PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 25.9.2014)
65%. Toho, kdo má možnost srovnání, patrně zdařilá hra zaujme více ve výraznější a originálnější interpretaci ostravského Divadla Petra Bezruče. Brněnské provedení, které více ctí text, však rovněž hru vhodně interpretuje a přináší vítané srovnání. Hlavní představitelce P. Labudové by se přízvuk odpustit dal, ale špatná výslovnost významně srazila dojem z jejího výkonu; postavu ovšem vystihla. Dočasně nepřítomný M. Tlapák byl vystřídán, na mé repríze ho alternoval sám režisér a ze zúčastněných zaujal nejvíce.
(zadáno: 26.7.2014)
Monodramatická adaptace se soustřeďuje na titulního hrdinu románu a jeho pocity, což ve výsledku přináší značně jednostranný a zúžený úhel pohledu. Tento záměr je zajímavý a dotažený, ale každý jej nemusí přijmout. Návštěvník neobeznámený s románem by mohl mít také trochu problém zorientovat se v souvislostech. S náročným úkolem si J. Jankovský poradil výborně. Režisér herce správně vedl a scénickými a zvukovými prostředky jeho herecký výkon vhodně dotvořil.
(zadáno: 25.6.2014)
Thriller má ambici nabídnout něco více než napětí, slibované tímto žánrem především. Režijně i herecky zdařilá inscenace v Pidivadle zmíněnou ambici využívá. Diváci se tak mohou stát svědky dramatu, které na příkladu ženy napadené sexuálním násilníkem nastoluje otázky postavení oběti a zločince. Nejtěžší party T. Braunová a A. Vacula zvládli bez významných zaváhání, přesvědčivá byla i B. Jánová. Jen V. Hásková se zcela nevyhnula úskalím, k nimž role svádí, některé Patriciiny vlastnosti zbytečně karikovala.
(zadáno: 9.6.2014)
Další komedie P. Kolečka dokazuje, že jeho humor se stále nevyčerpal. Pořád se mu daří poměrně banální myšlenky sdělovat odlehčeným způsobem, který může ve výsledku divákovi přinést více než jen pobavení. Přestože ženské Zakázané uvolnění je intenzivnější jízdou, Padesátka za ním mnoho nezaostává. Neméně překvapivé zvraty a vyústění, zajímavá závěrečná pointa. Trojice dobře sehraných herců přispěla k pozitivnímu dojmu.
(zadáno: 12.5.2014)
Maryša - HaDivadlo 70 %
65%. Režisér notoricky známé české drama neaktualizoval nikterak radikálně, dopustil se spíše nenápadnějších posunů, z nichž některé byly opravdu zajímavé (postava Strouhalky a jejího manželka, paralela s osudem Maryši, asociace převlečení na katechismus a na pohřeb, hromada šálků, závěr). Moderní prvky, např. na kostýmech, patrně měly za cíl vztáhnout drama k současnosti, ale v tomto ohledu nebyla inscenace zcela dotažená. Kvalitní herecká práce. Inscenaci by v některých scénách prospělo krácení. Seznámení s neotřelým pohledem však přesto pro mě představovalo přínos.
(zadáno: 12.5.2014)
65%. Takřka bezeslovná inscenace je technicky výtečně propracovaná, jak je u J. Havelky zvykem. Detektiv mezi podivnými figurkami, existujícími kolem jednoho hotelu. Detektivní zápletka(y), o jejíž(chž) rozluštění vlastně nakonec vůbec nejde, se pro mě stala(y) nositelem poselství, které lze zjednodušit tak, že na světě a v lidech je nekonečně tajemství, jejichž rozkrytí přinese jen další záhady. Nejsem si jistý, zda jsem správě odhalil sdělení tvůrců, nebo si odnesl něco jiného. Každopádně takové divadlo, kde má divák možnost pracovat s vlastní fantazií a samostatně přemýšlet, se mi líbí.
(zadáno: 12.5.2014)
65%. Oldřich Daněk spojil několik ověřených historických faktů a domyslel je do fiktivních (ale možných) souvislostí. Zároveň chytrými a vtipnými dialogy dosáhl nevídaného přesahu. Zpracování z roku 1986 (v hlavních rolích J. Adamíra, J. Hlaváčová a J. Jirásková) patří ke klenotům televizní tvorby. Pokus o převedení na jeviště nevyšel před lety v Divadle na Vinohradech dobře. Ve Viole se to podařilo lépe. Přesto úprava redukující vedlejší postavy nebyla zcela ku prospěchu a výkon žádného ze tří herců nedosáhl takových rozměrů, aby se dojem přiblížil zážitku z jedinečné televizní inscenace.
(zadáno: 12.5.2014)
65%. Zdařile napsaná hra o smutném osudu žen, jejichž postavení a situace jim takřka neumožňují vést svobodný život a změnit jej. Zajímavá a trefná asociace marnosti života a zpracovávání přebytečného ovoce. Sporná může být opodstatněnost některých až příliš podobajících se okamžiků a motivů. Inscenace netrpí významným režijním deficitem ani omezenými prostorovými možnostmi dobře využitého sálu. Herecky nejvýraznější M. Málková, role podobného charakteru jsou její doménou, ale bohužel je pojímá dosti podobně. Solidní, ale nikterak výjimečné výkony A. Veldové a L. Štěpánkové.
(zadáno: 12.5.2014)
Autorovi se podařilo stvořit pozoruhodný muzikál, v němž není děj zjednodušován ani banalizován libretem. A kde silná hudba a písně přímo vytváří a povyšují výpovědní hodnotu celku, což je v tomto žánru úkaz málo vídaný. Inscenační provedení úsporné, ale dostačující. Byla radost sledovat nadané a sehrané účinkující, z nichž čišela energie. Ze skvělých pěveckých výkonů musím jmenovat alespoň M. Procházkovou a M. Klucha. Anglická verze se špatně viditelnými českými titulky je pro vnímání těžší, moc rád bych se dočkal kvalitního českého přebásnění.
(zadáno: 7.4.2014)
Poměrně banální příběh milostného trojúhelníku se ve hře odehraje v převráceném sledu scén, čímž autor dosáhl zajímavých asociací. Dramatikův postup dnes už zdaleka nevyzní tak objevně jako v době vzniku textu, ale propracovaná inscenace přesto stojí za vidění. Režisér O. Sokol hru za pomoci přínosných dobrých nápadů (SMSky, mobily) nenásilně převedl do současnosti. Pečlivý výklad hry i postav, správné vedení herců. Nelze říci, že by K. Lojdová a O. Sokol hráli nepřirozeně, vedle výborného M. Fingera se však přece jen trochu projevilo, že nejsou schopni zdaleka takové autenticity jako on.
(zadáno: 26.3.2014)
Neprávem opomíjená Ibsenova hra. I po letech mám v paměti televizní záznam jedinečné inscenace J. Nebeského z konce 80. let, na jehož reprízu snad jednou také dojde. Pojetí J. Friče pro mě zklamáním nebylo, mile mě překvapilo některými nápady a posuny i úm(írn)ěrným humorným obohacením. Škoda režijně i herecky nedotažené charakteristiky Reginy (E. Josefíková). A některé souvislosti by mohly být podány srozumitelněji. Dobrým hereckým výkonům vévodí M. König. Inscenace se možná nestane diváckým hitem, ale je dalším titulem potvrzujícím, že nové umělecké vedení se vydalo správným směrem.
(zadáno: 19.3.2014)
75%. Komedií z divadelního prostředí a s podobnými zápletkami je mnoho. Nelze říci, že by tato hra přinesla něco zvlášť nového, ale je celkem obratně napsaná. Tvůrčí tým text poměrně radikálně upravil a nenásilně přenesl do českého prostředí (se slovenskou režisérkou). Groteskní stylizace „divadla na divadle“ je skvěle řešená a dotažená. Zdařilá realizace, funkční výprava. Ze všech dobrých hereckých výkonů bych jmenoval především V. Hybnerovou a V. Záveského, kteří navíc zaujali i náročnějšími pohybovými kreacemi. Svěží kvalitní zábava, která může uspokojit i náročnějšího diváka.
(zadáno: 4.3.2014)
Jednotlivé bezeslovné akce mají zřetelný význam a skládají se do výstižných souvislostí. Z řady dobrých nápadů bych vyzdvihl „Českého lva“. Prostřední část, mnohokrát zmiňovaný monolog O. Hepnarové, k vystižení obrazu doby přispívá, přece jen se ale z koncepce celku příliš vymyká a každý patrně nepochopí jeho význam. Některé okamžiky na mě působily zbytečně „vyumělkovaně“, ale inscenaci se smysluplnou vypovídací hodnotou jsem přijal. K výtvarnému řešení a práci herců nemám připomínek.
(zadáno: 21.2.2014)
Hra zobrazuje realitu kolem nás, v podobných situacích se snadno může ocitnout každý. R Reflexe je přínosná a zajímavá zejména postavením známých problémů do nečekaných a často krutých souvislostí. Režisérka text nepokazila, hra v této interpretaci vyzněla, ale řešení vnějškových prostředků (práce s prostorem, přeměny a přechody mezi scénami) nebylo často ku prospěchu. Stejně tak by se našly situace, jejichž smysl mohl vyznít přesněji. Na hlavním představiteli T. Krejčířovi byla chvílemi lehce patrná nejistota, roli však obsáhl. Ostatní své úkoly zvládli dobře. Inscenace za pozornost stojí.
(zadáno: 20.2.2014)
Vojna - Divadlo DISK 70 %
E. F. Burian byl bez nadsázky osobností světového významu, škoda, že je vzhledem ke své politické kontroverzi neprávem opomíjený. Divadlo bylo jedním z oborů, v němž zanechal nesmazatelný odkaz. Je záslužné, že se nové uskupení VOICE-BAND věnuje stejnojmennému Burianovu „vynálezu“, který je jen zlomkem jeho přínosu. V provedení zaujaly propracované a ze strany účinkujících výborně zvládnuté choreografie a sborové recitace. Méně zdařile vyzněly sólové recitace, které některým zúčastěným příliš nešly. Kéž by byla Vojna prvním závanem návratu k Burianově tvorbě.
(zadáno: 19.2.2014)
Inscenace trefně postihuje problematiku internetové komunikace. Výstižná charakteristika prostředí, lidí i problémů z toho plynoucích (následné selhávání přímé osobní komunikace apod.). A na příkladu M. Kolesy jsou zdařile prezentovány děsivé důsledky pro jeho osobnost i netolerantnost a nesmyslné ubližování ze strany druhých. Pozoruhodně zpracované téma pokládá spoustu zajímavých otázek, týkajících se zejména absurdnosti internetových pravidel. Zaujala technická propracovanost, herci své úkoly splnili dobře. Jen mě osobně občas rušila příliš „klipovitá“ forma.
(zadáno: 27.1.2014)
65%. Vtipná hra má nápadité východisko, které si však ze strany autora zasloužilo lépe rozvést. Ze strany režiséra jsem podstatný deficit nezaznamenal, efektní scénické řešení. Vhodně zvolení herci. Zatímco P. Šimčík spíše naplno využil svůj herecký typ, J. Plouhar a L. Příkazký postavy skvěle rozehráli. Vzájemná souhra přenesla do hlediště velkou dávku energie. To se v Rubínu stává často a proto se tam tak rádi vracíme. Obludov se možná nezařadí mezi nejvydařenější počiny, ale rozhodně nedělá repertoáru ostudu.
(zadáno: 8.1.2014)
75%. Dramatizace působivě zpracovává a veselý i jímavý příběh autistického chlapce. Inscenace MDK je obstojnou interpretací s potenciálem diváka zasáhnout. Nepolopatické scénické řešení se zajímavým nápadem psaní a lepení na průhlednou stěnu vhodně podporuje téma. Snad jen by neškodilo drobné krácení a některé situace by si zasloužily pečlivější pointování. Velkou výzvu v náročné hlavní roli Š. Benoni bezezbytku využil, podal propracovaný vynikající výkon. Práce ostatních herců rovněž dobrá. Směřování MDK pod současným vedením vypadá zatím slibně.
(zadáno: 8.1.2014)
Souhlasím s výhradami J. Landy k textu hry, míra komerčních prvků však pro mě byla únosnou. Inscenaci posuzuji podle podoby, kterou měla necelý rok po premiéře. Silné, humorné i smutné okamžiky se mi jevily jako vhodně dávkované, smutný konec vyzněl dojemně. Herecky byla přesvědčivější H. Maciuchová a potěšilo, že tentokrát zbytečně neplýtvala emocemi. Dobrý výkon podala i Z. Bydžovská, charakter přesně vystihla. Při představení se mi však zastesklo po době, kdy byla herečka schopna dosáhnout větší autenticity a přirozenosti. Mladičká S. Rojková zkušené kolegyně výborně doplnila.
(zadáno: 13.12.2013)
75%. Tragédie byla pro inscenaci zkrácena. Na výrazné interpretaci D. Špinara mohou rušit některé zbytné povrchnější prvky, ale je přijatelným a celkově nenásilným výkladem, jež si zasluhuje pozornost. Přesun doby děje do současnosti dotažený a smysluplný. Zaujmou, možná i ohromí některé nápady, zejména objevná koncepce scény s herci či scénický nápad s muzeální vitrínou. Kdo není s tragédií obeznámen, může mít problém přijmout víceznačné vyznění konce. Souhlasím s názorem, že zpracování má potenciál oslovit mladé diváky. Vedle P. Děrgela, podávajícího vzhledem k mládí vynikající výkon, zaujme i zbytek ansámblu.
(zadáno: 13.12.2013)
Promyšlená režijní koncepce. Správně vedení herci si s náročnými úkoly suverénně poradili, pomohla jim výrazná a celku výborně sloužící výtvarná stylizace. Osobně mě zaujalo zejména zobrazení uzavřenosti světů vládnoucích a bohatých, jejich odtržení od reality, povýšená bezohlednost bez hranic vůči „poddaným“ a také vystižení jejich osamělosti a neštěstí v přepychu. Myšlenky hry narůstají na aktuálnosti. Stavba textu je však přece jen poněkud zastaralejší a diváci se musejí vypořádávat s obtížnější stravitelností. Ale inscenační zpracování a zajímavá dramaturgická volba si zasluhují pozornost.
(zadáno: 6.12.2013)
67,5%. V originální verzi hry se pro dnešní jeviště nachází přemíra slov. Režisér M. Glaser text redukoval a zesoučasnil, zároveň oslabil romantické a sentimentální prvky. Hra částečně ztratila své kouzlo, ale zase se přiblížila současnosti. Scéna s krabicemi v regálech a určité prvky v koncepci nemusí být každému blízké, ale nelze jim upřít opodstatnění a zajímavost. V několika málo okamžicích K. Sedlárová zaváhala, J. Tvrdík by možná mohl zřetelněji postihnout některé Valovy motivace. Oba hlavní představitelé však zaujali a podali propracované výkony, stejně jako herci ve vedlejších rolích.
(zadáno: 6.12.2013)
Autorská úprava D. Drábka Shakespearovu tragédii myšlenkově příliš neobohatila. V první půli se zdá koncepce dosti nelogická, ale přidaná scéna se Shakespearem a Marlowem ve druhé části přinese pokleslejším komediálním prvkům jistou omluvu a opodstatnění. Snaha o hledání kontextu s dnešní dobou v inscenaci je, ale režisér se bohužel příliš soustředí na humor. Dění na jevišti je však skutečně nesmírně zábavné a příval odkazů a narážek spolehlivě rozesměje! K tomu výborná výtvarná a hudební složka. A skvělé herecké výkony v čele s P. Štorkovou, která už zazářila mnohokrát a nyní i v mužské roli.
(zadáno: 21.11.2013)
Životní peripetie Pavla Kohouta jsou poměrně známé. Ve večeru, poskládaném z úryvků (zlomku) autorovy rozmanité tvorby, je představeno zejména několik zajímavých okamžiků a osobních zážitků z politicky různorodých období. A s těmi řada návštěvníků nemusí být takto detailně obeznámena. S hercem O. Kavanem si rozdělil přednes úryvků a básní sám autor, jehož osobní přítomnost je sympatická. Vkusné oživení zhudebněnými básněmi, na jejichž interpretaci se spolu se zmíněnými podílel i hudebník M. Černý.
(zadáno: 21.11.2013)
Připojuji se k příznivým ohlasům. Chytrý a nápaditý text s nespočtem vtipných slovních hříček, které ve výsledku slouží myšlence. Téma české malosti není vlastně nikterak originální, ale vtipným shozením se stala inscenace příspěvkem hodným pozornosti. Svěží výkony všech účinkujících. Já osobně jsem se však celou dobu nezbavil pocitu, že part Doktora Struny by si zasloužil staršího zralejšího herce & komika (při vší úctě k talentu a nasazení I. Luptáka, jenž se s rolí popral se ctí).
