PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 30.11.2012)
65%. Pozitivem inscenace jsou dobrá myšlenka, vtip, osobitý humor, režijní nápady, propracované technické ztvárnění. Herci se však nedokázali jako tým zcela „sehrát“ a naladit na stejný styl. Jednotlivé výkony účinkujících nevyvážené a někteří herci slabší. Nedotažená koncepce z hlediska práce s nadsázkou a vážnějším vyzněním. Přes zjevné nedostatky si však inscenace zasluhuje pozornost a stojí za to zabývat se tím, co se tvůrčí tým snaží divákům zprostředkovat a přinést. A taky neškodí připomenout si historické souvislosti, z nichž fiktivní interpretace vychází.
(zadáno: 30.11.2012)
Ústřední myšlenka této „antifeministické“ komedie se v moderním divadle těžko obhajuje. Inscenační tým v DPB nehledal „hlubší smysl“ a také to před začátkem divákům oznámili. Zkrátka si jen hráli! Obsazení výhradně mužské, ale o návrat do doby Shakespeara se v tomto pojetí s extravagantními kostýmy rozhodně nejednalo. Silný soubor ukázal i v této inscenaci svůj potenciál, tentokrát komediální. Muži v ženských rolích působili dobře, neuchylovali se k lacinému přehrávání. Našly by se zbytečně přepjaté a nedotažené situace, ale (nenáročná) inscenace byla celkově svěží a zábavná, což není málo.
(zadáno: 30.11.2012)
Hra i dnes nabízí dobrý potenciál a možnost pro vyjádření k aktuálnímu stavu společnosti. V inscenaci M. Dočekala se až příliš dostala do popředí forma, bohužel na úkor obsahu. Několik údernějších „záblesků“ bylo bohužel příliš málo. Výprava nesloužila myšlence, efekt pro efekt. Další problém byl, že zmíněná forma nebyla příliš zábavná, představení se převážně neslo ve znamení nudy. A rozhodně nelze říci, že by herci „zazářili“. Hudební složka zajímavá (zejména „kontratenor“ M. Königa) a oživující, ale jen sama pro sebe, pro koncepci inscenace podstatný přínos nepředstavovala.
(zadáno: 15.11.2012)
Přestože J. A. Pitínský mívá ve své tvorbě „výkyvy“, mezi českými režiséry stále patří jeho rukopis k nejpozoruhodnějším. V SDUH dříve Pitínský vytvořil pozoruhodná díla a Kalibův zločin se k nim zařadil! S Raisovou předlohou naložil režisér osobitě až svérázně, ale ctil její myšlenky. Výrazná stylizace podtrhla nitro postav. Ve výsledku se podařilo román zdařile přenést na jeviště a ještě ho zajímavě obohatit. Koncepce dala vyniknout zejména představitelům trojice hlavních rolí (T. Šulaj, J. Josková a I. Vacková), které dobře doplňují ostatní herci.
(zadáno: 15.11.2012)
Jímavá novela v jevištní verzi. Kouzlo a poselství předlohy se do inscenace sice částečně podařilo dostat, ale způsob provedení měl nemalá úskalí. Především trochu nepřehledná dramatizace zbytečně moc stála na Oskarově vyprávění. S řadou motivů by bylo vhodné naložit jinak a lépe (v textu i v režijní koncepci). Skvělý J. Kubáník našel pro malého Oskara vhodnou hereckou polohu. Jeho partnerka K. Fialová byla až příliš „za sebe“ a v roli nepůsobila věrohodně. Přes celkově rozpačitější vyznění se našlo několik silných momentů, které byly dostatečnou „odměnou“.
(zadáno: 15.11.2012)
Přiznám se, že nejít do divadla předem obeznámen a nebýt v názvu podobnost, ani by mě nenapadla spojitost s románem K. Světlé, který se stal východiskem. S dobovým posunem k současnosti se posunulo i téma inscenace. Výborně vystižený způsob života na dnešní české vesnici a typy lidí zde žijících. Téměř celou dobu je patrné, co se snaží inscenace říct. Dojem může pokazit hůře čitelný konec. K režii by bylo možné vznést dílčí výhrady, ale výsledek je zdařilý. Po herecké stránce na dobré úrovni, nejvíce mě zaujali P. Hřebíčková a M. Pospíchal. Do sehraného ansámblu nezapadl výkon M. Krátké.
(zadáno: 15.11.2012)
65%. Titul vznikl jako experiment, na němž hodlá inscenační tým s dalším uváděním pracovat. Jednotlivá uvedení se liší. Představení 8.10.2012 mě zaujalo především atmosférou, která vystihovala svět bezprostředního okolního světa. V tom jsem shledal hlavní hodnotu výpovědi. Vulgarity do inscenace patřily. Řada zajímavých motivů, jejichž propojení trochu vázlo. Tvar by si zasloužil ještě vyladit a zejména lépe naložit s postavou „Anděla“. Přes jisté nedostatky však je inscenace smysluplnější a zajímavější než řada počinů, které v hledištích divadel vídáme.
(zadáno: 15.11.2012)
75%. Problémy dnešních žen ze tří různých úhlů pohledu, velmi zábavně konfrontovaných. Ze strany autora P. Kolečka zdařile vystavěné, režie D. Špinara přesná a vhodná. Všechny tři herečky skvěle vystihly smysl svých postav i hry jako celku, navíc uplatnily potřebný nadhled a projevily komediální talent. Divoká jízda a dobrá neprázdná zábava, která má ducha! Jakýsi pokus o přesah je zde patrný, výsledek z tohoto pohledu diskutabilní, ale inscenace podle mě ani neměla být žádnou hlubokomyslnou „sociologickou sondou“.
(zadáno: 14.11.2012)
55%. Proslulé „ženské“ drama nabízí nejen velké příležitosti pro několik hereček, ale také má v sobě potenciál pro působivou a silnou inscenaci. Příbramské zpracování zůstalo na půli cesty. Zkrácení a „klipovité“ pojetí hře neublížilo. Ocenil jsem, že se herečkám dařilo dostat do scén silné emoce. Dobrá H. Karochová. Režisér M. Vokoun však vyznění některých okamžiků nedostal zcela pod kontrolu. Dojem bohužel také významně pokazily značné nedostatky některých hereckých výkonů (zejména A. Fixové, D. Štolbové a J. Šulcové). V minulosti jsem se však sešel i s méně povedeným nastudováním.
(zadáno: 14.11.2012)
Hra, nápaditě zasazená do cirkusového prostředí, je pro mě zajímavou alegorií děsivé manipulace a „loutek“ v rukách mocných, nejen v totalitních režimech. Text by snesl úpravu a krácení, ale při vhodném výkladu může fungovat. Nastudování DpP je však podle mého názoru inscenačním omylem. Režisér nedokázal s herci docílit, aby se přes formu dostala na povrch myšlenka, mrazivý podtext spíše nenápadně zaváněl. Hlavní problém vidím v pojetí klíčové postavy ředitele Holzknechta (a špatném vedení D. Sitka). Bojím se, že diváci často nepochopí, o co vlastně jde. Snaha R. Valenty výsledek nezachránila.
(zadáno: 14.11.2012)
Není snadné najít hru pro několik hereček starší generace. Bohužel v DnV současným i někdejším členkám příliš dobře nevybrali. Průměrný, spíše podprůměrný text hry není příliš dobrým východiskem. Je plný nevěrohodných situací a mnohokrát ohraných a nezajímavých klišé. Vhodnou úpravou a režií by se dalo hře pomoci, režisér P. Kracik však zůstal hře hodně dlužen. Herečky se snažily a částečně hru pozvedly, ale osudy postav ne vždy vyzněly věrohodně. Často se nezdařilo zakrýt nekvality textu a na jevišti byla bohužel někdy k vidění i trapnost. Dá se vidět, ale inscenace nepředstavuje přínos.
(zadáno: 14.11.2012)
Vděčný muzikál pro pobavení, oddychový žánr v dobrém slova smyslu. Poměrně kvalitní předloha, profesionálně dobře odvedené. Vhodná výprava, dostačující hudební nastudování, poměrně náročné choreografie ze strany herců zvládnuté. S hereckými výkony jsem byl vesměs spokojen, výborní zejména J. Meduna, P. Batěk a v menší roli L. Polišenská. Pěvecky by se rezervy našly, hlavně u hlavního představitele M. Novotného. Po herecké i pěvecké stránce mě překvapivě zklamala B. Poláková. Značná stopáž tří hodin nevadila. Muzikál Donaha! byl z mého pohledu předčen kvalitnější předlohou i úrovní zpracování.
(zadáno: 14.11.2012)
65%. Osud Jaroslava Ježka není do podrobností rozhodně notoricky známý a je záslužné zabývat se jím. Inscenace, kterou ročník KALD dostal příležitost pod vedením B. Holička na malé scéně Ypsilonky připravit, byla postavena na zajímavém nápadu, a to „rozdělení“ jednotlivých vlastností a charakteristik Ježkovy osobnosti do osmi samostatných rolí. Originální nápad se mi v zásadě líbil, ztvárnění mi však zároveň zcela nevyhovovalo, „rozdělené“ se mi úplně neposkládalo do celistvé výpovědi. Ale každopádně svěží inscenace, hudebně a herecky na velmi dobré úrovni.
(zadáno: 14.11.2012)
Fuksovu předlohu jsem nečetl, zhlédl jsem jen předposlední uvedení rekordně dlouho hrané inscenace. Osobní investice J. A. Haidlera byla značná, podal velmi autentický výkon. V mém celkovém dojmu však převážily rozpaky. Některé obrazy byly působivé a silné, jiné nevyzněly přesvědčivě, některé dokonce nebyly zcela srozumitelné. Samotné vyústění bych jen z inscenačního řešení (zvuk nárazu auta) nepochopil. Souhlasím, že by mohl být výsledek lepší, kdyby J. A. Haidler na inscenaci spolupracoval s někým dalším (dramaturgem, režisérem).
(zadáno: 2.11.2012)
Také mě zaujal text, jak svou originální koncepcí (na kterou jsem si po chvíli rád zvykl), tak svým obsahem. Inscenace vznikla podle scénické skici a částečně jí vlastně i zůstala. Herečky sice své party nadále převážně čtou, ale paradoxně je to ku prospěchu, neboť to dodává výslednému tvaru neopakovatelnou lehkost. Myslím, že i druhá návštěva může přinést divákovi významné obohacení.
(zadáno: 2.11.2012)
Téma zůstalo pouze u uvedeného východiska, dál se mi inscenace jevila jen jako sled nepříliš zdařile propojených čísel. Také u tohoto „novocirkusového“ projektu vázla sdělnost, což je ve větší či menší míře problém všech počinů souboru. Ale přesto je dobře, že takový soubor v Čechách máme. Spolupráce s Circo Aereo se pozitivně podepsala na výsledku, který byl opět něčím novým. Performerů, kteří jsou schopni takového nasazení a výkonů, je u nás poskrovnu. A sledovat všestranné nadání a viditelné pokroky například A. Schmidtmajerové či V. Fülepa je skutečně radost!
(zadáno: 2.11.2012)
Jako základ posloužila Célinova dosud neuvedená hra, která byla pro inscenaci radikálně přepracována a doplněna souvislostmi z autorova života a motivy z jeho dalšího díla. Nemám již mnoho co dodat k tomu, co níže napsali všichni tři kolegové. Snad bych jen ještě ocenil výtvarnou složku a práci s prostorem – jednoduché a přitom výborně fungující. Před návštěvou doporučuji seznámit se s kontroverzní osobností L. F. Célina, případně i se stavbou hry. Herec K. Dobrý výborně ztvárnil Célina již ve Skočné v MeetFactory. I v Církvi podal skvělý výkon, projevil porozumění a cit pro náročný text.
(zadáno: 2.11.2012)
Alternativa v pravém slova smyslu, zajímavý experiment, pokus o jinou formu vyjádření prostřednictvím kombinace několika složek, které jsou takřka rovnocenné. Ocenil jsem některé myšlenky a nasazení P. Krušelnického ve specifickém tvaru. Přijetí či nepřijetí je v tomto případě mimořádně závislé na individuálním vkusu diváka. Mně způsob provedení úplně nevyhovoval, spojení jednotlivých složek asi v mém případě nezafungovalo, jak mělo (určitě jsem nepronikl ke všemu, co měla inscenace říkat).
(zadáno: 2.11.2012)
Již u rozpačitější inscenace Činoherního klubu jsem uvažoval nad tím, zda textu divadelní verze filmu „něco“ neschází. U ostravského provedení jsem se utvrdil v tom, že řada příliš zkratkovitě vyjádřených situací by si v textu zasloužila důkladnější rozpracování a vystavění. Režisér M. Františák pojal adaptaci zdařile a v rámci (omezených) možností s inscenačním týmem vytvořil poměrně působivý celek. Jistě k tomu přispěl i silný, skvěle sehraný soubor. Škoda, že mrazivé vyznění bylo tříštěné méně přesvědčivými momenty. Několik „drásajících“ scén však skutečně stálo za to, což není málo.
(zadáno: 2.11.2012)
55%. V hodnocení hry samotné se přidávám ke kolegům, vidím dobrý potenciál a zdařilé vystižení problémů dnešních lidí, o kterých rozhodují jiní a kteří v životě mnoho jistot nemají. Souhlasím i s tím, že režisér J. Kačer nedal hře, co by si zasloužila. Snaha herců mi vzhledem k viditelným nedostatkům v režijním vedení připadala chvílemi marná. Nejvíce se to projevilo u hlavní představitelky M. Preissové, která působila chvílemi bezradně a jejíž kreace nevyzněla věrohodně.
(zadáno: 2.11.2012)
55%. Z návštěvy jedné z posledních plánovaných repríz jsem měl dojem spíše pozitivní, ale nezbavil jsem se pocitu, že hra samotná i její provedení mělo nemálo rezerv. Není snadné dát hře přesvědčivou formu a najít správnou míru nadsázky. Myslím, že s obojím si tvůrčí tým a herci věděli rady pouze částečně a adekvátně tomu odpovídal i nepříliš přesvědčivý výsledek. Většina předešlých režií J. Nvoty v DNZ dopadla podle mého názoru lépe, stejně tak i výborně provedený Gieselmannův Pan Kolpert v režii J. Pokorného. Ale repertoár DNZ v současné době nabízí i méně podařené počiny.
(zadáno: 2.11.2012)
Přebásnění Aristofanovy komedie od J. Suchého jsem znal ještě před návštěvou a vždy se mi líbilo svým moderním jazykem a svěžími verši, do kterých se podařilo vkusně vpašovat peprné výrazy. Semaforská inscenace mě nadchla méně, režijně se mi nejevila zcela zvládnutá. Hudebně na celkem dobré úrovni. Zhlédl jsem derniéru, kterou účinkující odehráli bez nároku na honorář, k čemuž se uvolili v souvislosti se špatnou finanční situací divadla. Představení mělo specifickou a příjemnou atmosféru, ale poetice Semaforu jsem ani při své druhé návštěvě na chuť nepřišel.
(zadáno: 27.7.2012)
85%. Ucpanej systém z vážných provozních důvodů nahradil zamýšleného Čechovova Racka. Je s podivem, že se často mimořádně povede inscenace, která původně nebyla vůbec v plánu. Zdánliví ztroskotanci se schází v hospodě, mluví sprostě. A přesto je skrze ně pojmenováno, jací lidé (a zdaleka ne jen ztroskotanci) jsou a jak nízké pohnutky často motivují jejich jednání. To vše s osobitým humorem, který přitom neodvádí pozornost, ale vyznívá skrze něj silné sdělení. Tvůrčímu a hereckému týmu není co vytknout! Zážitek!
(zadáno: 27.7.2012)
Na předpremiéře jistě nebyla inscenace „hotová“, ale přesto si ji troufám hodnotit jako slibnou a vlastně i pozoruhodnou (obdobně jako Brand / Oheň). Hra samotná není lehce stravitelná, zvlášť z pouhého „vidění na jevišti“. Ale stojí za to se zabývat tématem i morálním poselstvím. Inscenační řešení Š. Pácla nese rysy jeho rukopisu, který mně osobně zcela nevyhovuje, ale musím uznat jeho zajímavost a přínosnost. S jistými prvky a postupy použitými v této inscenaci jsem se neztotožnil ani tentokrát, ale byly smysluplně užívány. Zajímavá práce se scénou. Mladí herci zvládli nelehké úkoly dobře.
(zadáno: 27.7.2012)
Před lety v Králi Learovi zaujal režisér M. Huba propracovaným výkladem postav, zároveň dosáhl nebývale silného vyznění jednotlivých scén. Richard III. je poctivou snahou o kvalitu. Bohužel se zde podařil jen ten výklad postav, scény vyznívaly často rozpačitě. Výborný (a současný) režijní nápad pojmout Richarda civilně, bohužel ve výsledném podání J. Langmajera nepřesvědčivě a nečitelně ztvárněný. Úprava a škrty nebyly vždy ku prospěchu, neobeznámený divák se mohl mezi vedlejšími postavami ztrácet. Nejvíce mě paradoxně zaujaly herečky. Ale i tak lepší než leckteré jiné produkce z minulých let.
