PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 11.2.2019)
Dramatizace zachovala ducha známé novely. Formálně na pohled jednoduchá, ale promyšlená koncepce H. Burešové. Skvělá souhra scénických složek (výprava, světlo, hudba, zvuky) umocňujících stísněnou atmosféru, k níž přispěla i práce s chórem ztvárněným představiteli vedlejších rolí. Civilní uchopení hlavních postav bylo správným přístupem, nicméně M. Poulová s P. Neškudlou se ideálními představiteli nestali. Typově odlišnému Neškudlovi unikly některé Pavlovy rysy, Poulová (snad ve snaze posílit dramatičnost) občas sklouzávala k vyzkoušeným „fíglům“. Přesto tragický konec vyzněl silně a dojemně.
(zadáno: 13.10.2015)
Dürrenmatt s historickými fakty naložil velmi volně, aby v nadčasové variaci trefně vylíčil mocenské a politické principy a zároveň se jim s odstupem vysmál. V MDP vybrali titul, který mohl rezonovat, ale bohužel jeho inscenace je dramaturgicko-režijním selháním. Zjednodušené charaktery, tupě prezentovaný první plán situací, autorovy myšlenky se ztrácely. Nezkoordinovaný soubor se ukázal ve špatném světle. Jednotlivci jakoby ani nebyli vedeni, nepřizpůsobili se Dürrenmattovu stylu, často nevystihovali podstatu, nahodile předváděli odlišné žánry. Marná snaha A. Procházky. Zapomenutelný počin.
(zadáno: 6.9.2013)
Ropa - Spolek Mezery 60 %
65%. Na fiktivním skoro apokalyptickém příběhu se podařilo komplexně a v širokých souvislostech postihnout problémy spojené s ropou. Text by chvílemi snesl méně polopatičnosti a určité motivy by si zasloužily více rozvést, aby se po pouhé zmínce neztratily. Vhodně zvolené prostředí Automatických mlýnů, zejména ve druhé části skvělá práce s prostorem, hudbou a zvuky. Herecké výkony v rámci zvolené stylizace dobré. Mimořádně zdařilému prvnímu dílu „Zdař Bůh!“ se „Ropa“ nevyrovnala, ale důstojně završila několikaletý projekt, jehož některé části sice byly rozpačitější, ale přesto byl smysluplný.
(zadáno: 9.2.2024)
65%. Některé motivy poměrně známého krátkého filmu J. Svěráka posloužily jako výchozí inspirace pro příběh čtyř teenagerů odehrávající se na dnešním Mostecku, v němž se kromě ekologických témat řeší i regionální problémy a rodinné vztahy, které jsou u každého ze čtveřice odlišné. Dynamická scénografie, dobré herecké výkony a celkově způsob zpracování může zaujmout a oslovit hlavně náctileté a zvlášť obyvatele Mostu a jeho okolí, jimž bude dění bližší. Počin v těchto ohledech svůj účel plní a jeho nápad si zaslouží pochvalu. Ve scénáři, resp. uchopení témat, se však přece jen nacházejí určité rezervy a ne zcela využitý potenciál.
(zadáno: 2.11.2012)
Také mě zaujal text, jak svou originální koncepcí (na kterou jsem si po chvíli rád zvykl), tak svým obsahem. Inscenace vznikla podle scénické skici a částečně jí vlastně i zůstala. Herečky sice své party nadále převážně čtou, ale paradoxně je to ku prospěchu, neboť to dodává výslednému tvaru neopakovatelnou lehkost. Myslím, že i druhá návštěva může přinést divákovi významné obohacení.
(zadáno: 11.8.2011)
Přiznám se, že pro mě toho bylo trochu málo, neodnesl jsem si skoro nic, představení mě nebavilo. Kouzlu „bonusových“ scén jsem nepodlehl, nepřipadaly mi vtipné ani poetické, slibovaná překvapivá odhalení jsem neviděl jako zajímavá a už vůbec ne jako objevná. Podle mého názoru byl hlavní problém už v textu, na kterém se mělo více pracovat. Ve srovnání s Rozmarným létem byly písně méně chytlavé. Pár kouzelnických čísel se mi líbilo, ale v prvním díle mě zaujala více. Shrnul bych to jako „vaření z vody“, ale u skalních příznivců prvního dílu se třeba spokojenost dostaví.
(zadáno: 12.10.2023)
Setkání s divadelní hrou a krátkým filmem autora a režiséra I. Chmely v jednom večeru. V divadelní inscenaci v první části by se našly detaily, které by ze strany herců a režiséra zasloužily doladit, krátký film ve druhé části nenásilně naváže. Chmelův černočerný humor sice může v obou případech zavánět přízemností, kterou leckterý intelektuál nemusí přijmout, v ději má však specifickou funkci a nejedná se o podbízivou lacinost nebo pokleslost. Divadlo Verze se nezpronevěřilo předchozí tvorbě, která svou kvalitou převyšuje tuzemské zájezdovky, připravilo další zábavný titul na úrovni a v neposlední řadě nabídlo divákům opět něco nového.
(zadáno: 30.10.2020)
V černé duchařské komedii autor poměrně originálně uchopil vztahové zápolení hlavního hrdiny s první (mrtvou) a druhou (živou) manželkou. V rutinní režii M. Vokouna se nepodařilo dosáhnout zejména zábavnosti, jakou divácky vděčná hra může nabídnout. O nadstavbě ukryté pod povrchem si můžeme nechat jen zdát. Hlavní příčinou byla nezkoordinovaná práce herců, kteří se stylově nesladili. Vítané oživení chvílemi přinášela energie J. Zenáhlíkové, užité komické gagy však neměly logickou oporu v situacích a ve výsledku se staly spíše exhibicí. Inspicientce Z. Fricové menší komická role více než sedla.
(zadáno: 8.1.2014)
Souhlasím s výhradami J. Landy k textu hry, míra komerčních prvků však pro mě byla únosnou. Inscenaci posuzuji podle podoby, kterou měla necelý rok po premiéře. Silné, humorné i smutné okamžiky se mi jevily jako vhodně dávkované, smutný konec vyzněl dojemně. Herecky byla přesvědčivější H. Maciuchová a potěšilo, že tentokrát zbytečně neplýtvala emocemi. Dobrý výkon podala i Z. Bydžovská, charakter přesně vystihla. Při představení se mi však zastesklo po době, kdy byla herečka schopna dosáhnout větší autenticity a přirozenosti. Mladičká S. Rojková zkušené kolegyně výborně doplnila.
(zadáno: 30.4.2013)
A. Máša napsal podle Turgeněvovy povídky slibné drama, které na jevišti již obstálo. Bohužel se dostalo do otěží O. Zajíce, jehož režijní práce v posledních letech nemá valnou úroveň. Povrchní režijní výklad Rváče neposkytl hercům potřebnou oporu. Ti se pak neúspěšně snažili zakrývat režisérovu nedbalost, T. Novotný i M. Písařík se v náročných partech ztráceli, na mé repríze přinášela osvěžení jen V. Kubařová. Nedramatické drama bez silného vyústění, nudné neživé divadlo bez náboje. Další zbytečná inscenace na repertoáru umělecky stagnujících MDP. Jakou látku pokazí O. Zajíc příště...?
(zadáno: 16.3.2011)
(zadáno: 19.3.2014)
75%. Komedií z divadelního prostředí a s podobnými zápletkami je mnoho. Nelze říci, že by tato hra přinesla něco zvlášť nového, ale je celkem obratně napsaná. Tvůrčí tým text poměrně radikálně upravil a nenásilně přenesl do českého prostředí (se slovenskou režisérkou). Groteskní stylizace „divadla na divadle“ je skvěle řešená a dotažená. Zdařilá realizace, funkční výprava. Ze všech dobrých hereckých výkonů bych jmenoval především V. Hybnerovou a V. Záveského, kteří navíc zaujali i náročnějšími pohybovými kreacemi. Svěží kvalitní zábava, která může uspokojit i náročnějšího diváka.
(zadáno: 29.6.2016)
Příjemná vzpomínka na Petra Skoumala a jeho písně s texty Jana Vodňanského. Tvůrci písně obohatily dalšími zdroji, které stylem dobře souzněly. Divadelnost tentokrát byla minimalizována, jednalo se o pásmo. Soubor Divadla v Dlouhé se opět ukázal v celé své síle, a to i po stránce hudební.
(zadáno: 30.4.2012)
Seznámení se s tímto monodramatem pro mě velký přínos nepředstavovalo, témata hry a autorčina sdělení mě zvlášť neoslovily. Režisérka K. Polívková s hercem K. Rodenem v rámci možností obstáli. Myslím, že hře nepomohlo situování do velkého sálu. Jsem přesvědčen, že by lépe vyzněla v „Komoře“ (ovšem vzhledem k situaci, kdy se počítá jen s pár reprízami, rozhodnutí chápu). Herectví Karla Rodena uznávám, ale přiznám se, že jsem ho už deset let neviděl v inscenaci, která by mě skutečně zaujala. Nevím, zda ho zajímají jiná témata než mě, nebo jestli má smůlu na texty či spolupracovníky.
(zadáno: 12.2.2013)
Moderní variace Goldoniho komedie je dost spjata s britským prostředím, řadu místních narážek v textu či v písních u nás málokdo docení, o nepovedenou hru se však podle mého názoru nejedná. Režisér A. Procházka se však bohužel dopustil řady nedbalostí. Navíc se provalilo, že herecký soubor DpP není dostatečně komediálně disponovaný. Ve snažícím se J. Konečném jistý potenciál je, ale k roli ještě věkově ani herecky nedozrál a především k sobě neměl nezbytného partnera. Inscenaci podle předpremiéry nevidím sice jako propadák, ale zůstalo bohužel u těžkopádného a nepříliš zábavného průměru.
(zadáno: 24.3.2017)
75%. V komorním dramatu se v jednom večeru, v jednom domě a mezi čtyřmi postavami řekne vše podstatné o chování lidí a jejich různých postojích během převratu v roce 1989. Autoři podobně jako v Leni v konkrétní dobové situaci, s odstupem a nadhledem dokázali najít, co je platné v každé době. Drobné kostrbatosti v situacích mají svůj smysl a jsou odpustitelné. Režisérka se se svým týmem a herci dobrala správného vyznění. Vyhrocený závěr účinkoval mimořádně silně. Intenzitu sdělení by mohlo posílit výraznější podání charakteru Michala (J. Plouhar) a jeho motivací. Počin hodný pozornosti!
