PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 14.1.2020)
75%. Okolnosti zázračného nalezení textu nejistého autorství jsou asi mystifikací a R. Levínský (pod přiznaným pseudonymem) hru zřejmě nejen přebásnil, ale sám napsal. Zpracován je osud malíře Brandla, jenž žil bouřlivý život plný eskapád a zároveň za sebou zanechal pozoruhodné dílo, které se stalo další inspirací pro výtvarnou a v neposlední řadě i pohybovou složku. Výprava, světlo, hudba, pohyb se skvěle propojují s hereckými akcemi. Poetika souboru je zdařile rozvinuta. Inscenaci nechybí humor, zároveň připomíná Brandlův osud a dílo, dochází k zobecnění paradoxů spojených s výjimečným uměleckým nadáním.
(zadáno: 14.1.2020)
Zpracování známých hororových pověstí, resp. pohádek. Předloha je možná většině diváků známá, přesto by text snesl obohacení o nějaká dovysvětlení pro neznalé. Tvůrci využívají světel meotaru k nezvyklé hře kombinující živou akci se stíny. Funguje i občasné doplnění hudebními motivy. Problematičtěji se jeví herecký projev. V roli Mistra je V. Chalupa tlačen k přehnanému střídání poloh ubírající postavě celistvost. A nově obsazený Š. Dohnálek ke Krabatovi zatím spíše hledá cestu.
(zadáno: 14.1.2020)
Boj se silnějším jedincem, ale především s vlastním egem a se sebou samotným. Silné téma je v inscenaci zpracováno působivě i vtipně, prostředky nového cirkusu jsou zakomponovány a přispívají ke sdělení – propracovanějšímu a méně banálnímu, než bývá u nového cirkusu zvykem. Inscenace stojí na výkonech P. Horníčka a J. Panského a potvrzuje, že komornější sestava může být devízou. Je třeba ocenit také hudbu, scénické nápady, animaci a především propracovaný náročný light design.
(zadáno: 14.1.2020)
Z hlediska vnější formy propracované, nasazení performerů i práce se scénickými prostředky zdařilá. Mim R. Vizváry v hlavní roli vnesl svou osobitost a zároveň se sžil s artisty i s žánrem nového cirkusu. Po obsahové stránce se však jedná o počin s úskalími. Dobrý prvotní nápad byl rozpracován rozpačitěji, příliš se nedařilo udržet jednotící linku, opodstatněnost jednotlivých obrazů (byť jsou samy o sobě efektní) často vázla. Snažení souboru Losers Cirque Company vedlo v předchozích projektech k přesvědčivějším výsledkům.
(zadáno: 14.1.2020)
45%. Michal Lang na „své farmě“ koncentroval nespočet problémů, s nimiž se naše společnost a planeta potýkají. A bez servítků nastínil katastrofu, do níž se možná řítíme. Zřetelný záměr se ale z několika důvodů rozmělnil. Samotná hra honí příliš mnoho zajíců najednou a především je nadmíru upovídaná, na textu by bylo žádoucí ještě pracovat. Kdyby hru nerežíroval samotný autor, možná by jeho odstup pomohl eliminovat další problémy. Inscenace není ani příliš vtipná, ani napínavá. Řešení předělů mezi obrazy neumětelské. Ale ceňme si, že se divadelníci i přes riziko nezdaru pouští do podobných počinů. Smysl to rozhodně má!!!
(zadáno: 14.1.2020)
55%. Klatovy provokativní režie vnáší do českého divadelního rybníčku dravé proudy, které dokáží rozčeřit jeho hladiny. Goethovo dílo užil k výkladu, jež se vyznačuje osobitostí jemu vlastní. V této inscenaci se však v nemalé míře opírá do problémů, které v naší zemi nerezonují tolik jako v jeho rodném Polsku, a tím se s českým publikem částečně míjí. Rozsáhlé dílo je zkouškou divácké trpělivosti a ochoty hledat. Milovníci Goetha si na své zřejmě nepřijdou, ale jistě se najdou diváci, kteří se s touto „náloží“ vypořádají.
(zadáno: 14.1.2020)
Lagarce napsal o pocitech osamění, o rodinných a osobních vazbách tolik pravdy! Kdo se s něčím podobným střetnul, pochopí... Na režijní výklad hry, který se částečně promítl i do hereckého ztvárnění zejména vedlejších postav, můžeme mít jiný názor. Poděkujme však plzeňskému divadlu, že českým divákům jako první nabídlo možnost pozoruhodný text poznat.
(zadáno: 14.1.2020)
Barbora Hančilová zpracovala skutečnou událost, dodala jí nadhled a více úhlů pohledu. Setkání s jejím dílem je pro diváka obohacující. Režisérka A. Bolfová používala ve velké míře projekce, které sice stavěly částečnou „bariéru“, ale vzhledem k úloze komunikačních technologií s tématem ve značné míře souvisely. Herecky na dobré úrovni. Škoda, že inscenace neměla delší život a že se jí nedostalo pozornosti, jakou by si zasloužila.
(zadáno: 14.1.2020)
Pohádková hra, v níž autorka myslela i na nastupující generaci, kterou se pokusila oslovit modernějším přístupem a nekonvenčním humorem. Režisér zprostředkoval poselství hry i její poetiku. Jeho inscenace je vyvážená, efektní hudba a výprava (včetně práce se světlem) a dobré herecké výkony. Počin se jistě zařadí mezi oblíbené rodinné tituly Divadla v Dlouhé, zároveň nabízí něco jiného, než jsme zatím měli možnost na této scéně vidět.
(zadáno: 14.1.2020)
Komorní uchopení „Té hry“ se soustřeďuje na hlavní hrdiny. Postava Hekaté, vládnoucí třem čarodějnicím, se obvykle škrtá, zde zůstala zachována a čarodějnice (řešené „neživě“) víceméně supluje. Slibné východisko se nepodařilo dotáhnout do přesvědčivé podoby. Shakespearova tragédie nabízí tvůrcům nespočet možných cest; zde není jasné, co se inscenátoři snažili sdělit. Nevadí, že herci hrají civilně a bez velkých gest, příliš se jim však nedaří zachytit psychologii postav a jejich vývoj. Inscenace se ani nehodí pro první setkání se hrou, radikální úprava ubrala na srozumitelnosti. Pro koho je tedy toto zpracování určeno...?
(zadáno: 14.1.2020)
75%. Souhlasím s komentáři kolegů. Hra se na českých jevištích zabydlela a Komorní scéna Aréna připravila vydařené nastudování. Režisér ctil text, dobře pracoval s herci. A občas i domyslel různé gagy, které mohou ocenit i diváci znalí jiných nastudování. /Mj. přidaný černohumorný prvek na konci, o něž se zmiňuje J. Landa, byl pro mě doslova odzbrojující. :-)/
(zadáno: 22.10.2019)
Skutečný osud Františka Filipa, jenž se narodil bez horních končetin, se T. Dianiškovi a I. Orozovičovi stal volnou inspirací pro příběh o silné vůli k boji s handicapem a k vydobytí si místa na světě i v životě. Ale také o diskriminaci, předsudcích, dobových paradoxech atd. Dianiška vypráví s humorem sobě vlastním, ale nevyhýbá se ani situacím smutným a dojemným. Divák se nejen pobaví, ale má i o čem přemýšlet. Maximálně využitý prostor malé scény, zdařilá hudební složka. Vyčerpávající a pohybově náročný výkon podává J. Albrecht, ostatní herci mu nejsou pouhými přihrávači.
(zadáno: 22.10.2019)
Dá se říci, že tvar nazvaný „live-cinema“ je v českém divadle jevem skoro unikátním. Jediným hercem a průvodcem večera je Petr Vančura, jenž pohotově komunikuje s diváky. Ti jsou vystaveni větší či menší interakci. Klíčovou roli hraje také zvládnutá organizace a propracovaná náročná technická složka. Během večera, jehož tématem je manipulace doslova z různých úhlů pohledu, vznikne film. Nesluší se prozradit tajemství a ochudit diváky o překvapení. Návštěva je nevšedním zážitkem!
(zadáno: 22.10.2019)
Proslulou tragédii se podařilo přiblížit dnešní mladé generaci, zpracování by mohlo bavit a oslovovat nejen je. Nemalou měrou k tomu přispěli T. Marečková a Z. Piškula v titulních rolích. V nespočtu nápadů zaujala např. komornější výmluvnější vyznění některých původně venkovních scén v interiéru. Nenásilně a vlastně vtipně byl stírán odstup jeviště a hlediště. Sloučení postav Chůvy a Knížete se ukázalo spíše matoucí. Hudebně a výtvarně efektní, ale řešení dekorace a přestaveb neobratné. Inscenaci vysloveně schází radikálnější textová a jazyková úprava, kterou by mohlo docítil, že by promlouvala intenzivněji a silněji.
(zadáno: 22.10.2019)
Tendenční rakouské historické drama, v němž se – zjednodušeně řečeno – straní Habsburkům a křivdí Přemyslovcům, se až nyní dočkalo prvního uvedení v češtině. Michal Hába klasické látky často aktualizuje. Grillparzerova hra sama o sobě nemá dostatečně „bytelný“ obsah a nelze ji hrát navážno. Snaha o relativizaci byla správná, nicméně myšlenkové obohacení Hábovi tentokrát příliš nevyšlo. Opětovné užití postupů užívaných v německém divadle (mikrofony, hlučná hudba, umělá krev, nahota atd.), jakého jsme byli svědkem např. v „Hráčovi“ v Huse na provázku, spíše dotvrdilo vítězství formy nad obsahem.
(zadáno: 22.10.2019)
S Eurípidovým zpracováním osudů Oresta a Élektry jsme se na českých jevištích v posledních letech často nesetkávali. Režisér Š. Pácl šel důsledně po smyslu textu, netlačil vyznění jiným směrem, ponechal i pro dnešní jeviště problematičtější závěr s deus ex machina. Účelná práce s úspornou scénografií posilující význam, podařený závěrečný efekt. Party v antické tragédii jsou náročné i pro zkušené herce. Studenti si s nimi poradili, ale teprve se v nich zabydlují a postupně získávají jistotu a lehkost.
(zadáno: 22.10.2019)
Při sledování inscenace HaDivadla lze nabýt pocitu, že Gorkého hra nezestárla a že svět je stále stejný. Tento pocit je však jen zdáním. Je za ním jasně formulovaná vize a práce tvůrčího týmu kolem režiséra I. Buraje. Ten naložil s realistickým dramatem tak, aby byly podtrženy situace či myšlenky, které se stále týkají i životů současníků. Text byl výrazně zkrácen, slova redukována na samotné minimum. S pomocí výpravy a hudby byla důsledně byla budována atmosféra, důraz byl kladen na autentický herecký projev až na dřeň. Výtečná práce sehraného souboru s C. Drozdou v čele.
(zadáno: 22.10.2019)
Hra o komplikovaném vztahu dvou lidí, který kromě vztahových peripetií poznamenaly i odlišné hodnoty, jež oba vyznávají. Hra je z roku 1995, ale střet postojů „alternativní“ Kyry a bohatého obchodníka Toma v naší zemi možná dnes dokážeme pochopit lépe. Vynikající T. Vilhelmová vystihuje Kyru do nejmenších detailů doslova v každé větě, J. Langmajer se nespoléhá jen na osvědčené výrazové prostředky a je jí více než dobrým partnerem. Ačkoli byla inscenace nastudována pro komorní prostor, na Letní scéně se představení v plenéru neztrácelo.
(zadáno: 22.10.2019)
O autismu či vyrovnávání se s těžkou situací byly napsány zdařilejší hry, ale představit něco nového a objevného nemělo být záměrem této inscenace. Projev P. Nesvačilové se může jevit vyumělkovaně, ale u postavy tanečnice to není na škodu; herečka je navíc osobitá a má zvláštní jiskru. Je zde prezentována lehčí forma autismu a M. Táborský spíše čerpá ze svých dřívějších rolí. Režisér P. Ondruch mohl herce dovést dál, ale oba se na sebe dokáží napojit a je příjemné je sledovat. Milou připomínkou dřívějšího Ungeltu je hlas A. Vránové, která se již rozhodla jeviště opustit.
(zadáno: 22.10.2019)
55%. Tři muži v sauně každý týden mluví hlavně o tom, co se na světě dělo nebo děje, stoupající teplota uvolňuje tok myšlenek. Vesměs nadávají, ale sami nic nedělají pro zušlechtění. Možná nejsou o moc lepší než ti, kteří jim leží v žaludku... V tom „nadávání“ je sice hodně pravdy, ale také jednostrannost a pozérství. Takové hovory slýcháváme dnes a denně, proč na ně chodit do divadla? Možná proto, že si uvědomíme, že je to o nás. Je to inscenace spíše pro pobavení nebo k zamyšlení? Kombinace obojího vychází pouze částečně, po stránce textové i režijní by neškodilo soustředit se více na sdělení.
(zadáno: 22.10.2019)
65%. Je přínosné poslechnout si myšlenky z knihy E. Taberyho, které jsou jednoduchým způsobem, ale zároveň živě a barvitě ilustrovány trojicí mladých herců. Popularizace literatury není nikdy dost!
(zadáno: 22.10.2019)
65%. Marie Nováková zpracovala antické předlohy, doplnila je vlastním textem a vznikla koláž, která se kromě jiného zároveň vyjádřila k tomu, čím je svět sužován dnes. Tvůrci zavedli diváky opět do jiných koutů ostrova, s jehož prostředím bylo scénograficky umně kouzleno. V plenéru mohlo být občas náročnější vnímat text, na němž inscenace stála, ale smysl se podařilo obhájit. A to v kontextu samotného projektu i celého cyklu Antické Štvanice.
(zadáno: 22.10.2019)
Před návštěvou je dobré vědět, že postava Stromšíka je inspirovaná osobností Michala Kolesy a mít alespoň základní informace o něm. Návštěva představení je zábavnou originální hodinkou ve společnosti podivné osůbky, kterou Petr Vaněk uchopil velice zdařile. Zvládá také pohotově reagovat a přizpůsobovat se tomu, co mezi diváky aktuálně probíhá. Uspořádání prostoru s diváky u počítačů je dotažené organizačně i technicky. Do inscenace se však nepodařilo umístit dostatečný přesah či zobecnění, které se v souvislosti s Kolesovou bytostí přímo nabízí.
(zadáno: 22.10.2019)
Obsahově pozoruhodné dílo, jehož struktura byla pečlivě promyšlena, nemá dostatečný dramatický účinek, což lze možná přičíst tomu, že se jednalo o první zkušenost J. Holcmana s psaním pro divadlo. Režisér i herci se úspěšně snažili navodit atmosféru, ale komplikované souvislosti a vztahy mezi postavami se příliš zpřístupnit nedařilo. Velmi dlouhá stopáž byla zkouškou trpělivosti a úsilí diváků. Myšlenky ve hře ukryté však stojí za to, aby nebyly zapomenuty.
(zadáno: 22.10.2019)
75%. Souhlasím s komentářem Lukáše Dubského. K němu bych dodal, že herecká drobnokresba je v inscenaci propracovaná doslova do poslední věty. Na komplikované postavě L. Trmíková odkryla nejskrytější zákoutí Anniny duše. U Henrika zase M. Pechlát vystihl ztrátu sebeovládání pod tlakem vypjatých okolností a postupné odhalování slabostí. Ústřední dvojici doplnil Z. Maryška v úloze chápajícího naslouchajícího strýc (kněze).
