PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 27.7.2012)
65%. Konečně je někde k vidění také tato Shakespearova málo uváděná komedie, byť v radikálním zkrácení, které je úpravou tak razantní, že se jedná spíše o variaci. Svěží letní podívaná. Hudebník P. Mankovecký mě opět přesvědčil o svých schopnostech, přidané písně se mu skutečně povedly! Ač je to s podivem, improvizace a akrobatické prvky neměly za následek „roztříštění“, ale oživení. Herci se příjemně odvázali a přitom jejich kreace měly hlavu a patu. Největší herecký přínos jsem shledal ve výkonech O. Kovaľa, M. Kráľe a Ľ. Kostelného. Něco víc než jen komerční letní produkce!
(zadáno: 27.7.2012)
55%. Víceméně souhlasím s ostatními z redakce. Letní odlehčení vkusné, režijní nápady poměrně vděčné a „srandupřinášející“, občasná lacinost v rozumných mezích. První část příjemná a zábavná, druhá polovina výrazně slabší a konec mohl být postaven lépe. Výprava se k pojetí hodila, hudba mi s celkem tolik nesouzněla. Herecky celkově vyrovnané a dobré (zajímavými obohaceními přispěli zejména V. Polák, T. Dočkalová, V. Čapka, M. Kavalčík, J. Sedláček, J. Fišar, I. Marták). Vlastně jsem se rád podíval. Nebýt druhé poloviny, šel bych s hodnocením výš.
(zadáno: 27.7.2012)
Legendární televizní zpracování mě kdysi skutečně „dostalo“. Předem mi bylo jasné, že tomuto zážitku se divadelní inscenace P. Kracika nemůže vyrovnat. Navštívil jsem premiéru „vlakové verze“. Zajímavý nápad, prostředí vhodné. Nemohu se však zbavit pocitu, že v nějakém stísněném uzavřeném prostoru by se třeba dostavil intenzivnější zážitek. Režisér mohl dosáhnout větší naléhavosti vyznění, mrazivá atmosféra se příliš nestupňovala. Snaha D. Sitka a R. Zimy nevedla k mimořádným výkonům, jen ke slušnému standardu. Nezkušená D. Pfauserová náročnou roli neuhrála. Výborný R. Valenta. Působivá hudba.
(zadáno: 27.7.2012)
Divácky vděčná hra s atraktivním námětem. Přestože text byl pro letní projekt upraven, myslím, že se dalo jít ještě dál. Dramaturgicky a režijně nebyla inscenace dotažená. Slibný rozjezd a poměrně zdařilou první polovinu vystřídalo v kratší druhé části velmi nepřesvědčivě podané vyústění. Režisér si mohl dát více práce s výkladem postav a dovést herce k přesnějšímu vyjádření. Stejně tak hořký podtext měl být údernější a ztvárnění intrik promyšleněji vystavěné. Hra nabízí více. V této podobě se jednalo jen o nenáročnou „konverzačku“ s hezkými kostýmy a solidními hereckými výkony.
(zadáno: 26.7.2012)
Vrcholná komedie WS skýtá značné možnosti. Režisér D. Radok však připravil neživou a těžkopádnou inscenaci. Nutné zkrácení pro potřeby Otáčivého hlediště bylo provedeno necitlivě, zejména v případě důležité postavy Vévody. Z herců nikdo výrazněji nezaujal a většina z nich nevyužila potenciál svých postav. V krásné roli Rosalindy zůstala Z. Stavná přesvědčivá jen v části, kdy je přestrojena za muže, dívčí část role byla v jejím podání nevěrohodná. Špatný M. Hruška. Režisér by měl zůstat u opery. Činohra vyžaduje více než zorganizování prostoru (v tomto případě bohužel nevyužitého) či efektní nasvícení a výpravu.
(zadáno: 26.7.2012)
Inscenace M. Krobota ve Stavovském divadle byla pro mě kdysi natolik zásadní, že se mi jakékoli další zpracování skvělého dramatu těžko přijímá. Inscenaci M. Františáka nepokládám za zdařilou. Škrt dvou menších postav nebyl ku prospěchu. Hlavní problém vidím v nedotaženém, povrchním a nezajímavém výkladu situací. Humor, který má v životě Josie a Phila důležité místo, ustoupil do přílišného pozadí. Ledabylé pojetí postav. Herci nebyli „mimo“, ale nevdechli svým hrdinům kouzlo, jímž by si získali mé sympatie, ani jsem necítil klíčový rys smolařství. Nezajímavý průměr, promarněná příležitost.
(zadáno: 26.7.2012)
Hra asi neměla být seriózní „sondou“ do prostředí tenisu, jistě ani nebyl cílem psychologický profil obou sportovců. Líbilo se mi zachycení odlišnosti dvojice tenistů, pojaté s nadsázkou a ironií Kolečkovi vlastní. Herci si vystačili s tím, co u nich známe, přesto jejich spojení a nasazení působilo svěžím dojmem. Nemálo vtipných míst. Titul nepatří mezi to nejlepší a nejvtipnější, s čím Kolečko přišel, přínos inscenace je poněkud sporný. Ale přesto to není hloupá zábava, v Rubínu máte možnost se opravdu zasmát a strávit příjemný večer.
(zadáno: 26.7.2012)
V moderním zpracování známého tématu jistý potenciál vidím. Nekonvenční uchopení textu ze strany režiséra J. Friče pro mě přesvědčivé nebylo. Ano, zajímavá forma a osobité ztvárnění. Nemohl jsem se však zbavit pocitu, že režijní nápady nejsou obohacením, ale odvádějí pozornost a přebíjejí autorovy záměry. Navíc nebyl kladen důraz na základní souvislosti, které bylo někdy těžké pochopit. V mém výsledném dojmu převážily rozpaky a pocit, že by bylo záhodno hru divákům zpřístupnit jiným způsobem a lépe. Herci jistě dobře naplnili režisérovu vizi, navíc zaujali pohybově a pěvecky.
(zadáno: 26.7.2012)
Hra zajímavá, nadčasová, aktuální. Ve své době jistě pokroková, ovšem přiznám se, že pro dnešní jeviště už mi způsob vyjádření nepřipadá až tak zajímavý. I tak jsem se ale rád s dílem seznámil. Přestože inscenaci nepokládám za nikterak pozoruhodnou či objevnou, měl jsem z ní pozitivní dojem. Přes výsledné rozpaky (pramenící hlavně z předlohy) jsem se chvílemi opravdu bavil. Hlavní přínos titulu vidím v hostování režiséra G. Tompy, jehož odlišný pohled přinesl na repertoár činohry ND potřebné osvěžení. Podobné spolupráce činohry bych do budoucna uvítal.
(zadáno: 26.7.2012)
Prvně jsem viděl v roce 2003 (hodnocení 30%) a příliš nechápal, co má hra (resp. nedokončený fragment) říkat. Kvůli naprostému znechucení jsem za zobrazovanými odpornostmi nedokázal hledat významy. Původně jsem netoužil jít znovu, ale postupem času mě stále intenzivněji hlodal pocit, že mi cosi zásadního uniklo a že bych se měl pokusit prokousat se tím ještě jednou. Na předposledním představení jsem s odstupem doby (a s větší „divadelní zralostí“) ke hře lépe pronikl, zaujala mě řada myšlenek. Přesto jiné Schwabovy texty a ostatní Pařízkovy inscenace autorových her mám v oblibě více.
(zadáno: 15.6.2012)
65%. Divadlo navázalo na vydařený pořad Poslední fejeton, v němž P. Kostka předčítal z Čapkových textů. Ve druhém večeru mají diváci další možnost si připomenout (či objevit) autorovu moudrost a kultivovanost. První polovina patří C. Mayerové, která obstojně interpretuje autorovy zajímavé úvahy na různá témata. Vrcholem večera a mnohem silnějším zážitkem je však druhá polovina, v níž P. Kostka přednáší jediný delší text „Jak vzniká divadelní hra“. Z hercova mistrného podání je opět cítit pochopení, v neposlední řadě i schopnost výborně pointovat Čapkův stále živý a velmi vtipný humor.
(zadáno: 15.6.2012)
Miroslav Bambušek si vybírá výborná témata a ztvárňuje je osobitým, razantním způsobem. Náročná inscenace Cantos nabízí nemálo hodnotných myšlenek a působivé obrazy, umocněné výraznou vizuální a hudební složkou. Skvělé herecké výkony s M. Mejzlíkem v čele. Ovšem stále stejný problém – opět nebylo dostatečně myšleno na diváky. Bambuškově záslužnému snažení by prospělo promyšlenější používání vyjadřovacích prostředků a jejich lepší koordinace, čímž by se zajímavý tvar stal stravitelnějším a srozumitelnějším pro více diváků. Z mého pohledu patří Cantos k méně přesvědčivým Bambuškovým počinům.
(zadáno: 15.6.2012)
Sled scének, které z různých úhlů pohledu ukazují, jaký ksindl nám vládne a rozhoduje o nás. Inscenace nejen vtipná, ale především otevřeně pojmenovávající realitu kolem nás. A trefné shrnutí, že jsme obklopeni a krmeni „sračkami“, před nimiž není úniku. Herecky a hudebně dobré. Přiznávám, že nevím, jak lépe tento žánr zpracovat. Snad by se dalo přitvrdit a neomezit se jen na některé problémy. Já osobně jsem z divadla zvlášť obohacený neodcházel, uvědomil jsem si jen málo nových souvislostí. To ovšem nic nemění na tom, že o těchto problémech by se mluvit mělo, třeba i takovým způsobem.
(zadáno: 15.6.2012)
55%. Stejně jako řada Taboriho děl je hra divácky nesnadná, ale stojí za pozornost. V hodnocení inscenace ŠvD souhlasím s komentářem H. Grégrové (vč. srovnání s nezapomenutelnou ostravskou verzí, kterou nemohu pominout). Za sebe bych ještě doplnil, že F. Čapka se s náročnou rolí Herzla popral dobře, ale dechberoucí výkon J. Hájka v NDM mě zasáhl nesrovnatelně více. S Hitlerem T. Pavelky jsem problém neměl, měl něco do sebe, ale ne každý divák mu přijde na chuť. Ocenil jsem několik režijních nápadů, ale hru lze divákům přiblížit lépe, vyznění může být podstatně silnější.
(zadáno: 12.6.2012)
Ve scénáři jsou poměrně zdařile propojeny motivy z humorných i vážnějších milostných příběhů z Dekameronu do souvislého celku. Z mého pohledu ale bylo použitých motivů přespříliš, což vedlo k občasné zbytečné překombinovanosti a v některých případech i k ledabylejší charakterizaci zápletek a pouhým „náčrtům“ postav. Krásné kostýmy. Bohužel „přidané“ dekorace působily ve specifickém prostoru násilně, až kýčovitě. Inscenace sice chvílemi těžkopádnější, ale s řadou vděčných okamžiků. Pro letní odreagování vhodná. Herci většinou dobří, vyzdvihl bych zejména skvělou komickou kreaci Z. Kupky.
(zadáno: 12.6.2012)
Je to sice „blbina“, ale z mého pohledu povedená. Bavil jsem se narážkami na chaos na kriminálce, kde jde o všechno možné, přičemž odhalení pachatele a spravedlnost zde nejsou vůbec prvořadé. Velice slibný začátek, nastavená laťka bohužel nevydržela po celou dobu. Pěvecká čísla ve své podstatě zbytečná, ale zato mimořádně zábavná!
Před návštěvou jsem byl dle ohlasů spíše skeptický, dostavilo se však příjemné překvapení.
Před návštěvou jsem byl dle ohlasů spíše skeptický, dostavilo se však příjemné překvapení.
(zadáno: 12.6.2012)
35%. Propojení událostí ze života Briana Jonese s postavičkami Medvídka Pú & spol. má sice oporu v koexistenci v jednom domě, ale dle mého soudu se jedná o nápad blbý. Musím uznat, že silný herecký soubor DD předvedl dobrou práci, dění na jevišti bylo plné energie a hudební stránka výborná. Inscenaci pokládám za nepovedený pokus, nebyla pro mě takřka žádným přínosem. Jsem však příznivce experimentů a hledání nových forem vyjádření. Na originální tvar rozhodně nechci „plivat“, ani odrazovat od návštěvy, (ne)přijetí osobité poetiky je v tomto případě záležitostí značně individuální.
(zadáno: 12.6.2012)
Her s podobnou zápletkou a tématem v drobných obměnách existuje nespočet. A často jsou mnohem zdařileji napsané. Režírující D. Prachař nechal herečkám až příliš volnosti, která představovala menší přínos, než kdyby na úkor několika improvizací byly situace lépe pointovány a postavy důmyslněji vystavěny a charakterizovány. Těžkopádná zábava s řadou vleklých míst. Výtvarné pojetí se mi nelíbilo. Trapnost komických čísel asi do určité míry záměrná, ale pro mě nedostatečně zřetelné vystižení „záměrnosti“ způsobilo, že mi bylo trapně za herečky, nikoli za postavy. Nepovedené.
(zadáno: 12.6.2012)
65%. Zdařilá krátká hra o tom, jak snadné je dnes podlehnout všudypřítomnému „masírování“ ze strany ziskuchtivých, které vede až k totálnímu vymytí mozku a převrácení obyčejných lidských hodnot. Ve vděčném komediálním odlehčení (úprava P. Kolečka se nezapřela). Na hře jsem nic významného nepostrádal a narozdíl od některých zde hodnotících se mi konec nezdál předvídatelný či nedotažený, ale naopak velmi trefný a originálně postavený. Svěží herecké výkony, mužští představitelé měli více možností než herečky.
(zadáno: 12.6.2012)
Samotná dramatizace románu trochu zavání povrchností a „čítankovitým“ zjednodušováním. Snad by se jí dalo režijně pomoci, ale to se v Příbrami nestalo. Těžkopádná inscenace s řadou hluchých míst. Režisér dostatečně pečlivě nevyložil postavy a situace, hercům měl být větší oporou. Hlavní představitelka S. Laurinová zaujala jen v několika silných okamžicích, J. Vojta na svou roli vysloveně nestačil. Dobrý výkon H. Karochové. Ostatní herci se po jevišti nepřesvědčivě potáceli, často se uchylovali k „šmíráctví“, jejich projev postrádal vnitřní pravdivost.
(zadáno: 12.6.2012)
Masakr hugenotů jako „béčkový“ krvák. Skvělá koordinace vnějších složek, výborné nasazení herců. Super odvaz! Moc rád jsem se podíval, gejzír výborných nápadů a vtipů. Ale nic víc (možná však ani nic víc být nemělo). Inscenace se zařadila k povedeným dílkům mimořádně silného ročníku KALD.
(zadáno: 12.6.2012)
75%. Sympatický výroční „průlet“ historií Švandova divadla. Mnoho zajímavostí, informací. Drobné nedostatky se v celkově povedené koncepci daly snadno odpustit, vkusně odlehčená forma, zdařilé hudební pojetí. Užitečné bylo, aby divák přišel obeznámen se základními souvislostmi. Škoda, že si nedoceněná inscenace nenašla více příznivců a že během krátkého uvádění byla řada repríz rušena. Možná to bylo i zdánlivě neatraktivním názvem, za nímž ne každého napadlo hledat důvtipnou slovní hříčku.
(zadáno: 12.6.2012)
Filmová pohádka mě okouzlovala skvěle vykreslenou ponurou atmosférou, ale vždy jsem měl pocit, že není úplně šťastně postavena. Z divadelní verze jsem byl ještě rozpačitější. Zasazení do rámce loutkového divadla nepokládám za dobrý nápad, zejména vyznění závěru vidím jako problematické. Líbily se mi určité výtvarné prvky, ale vizuální stránka výjimečná nebyla. Nepochopil jsem, proč z nádherné filmové hudby nepoužili také ústřední a nejkrásnější melodii. Režisér podle mého názoru příliš dbal na vnější formu, zapomínal na téma a herce dostatečně nevedl. Z herců byla naprosto „mimo“ L. Žáčková.
(zadáno: 12.6.2012)
Téma, kdy hlavnímu hrdinovi během pár zbývajících chvil života prolétne hlavou celý jeho život, není nikterak objevné. Podivil jsem se, že se v zásadě vážné a pesimistické jádro netlouklo s uvolněným a nadsazeným pojetím. Možná jsem byl až příliš vstřícně naladěn, možná k tomu přispěla derniérová atmosféra, ale inscenace se mi líbila. Sedl mi styl humoru. Z mého pohledu se ani nejednalo o formu bez obsahu, i z tohoto „nevážného“ tvaru jsem si pár myšlenek odnesl.
(zadáno: 12.6.2012)
Neumím odhadnout, jak intenzivní zážitek to byl pro malé děti a jak dobře se zorientovali v dějových rovinách. Inscenace mi ale připadala vhodná pro celou rodinu. Já jsem si pohádku užil, líbilo se mi nápadité řešení jako „divadlo na divadle“. Byla radost sledovat s chutí hrající herce, kteří si z náročnějších počinů pro dospělé odskočili do rodinné inscenace. Na mé repríze jsem se stal svědkem něčeho kuriózního. Dětské publikum sledovalo se zájmem, hlasitě reagovalo pouze na vyzvání herců. Zato dospělí, většinou pozvaní „přátelé“, rušili afektovaným a nepřiměřeně hlasitým smíchem.
