PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 12.2.2013)
Předem jsem si přečetl, o co se D. Radok snaží ve své radikální úpravě Shakespearovy (problematické) hry, kratší verzi s menším počtem postav. A podle mého názoru byl záměr z inscenace patrný. O životnost hrdinů či kresbu charakterů zde příliš nešlo, prvořadé bylo téma. Promyšleně vyslovované „výkřiky“ jednotlivých postav se mi poskládaly smysluplně. Na druhou stranu se obávám, že bez obeznámení bych možná měl s vypovídací hodnotou výsledného tvaru problém. Výborná práce s velkým prostorem, dobré řešení kostýmů. Z mého pohledu se nejedná o nepovedený počin, ale chápu, že se každému nelíbí.
(zadáno: 12.2.2013)
Moderní variace Goldoniho komedie je dost spjata s britským prostředím, řadu místních narážek v textu či v písních u nás málokdo docení, o nepovedenou hru se však podle mého názoru nejedná. Režisér A. Procházka se však bohužel dopustil řady nedbalostí. Navíc se provalilo, že herecký soubor DpP není dostatečně komediálně disponovaný. Ve snažícím se J. Konečném jistý potenciál je, ale k roli ještě věkově ani herecky nedozrál a především k sobě neměl nezbytného partnera. Inscenaci podle předpremiéry nevidím sice jako propadák, ale zůstalo bohužel u těžkopádného a nepříliš zábavného průměru.
(zadáno: 12.2.2013)
65%. Pokusit se o současnou interpretaci klasického českého dramatu není v dnešní době, kdy se velká gesta a tragické konce příliš nenosí, snadný úkol. Tvůrčí tým v ČS se hrou spíše volně inspiroval. Podtrhli koloběh, kdy je dcera na úkor lásky donucena k „výhodnému“ sňatku (narozdíl od předlohy byl nejprve prezentován podobný osud Maryšiny matky Lízalky). Známý travičský konec se ocitl uprostřed v podobě loutkového divadla, odkazujícího k dobám dávno minulým. Výhrady k inscenaci a způsobu ztvárnění bych měl, ale nezvyklou interpretaci jsem přijal. Takto by se to dnes opravdu mohlo stát.
(zadáno: 12.2.2013)
Tvorba Franze Kafky bývá někdy zbytečně zjednodušeně chápána především jako vážná či depresivní, jeho dílo má však v sobě i nezaměnitelný humor a zvláštní absurditu. Inscenace Reduty vychází především z Kafkova delšího „Dopisu otci“. Líbilo se mi, že režisér D. Špinar nezapomněl právě na humor, nezřídka opomíjený. Přiznám se však, že styl kabaretu mi s charakterem Kafkových textů příliš nesouzněl. Velmi živá inscenace se zajímavými a barvitými nápady, sympatické snažení zdatných herců. Mezi nespornými klady však nakonec v mém případě převážily rozpaky z ne zcela šťastného uchopení tématu.
(zadáno: 12.2.2013)
Petr Kolečko své hry píše neúnavně a v rychlém sledu, přesto se jeho tvorba kupodivu neomrzela. Buchty a bohyně jsou především o současných dívkách, z nichž každá se potýká s rozdílnými životními překážkami a potížemi. Osudy dívek a mužů kolem nich Kolečko záměrně nadsadil až do extrému, čímž zdařile podtrhl absurditu dnešních společenských problémů (které vídáme kolem nás). Autor nezapřel ani svůj osobitý styl a humor. Režie J. Friče vhodná, hudebně a scénograficky zdařilé. Dobré výkony sehraných mladých herců, mezi nimiž nebyl slabý článek. Mou favoritkou se v inscenaci stala M. Poulová.
(zadáno: 11.2.2013)
Kabarety v Divadle v Dlouhé patří k mým oblíbeným kouskům a rád se k nim několikrát vracím. Koncepce tohoto kabaretu se mi rovněž líbila, i když možná o něco méně než u předchozích projektů. Příčinou však nebyla práce tvůrčího týmu, jako spíše charakter prezentovaných děl. Ale znovu jsem se rád podíval a odcházel spokojený. Velmi mě zaujaly zvláště písně. Mimořádně hudebně disponovaný soubor DvD se opět předvedl v plné síle, účinkující skvěle zvládli náročnou jazzovou hudbu, interpretace na podobné hudební úrovni je v Praze jako šafránu.
(zadáno: 11.2.2013)
Od premiéry se na inscenaci nepochybně pracovalo, mé hodnocení se vztahuje k jednomu z posledních uvedení. Práce herců se mi líbila, já jsem již nebyl svědkem žádných přehnaných karikatur či stylizací. Zaujala mě řada nápadů a originálních smysluplných posunů. Celkově však toto nastudování nepřineslo žádný zvlášť objevný ani dostatečně výrazný pohled na klasickou hru. Přetrvala řada hluchých míst. Jednotlivé nápady se neposkládaly sourodý a silně vyznívající celek.
(zadáno: 11.2.2013)
V mnohém se přikláním ke komentářům, které zde již zazněly. Dramaturgicky a režijně nedotažená inscenace. S koncepcí jsem se osobně neztotožnil především proto, že se mi zdála v řadě pasáží příliš popisná. V případě Netvora jsem pak nesouhlasil se zbytečně psychologizujícím a personifikovaným pojetím. Téma by si zasloužilo méně doslovnosti a více abstrakce, aby dostalo silnější přesah. Přestože jsem viděl kratší verzi, zůstala řada hluchých míst. Velmi mě zaujala působivá hudba. A pohybově i herecky skvělý T. Kobr v roli Netvora zaujal i přes zmíněné problémy.
(zadáno: 1.2.2013)
65%. Neobvyklá stavba textu hry nemusí každému vyhovovat. Já osobně jsem příběhu dokázal uvěřit pouze částečně, drsnost na mě v řadě okamžiků působila vyumělkovaně. Ke kvalitní práci režiséra a sehrané dvojice herců, kteří hráli s obrovským nasazením a doslova „na dřeň“, vlastně nemám výhrady. Z napsaného dostali maximum. Přestože se u mně zážitek nedostavil, oceňuji, že se divadlo po delší době (s tituly překypujícími laskavostí a sentimentem) zařadilo na repertoár hru s vážnějším tématem. K podobným „vyvážením“ by se měli uchylovat častěji, jako tomu bylo dříve.
(zadáno: 1.2.2013)
65%. Povedeným filmem J. Herze jsem natolik ovlivněn, že mám problém s přijetím jiné interpretace. S některými dějovými změnami a odlišnostmi ve výkladu D. Špinara jsem se ztotožňoval obtížněji. Přesto mě hradecká inscenace zaujala a přinesla mi zajímavé srovnání. Ztvárnění pozměněného závěru se mně osobně jevilo možná zbytečně nejednoznačné (a pro neobeznámeného diváka na hranici srozumitelnosti), ale patrně záměrnou neurčitost jsem shledal smysluplnou. Působivá atmosféra, umocněná vhodnou hudbou a scénou. Herci dobře podpořili režisérovu koncepci, skvělý výkon podala zejména K. Sedlárová.
(zadáno: 1.2.2013)
Text je doslova přeplněný extrémním počtem sprostých slov. Zdařile poukazuje na stále výraznější současnou deformaci jazyka a také na prázdný život lidí, kteří se tímto způsobem vyjadřují. Je s podivem, že (za použití určitého nadhledu a nadsazení) nevyznívají vulgarity „sprostě“, ale správně významotvorně fungují a jsou nositeli zvláštního humoru. Dobrá práce režiséra a obou herců. Krátká, zato neobyčejně intenzívní a originální inscenace. Podobně zajímavé a zároveň zdařilé tvary se na jevišti vidí zřídka.
(zadáno: 28.1.2013)
Dnes se stále častěji zapomíná na to, že divadlo má jako umění své poslání a mělo by kultivovat. Je dobře, že B. Holiček na to nezapomíná. Inscenace reaguje na nejaktuálnější dění. Režisér se svým týmem opět nemilosrdně pojmenovává problémy naší společnosti. Osobitou a nezvyklou divadelní cestou ukazuje, jací jsme my i lidé kolem nás. Vydařený a smysluplný scénický experiment! Přál bych si, aby se našlo dost diváků, kteří pochopí, o co zde má jít.
(zadáno: 28.1.2013)
75%. Hra v duchu dramaturgie A studia Rubín, jehož repertoáru rozhodně nedělá mu ostudu. Tentokrát příspěvek ke gay tématu. Nápaditý výběr předlohy a její vtipné „naroubování“ na současnost. Inscenace mě bavila vkusným humorem (nelaciným) a rozličnými narážkami. Líbila se mi zvolenou vnější formou (výprava, hudba). M. Kern a P. Vančura hráli s velkým nasazením. Stejně jako řada jiných zdejších krátkých projektů byla inscenace především sympatickým a velmi živým odvazem. Opět ale docela dobrá myšlenka (asi záměrně) částečně ustoupila do pozadí humoru, který byl tím prvořadým.
(zadáno: 28.1.2013)
65%. Tomáš Matonoha má pro tento druh humoru a skečů správný cit a dokáže přesně zvolit míru nadsázky. Josef Polášek mu byl dobrým partnerem. Tentokrát se podařilo na sebe jednotlivé skeče zdařile navázat a propojit je rámcem, který měl v sobě navíc i nečekaný přesah. Režie J. Nebeského naštěstí jen „nenápadná“, což bylo vzhledem k charakteru počinu dobře. Našla by se hlušší místa, ale vzhledem ke zmíněné návaznosti by bylo zkracování obtížné. Celkově vtipná a zábavná podívaná, jejíž návštěvy jsem nelitoval.
(zadáno: 28.1.2013)
55%. Inscenace se mi líbila výběrem hudby, výtvarnou a pohybovou koncepcí, nasazením herců. Bohužel však však na mě příliš „nemluvila“. S pocity a atmosférou jsem si nedokázal vystačit. Někdy jsem nedokázal pochopit, co mají jednotlivé obrazy sdělovat. Výjevy byly často působivé, mně osobně se však neposkládaly v souvislý celek (možná problém na mé straně), který by pro mě znamenal přínos a obohacení.
(zadáno: 28.1.2013)
25%. Snad by nevadilo, že tvůrčí tým v DnV rezignoval na aktualizace a posuny hry, která má dnes problematické vyznění. Postavit však inscenaci na laciném prvoplánovém humoru a prázdném rozehrávání rádoby komických situací je však cestou do pekel. Herci v této koncepci nemohli zaujmout. Přestože se A.Elsnerová k lacinostem neuchylovala, Kateřina v jejím podání přesvědčivá nebyla. Ze začátku, kdy má být Petruchio F.Blažka opilý, bylo sledování interpreta takřka nesnesitelné, po „vystřízlivění“ se utrpení zmírnilo. Inscenační kiks! A co si myslet o tom, že J.Deák tuto hru režíroval již potřetí?
(zadáno: 28.1.2013)
Hra se zvláštním kouzlem a autorovým smyslem pro lyriku snad věrohodně vystihuje podstatu milostného vztahu, který se dlouhým trváním zákonitě proměnil. K textu jsem vždy obtížně hledal cestu a nikdy mu nedokázal podlehnout. Nestalo se tak ani v této interpretaci, byť se mi jevila jako jedna ze zdařilejších a živějších. Rozhodující přínos jsem shledal ve vkladech ústřední herecké dvojice J. Strykové a P. Baťka. Myslím, že režisér na výsledku hlavní zásluhu neměl, výklad mohl poskytnout hercům lepší „zázemí“.
(zadáno: 28.1.2013)
Skoro zapomenutá Moliérova hra, jejíž téma a jednoduchý děj jsou materiálem spíše pro jednoaktovku než pro celovečerní formát. Režisérka koncepci pečlivě promyslela, jednak s ohledem na dobový kontext a divadelní konvence, ale zároveň též s reakcí na dnešní dobu. Výtvarně i hudebně výborné, náročná a smysluplná stylizace důsledně rozvíjena. Herecky sice ne zcela vyvážené, ale celkově na obstojné úrovni, herci se s náročnými vyjadřovacími prostředky vypořádali. Bohužel se nakonec ukázalo, že i přes kvalitní zpracování hra na dnešním jevišti neobstojí. Komedie byla zoufale nezábavná a únavná!
(zadáno: 28.1.2013)
Autor K. Steigerwald se zabývá tématem, o které by se měla naše společnost zajímat a připomínat si jej. Zkoumání nedávné minulosti a souvislostí s přítomností nepochybně patří na scénu ND. Přesto předlohu D. Šimkové mohl uchopit a zpracovat trochu srozumitelněji, stejně tak ještě propracovat vyznění příliš dlouhého textu. Režijní práce I. Rajmonta nebyla dostatečně invenční, také herci by se měli lépe sehrát. Inscenaci by slušela výraznější „údernost“! Ale kdo hledal, přesto si mohl odnést nemálo přínosných postřehů.
(zadáno: 28.1.2013)
Myslím, že na dané téma byly napsány hry podstatně lepší, ať už zábavné nebo vážnější. Nebudu konkrétní v tom, co mi na této komedii vadí, protože by nebylo fér potenciálním divákům prozradit pointu. Inscenátoři se se hrou vypořádali se ctí (sluší se zmínit, že v minulosti jsem viděl mnohem méně povedenou interpretaci). První polovina celkem zdařilá. Druhá, která je problematičtěji napsaná a pro ztvárnění mnohem náročnější, vyzněla rozpačitěji. Režisérce se dění na jevišti z rukou sice nevymklo, ale domnívám se, že textu mohla pomoci více. Práce dvojice herců a jejich souhra solidní.
(zadáno: 30.11.2012)
35%. Německá dramatizace se sama o sobě zdá být moderním pohledem na klasický román. Jednotlivé nápady režiséra D. Špinara mohly mít dílčí opodstatnění, „agresivní forma“ však přebila vnitřní smysl a vyzněla spíše jako režijní exhibice, která Tolstojem ani letmo nezaváněla.
(zadáno: 30.11.2012)
Režisér J. Mikulášek připravil „ve svém stylu“ další inscenaci. Výtvarně a zvukově propracovanou. Tradičně se obklopil výbornými herci, kteří koncepci naplnili a přispěli i něčím navíc. Živé a nesmírně zábavné divadlo! Podle mého názoru jsou však herecké výkony a souhra silných osobností asi tím nejzajímavějším z celé inscenace. Osobně se domnívám, že ze zvláštního humoru a drsně zábavných obrazů by se mělo výrazněji dostat do popředí sdělení, které bylo zbytečně potlačováno až přebíjeno. Přesto se jedná o počin hodný pozornosti a umělecké směřování Divadla Reduta pokládám za smysluplné.
(zadáno: 30.11.2012)
65%. Film, z něhož především inscenace DpP vyšla, znám nazpaměť. Inscenace rozhodně není jeho kopií. Slabinu představovaly činoherní výstupy, na nichž se projevily režijní rezervy ve výkladu situací a postav. Herci často nepůsobili přesvědčivě. Zdařilé hudební aranžmá a dobré pěvecké výkony vyznění významně pomohly. Jako milovník snímku jsem si vychutnal zejména odlišnosti v detailech a vhodně zakomponované přidané písně. A změněný rámec mi přišel dokonce nápaditější než ve filmu! Nejsem si však jistý, zda bude mít inscenace dostatečné kouzlo i pro diváka, který zná snímek méně či vůbec.
(zadáno: 30.11.2012)
Hra o tom, jak snadno a nenápadně se mohou lidé pozvolna přizpůsobovat hnusu na tomto světě, až do něj nakonec nenávratně a zcela zabřednou. Pesimistické dílo do jisté míry zavání jednostranným úhlem pohledu, ale dostatečnými „omluvami“ jsou smysluplný varovný podtext a zřetelně vyjádřená myšlenka. Ve své podstatě nenápadná režie V. Štěpánka vycházela z textu, bez použití razantních prostředků se podařilo zprostředkovat podstatu hry. K solidním kreacím trojice herců lze mít drobné výhrady, ztvárnění mohlo být přesvědčivější, ale nejdůležitější je, že přispěli k vypovídající hodnotě inscenace.
(zadáno: 30.11.2012)
Hru jsem si oblíbil v podařené inscenaci Strašnického divadla (nyní přenesené do Divadla Komedie). Kladenská verze byla ledabyleji režijně vyložená a zpracovaná, nepůsobila zdaleka tak „úderně“ a dynamicky. Zejména první polovina vyzněla velmi rozpačitě. Herci se snažili a bylo docela zábavné je sledovat. Na výkonech některých se však podepsalo nedostatečné režijní vedení. Hra umožňuje odnést si kromě zábavy i něco navíc, ale kladenská inscenace potenciál textu využila pouze částečně. Kdybych neměl srovnání s lepším zpracováním, možná bych odcházel spokojenější.
