Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (2013)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 14.5.2018)
Žádný ze čtrnácti návštěvníků se nevyhne interakci, 3x se ocitne s některým z aktérů zcela oddělen ve vyhrazeném prostoru. Jednu podobu „lásky“ si divák vybere sám, další dvě se k němu různě dostanou. Hranice intimity (snad) nejsou překročeny. Dojem je odvislý na výběru a na tom, jak se divák dokáže na aktéra napojit a ponořit do zážitku. Závěrečná část, kdy se již společně sleduje standardní kukátkový tvar, divadelně bez zajímavosti není a k tématu přispívá, v kontextu předešlých zážitků však nemusí zafungovat. Vrcholem je prostřední kontaktní část (mj. pečlivě promyšlená a zorganizovaná).
(zadáno: 14.5.2018)
75%. Až znepokojivá hra D. Košťáka pojmenovává souvislosti, které je potřebné si připomínat a přemýšlet o nich. Režisérka a herci vyváženě pracovali s nadsázkou a dali jednotlivým epizodám apelativní účinek. Navíc docílili společného propojení a jmenovatele. Rozhodně je dobré vidět! A objeví-li se motivy, které připomenou střípek z vašeho života, může být divák doslova probrán ze sebeklamu a iluzí...
(zadáno: 14.5.2018)
Adaptace D. Jařaba v jednoduché angličtině dává Shakespearově tragédii nezvyklý odstup a parafrázuje ji tak způsobem, který by v češtině zdaleka tak dobře nefungoval. Důrazem na Macbethovo sexuální tápání výklad doslovuje pohled na osobnost a na dění kolem něj. Vše použité bylo obhájeno a funguje. Jak už zde zaznělo, inscenaci by prospělo rychlejší tempo a méně bezeslovných pauz. Nesporně však jde o pozoruhodný experiment.
(zadáno: 11.4.2018)
Poezii Michela Fabera, zpracovávající bolestné období odcházení a ztráty nejbližší osoby, šťastně dotváří písně Jiřího Bulise. Výborný nápad se spojením dvou látek, které se ukázalo jako nenásilné a přirozené. Bezprostřední výkony Marie Jansové a Martina Severýna. Zpěv dvojice je spíše „činoherní“, ale interpretace s živým klavírním doprovodem potěší. Režijní nasměrování a řešen přispělo k působivosti, vnímavý divák se možná neubrání dojetí.
(zadáno: 11.4.2018)
Důstojná oslava výročí nejúspěšnějšího a kvalitního českého muzikálu. Ve výtvarné a choreografické koncepci by se našly kýčovitější prvky, ale v míře minimální. Změny v aranžmá a zdynamičtění poslední epochy veskrze dobré, snad jen přearanžování některých modernějších motivů za původním řešením zaostalo. I s přibývajícím věkem D. Hůlka titulní roli udrží a dokáže v ní stále pěvecky oslnit. Bohužel L. Machálková začala Lorraine „přezdobovat“ hlasovými a hereckými manýrami tolik, až přebila její podstatu. Výborný T. Trapl ve vděčné trojroli a J. Vágner. V repertoáru HDK rozhodně to lepší!
(zadáno: 11.4.2018)
65%. Sympatický pohled mladé generace na Bradburyho román. Vyzdvihnuty, posíleny a rozvinuty byly především motivy odkazující na konkrétní rysy dnešního způsobu života. Inscenace má mnoho dobrých nápadů – způsob zobrazení každodenních stereotypů, posílení postavy manželky či nekonečný seriál na telestěně, jehož postavy vypadají stejně jako hlavní hrdinové. Určité zásadní dějové okamžiky byly pouze slovně popsány, čímž inscenace zbytečně přišla o výrazné jevištní akce. Výklad „zploštil“ některé charaktery, zejména hlavního hrdinu, což se ale v koncepci ukázalo jako přijatelné.
(zadáno: 11.4.2018)
Krátké monodrama postihuje osud dospívající Nataši z dětského domova, jehož prostředí mělo dopad na dívčino vnímání a osobnost. Nataša sní a touží, bojuje dostupnými prostředky, ale má to těžší... Obdivuhodné nasazení skvělé E. Maximové, přidávám se k nadšeným hodnocením jejího výkonu.
(zadáno: 20.2.2018)
65%. Klasická hořká komedie ve zkrácené úpravě a razantní interpretaci, ostře přímočaře kritizující manipulující mocné. Režisér Klata nekompromisně tlačí na pilu, což chvílemi funguje / rezonuje, ale v některých okamžicích zase vyznívá jako provokace za každou cenu. Shakespearem napsané „napravování“ Angelových skutků v závěru je ovšem zdařile umocněno a poměrně odvážné poslední minuty jsou trefou do černého! Herecky vynikla zejména T. Dočkalová, zaujal i J. Vlasák, J. Teplý vedle nich působil nevýrazně. Přes nedotaženosti v celkovém vyznění jde o inscenaci, jakou české divadlo potřebovalo.
(zadáno: 20.2.2018)
Dostojevského román očima dnešní mladé generace. Přehledná dramatizace zdařile propojuje několik vybraných motivů. Aktualizace doby děje se promítla i do výkladu, posuny v jednání postav i v charakterech měly logiku a byly ze strany herců přesně ztvárněné. V případě Nataši byl výborně využit i jiný typ obsazené herečky. Výtvarné a světelné řešení ve spojení s hudbou zdařile dotvářely pečlivě vystavěnou inscenaci, která má myšlenku a jasně promlouvá.
(zadáno: 20.2.2018)
Adam Skala se ve své krátké hře zamyslel nad událostmi, o nichž stále častěji slýcháme ve zprávách. Ukázal možnou cestu, jak k jedné takové mohlo dojít. Dílčí problémy, které můžeme vídat v životech lidí v našem okolí, se zde (s nadsázkou) nakumulují a skončí tragédií. Šťastně bylo situování na sídliště i další narážky na televizi, Youtubery, (ne)sex atd. Žádný ze studentů nebyl v inscenaci slabým článkem, všichni bez výjimky obhájili, co postavy zastupovaly. V roli teenagerky Káči A. Peřinová doslova zazářila. Hra i inscenace by obstály i na profesionální scéně.
(zadáno: 1.2.2018)
Hodnoceno podle televizního záznamu. Petr Zelenka se při líčení pádu jedné úspěšné pragmatické manažerky možná nevyhnul určitým kostrbatostem, přesto velmi zřetelně pojmenoval povrchnost mezilidských vztahů a lpění na nesprávných hodnotách, s čímž se společnost aktuálně potýká. Hlavní představitelka V. Hlaváčková velké herecké výzvy využila, ostatní ve více rolích zdatně zastupují určité typy. Zelenka napsal povedenější díla, ale v kontextu současné české dramatiky tuto hru nelze přehlédnout.
(zadáno: 1.2.2018)
Je dobře, že divadlo umožnilo divákům nadále se setkávat se zdařilou slovenskou hrou. Kdo neviděl původní verzi s V. Cibulkovou, jistě nebude návštěvy litovat. Civilnější přístup N. Boudové je též přijatelný, nejednoznačnost kontroverzní postavy herečka rovněž obsáhla a stala se náhradou více než důstojnou. Kdo měl možnost vidět Cibulkovou, může se mu však přece jen zastesknout po jejím pohrávání s podtexty, jímž dostala postava další rozměry (u Boudové neviditelné). Oproti kolegům jsem nenabyl dojmu, že by J. Tesařová výrazněji předčila D. Syslovou, mně osobně se líbily obě stejně.
(zadáno: 1.2.2018)
75%. V inscenaci Studia Hrdinů byly motivy novely „zabaleny“ do líbivé formy. Tato interpretace se podstatě novely přiblížila více a sdělila myšlenky přímočařeji, zřetelněji a úderněji. Dílčí výhrady k inscenačnímu řešení nejsou podstatné. Na vyznění má lví podíl osobitost a nasazení nezaměnitelného V. Benderského, jenž snese srovnání s nezapomenutelným K. Dobrým. Zdařilá práce s hudbou a prostorem. Diváci, usazení kolem kulatého stolu a nenásilně zapojovaní, jsou doslova součástí děje. Intenzivní zážitek.
(zadáno: 1.2.2018)
Michael Frayn ve své rozkošné jednohubce určil všech pět rolí dvěma hercům. Režisér M. Schejbal realizoval hru s pochopením, diskutabilnější byl pouze nápad v závěru. Sehraná dvojice zvládla situační komiku a nadsázku, od partů hostitelů suverénně přešli ke karikaturkám dalších postav. Trochu více komediálního talentu projevil J. Nosek, zejména v opileckých výstupech. Na A. Fixovou čekala obtížnější nástraha mužské role, jistější byla v ženských partech. Překvapením a dalším osvěžením bylo přidání epizodek dětí a hosta. Svižná inscenace plní hlavní účel – skvěle baví kultivovaným humorem.
(zadáno: 1.2.2018)
Scénář nápaditě propojuje Genetovy deníky, líčící niterné pocity (výstředního) homosexuála a prostituta, s duchovní Bridelovou básní. Klíčovou roli hraje hudba M. Dohnala, doprovázející zpěv M. Königa disponujícího mimořádným hlasovým rozsahem. Ten představení utáhne téměř sám a podává fascinující výkon. Režisér J. Nebeský nepřekvapil užitými postupy, jimž dominuje extravagantní výprava a potírání postupně odhalujícího se hercova těla různými hmotami, což naštěstí tentokrát s vyřčeným svým způsobem souzní. Škoda, že ke konci je inscenace zbytečně nastavovaná a trochu ztrácí dech.
(zadáno: 1.2.2018)
Černá komedie o zakomplexované obtloustlé dívce, která se ocitne ve spárech šílené trenérky posedlé zdravým životním stylem, vypovídá o manipulaci a nebezpečí podléhání zdánlivě prospěšným doporučením, jejichž slepé poslouchání bez zachování vlastního rozumu může mít za následek totální „vymytí mozku“. Dramatizace románu nakládá s Welshovou poetikou a chytrým humorem s pochopením, realizace odpovídající. Výrazná Z. Stivínová hraje vyšinutou Lucy s velkým nasazením. Za ní A. Krausová nezaostává, na jednom z jejích prvních vystoupení nebylo vidět, že roli přezkušovala po původní představitelce.
(zadáno: 10.1.2018)
Vše podstatné zaznělo v předchozích redakčních komentářích. Autor pozoruhodně uchopil problematiku Alzheimerovy choroby, aniž by cokoli soudil. Neopomíjí úděl nejbližších, kteří jsou nuceni řešit nekonečnou sérii problémů, ale především dává nahlédnout do duše postiženého jedince. Vše se protne v emočně silném a trefném závěru. Nápaditá scéna s útržky slov, režijně a dramaturgicky vhodně postavené. Investice hlavního představitele J. Vlasáka si zaslouží uznání. Souhlasím, že ve výkladu a ztvárnění vedlejších postav se najdou rezervy.
(zadáno: 10.1.2018)
75%. Nenapíši zde nic nového. Zdařilá adaptace knihy pohrávající si s myšlenkou „Hitler v současnosti“. Inscenace předává chytrý humor předlohy, navíc okořeněný nenásilnými a smysluplnými odkazy k posledním dnům (a to i v české kotlině). Bulvárnější ráz není problémem, repertoár komerčního divadla tento počin vyloženě zdobí. Hlavní představitel O. Kavan se úlohy Hitlera zhostil bravurně, neomezoval se jen na vnějškové připodobnění. Dal nahlédnout i pod povrch fanatikovy duše, jehož nebezpečnost na první pohled nemusí být zřetelná.
(zadáno: 10.12.2017)
Víceméně zopakuji již vyřčené. Z hlediska uchopení tématu a celistvosti vyřčených faktů je Vůjtkova hra mimořádná. Bohužel text ve formě „vyprávění událostí“ už sám o sobě oslabuje jevištní účinek; s tímto problémem se inscenátoři vypořádali jen částečně. Herecky přesné a výkony jednotlivců vyvážené, nelze nejmenovat představitele Eichmanna M. Cisovského. Nezapomínejme, že divadlo má mít především společenský přínos a vzdělávat; v tomto ohledu mají hra i inscenace nespornou hodnotu.
(zadáno: 10.12.2017)
Mayenburg ve své novince za pomoci nadsázky, metafor a odkazů na konkrétní události předkládá svůj názor, jak mohou v demokratické a tolerantní společnosti „vyrůst“ machističtí političtí lídři; prezentuje praktiky, které před či po zvolení používají. Fakta jsou postavená do souvislostí, které si sami od sebe nemusíme uvědomovat. Autorův pohled stojí za zamyšlení. Režisér respektoval text a se svým týmem s ním náležitě pracoval. Málokdy se vidí herecky podobně vyrovnaná inscenace, v níž bez výjimky všichni aktéři doslova každou větu pronášejí bez zaváhání a s přesně patrným významem.
(zadáno: 10.12.2017)
Jevištní verze jedné z knih populární humoristické série, s přiznanou formou divadla na divadle, je koncipovaná pro tři herce, z nichž dva střídají mnoho rolí. Pro první české uvedení byl jeden z partů přepsán pro herečku. Scénické řešení v malém prostoru je vtipné už samo o sobě. Režisér Š. Dominik znovu projevil smysl pro dramatiku tohoto druhu. Trojice herců zamotanou historii sympaticky rozehrává, zvládají množství textu, suverénně přecházejí mezi rolemi, s reprízami možná získají ještě více lehkosti. Podařilo se zprostředkovat anglický humor, s nímž může divák strávit příjemný večer.
(zadáno: 10.12.2017)
Hra přehledně shrnuje události z konce Čapkova života, zároveň se autoři snaží o zobrazení dobové politicko-společenské situace. Nemusíme vždy souhlasit s řešením, jaké zvolili autoři textu a inscenátoři (povrchnější dialogy, „dramatické šablony“, nevyužívání možností scénických prostředků apod.). Vytýkáním chyb by však zaniklo, že se především jedná o počin nesmírně potřebný, který se trefil do správné doby. Jedinečným nápadem je paralela Čapek & Havel dodávající nadčasovost a varovný signál. Dojemný závěr s jemným odkazem k současným poměrům je skoro vzorovým případem účinné katarze.
(zadáno: 31.10.2017)
75%. Těžištěm hry jsou „stand-up“ výstupy postav líčících vlastní osudy, do nichž zasáhly menšinová sexuální zaměření nebo úchylky vlastní či potomků. Autor jde až do extrému, forma stand-upu výmluvně posiluje účinnost výpovědi a s odvážným humorem přibližuje kontroverzní témata, před nimiž leckdo raději zavírá oči. Odvážná dramaturgická volba je trefou do černého. Vyznění pomáhají invenční nápady režiséra B. Holička a dramaturgický dozor I. Smejkalové. Herci se skvěle vypořádali s jiným stylem práce. Právě tato inscenace by mohla přilákat do ND nové diváky i mladou generaci.
(zadáno: 31.10.2017)
Autorka do dialogu mezi někdejší femme fatale Marlene Dietrich a její dcerou vměstnala známé i méně známé skutečnosti z minulosti obou dam. Z hlediska dramatického text místy „skřípe“, témata jsou občas střídána násilněji, podstata komplikovaného vztahu je však vystižena trefně. Inscenátorům neunikla žádná podstatná rovina, navíc se podařilo zmírnit úskalí textu a dosáhnout oživení. Osobnost Marlene R. Rázlová vykreslila barvitě a věrohodně (od comebacku zatím její nejvydařenější role), role dcery v podání S. Postlerové promyšleně vystavěná. A kupte si informačně bohatý program k inscenaci.
(zadáno: 31.10.2017)
Stejný tým se ve Viole k Čechovovým miniaturám vrátil již potřetí a na úspěch předchozích počinů navázali velice zdařile (výsledek je jen o velmi malé poznání slabší). Kvalitní duchaplná zábava. Poctivé zpracování ctí autora, herecky dobře odvedené. Energická T. Medvecká dokáže zahrát širokou škálu, s přehledem za pomoci nadsázky vybalancuje i dívčí role, aniž by byla směšná. Tip na příjemný večer.