PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 28.2.2012)
Záslužné uvedení u nás neznámé hry. I když text sám o sobě může mít v dnešní době problematičtější vypovídací schopnost, jistě by dokázal při správné realizaci obstát i na současném jevišti. Ročník měl opět (podobně jako u Médei) smůlu na režiséra, který hru nezvládl. Nešťastné bylo už samotné scénografické řešení, které ztěžovalo orientaci v ději. Nebylo vidět, o co se tvůrci a špatně vedení herci snaží. Aktéři byli ve snaze o „dramatičnost“ často směšní (především V. Čelebić, Z. Volavá a T. Vaněk), pokud se měli snažit o parodii, nezvolili správné vyjadřovací prostředky.
(zadáno: 13.11.2011)
Téma hry je celkem zajímavé. Zvlášť pro toho, kdo má rád Čechovovo dílo, případně něco ví o okolnostech konce autorova života a vzniku jeho největších dramat. Osobní korespondence Čechova a jeho manželky nebyla zvlášť barvitá a „zásadní“. Její dramatické zpracování rovněž není výjimečné. Těžkopádná režie hru neoživila a nepomohla jí, stejně tak i herci. Zejména L. Frej sahal po svých mnohokrát použitých prostředcích, byl příliš sám sebou, Čechova nevystihl. O něco lépe si vedla D. Kolářová, ale té jsem zase neuvěřil, že hraje ženu po třicítce. Řada hluchých míst, přes krátkou stopáž nuda.
(zadáno: 13.11.2011)
35%. Ryze režisérské divadlo, připomínající německé postupy. Typický produkt J. Nebeského. Z tragédie zůstalo výrazné kratší torzo s méně postavami. Důraz kladen na hudbu, značná část zpívaná. Inscenaci vidím jako režijní exhibici, pouhou formu s nevalným obsahem. Občas se dá vypozorovat smysl, ten je však celkově přebitý nápady, které jsem většinou vnímal jako pouhé legrácky a naschvály. Snad s výjimkou závěru, který je trefným příspěvkem k dnešnímu stavu společnosti. Herci stylizaci zvládli, překvapivě z toho nevyšli trapně. Technické provedení (ozvučení, řešení dekorace) špatné.
(zadáno: 11.8.2011)
Přiznám se, že pro mě toho bylo trochu málo, neodnesl jsem si skoro nic, představení mě nebavilo. Kouzlu „bonusových“ scén jsem nepodlehl, nepřipadaly mi vtipné ani poetické, slibovaná překvapivá odhalení jsem neviděl jako zajímavá a už vůbec ne jako objevná. Podle mého názoru byl hlavní problém už v textu, na kterém se mělo více pracovat. Ve srovnání s Rozmarným létem byly písně méně chytlavé. Pár kouzelnických čísel se mi líbilo, ale v prvním díle mě zaujala více. Shrnul bych to jako „vaření z vody“, ale u skalních příznivců prvního dílu se třeba spokojenost dostaví.
(zadáno: 28.6.2011)
Orchestr, který byl hlavní atrakcí, hrál dobře, ale zpěv některých aktérů (V. Fridrich, L. Pernetová) kouzlo písní spolehlivě zabil. Jinak děj plynul neskutečně pomalu, poetika humoristické předlohy se naprosto ztratila. Režisér látku nezvládl, jeho inscenace je omyl. Herci většinou nevybočili z mezí svých známých možností. Světlejšími okamžiky byly (některé) výstupy J. Hány a J. Meduny, který jako jediný podal vyvážený výkon po všech stránkách (herecké, pěvecké i pohybové). Menší oživení přinesl i M. Zbrožek. Dílčí klady však nezměnily nic na tom, že to byly tři hodiny nesnesitelné nudy.
(zadáno: 20.6.2011)
Zajímavou hru s osobitou poetikou režisér znepřehlednil svými vizemi a velmi ztížil divákům cestu k pochopení souvislostí a pojmutí naléhavých autorových myšlenek. Působivost dramatu se v této interpretaci ztratila, dění na jevišti chyběl náboj, chvílemi se neslo v duchu nechtěné trapnosti. Jednotlivé postavy splývaly, ztrácela se jejich síla. Marná snaha herců. Malou naději přinesl působivý začátek druhé poloviny, ke konci ale inscenace ztratila dech definitivně.
(zadáno: 23.1.2011)
Dojem z 1. reprízy. Myslím, že režisér nedokázal ve třech hodinách zaplněných spoustou slov vyjádřit, o čem má inscenace být, celku chyběla myšlenka. Ve vedlejších rolích předvádí někteří povrchní figurkaření a otřesné výkony nehodné profesionálů. Jiní se snaží, ale bez dostatečného režijního vedení se utápí v textu a nejsou přesvědčiví. Solidnější výkony se najdou, jmenovitě M. Preiss, P. Kostka, M. Kopečný či M. Procházková (alternaci si moc představit neumím) - i z nich je však cítit bezradnost a nudnou režijně nezvládnutou inscenaci zachránit nedokážou.
(zadáno: 23.1.2011)
(zadáno: 13.12.2010)
(zadáno: 20.9.2010)
Razantní úprava proslulé tragédie pro osm postav se mi nezdála šťastná, ale v pečlivém režijním zpracování by možná obstát mohla. Režisér se však s úskalími úpravy vypořádat nedokázal, jeho inscenace byla ve výsledku povrchní, vázla po myšlenkové stránce. Postavy a situace nebyly dostatečně propracované režijně ani herecky, ve zběsilém tempu zanikala řada souvislostí, některé okamžiky vyzněly doslova trapně. Herci v nepovedeném zpracování zaujmout nemohli. Z výkonů ústřední dvojice jsem byl rozpačitý, doslova trapně mi bylo za K. Frydeckou (Chůva) a P. Prokeše (Merkucio).
(zadáno: 26.7.2010)
Mnohokrát inscenovanou hru není dobré vidět právě v této interpretaci. Neobjevná, nedotažená režie, většinou špatné herecké výkony (úplně nejhorší T. Palková v roli Šaška).
(zadáno: 26.7.2010)
Slavné absurdní drama mě v této interpretaci naprosto minulo. Existenciální příběh byl koncipován jako show, herci často vystupují z rolí, „předvádí se“. Nejsem schopen příliš popsat myšlenkový potenciál inscenace, který patrně nějaký je, ale pro mě zůstal nečitelný. Herci se snaží, ale jejich snaha mě minula stejně jako celá inscenace, při jejich „exhibicích“ jsem spíše trpěl. Bezmála tříhodinová stopáž byla pro mě nesnesitelná, málem jsem nevydržel ani do konce. Protahování částečně improvizovanými výstupy dle mého soudu hře nesvědčí.
Moderní variace na Schitzlerův „Rej“ složená ze 12 dialogů pro dva herce v šesti různých rolích. Některé dialogy jsou lepší, jiné horší, autorství více dramatiků je na textu patrné. Přes jistou nepřesvědčivost text disponuje aktuálními myšlenkami. Inscenace je však bohužel nevydařená kvůli nešťastnému režijnímu uchopení. Vázne výklad charakterů, pointování situací, téma hry se v inscenaci ztrácí. Herci se (i vinou režiséra) příliš soustřeďují na to, aby „zahráli“ jednotlivé postavy (často příliš zjednodušeně a nevěrohodně), ale uniká jim, o čem vlastně dialogy jsou.
Režisér Martin Vokoun zajímavou hru v příbramském divadle zkazil. V mladých hercích potenciál možná je, ale nejsou tak dobří, aby si s náročnými úkoly poradili bez správného vedení. Jejich snaha nestačila, byla vidět absence režiséra, jenž by z nich dostal to, co role žádají. Ze čtveřice je někdo lepší, někdo horší, ale všichni podávají špatné výkony, jejich projev je povrchní. Situace vyznívají nepřesvědčivě, občas nechtěně směšně. Špatná inscenace je promarněnou příležitostí a ztrátou času, výrazně horší než ústecká či pražská verze. Škoda.
(zadáno: 10.12.2018)
Nevyzpytatelný J. Kačena na téma vlk v člověku rozehrál sled více či méně (ne)srozumitelných asociací, každý z diváků snad může i některé pochopit. Kačena možná našel specifický styl, jemuž se herci zvládli přizpůsobit. V omezených prostorových možnostech scénograficky dobře řešené, výrazný hudební doprovod. Mě osobně zhruba v polovině přestalo bavit přemýšlet a hledat, co chce „básník říci“. Nepřinášelo mi ani potěšení nasávat energii, která šla z herců a jejich souhry. Představení se pro mě stalo útrpným čekáním na konec. Třeba se ale najdou diváci, které bude tento tvar bavit.
(zadáno: 12.1.2015)
25%. Režisér V. Morávek umí výtečně pracovat ve velkých sálech. To, co se svým týmem dokázal s prostorem historické budovy, bylo výjimečné. Je třeba ocenit nápad vztáhnout francouzskou revoluci k současnosti. Text, určený pro specifickou avantgardní scénu, se však bohužel nepodařilo inscenovat tak, aby v ND fungoval. Snaha o asociace se v nešťastném uchopení a ukřičeném (bezradně působícím) hereckém ztvárnění míjela účinkem, ve výsledku zněly z jeviště pouhé fráze a klišé. Aby se divák v obtížně srozumitelném chaosu vyznal, vytrval a pochopil, k tomu bylo třeba úsilí skoro nadlidské.
(zadáno: 12.8.2014)
25%. Produkce Divadla Artur jsou pro velmi nenáročné publikum, ostatní musí být při sledování značně otrlí. V této inscenaci je laciného a prvoplánového rádobyhumoru opět dost, ale tentokrát se přece jen trochu krotili, takže to nebyl až takový nářez. Občasné (marné) pokusy o poučení vyzněly dosti uboze. Neherec B. Slezáček neumí mluvit ani gestikulovat, na jevišti nemá co pohledávat, ale nebyl tak příšerný jako profesionál B. Polák, jenž naprosto nezvládl nadsázku. Ale vlastně jsem se těšil, až si po roce uprostřed léta opět divadelně „zamasochistím“. A v tomto ohledu jsem nebyl zklamán.
