit pětaosmdesát let starý text se s mým vnímáním bohužel příliš nepotkal. Celek na mě působil poměrně těžkopádně, kratší stopáži navzdory i rozvlekle a do jisté míry též nesourodě. Nejvíce mě oslovila vizuální a hudební stránka inscenace, jednotlivé herecké výkony rozhodně nepostrádaly kvalit, ale sumárně to zkrátka nedrželo v úplně kompaktním tvaru. Chyběl mi razantnější posun, díky němuž by nadčasové myšlenky mířily více k dnešku. Stejně tak mi přišlo, že aktéři berou meritum vzájemného konfliktu více jako společenskou hru, než by prožívali skutečně palčivé, osudové rodinné drama.
(zadáno: 27.9.2024)
Ústecká inscenace se soustředí především na hořkosměšně podtóny Mayenburgova Perplexu, dotýkající se hranic absurdnosti existenciální podstaty, přičemž se jí současně daří rozkrývat i ostatní vrstvy tohoto důvtipného textu. Režijní klíč Davida Šiktance mě oslovil, nabídl mi nový úhel pohledu na ve hře obsažená sdělení. Herecké výkony jsou vyrovnané, všem se po celou dobu daří soustředěně udržet mód jakéhosi interpretačního nadhledu až odstupu. Jak jsme se mohli dozvědět během dramaturgického úvodu, Perplex byl zvolen z provozních důvodů namísto jiného původně plánovaného titulu. Za mě rozhodně vydařený repertoárový (víc než jen!) "náhradník".
(zadáno: 27.9.2024)
(zadáno: 27.9.2024)
(zadáno: 27.9.2024)
(zadáno: 24.9.2024)
I letošní premiérový přírůstek Letní scény Musea Kampa dokázal, že na obsazení titulních rolí zde mají šťastnou ruku a vytříbený nos. Marek Adamczyk je po všech stránkách skvělou volbou, svěřené roli propůjčil natolik autentickou jiskru, až jsem místy opravdu měla pocit, že na jevišti vidím režiséra samotného. Škoda, že autorský koncept jakési životopisné koláže v podobě hudebně a tanečně rozpohybované činoherní revue se přece jen již mírně okoukal a pozbývá punc originality. Želím i ukousnutého konce, víc jak třicet po Amadeovi následných let Formanova života by si zmínku zasloužilo. Tak jsem se alespoň cestou domů prošla Všehrdovou ulicí...
(zadáno: 24.9.2024)
(zadáno: 19.9.2024)
Thriller kořeněný režijně citlivě zakomponovaným jemným humorem, který v přiměřených dávkách vyvažuje dramatické okamžiky příběhu potřebným efektem odlehčení. Romana Goščíková a Jan Fanta spolu empaticky herecky partneří, jsou neuvěřitelně uvěřitelní, po celou dobu se jim daří důsledně budovat houstnoucí atmosféru a udržovat zintenzivňující se napětí. Náhlé proměny momentálního psychického rozpoložení postav, jejich chování i situační zvraty během děje střídají v rychlém interakčním střihu, s citem pro pointu a gradační linku hry. Osobitý divácký zážitek v intencích žánru, jenž je sám o sobě též zpestřujícím prvkem v rámci repertoáru divadla.
(zadáno: 15.9.2024)
Jakub Čermák a celý tým uvolňují stavidla podvědomí a nabízejí publiku možnost hledat významy a souvislosti v dráždivém labyrintu kontrastních obrazů a symbolů, tajemný cizinec nápodobně otvírá rodině znuděně zakonzervované v zpohodlnělém konzumním módu cestu k nalezení nových impulsů smysluplného bytí. Má auru spasitele i pokušitele, jeho svody zafungují očistnou i sebedestruktivní razancí probuzených tužeb a vášní. Tohle násobné vytržení z komfortní zóny o hledání sebe sama jde letargii proti srsti, klade nepříjemné, naléhavé otázky. Herecky, výtvarně i hudebně originální inscenace s katarzně provokativním efektem nelichotivého podobenství.
(zadáno: 14.9.2024)
65 %. Jelikož jsem si základní osu mýtu o Perseovi před návštěvou čtenářsky osvěžila, mohla jsem se nechat volněji unášet asociativním proudem poetického textu, užívat si působivou, zajímavými detaily opatřenou vizuální složku, rockovo-metalový švunk kapely KRKN a zdařilé herecké i pěvecké akce. Jinak bych, přiznávám, příběh lovila patrně o poznání složitěji, daná koncepce vyžaduje citelné soustředění, jednotlivosti se mně místy významově poněkud tříštily, v kompaktní celek se ale nakonec přece jen vše poskládalo. Byť chápu tvůrčí akcentaci jiných motivů, absence završení osudového oblouku stran okolností smrti Perseova děda Akrisia zamrzela.
