PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 16.3.2011)
Občas jsem zachytil zajímavou myšlenku a poznal, že i totalitní režim v Rusku má se současností něco společného (pocity ničivé prázdnoty a beznaděje, neschopnost či nemožnost lásky atd.). Myslím, že téma by šlo dobře vztáhnout k dnešku. Režisérce V. Čermákové se to však nepovedlo, její uchopení bylo od základu špatné. Měl jsem pocit, že se ani nesnažila o to, aby se divák zorientoval, chyby byly někdy až školácké. Nepřehledné a těžce srozumitelné dění na jevišti. Osobitě ztvárněné výjevy se k tématu v zásadě hodily, ale v chaotickém zpracování jejich smysl nevyzníval. Navíc únavné a nezáživné.
(zadáno: 16.3.2011)
Básnické drama nemám v oblibě, dosud mě neoslovilo žádném zpracování, inscenaci v DISKu pokládám za jednu z lepších. Režisérovi se podařilo docílit vhodné atmosféry, vyznění textu nebylo povrchní. Hlavní problém jsem měl s tím, že postupně bylo epizod a situací až příliš, neobohacovaly sdělení, ztrácelo se téma. Myslím, že srozumitelnosti by pomohla radikálnější textová úprava a krácení. Zajímavě řešená výprava a práce s prostorem, propracovaná pohybová složka. Hlavní představitel J. Hušek se s Peerem popral, ale na náročnou hlavní roli ještě úplně nedozrál. Výkony ostatních většinou dobré.
(zadáno: 16.3.2011)
J. Hašek je nejširší veřejnosti známý jako autor Švejka. Kabaret o něm je záslužný počin, protože upozorňuje na mnohem rozmanitější autorovu tvorbu (zvláště její dadaistickou stránku) i na méně známé okolnosti z jeho života. Výrazná hudební složka je na velmi dobré úrovni. Herci dobře zpívají a přizpůsobili se specifické stylizaci, kterou skvěle rozehráli. „Ulítlá“ výprava se k pojetí hodí. Režisér přišel se spoustou výborných nápadů, které přispěly k pozoruhodnosti inscenace. Pro pochopení je ovšem takřka nezbytné znát hlavní výchozí povídku „Aféra s křečkem“ otištěnou v programu.
(zadáno: 16.3.2011)
Variace J. Suchého na slavnou operetu nebyla v základu špatně vymyšlená, změnám v ději i v hudebním pojetí nechyběl nápad. Měl jsem ale problém se ztvárněním. Pokročilý věk byl na J. Suchém hodně znát. Většina ostatních mě rovněž nezaujala herecky ani pěvecky. Nelíbil se mi M. Stejskal, jen typová vhodnost pro roli Célestina nestačila. Představení doslova „táhla“ J. Molavcová, její osobitý komediální talent přinášel oživení, scházel jí však partner. Při (mé první) návštěvě Semaforu jsem nabyl dojmu, že divadlo trpí nedostatkem skutečných osobností, možná jsem napoprvé zvolil špatný titul.
(zadáno: 16.3.2011)
(zadáno: 20.2.2011)
Dva prolínající se monology o skutečných osudech dvou lidí, kteří přežili koncentrační tábor. Dva dramatické osudy by zaujaly i odděleně, vedle sebe se jejich síla násobí. Muž i žena mají mnoho společného a přece jsou jiné tím, jak se každý s hrůzami vyrovnává po svém. Text je z několika pramenů dobře sestavený. Herci monology interpretují s velkou působivostí a naléhavostí. S úspornými a jednoduchými inscenačními prostředky je zacházeno vhodně a přispívají k silnému vyznění.
(zadáno: 14.2.2011)
Líbilo se mi výtvarné řešení i herecké výkony. Odnesl jsem si několik dobrých postřehů o intimních vztazích, ale mezi nimi jsem mnoho nenašel. Režisér se snažil vyvolávat asociace různými prostředky (například postavením prolínajících se párů souběžně vedle sebe), ale podle mého názoru tyto postupy samy o sobě nepřinesly nic moc zajímavého. Jako vydařenější interpretaci Schnitzlerovy novely vidím filmové zpracování S. Kubricka. Za takto zpracovanou inscenaci by se žádné divadlo stydět nemuselo, tedy ani Divadlo Komedie ne, ale přece jen není tak zdařilá jako poslední počiny této scény.
(zadáno: 14.2.2011)
Autorka D. Viceníková obstála v nelehkém úkolu vybrat z množství dopisů ty podstatné tak, aby na sebe navazovaly a podaly výpověď o obou legendárních osobnostech i dobách a prostředích, v nichž oba muži žili. Inscenace nese specifický rukopis a stylizaci režiséra J. Mikuláška. Mně osobně něco málo ve formě pojetí nesouznělo s obsahem, ale oceňuji důslednost, nápady, vizuální působivost, která nepřebíjela hereckou složku. Zvláště druhá půle vyzněla velmi silně. Stylizované a pohybově náročné party všichni tři herci skvěle zvládli.
(zadáno: 14.2.2011)
(zadáno: 30.1.2011)
Hercům se podařilo rozehrát pár vtipných scének, zvláště T. Vilhelmová ukázala šíři svých výrazových prostředků. Pojetí je ovšem už v základu velmi nešťastné. Na začátku se nastíní zápletka (převzatá z filmu), ale postupně se na ni takřka rezignuje, motivy nejsou rozvíjeny. Vše je podřízeno herecké exhibici a lacinému humoru, občasné ujasnění souvislostí pak vyznívá jakoby navíc. Na inscenaci je mimořádně patrná absence dramaturga, režijně je neukočírovaná. Postupně zcela sklouzne do prázdné, povrchní a laciné estrády. Velké zklamání!
(zadáno: 30.1.2011)
Opereta není můj oblíbený žánr, jsem v tomto směru barbar, Netopýra jsem v divadle viděl vůbec poprvé! Kladenská inscenace je spíše variací či jemnou parodií na klasické dílo. Modernizace docela funguje, vulgarismy a narážky jsou přidávány s vkusem. Hudebně a pěvecky spíše průměr, někteří herci na pěvecké party často nestačí. Činoherní složka je lepší, inscenace je svižná, hravá, zábavná. Herci se interpretačnímu posunu podřídili a jakž takž obstáli, přece jen jsem ale z jejich strany cítil jistý dluh. Myslím, že mohli projevit více komediálního talentu a zvolené pojetí rozehrát zajímavěji.
(zadáno: 23.1.2011)
Dojem z 1. reprízy. Myslím, že režisér nedokázal ve třech hodinách zaplněných spoustou slov vyjádřit, o čem má inscenace být, celku chyběla myšlenka. Ve vedlejších rolích předvádí někteří povrchní figurkaření a otřesné výkony nehodné profesionálů. Jiní se snaží, ale bez dostatečného režijního vedení se utápí v textu a nejsou přesvědčiví. Solidnější výkony se najdou, jmenovitě M. Preiss, P. Kostka, M. Kopečný či M. Procházková (alternaci si moc představit neumím) - i z nich je však cítit bezradnost a nudnou režijně nezvládnutou inscenaci zachránit nedokážou.
(zadáno: 23.1.2011)
Výbornou komedii a její mimořádně dobře napsanou hlavní roli jsem si zamiloval v nezapomenutelné interpretaci M. Kopeckého. Plzeňská inscenace byla zbytečně těžkopádná, režisér a herci si mohli dát více práce s rozehráním a vypointováním situací. Hlavní představitel P. Pavlovský nebyl úplně špatný, ale příležitost zdaleka nevyužil. Líbila se mi Š. Křesťanová. Role K. Kovaříkové byla pojata nešťatně, moc vážně, nevhodně pro žánr. Špatný byl A. Procházka, který snad ani nehrál, jen rádoby zábavně odříkával text. Občas se povedlo nějaké vtipné místo, ale výsledek byl spíše průměrný.
(zadáno: 23.1.2011)
Myslím, že režisér příliš nedbal na to, aby herci stvořili postavy s čitelným smyslem a vystihli vztah mezi nimi. Téma a myšlenky dramatu se v inscenaci ztrácely. Zbytečně nepřirozená a přehrávající H. Maciuchová podstatu své hrdinky příliš nevystihla. Trochu lépe vyjádřili charaktery L. Frej a J. Meduna, ale i v jejich případě jsem měl problém pochopit smysl postav ve hře. Převážil ve mně pocit, že herci si role užívají, více či méně intezivně je prožívají, dokáží efektně podat text, ev. být „dramatičtí“. To je však pro mě málo. Z divadla si rád odnáším poselství, u dramat tohoto typu zvlášť.
(zadáno: 23.1.2011)
Již u „Tajemného rozcestí“ v MDP jsem nabyl dojmu, že spojení autora a režisérky není (alespoň pro mě) šťastné. Příbramskou inscenaci jsem strávil lépe, ale také se mi nelíbila. Hra se v této interpretaci stala spíše situační komedií. Neměl jsem pocit, že by šlo o avizované vypláznutí jazyku na konvence či výsměch kýčovitým představám o lásce. Myslím, že hře by slušelo více lehkosti a důslednější rozpracování nadsázky. Herci nebyli sehraní. Zatímco B. Hrzánová a Z. Kalina se (s kolísavou úspěšností) snažili o ironii, H. Lapčíková a L. Jeník si s touto rovinou neuměli poradit vůbec.
(zadáno: 23.1.2011)
Klasická česká hra byla pojata se značnou nadsázkou. Nezvyklé pojetí se však se hrou netlouklo a překvapivě k ní docela šlo. Tato interpretace mě sice neoslovila tolik jako některé jiné, z nichž jsem si odnesl více, ale i tato měla svůj smysl a přijal jsem ji. Některé davové scény nebyly úplně „vychytané“, zasloužily by si lépe propracovat. Herci se pojetí přizpůsobili dobře.
(zadáno: 23.1.2011)
(zadáno: 10.1.2011)
I když se autorovi podařilo docela postihnout situaci postav, ze hry samotné (uvedené ve světové premiéře) jsem si jinak mnoho neodnesl. Připadala mi povrchní, komerčně obohacená místy vtipnými dialogy, nevěrohodná, s rozpačitě vyjádřeným sdělením. Režisér a herci se museli vypořádat s problémem věrohodně ztvárnit některé nepříliš zdařile napsané situace a těžko uvěřitelné zvraty. Odvedli dobrou práci, úroveň textu se jim trochu pozvednout podařilo, ale šlo to pouze částečně. Výsledek byl pro mě koukatelný, ale stěží průměrný. V Ungeltu se mi většina ostatních titulů líbila více.
(zadáno: 10.1.2011)
Líbila se mi formální jednota, důsledné dbaní na souhru scény, světelných efektů, kostýmů, hudby i specifické a výborně zvládnuté stylizace herců (zaujali mě zejména P. Beretová, J. Bidlas či F. Rajmont). Vizuální dokonalost však pro mě byla trochu málo. Režisér text zredukoval, ale vnějškovými prostředky myšlenkové ochuzení nenahradil. S. Červená je výjimečná osobnost, ale přes úctu k ní jsem nemohl uvěřit, že je předmětem touhy tolika mladších i starších mužů. Nenašel jsem smysl režijního pojetí, inscenace na mě působila jako forma bez obsahu, některé výjevy vyznívaly i trapně.
(zadáno: 10.1.2011)
Je bezesporu dobře, že byla uvedena málo známá Brechtova raná hra. V textu je hodně nadčasových a zajímavých myšlenek, ale z hlediska konstrukce je problematický a na jevišti těžko ztvárnitelný. Inscenace zaujme spíše jednotlivými složkami (výpravou, hudbou, atmosférou). Po slibném vyznění první scény bylo s postupem děje čím dál méně patrné, co se tvůrčí tým snaží říci. V dlouhých Brechtových hrách je složité škrtat, tempo inscenace dosti pokulhávalo. Herci se koncepci přizpůsobili, ale u nemála z nich se projevilo, že pro studenty jsou party přece jen příliš náročné.
(zadáno: 3.1.2011)
Experiment v dobrém (i trochu špatném) slova smyslu. Pohybová a činoherní složka takřka stejně významné. Velmi propracované, plné významů, zajímavé, originální. Na druhou stranu snad až zbytečně komplikované. Já osobně jsem hodně energie spotřeboval na pochopení souvislostí v přeházeném ději, ne vždy jsem stíhal vnímat další roviny sdělení. Herci se nezvyklému tvaru výborně přizpůsobili. Můj obdiv patří V. Hybnerové, která se stala novou alternací během reprízování – zapadla naprosto suverénně, což v tak specifické koncepci není snadné. I opakované zhlédnutí může být v tomto případě přínosné.
(zadáno: 3.1.2011)
Drobné výhrady k textu bych sice měl, ale hra je napsaná zajímavě. Divácký úspěch přeji, ale osobně jsem měl trochu problém, zvláště s režijním uchopením a vedením herců. Podle mě by hře slušelo méně psychologizování a více lehkosti a ironie. Přístup režiséra a herců byl pro mě ve svém základu špatný, nedošlo k souznění s formou hry, příliš jsem na nich viděl „hraní“, postrádal jsem vnitřní pravdivost. Záblesk pochopení jsem částečně viděl u T. Pavelky, bohužel však vedle zbylých působil moc kontrastně. Ale na to, že se jedná o divadelní dvojdebut (autorský a režijní), je výsledek dobrý.
(zadáno: 3.1.2011)
Úl - A studio Rubín 50 %
Podíval jsem se se zájmem, pobavil se, pár postřehů si odnesl. Dobrý záměr P. Kolečkovi tentokrát úplně nevyšel. Zejména to platí o práci s tématem (tématy), která mohla být přesvědčivější, co se týká uchopení a vyjádření. Myslím také, že režisér mohl hře pomoci více. Herecké výkony solidní, úroveň hudební složky kolísavá.
(zadáno: 27.12.2010)
Úspěšný dramatik pracuje se svými (osvědčenými) postupy i v této hře, opět originálně snoubí černý humor s drastickými okamžiky. Tentokrát lépe propracoval psychologii postav i vnitřní podstatu situací, také šetrněji nakládal s extrémními situacemi a dějovými zvraty. Inscenace ČK je dobře režijně uchopená a zahraná, s pochopením pro specifickou poetiku. Takové síly vyznění jako u Osiřelého západu dosaženo sice nebylo, ale příčina byla spíše ve hře než v interpretaci. Přes jisté výhrady k textu mě autor nezklamal, opět jsem byl do jeho hry vtažen a sledoval ji s velkým zájmem.
(zadáno: 27.12.2010)
Pokus navázat na Kauzu Salome se vydařil, pro mě možná byla Kauza Médeia ještě o něco přesvědčivější. Dramatik P. Kolečko téma antické tragédie zdařile přenesl do současnosti. Věrohodně aktualizoval charaktery postav, zároveň na ně nahlédl se se svou typickou ironií a sympatickým odstupem. Hra nepostrádá humor, skrze který navíc vyznívají velmi přesné charakteristiky (mnohdy zbytečných) problémů dnešních lidí. Vhodný přístup režiséra a herců, vynikající výkony J. Strykové a Z. Stavné, které v menší roli dobře doplnil J. Nosek.
