PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 10.12.2017)
Projekt J. Mocka přímo vyžaduje, aby jej divák zpracoval vlastními pocity a individuálním vnímáním. Smysl pohybových pasáží s dvojicí performerů si dle libosti může nebo nemusí hledat každý sám, stejně tak u jednotlivců dojde nebo nedojde k protnutí s úseky tvořenými tmou či extrémními světelnými a zvukovými efekty. Bez diskuze se však jedná o technicky výtečně zvládnutou performanci přinášející minimálně silný audiovizuální zážitek, až na samé hranici smyslové (zrakové, sluchové) snesitelnosti. Intenzivní vjem, v českém divadle málo vídaný, může doznívat ještě dlouho po skončení představení.
(zadáno: 16.5.2011)
Zajímavá, i když na můj vkus dosti „upovídaná“ hra. Režijní pojetí v DNF solidní, ale s nedostatky. Režisér se zbytečně soustředil na vnější formu, dostatečně nedbal na sdělení, zůstal na povrchu. To se přeneslo i do hereckých výkonů, které většinou nebyly autentické a přesvědčivé. Výjimkou byl On. Brousek, který (přes rozpačitý „rozjezd“) celek hodně pozvedl. Působivý monolog Z. Vejvodové (kdysi jsem ale viděl lepší interpretaci). Špatné nepřirozené výkony J. Racka a M. Kačmarčíka. Nic víc než lepší průměr. Pro soubor DNF je hra příliš velkým soustem, ale nutno dodat, že se dá pokazit i více.
(zadáno: 13.5.2012)
Crazy komedie, v níž autorská dvojice stále stupňuje míru nadsázky, absurdity a groteskních prvků. Text skýtá řadu úskalí, s nimiž se režisérovi podařilo vypořádat jen částečně. Inscenaci by prospěla pomoc dramaturga a soustředění se na podstatu crazy situací (nikoli na prvoplánově komické vyznění). Problematická koncepce byla s postupem děje stále patrnější a vyskytlo se i nemálo trapných a nezvládnutých okamžiků. Oba herci se svých rolí zhostili se sympatickým nasazením, případné výhrady k formě ztvárnění jsou odvislé od režie. Výsledek mohl být podstatně lepší, ale vidět (a pobavit) se dá.
(zadáno: 14.4.2023)
Holocaust do života Karole Ruth Siegelové smutně zasáhl, ale autoři obvykle zpracovávají pohnutější a tragičtější osudy. Žila ve více státech s odlišnými kulturami a našla si svou jedinečnou cestu plnou pochopení a tolerance, čímž bojovala proti konvencím a předsudkům. Autor v monodramatu její osobnost vystihl, text však sám o sobě není dostatečně nosný a dramatický. S tím se K. Macháčková pod vedením R. Špačka částečně vypořádává, hluchá a nezajímavá místa jsou vesměs úspěšně zdolávána hereckou „investicí“. Macháčková dokáže zaujmout, pobavit i dojmout. Navíc řada českých diváků nepochybně nově objeví netuctový osud, jež za poznání stojí!
(zadáno: 3.11.2016)
Autor v monodramatu chytře propojil souvislosti Shakespearovy tvorby s paradoxy, k nimž docházelo a dochází při inscenování mrtvých klasiků po staletích a při ohlasech a sporech o způsobech, jak díla mrtvých velikánů uchopovat. Jednotlivosti jsou možná známé, ale takto postavené vedle sebe mohou diváka obohatit. Snad jen vyznění by mohlo být o něco údernější. Režisér R. Balaš s hercem M. Kňažkem text vhodně interpretovali. Při příchodu do sálu diváka „vyleká“ majestátní portrét principála J. Hrušínského, který se později naštěstí ukáže jako ironická součást inscenace.
(zadáno: 18.4.2024)
Inscenace zpracovává nejen okolnosti vzniku legendární stavby na vrcholu hory Ještěd, ale zmiňuje i nespočet dalších zajímavostí, které se týkají trojice invenčních architektů z ateliéru SIAL a jejich práce. Reálná fakta jsou zpřístupněna kabaretní formou, v níž mj. vystupují také abstraktní postavy zastupující určité principy. V libretu se nachází mnoho slovních hříček M. Šotka. Účinkují žánr zvládají po herecké i pěvecké stránce, živý hudební doprovod dodává představení šmrnc. Drobné výhrady se dají snadno odpustit. Právě v Liberci téma silně rezonovalo a není divu, že u místního publika se jednalo o vyhledávaný titul.
(zadáno: 6.10.2017)
65%. Jevištní ztvárnění autobiografické knihy o životě Urků, kteří žijí ve „vyhoštění“ v Moldavsku, ale zůstaly v nich sibiřské kořeny. Děsivý popis životních poměrů a zvyků zločinců se podařilo zprostředkovat i na divadle. Aby se divák ve složitých souvislostech neztratil, je nucen (poměrně dlouho) bedlivě sledovat. Sympatické herecké nasazení celého týmu. Repríza v prostoru kolem bývalého Stalinova pomníku měla zvláštní ráz. Venkovní prostor na jednu stranu nebyl nejvhodnější pro vnímání textu, ale specifická atmosféra a náhodné akce kolemjdoucích dodávaly zvláštní ráz.
(zadáno: 12.5.2014)
65%. Takřka bezeslovná inscenace je technicky výtečně propracovaná, jak je u J. Havelky zvykem. Detektiv mezi podivnými figurkami, existujícími kolem jednoho hotelu. Detektivní zápletka(y), o jejíž(chž) rozluštění vlastně nakonec vůbec nejde, se pro mě stala(y) nositelem poselství, které lze zjednodušit tak, že na světě a v lidech je nekonečně tajemství, jejichž rozkrytí přinese jen další záhady. Nejsem si jistý, zda jsem správě odhalil sdělení tvůrců, nebo si odnesl něco jiného. Každopádně takové divadlo, kde má divák možnost pracovat s vlastní fantazií a samostatně přemýšlet, se mi líbí.
(zadáno: 30.10.2020)
Římské tragédie jsou pro dnešní jeviště mnohem tvrdším oříškem než řecké, asi proto se s nimi setkáváme ojediněle. V samotném textu se díky jeho stavbě těžko hledají myšlenky, s tím mnoho nezmůže sebelepší provedení. Inscenační tým přes veškerou snahu problematičnost textu nezdolal, ale se hrou se utkali úctyhodně. V promyšlené koncepci nebyla zanedbána žádná složka. Herci zdatně dotvářeli výklad. Efektní hudba, v níž D. Kranich opět využil své umění rapu.
(zadáno: 4.4.2011)
Silní - MeetFactory 70 %
Inscenace nezapře M. Bambuška, který se s prezentováním svých myšlenek a dosti trefných postřehů o našem světě rozhodně „nesere“. K pojmenování používá velmi drsné prostředky a formu, jež není snesitelná pro každého. V jeho minulých projektech jsem míval často problém pochopit, co chce říct. V případě „Silných“ jsem si toho odnesl dost a také si uvědomil řadu souvislostí. Chvílemi jsem se ale ztrácel. Rozhodně stojí za to zkusit za vulgaritami a nechutnostmi hledat sdělení. Bambušek by ale pro změnu mohl dění na jevišti lépe organizovat a kaučovat. Myslím, že by ho pak pochopilo více diváků.
(zadáno: 11.3.2024)
Děj rozsáhlého barokního románu převedla H. Koblischková do scénáře s ohledem na potřeby souboru, z jehož ostatní tvorby se inscenace P. Haška nikterak nevymyká, i když kombinace činohry, pohybu a hudby je opět postavená trochu jinak. Moderní pohled na třicetiletou válku, v jejímž víru obyčejný kluk „dospěje“. Vyznění by neublížilo zjednodušení děje a vypuštění některých epizod. Činoherní složka stojí na hlavním představiteli V. Franců a P. Šmídovi přecházejícím mezi mnoha postavami; oba podávají skvělé výkony v partech náročných i pohybově. Nezvyklým dotvářením děje jsou písně s anglickými slovy v podání C. Eftimiadisové a B. Veselého.
(zadáno: 4.4.2016)
75%. Znepokojivé intimní drama se sociálním podtextem o hranicích obětavosti a kompromisů a o důsledcích nekonečného odpouštění a přecházení. Tvůrci uvěřili textu a náležitě ho zprostředkovali. Herecká interpretace přesná. Přirozený pravdivý projev M. Zoubkové v úloze citlivé Helen. Dennyho, jehož trpělivost a síla mají své limity a z něhož nakonec spadne „tolerantní maska“, vystihl M. Němec. Promyšleně vystavěná studie charakteru asociálního neinteligentního Liama (J. Plouhar). Stísněný prostor Bytového divadla je pro hru ideální.
(zadáno: 22.10.2019)
Hra o komplikovaném vztahu dvou lidí, který kromě vztahových peripetií poznamenaly i odlišné hodnoty, jež oba vyznávají. Hra je z roku 1995, ale střet postojů „alternativní“ Kyry a bohatého obchodníka Toma v naší zemi možná dnes dokážeme pochopit lépe. Vynikající T. Vilhelmová vystihuje Kyru do nejmenších detailů doslova v každé větě, J. Langmajer se nespoléhá jen na osvědčené výrazové prostředky a je jí více než dobrým partnerem. Ačkoli byla inscenace nastudována pro komorní prostor, na Letní scéně se představení v plenéru neztrácelo.
(zadáno: 27.7.2012)
Divácky vděčná hra s atraktivním námětem. Přestože text byl pro letní projekt upraven, myslím, že se dalo jít ještě dál. Dramaturgicky a režijně nebyla inscenace dotažená. Slibný rozjezd a poměrně zdařilou první polovinu vystřídalo v kratší druhé části velmi nepřesvědčivě podané vyústění. Režisér si mohl dát více práce s výkladem postav a dovést herce k přesnějšímu vyjádření. Stejně tak hořký podtext měl být údernější a ztvárnění intrik promyšleněji vystavěné. Hra nabízí více. V této podobě se jednalo jen o nenáročnou „konverzačku“ s hezkými kostýmy a solidními hereckými výkony.
(zadáno: 20.6.2011)
Skočná - MeetFactory 60 %
(zadáno: 4.4.2011)
Divadelní variaci na kultovní dílko H. Burešová nastudovala již potřetí, ale já jsem žádné z předchozích provedení neviděl. Inscenace MDB je velmi živá, plná energie. Výborně zakomponovaná hudební složka skvěle dotváří tu činoherní. Zralost starších herců dává postavám školáků zvláštní ráz. Jejich kolegové v úlohách pedagogů jsou rovněž výborní, zvláště L. Kolář a J. Mazák. Slabší mi přišla jen I. Vaňková. Sympatický je i živý hudební doprovod, obstaraný samotnými herci. Při pražské repríze hodně chyběly mikroporty, bez nichž většina účinkujících zpěv neutáhla.
(zadáno: 2.5.2017)
65%. Situovat děj komedie do současnosti by příliš nedávalo smysl, max. lze podtrhnout vyprázdněnost či majetnické sklony ve vztazích. Inscenace v tomto ohledu trochu tápe, příliš nesděluje. Prvořadým záměrem je patrně pobavit, což se ovšem daří. Inscenace celou dobu drží styl, k čemuž asi přispěla i práce dramaturga. Nápady s „odvazy“ (např. rapováním) jsou dotaženě realizované a vtipné. Příležitost dostali neokoukaní herci, výbornému T. Pavelkovi v hlavní roli dodávají šmrnc T. Terberová a D. Benedikt. Dynamicky koncipovaný titul přináší na repertoár příjemné osvěžení a nepodbízivou zábavu.
(zadáno: 27.4.2022)
65%. Na oblíbené Čechovovské večery ve Viole navázala režisérka L. Engelová obdobně koncipovaným titulem, tentokrát je večer složený z pěti aktovek R. Dahla. Autorův chytrý, občas poněkud morbidnější humor se do inscenace podařilo přenést. Různorodost jednotlivých povídek byla posílena odlišnou formou dramatizace, dialogy v některých případech více či méně doplňovalo vyprávění. Tyto pasáže zůstaly místy statičtější, částečně se je režisérce a silné herecké trojici podařilo zdolat pointováním. Každý z herců přispěl svébytnou energií a najdou se místa, kdy se lze od srdce zasmát. Příjemně strávený čas – nic více, nic méně.
