PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 13.10.2017)
Již šestá česká inscenace Mayenburgovy hry, která v době „novodobé expanze“ islámu vyznívá výmluvněji než v době svého vzniku. Zdařilé zpracování. Jednoduchá scéna se školní lavicí a přestavovanými lavicemi plní účel. Hlavní představitel J. Böhm dosáhl souznění s rolí, závěrečná nečitelnost Benjaminova lhaní překvapí svou logikou. Erika bývá ztvárňována mladšími herečkami, M. Tallerová v (záměrně?) neslušivém kostýmu odpovídala jinému typu kantorek, interpretace však přijatelná byla. Obstojné výkony ostatních, něčím „navíc“ své role obohatili zejména J. Hejret Vojtková a M. Polách.
(zadáno: 6.10.2017)
Komorní úprava dramatu pro šest herců. Osekaná verze soustředěná na podstatu. Pečlivý výklad postav. Tvůrci se studenty dobrali k přesnému a působivému vyznění, které ukazuje některé situace v překvapivých souvislostech. Hudební a výtvarná složka inscenaci dobře slouží, s hereckým projevem a pohybem souzní, stylově čistý počin. Titul by si zasloužil reprízování i během absolventského ročníku herců.
(zadáno: 6.10.2017)
Monodrama o vyděděnci, potácejícím se v nočním městě. Nadčasová hra o rozpadu hodnot, o neuchopitelnosti bytí. V prostorách u bývalého Stalinova pomníku inscenace výmluvně rezonuje. Pronášené věty jakoby odkazovaly na to, čeho jsme svědky jen o pár metrů dál. Výborný Michal Balcar dokáže nejen „hrát“, ale skvěle reaguje na náhodné kolemjdoucí, bere je do hry. Specifický zážitek.
(zadáno: 6.10.2017)
Režisér se v Shakespearově hře snažil hledat podstatu současných vztahů, ve své komorní úpravě byl důsledný a s herci našel v postavách lidi kolem nás. Pozoruhodné provedení se však nehodí do plenéru, kde se drobné nuance často ztrácejí a spíše je ocení diváci v předních řadách. Ale je dobře, že Letní shakespearovské slavnosti nesází jen na jistoty a dávají prostor tvůrcům snažícím se o nové a svébytné výklady.
(zadáno: 6.10.2017)
Mučedník - OLDstars 70 %
65%. Počiny Oldstars jsou často spíše „školními cvičeními“, které nelze brát jako regulérní inscenace. Toto je jeden z případů, kdy vznikl počin poměřitelný s nastudováními profesionálních souborů. Hlavní představitel O. Polák slibný; náročné přechody mezi polohami, které zahrál toporněji, vyzněly vzhledem k podobnému věku postavy vlastně autenticky. Ve srovnání s ním měl J. Havelka snazší úkol, s nímž se vypořádal bezchybně. Věkově neodpovídající roli odvedla B. Waschingerová velmi zdařile. Dílčí výhrady k ostatním nejsou podstatné, zásadní slabý herecký článek provedení nemá.
(zadáno: 27.6.2017)
Propracovaná inscenace stojí na pevných základech spočívajících v pečlivé analýze charakterů ústřední milenecké dvojice prokletých básníků i vedlejších postav, precizní práci režisérky s herci. Verlaina s jeho zápornými vlastnostmi a slabostmi vykreslil J. Tvrdík do nejjemnějších odstínů, lidsky a s pochopením. Rimbaud M. Anděla rovněž dobře vystavěný, ale herci v jeho projevu trochu scházela razance a „bouřlivost“. Velmi dobré a přesné ztvárnění vedlejších postav. Vyznění dopomohla hudba J. Čížka pracující s Chopinovým motivem, do koncepce zapadaly i výrazné kostýmy a vhodně řešená scéna.
(zadáno: 27.6.2017)
Dokumentární divadlo není na českých jevištích zatím zvlášť rozšířené ani populární, ale i tento projekt dokazuje, že jednotlivé pokusy jsou nadějí pro větší míru prosazení. Čtyři pouliční umělci (buskeři), v tomto případě hudebníci, mluví o důvodech volby této umělecké cesty, o radostech i problémech tohoto životního stylu. Nechybí ani ukázka jejich kvalitního umění. Jako komentátor či moderátor J. Čermák obohacuje téma dalšími úhly pohledu. Komplexně podané téma, diváci během představení pravidelně hlasují a nevyhnou se tak přemýšlení a otázkám se složitými odpověďmi. Smysluplný projekt.
(zadáno: 27.6.2017)
Hana Burešová se svým týmem inscenovala „národní klenot“, který má své kouzlo i nejedno úskalí. Hru s pohádkovými motivy s nejlepšími úmysly lehce aktualizovala a okořenila humorem a jemnou ironií, přičemž vycházela ze situací, charakterů či skrytějších souvislostí. Herci záměry zdárně naplňovali a rozehrávali, souhra všech inscenačních složek. Inscenace se trefila do vkusu publika, nabízí kvalitní a vděčnou podívanou. I když nelze realizaci takřka nic vytknout, text přece jen limity má. Mezi diváky se můžou najít i tací, které inscenace výrazněji neosloví a k zážitku jim bude něco chybět.
(zadáno: 31.5.2017)
Inteligentních autorů, kteří vědí, o čem píší, možná není úplně málo. Je však vzácnější, umějí-li navíc hledat souvislosti skryté hluboko pod povrchem a dokáží-li se nad nimi zamyslet s nadhledem. Sibylle Berg k tomu navíc ve své hře přidala dávku originality a osobitosti. Pozoruhodný text, kterým autorka dokázala říct (ne)skutečně moc o ženách, dětech, vztazích, společnosti, generačních rozdílech a dalších problémech. Chce to ovšem vnímavého diváka, který se nezalekne nezvyklé dramatické struktury. Prostor Vily Štvanice opět jinak koncipovaný. Kvalitní dramaturgická, režijní a herecká práce.
(zadáno: 2.5.2017)
Stará aréna přispěla krátkou „dokumentární“ inscenací právě v době, kdy se mluví o ohrožení demokracie v naší zemi a nebezpečí spojování s Čínou. Koláž smysluplně spojuje krácené texty Liao I-Wu s dalšími zdroji a nabízí úhel pohledu na dění v Číně. Ve třech odlišně koncipovaných částech a v takřka monologu nese hlavní tíhu L. Adam, jemuž vypomáhá čtyřčlenný chór. Zaujmou zejména zdařilá ilustrace první části a ironická stylizace loterie s lidskými životy v části poslední. Návštěva může divákovi přinést nové informace a upozornit na pozoruhodné a širší veřejnosti ne zrovna známé texty.
(zadáno: 2.5.2017)
Zajímavý text klade na tvůrce řadu nástrah, je třeba opatrně vybalancovat okamžiky vyznívající vážně a místa, u nichž je žádoucí jemná nadsázka či ironie zpochybňující zejména radikálnost Benjaminových postojů. Režisérovi se v intimním prostoru podařilo dosáhnout maximální autenticity v těsné blízkosti diváků, asi záměrná rezignace na odstup a zpochybňování však přinesla občasné polopatičtější vyznění některých pasáží. Precizní práce herců s R. Fintou a L. Končokovou v čele.
(zadáno: 2.5.2017)
65%. Situovat děj komedie do současnosti by příliš nedávalo smysl, max. lze podtrhnout vyprázdněnost či majetnické sklony ve vztazích. Inscenace v tomto ohledu trochu tápe, příliš nesděluje. Prvořadým záměrem je patrně pobavit, což se ovšem daří. Inscenace celou dobu drží styl, k čemuž asi přispěla i práce dramaturga. Nápady s „odvazy“ (např. rapováním) jsou dotaženě realizované a vtipné. Příležitost dostali neokoukaní herci, výbornému T. Pavelkovi v hlavní roli dodávají šmrnc T. Terberová a D. Benedikt. Dynamicky koncipovaný titul přináší na repertoár příjemné osvěžení a nepodbízivou zábavu.
(zadáno: 23.4.2017)
75%. V temném dramatu se rozebírají bolesti až ze samého dna duše. K inscenování titulu je třeba odvaha riskovat. Brodit se takovými tématy není balzámem pro psychiku tvůrců. Zároveň jsou na místě obavy, zda hra diváky přiláká. Inscenace zaujme porozuměním textu. V náročné roli narušeného chlapce podal D. Krejčík strhující výkon. Viditelná citová investice Z. Bydžovské by stála za částečné krocení a odstup; hrála pravdivě a bez falše, ale přílišné „topení v emocích“ vyznění neprospělo. Přejme inscenaci, aby našla dostatek diváků, kteří se neleknou temnoty a budou pak odměněni silným zážitkem.
(zadáno: 23.4.2017)
Nenapíšu nic nového. Herci z ničeho vykouzlili něco – velmi zábavné a vtipné něco. Výborně na sebe slyší, vzájemně na sebe navazují a rozvíjejí akce druhého. Humor, který z akcí vyplyne, ani na okamžik nesklouzne k lacinosti, a to ani při užívání vulgarismů. Baví to herce i diváky a je dobře, že experiment nezůstal jen u jediného uvedení.
(zadáno: 23.4.2017)
75%. Stroupežnický na konci 19. století realisticky a nemilosrdně pojmenoval, jak to na české vesnici chodí. Depresivní děti dějovou linku i charaktery s obdobnou nemilosrdností, s pozoruhodnou důsledností, ale i s vtipem sobě vlastním přesadili na českou vesnici ve 21. století. Sled skvělých nápadů. Úpravy přinesly odlišné, ale logické vyústění. Jakub Čermák se poučil z předchozích projektů, vyhnul se přemíře opakování, sdělení nerozmělňovala neadekvátní délka. S typy amatérských herců bylo vhodně pracováno. Drobné nedostatky a nevyváženosti výpovědní hodnotu kompaktního tvaru nezpochybnily.
(zadáno: 24.3.2017)
K předchozím komentářům nemám moc co dodat. Autorka B. Hančilová výstižně pojmenovala problémy v mezilidských vztazích mladé generace. Dramatický text by možná snesl vyladění formy dialogů a monologů, ale to neubírá hodnotě sdělení. Zdařilá realizace, co se týká scénického řešení, hudby, choreografie i dramaturgického a režijního výkladu postav. Výborné výkony talentovaných studentů. Ženské role však jsou přece jen napsány barvitěji a dívky tak zde vynikly více. Inscenace může být chápána jako generační výpověď a je jedním z případů, kdy absolventská inscenace není jen „školním cvičením“.
(zadáno: 24.3.2017)
Klíma formuloval do hry své cenné postřehy o životě, ideálech, marnosti či (ne)smyslu (ne)hledání smyslu bytí. Filozofické drama stojí na slovech a popisu, dokonce i v minimu dramatických akcí zůstává slovo nejpodstatnějším. Pro inscenování je text tvrdým oříškem, který ani nelze zcela rozlousknout. Režisérka za přispění svých spolupracovníků v rámci možností hru oživila vnějškovými prostředky, zejména efektní výpravou. Herce vedla k jednotnému stylu nadsázky, což byla správná cesta. Ceňme si, že se našlo další divadlo, které nevsadilo na jistotu a zasadilo o nezapomenutí Klímova díla.
(zadáno: 24.3.2017)
75%. V komorním dramatu se v jednom večeru, v jednom domě a mezi čtyřmi postavami řekne vše podstatné o chování lidí a jejich různých postojích během převratu v roce 1989. Autoři podobně jako v Leni v konkrétní dobové situaci, s odstupem a nadhledem dokázali najít, co je platné v každé době. Drobné kostrbatosti v situacích mají svůj smysl a jsou odpustitelné. Režisérka se se svým týmem a herci dobrala správného vyznění. Vyhrocený závěr účinkoval mimořádně silně. Intenzitu sdělení by mohlo posílit výraznější podání charakteru Michala (J. Plouhar) a jeho motivací. Počin hodný pozornosti!
(zadáno: 24.3.2017)
SKUTŘI na Lorcovu tragickou hru nahlédli z jiného úhlu. Váha slova omezena, důraz na hudbu a pohyb. Z textu zbylo spíše torzo, z autorovy sevřené atmosféry mnoho nezůstalo, místo toho se setkáme s povrchnějším přístupem k životu a lásce a touhou po zábavě či bezstarostnosti, což dnešní generaci více odpovídá a přináší hodnotnou výpověď. Promítnutí inspirace moravským folklórem přibližuje téma českému prostředí. Divák neznalý Lorcovy hry může tápat v některých souvislostech. Přestože část obecenstva inscenaci neocení, rozhodně si zaslouží respekt.
(zadáno: 14.3.2017)
Asi nejznámější román s postavou Toma Ripleyho napsala autorka v době, kdy se o určitých problémech nehovořilo tak otevřeně jako teď. Pro pozdější přepisy tak dostali tvůrci volnější ruku. V komorní plzeňské adaptaci je posílen homosexuální podtext a dějem prostupují vzpomínky Toma na autoritativní tetu, která měla lví podíl na jeho rozpolcení. Určité Tomovy rysy ztvárnil P. Neškudla čitelněji než filmoví představitelé. Z inscenace je patrné, co chtěli tvůrci říci. Obeznámeným divákům, očekávajícím intenzivnější pocit děsu, nemusí připadat potenciál tématu zcela využitý. Přesto zajímavý počin.
(zadáno: 14.3.2017)
Další projekt A. Stodolové s podobným tvůrčím týmem. Tentokrát se jedná o parodii na detektivky s thrillerovým či hororovým laděním, kdy se na odlehlém místě, odkud není úniku, sejde několik potenciálních obětí či vrahů. Najde se zde spousta odboček a neúčelností, o dramaturgické vyváženosti se moc mluvit nedá. Problematická místa však suverénně přebíjejí okamžiky, kdy publikum řve smíchy. Je až divné, že četné vulgarity nevyznívají oplzle a nevkusně. Herci mají komediální talent, jsou vhodně koordinováni režisérkou a energie, která z nich sálá, je prostě odzbrojující!
(zadáno: 6.3.2017)
Prvotinu CC jsem viděl paradoxně až po Plejtvákovi a Kvidouli 3+KK, v lehce poupravené verzi pro nové působiště na malé scéně DpP. Vykazovala ještě známky začátků, ale zaujala především úžasnou prací s jazykem, kterou účinkující umějí vypointovat. Písně v první části výborné, fraška Borůvčí ukázala, že M. Šotek umí slovní hříčky použít i v delším dramatickém textu.
(zadáno: 6.3.2017)
Dílo - Studio Hrdinů 70 %
75%. Jelineková na příkladu obřího vodního díla ve hře nekompromisně a zpříma pojmenovala nesvobody a manipulace, které vlastně přetrvávají i ve zdánlivé demokracii. Přestože se M. Bambušek značné části textu vzdal a naložil s ním po svém, jeho inscenace je přímou výpovědí, z níž často mrazí. Výrazná zvuková složka a propracovaná scénografie ukázaly další možnosti využití prostoru Studia Hrdinů. Jeviště doslova ovládla M. Sidonová, která v mužské roli jedinečně vystupňovala zprvu nenápadné skryté zlo v otevřenou tyranii. Opomenout nelze ani ostatní, kteří zaujali i pohybově.
(zadáno: 6.3.2017)
Souhlasím s komentáři M. Nováka a L. Dubského.
(zadáno: 6.3.2017)
65%. Vtipná i drsná hra o pozvolném zaprodávání se, které po počátečním malém ústupku již nelze zastavit a nabývá obludných rozměrů. Realizaci ani hereckému ztvárnění není moc co vytknout, na menším prostoru se E. Maximová za ústřední dvojicí rozhodně neztrácí, odlehlejší Štvanice je ideálním místem. Finále s večírkem více než výmluvné. Ridley zvolil odlehčenější ladění, což svůj význam mělo, ale bohužel zároveň ubralo na intenzitě sdělení. Obdobné téma jiní autoři dokázali uchopit lépe.
