PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 25.9.2014)
Výstižná hra o dnešní společnosti a o tom, kam až jsou lidé ochotni klesnout. Na inscenaci zaujalo výtvarné řešení, které podpořilo celkově nepolopatický výklad tématu. Hlavním problémem bylo, že se režisérce příliš nepodařilo zkoordinovat množství účinkujících, herci nepůsobili sehraně, řada situací vyznívala do prázdna. K vyznění charakteru režiséra (J. Černý) by bylo možno vznést výhrady, ale podání svou funkci mělo (a v mém případě ji obhájilo). Navíc počínaje jeho příchodem působil celek uspořádaněji a sdělněji. Věřím, že reprízováním se podaří některé nedostatky zmírnit.
(zadáno: 12.7.2013)
Risk sice rovněž trpí dramaturgickou a režijní nedotažeností a roztříštěností, což je typické pro inscenace tohoto souboru, ale z dosavadních projektů se soustředění na téma a práce s ním jeví jako zatím nejpřesvědčivější. Zapojení snowboardisty P. Valcháře, který zůstal po úrazu částečně ochrnutý, nepůsobí „za každou cenu“, ale je zdařile zakomponováno. Akrobatické kousky sice nepřináší tolik nového, ale práce mezinárodního obsazení opět výborná. Nemělo by se zapomínat, že v českých divadlech se s něčím podobným často nesetkáme. Doufejme, že se Cirk La Putyka bude vyvíjet dál!
(zadáno: 23.11.2015)
Britský dramatik vypráví osud Gorge Mastromase, který se za účelem uspokojení svých cílů a tužeb občas drobně i více prohřešil. Mrazivé vyústění je příspěvkem k tématu sebereflexe, která je lidmi stále více podceňována. Moderní inscenační řešení, zdařile koordinující jednotlivé složky, se ke hře hodí. Hlavní představitel M. Řezníček poměrně dlouho nepříliš přesvědčivě klouzal po povrchu; překvapivě až ke konci, kdy ztvárňoval starého muže, do role pronikl. Nutno však zdůraznit, že jde o mimořádně náročnou úlohu i pro zkušeného herce. Výkony ostatních celkově dobré.
(zadáno: 3.12.2021)
Skutečný příběh sériového vraha se očima Koltèse stal znepokojivým obrazem světa. Maďarský režisér umocnil násilné výjevy, k čemuž dopomohly zajímavá scénografie a hudební výběr. Možná dosáhl výraznosti scénických obrazů, ale zvolený postup zcela neobhájil, protože odvedl pozornost od autorových myšlenek a vnitřní podstaty. Typově vhodný hlavní představitel Z. Piškula hraje s maximálním nasazením, K. M. Fialová či A. Bílík jsou mu dobrými partnery. Všichni tři i jejich kolegové však částečně doplatili na problematickou koncepci. Omylem je obsazení S. Lehkého, z několika rolí naprosto nezvládl zejména Starého muže.
(zadáno: 22.5.2015)
65%. Situační komedie nijak nevybočuje ze svého žánru, v jehož mantinelech je v Divadle Palace zpracovaná kvalitně. Režijně vhodně nastavené a zkoordinované, výprava se jeví nadstandardně. Herci hrají s potřebným nasazením a není zde významný slabý článek. K zábavnosti nejvýznamněji přispěli M. Etzler, M. Sabadin a J. Slach. Jen v minimu divadel se povede vše, co nastudují. Tato komedie do zdejšího repertoáru přesně zapadá a už na předpremiéře bylo patrné, že se zařadí k místním povedeným titulům. Hledáte-li rozptýlení a oddych, mohla by být návštěva správnou volbou.
(zadáno: 2.11.2012)
Již u rozpačitější inscenace Činoherního klubu jsem uvažoval nad tím, zda textu divadelní verze filmu „něco“ neschází. U ostravského provedení jsem se utvrdil v tom, že řada příliš zkratkovitě vyjádřených situací by si v textu zasloužila důkladnější rozpracování a vystavění. Režisér M. Františák pojal adaptaci zdařile a v rámci (omezených) možností s inscenačním týmem vytvořil poměrně působivý celek. Jistě k tomu přispěl i silný, skvěle sehraný soubor. Škoda, že mrazivé vyznění bylo tříštěné méně přesvědčivými momenty. Několik „drásajících“ scén však skutečně stálo za to, což není málo.
(zadáno: 30.10.2020)
Legendární první provedení Krobotovy dramatizace románové kroniky bratří Mrštíků zůstane asi nepřekonané. Je však dobře, že se k adaptaci divadla opakovaně vrací a připomínají její mnohokrát prověřené kvality. V případě M. Langa se jedná již o třetí setkání a minimálně od kladenské inscenace se jeho zpracování v DpP dosti liší. Režisér přišel s novými nápady a vycházel z jiných hereckých osobností, kteří dobře napsané charaktery vystihli a navíc jim vtiskli osobitost. Ve ztvárnění některých detailů lze najít rezervy, ale celek vyznívá silně a může zaujmout nové diváky i návštěvníky, kteří mají možnost srovnání.
(zadáno: 3.12.2014)
Vynikající dramatizace rozsáhlé románové kroniky bratří Mrštíků nemá zbytečný okamžik, divadla se k ní právem vracejí (např. ve Zlíně či v Kladně), jedinečné první uvedení v ND však patrně překonáno nebude. Druhá pražská inscenace je obstojnou interpretací. Zkrácení přineslo zjednodušení, která se nemusí vždy jevit jako žádoucí. Sloučení některých postav nevadilo, problémem ovšem byl přibližný a nepropracovaný výklad řady hlavních i vedlejších rolí. Síla dramatického textu nebyla plně využita, jeho kvalita je naštěstí dostatečným základem. Je dobře, že se DNF nebálo rozsáhlý titul nastudovat.
(zadáno: 13.11.2011)
Adaptace románové kroniky od M. Krobota je mojí srdeční záležitostí. Rád jsem se seznámil s jiným pohledem B. Rychlíka, který sice lépe vystihl prostředí a dobu děje, ale přesto mě jeho dramatizace tolik neoslovila a připadala mi chaotičtější. Inscenace měla silné okamžiky, působivou hudební i výtvarnou složku. Bohužel však i řadu hluchých míst a nepřehledných scén. Práce silného hereckého souboru celkově (až na méně četné výjimky) dobrá, vynikající výkon podal zejména hlavní představitel R. Nevěčný.
(zadáno: 13.12.2010)
Krobotova dramatizace klasické české románové kroniky mě zaujala už kdysi v jedinečné inscenaci Národního divadla. Interpretace kladenského divadla byla celkem dobrá, s pochopením pro text. Přesto nevyzněla zdaleka tak silně jako pojetí ND. Některé postavy byly až příliš zjednodušeny, díky tomu jisté situace vyznívaly trochu do prázdna. Ne všechny úpravy a škrty byly ku prospěchu. Skvělý výkon I. Bareše, tu a tam nějaký slabý článek v obsazení nezničil celkově dobrou práci herců. Kdo nastudování ND neviděl, patrně bude spokojen, ale ani obeznámený nemusí být zklamán.
(zadáno: 9.2.2024)
55%. Román M. Viewegha, populární i z filmového zpracování, nabízí vděčný příběh o vztahových peripetiích, jehož humor není bezduchý. Divadelní podoba kráčí víceméně správným směrem. Hudba účel plní, stejně tak scénografie, jež si vystačí s víceméně neměnnou dekorací. Trojice hlavních představitelů postavy vystihuje a okořeňuje situace komediálním talentem. Jejich kolegové dovedně a jen s občasným zaváháním přecházejí mezi řadou epizodek. Slibnou koncepci narušilo, že se režisér ve vlastním scénáři nedokázal zříci méně podstatných a podobajících se zápletek, čímž se výrazně narušila dynamika a stopáž dosáhla neúnosné délky bezmála tří hodin.
(zadáno: 28.6.2011)
Solidní dramatizaci populární látky by prospělo mírné zjednodušení děje a menší upovídanost. Inscenačně průměrné, režisér mohl lépe zapracovat zejména na vyznění situací, dát jim větší barvitost, podtext. Inscenace byla příliš monotónní a chyběl jí spád. Herecké výkony celkově dobré. Nejvíce mě zaujaly M. Stehlíková a B. Poláková. Role sedla i J. Langmajerovi, ale jsem přesvědčen, že jí mohl dát i více. Vděčnou postavu matky sice L. Krbová vystihla, ale zdaleka nevyužila její možnosti. V menší roli mě bavil I. Lupták. Solidní letní zábava. Dá se vidět, ale při lepším zpracování to mohl být pro diváka přínosnější zážitek.
(zadáno: 30.5.2017)
Navázal bych na výstižný komentář J. Landy, s jehož hodnocením souhlasím. Sečtělejší diváci se s Hrubínovou předlohou v nějaké formě či zpracování jistě setkali, přesto se nejedná o notoricky známou látku. Při sledování kladenské inscenace může být neobeznámený divák občas maten dějovými a časovými skoky. Opakování či „refrény“ působí někdy nadbytečně, ale svou funkci mají. Hrubínův text v dramatizaci značně ubyl, což je možná škoda, důsledná práce tvůrců však toto řešení obhájila. Zpracování lze nazvat přinejmenším přijatelným, snad si své příznivce získá.
(zadáno: 22.10.2019)
Proslulou tragédii se podařilo přiblížit dnešní mladé generaci, zpracování by mohlo bavit a oslovovat nejen je. Nemalou měrou k tomu přispěli T. Marečková a Z. Piškula v titulních rolích. V nespočtu nápadů zaujala např. komornější výmluvnější vyznění některých původně venkovních scén v interiéru. Nenásilně a vlastně vtipně byl stírán odstup jeviště a hlediště. Sloučení postav Chůvy a Knížete se ukázalo spíše matoucí. Hudebně a výtvarně efektní, ale řešení dekorace a přestaveb neobratné. Inscenaci vysloveně schází radikálnější textová a jazyková úprava, kterou by mohlo docítil, že by promlouvala intenzivněji a silněji.
(zadáno: 4.11.2016)
Z dramaturgického hlediska skoro fiasko (v programu je uvedeno jméno J. Vedrala jen jako „dramaturgická spolupráce“). Komediální odlehčení některých rovin hře nevadí, problematičtější prvky jsou tím občas i zajímavě relativizovány. Bohužel inscenace se neslučuje v sourodý celek. Pěstí na oko je řada kýčovitých složek – kostýmy, pojetí chóru, tanečky. Škoda, že J. Deák nezúročil zkušenosti ze svého ostravského nastudování. Herci, až na V. Jílka a dalších několik výjimek, sami o sobě neodvádí špatnou práci; dochází-li k trapným okamžikům a nezvládnutým scénám, není to vesměs jejich vinou.
(zadáno: 13.10.2015)
Hudebně vděčné muzikálové převyprávění proslulé tragédie se nevyhnulo úskalím plynoucím ze žánru, nicméně libreto se s nezbytnými zjednodušeními vypořádalo většinou se ctí. Přes kýčovité prvky a některé zbytečné doslovnosti a polopatičnosti lze režii shrnout jako důstojnou. Hudební provedení na dobré úrovni, pohybová složka obstojná. Muzikál patří v pražské nabídce k lepším, ale k mimořádnému zážitku dost chybí. Z alternujících toho večera vyčnívali J. Čvančarová, M. Růža a Z. Fric. Herecký výkon H. Vondráčkové dle očekávání slabší, ale překvapením byly její zápas se zpěvem a špatná intonace.
(zadáno: 7.7.2015)
Moderní výklad tragédie smysl dává. Ztřeštěné milování titulní dvojice, bohémství Merkucia a Benvolia, zhýčkanost a citová prázdnota Kapuletových, patetický Paris, omezený Tybalt. Režijním kiksem je výklad Vavřince (S.Rašilov), jehož scény zabijí i slibnou a dobře nastavenou změnu nálady po smrti Merkucia a Tybalta. Výsledek je podivnou směsí komických výstupů, přes opodstatnění ztvárněných poněkud lacině, s pokusy o vážnější okamžiky. Nejcelistvěji vyzněly výkony N. Konvalinkové a J. Vyorálka. Výtvarně a hudebně zdařilé. Někteří diváci, očekávající klasický výklad, mohou být pohoršeni.
(zadáno: 24.3.2015)
Pojetí titulní milenecké dvojice tragédii přirozeně aktualizovalo, obohacení rodového sváru rasovou problematikou zase přiblížilo českému prostředí. Humor na adresu Romů byl občas silnou kávou, ale nedehonestoval je, nýbrž charakterizoval jejich dobré i špatné stránky. Některé vtipy sice samoúčelné, ale velmi zábavné. Postupně stále intenzivnější mrazivé vyznění výsledný dojem povýšilo a dotvrdilo nesamoúčelnost autorské variace. Dílčí výhrady k situacím by se našly, ale byly odpustitelné. Prospělo by i krácení. Výborná výprava, hudba i herecké výkony (mě zaujali hlavně M. Poulová a M. Anděl).
(zadáno: 20.9.2010)
Razantní úprava proslulé tragédie pro osm postav se mi nezdála šťastná, ale v pečlivém režijním zpracování by možná obstát mohla. Režisér se však s úskalími úpravy vypořádat nedokázal, jeho inscenace byla ve výsledku povrchní, vázla po myšlenkové stránce. Postavy a situace nebyly dostatečně propracované režijně ani herecky, ve zběsilém tempu zanikala řada souvislostí, některé okamžiky vyzněly doslova trapně. Herci v nepovedeném zpracování zaujmout nemohli. Z výkonů ústřední dvojice jsem byl rozpačitý, doslova trapně mi bylo za K. Frydeckou (Chůva) a P. Prokeše (Merkucio).
(zadáno: 20.9.2010)
Letní nastudování proslulé tragédie nenudilo, působilo svižně a svěže. Režisér a dramaturgyně však bohužel nedbali na stylovou čistotu, celek vyzněl nesourodě. Hra byla zkrácena, končila smrtí milenců (chyběl závěr s usmířením znepřátelených rodů). Drsnější pojetí často odkazovalo na sexualitu, velký důraz byl kladen na humor. Stylizace Julie zajímavá, ale chvílemi násilná. Romeo nebyl vyložen zdaleka tak originálně. Trapně vyzněly „záhrobní“ výjevy s Merkuciem a Tybaltem. Herecké výkony nevyvážené. Některé problémy se dají naštěstí částečně omluvit charakterem letní produkce.
(zadáno: 25.9.2013)
55%. Inscenace vznikla jako pravidelný každoroční „vánoční“ projekt, tedy nikoliv jako regulérní součást repertoáru. Poměrně pozitivní ohlasy však rozhodly o dalším uvádění. Výhradně mužské obsazení odkazovalo na Shakespearovu dobu, ale jinak se jednalo o moderní interpretaci. Několik skvělých nápadů a zdařile rozehraných výstupů však kazily scény s nezřetelnou vypovídací schopností. Dobré výkony by se našly, ale někteří herci i neherci (V. Kadeřábek, F. Nuckolls, M. Bukovčan) své role příliš nezvládali a zápasili s mluvou. Ale vzhledem k charakteru inscenace je třeba přimhouřit oči. :-)
