PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 14.8.2023)
Procházka Anežským klášterem, v jehož venkovních i vnitřních prostorách spatříme performery s novocirkusovými dovednostmi, zaslechneme sborové zpěvy či uslyšíme příběhy o svatých. Zážitek přináší už samotný prostor, v němž se zpěv působivě rozléhá a různorodá čísla působí navenek efektně. Po obsahové stránce a z hlediska vyznění celku je však projekt rozporuplný. Výběr jednotlivých příběhů a jejich souvislost s klášterem se jeví nahodile, příliš se nedaří ani propojení s dalšími uměleckými disciplínami. Přestože má J. Svoboda příjemný a znělý hlas, v přednesu si lze představit soustředění cílící více na obsah a poselství vyprávěných příběhů.
(zadáno: 9.8.2021)
Projekt určený k uvádění přímo ve stavbách architekta Santiniho. První představení proběhla v katedrále v Kutné Hoře – Sedlci, jejíž prostor sám o sobě sehrál ve vyznění významnou roli. Katedrálou, jen v malé míře doplněnou scénografií, se rozléhaly zpěv a hudba M. Dohnala, živě hraná na varhany a trumpetu. Scénář není dramatem, ale spíše básní plnou odkazů, narážek, kontextů. K detailnímu pochopení nestačí základní povědomí, je třeba hlubší znalost Santiniho osobnosti a života. Tvůrci cestu k dílu neusnadňují, nové souvislosti musí divák hledat následným přemýšlením či při opakované návštěvě.
(zadáno: 28.6.2011)
Orchestr, který byl hlavní atrakcí, hrál dobře, ale zpěv některých aktérů (V. Fridrich, L. Pernetová) kouzlo písní spolehlivě zabil. Jinak děj plynul neskutečně pomalu, poetika humoristické předlohy se naprosto ztratila. Režisér látku nezvládl, jeho inscenace je omyl. Herci většinou nevybočili z mezí svých známých možností. Světlejšími okamžiky byly (některé) výstupy J. Hány a J. Meduny, který jako jediný podal vyvážený výkon po všech stránkách (herecké, pěvecké i pohybové). Menší oživení přinesl i M. Zbrožek. Dílčí klady však nezměnily nic na tom, že to byly tři hodiny nesnesitelné nudy.
(zadáno: 24.2.2015)
Blog Jiřího Landy je výstižný. Souhlasím se vším, co napsal o hře, inscenaci, uspořádání prostoru, hereckých výkonech i směřování Divadla X10 (resp. Strašnického divadla).
(zadáno: 4.3.2014)
Jednotlivé bezeslovné akce mají zřetelný význam a skládají se do výstižných souvislostí. Z řady dobrých nápadů bych vyzdvihl „Českého lva“. Prostřední část, mnohokrát zmiňovaný monolog O. Hepnarové, k vystižení obrazu doby přispívá, přece jen se ale z koncepce celku příliš vymyká a každý patrně nepochopí jeho význam. Některé okamžiky na mě působily zbytečně „vyumělkovaně“, ale inscenaci se smysluplnou vypovídací hodnotou jsem přijal. K výtvarnému řešení a práci herců nemám připomínek.
(zadáno: 17.2.2016)
Film se stal východiskem pro interpretaci, která nahlédla na samurajské umění nejen jako na hrdinství, ale také jako na nesmyslnou či dokonce směšnou ideologii. Záměr inscenátorů se vypozorovat dal, ale způsob ztvárnění byl nešťastný. Humorné prvky sklouzávaly k prvnímu plánu a lacinosti, inscenace se chvílemi jevila bezradně až trapně. Hercům se dařilo zmíněnou bezradnost zakrývat jen chvílemi, ale svou energií a nasazením dojem trochu vylepšili. Přestože je výsledný tvar spíše nezdařeným pokusem a inscenačním omylem, snaha o nový pohled si zaslouží respekt. Čestná prohra.
(zadáno: 25.3.2019)
Caryl Churchill ve svých hrách někdy situovala dvě části do jiných časových rovin. Kontrast funguje i v případě Sedmého nebe, v němž se autorce podařilo zprostředkovat významné postřehy a dobrat se cenných myšlenek. Herci mají v obou částech hrát odlišné role, navíc by měly být v řadě případů záměrně obsazeny proti typu, věku, barvě pleti či dokonce pohlaví. Tento záměr byl v inscenaci DpP režisérem a herci náležitě zužitkován, výmluvnost vyznění byla posílena. Náročnější titul se asi nemohl stát diváckým hitem, přesto by DpP by mělo nadále nabízet i počiny tohoto typu, protože jsou potřebné.
(zadáno: 24.3.2015)
Není snadné si představit adaptaci Pratchettovy knihy bez velkého jeviště, bohaté výpravy a početného ansámblu. Inscenace souboru D21 dokazuje, že i komornější zpracování je možné. Tvůrčí tým se sice vydal správným směrem, ale nedošel po cestě dost daleko, spíše se jen přiblížil. Občas se objevil povedený okamžik, často to zajiskřilo, ale některé situace by si zasloužily jinak či přesněji vyložit a propracovat, což platilo i o některých postavách (zejména Zuzanka).
(zadáno: 12.10.2023)
65%. Sehraný soubor Bezručů dokáže zaujmout a bavit celé představení, což není u komedií samozřejmostí. Pokud někdo neviděl jiné zpracování, asi se bude hůře orientovat v dějových souvislostech zkrácené hry. Odvážné nastudování sváteční komedie nepotěší ani konzervativní diváky vyhledávající pietnější přístup ke klasice. Inscenace úspěšně vybízí k přemýšlení a může oslovit důsledným posunem humoru, jehož vulgární nádech není laciný ani samoúčelný. Nevadí kombinace stylů a postupů, některé nápady režiséra M. Háby se však jeví nahodile, případně mají rezervy z hlediska návaznosti; pevnější dramaturgické ukotvení by bylo ku prospěchu.
(zadáno: 29.6.2016)
Ve zkrácené a trochu přepsané podobě Shakespearovy hry zůstalo vše podstatné, nenásilně byly vyřešeny přechody mezi scénami. Originální výklad některých motivů a postav. Dobrý nápad s Helenou jako rámcem snu. V ND by se dalo více výtvarně rozmáchnout, což by zvolenou koncepci lépe dotvořilo. Naopak skvěle vymyšlená a propracovaná pohybová složka. Tvůrci nezapomněli, že hra je komedií, humorných okamžiků není málo. Žádný slabý herecký článek, zmínit si zaslouží zejména L. Polišenská a M. Kern. Počiny tohoto druhu by mohly ve větší míře přilákat mladé diváky i mezi zlaté portály.
(zadáno: 3.5.2016)
V komedii se mísí více žánrů, lze však připravit i její celistvá zpracování. Důstojná inscenace P. Svojtky je (možná záměrně) rozkolísaná. Těžkopádně vyzněla rovina s Titanií a Oberonem. Slibné východisko ve způsobu uchopení Puka by si zasloužilo přesnější a barvitější rozehrání jeho představitelem (H. Bor). Hra se nastudovává tak často, že začíná být skoro nemožné připravit originální a fungující interpretaci. Hlavní předností této inscenace je nadmíru povedená a vtipná linie s řemeslníky, transformovanými na nezaměstnané muže řeckých jmen.
(zadáno: 20.11.2023)
Shakespearova komedie byla již mnohokrát inscenována rozmanitými způsoby a režiséra M. Langa přesto napadly nové možnosti výkladu. Zaujmou například práce s videem násobícím postavy na scéně, kouzlo lásky spjaté se zpěvem, pozměněné vyústění vztahu Titanie a Oberona atd.; většina z nich však bohužel není náležitě rozvedena a dotažena, často není zřetelný smysl zvolených řešení. Výtvarná koncepce postrádá zřejmější odlišení pohádkových prvků, což může při prvním setkání se hrou znesnadňovat orientaci v ději. Herecký soubor celkově potvrzuje dobrou kondici, mezi několika zvlášť výraznými výkony září B. Kubátová.
(zadáno: 9.9.2022)
Koncepci nescházel nápad, ale režisérka s dramaturgyní jej nesvedly náležitě domyslet a docílit uceleného stylu, v němž forma slouží obsahu. Výrazná hudební složka se ze začátku jevila jako nosná, ale posléze se s ní pracovalo nahodile a potenciál idey zůstal nevyužit; podobně tomu bylo s řešením pohybu. Neobratné prostorové řešení a scénické prvky (např. prosklené kvádry) herce spíše svazovaly. Inscenace působila nejsilněji ve chvílích, kdy hercům bylo umožněno zapojit svou iniciativu a rozehrát situace. Právě verva převážně ostravského ansámblu se stala záchranou problematické a neujasněné koncepce.
(zadáno: 12.7.2013)
Režisérská dvojice se s pohádkovou komedií vypořádala se střídavým úspěchem. Nezvyklá atmosféra si může najít své příznivce, ale oslnivá není. Smysl „divné“ stylizace Puka se pochopit dal, ale na režijním pojetí i na ztvárnění C.Kassaiem by bylo vhodné dále pracovat. Poměrně zábavné výstupy řemeslníků (M.Daniel, J.Polášek, V.Kopta) bohužel nevyústily v očekávaný vrchol. Nejméně povedená byla rovina se čtveřicí milenců, ve své podstatě dobrý nápad s ukázkou dnešní povrchnosti vyzněl ve výsledku rozpačitě. Jistota v herectví V.Hybnerové a D.Prachaře nezklamala, ale nepřekvapila.
(zadáno: 25.9.2018)
SKUTŘI se svým týmem dokáží zkoordinovat hudbu, výpravu i pohyb tak, že se v prostoru skvěle doplňují. Jejich „Sen v červeném domě“ vybízí ke vzpomínání a je velmi pravděpodobné, že určité prezentované situace či dokonce konkrétní věty připomenou někomu v publiku zážitky z dětství či mládí. Nejedná se o ucelený životní obraz, pouze o malý výběr. Divákovi může dost dlouho trvat , než se na náladu inscenace napojí; poté se lze nechat unášet pocity či melancholicky dojímat, což není k zahození. Nenapojí-li se však návštěvník vůbec, což se určitě také stane, budou mu promluvy připadat otřepané.
(zadáno: 13.10.2017)
Autor napsal hru s nezvyklou dramatickou strukturou a originálním jazykem. Tvůrci navázali a našli specifickou poetiku / estetiku. Hudba, řešení prostoru, práce se světlem efektní. Úctyhodné nasazení herců, kteří svou výrazností zvládli udržet pozornost. O to více zamrzí, že celek je divácky obtížně uchopitelný a stravitelný, což zapříčiňuje hlavně Novotného text. Třeba existuje návštěvník, jenž se zorientuje, pronikne ke komplikovaně skrytému významu a pochopí více než základní obrysy. (Mně se to nepovedlo.) Při hledání nových cest však i případný omyl může znamenat přínos pro budoucí práci.
(zadáno: 30.10.2020)
65%. Jednou z linií MeetFactory jsou dramatizace světových románů. V případě adaptace Houellebecqova Serotoninu jde víceméně o Florentův dlouhý monolog doplněný kratšími vstupy dalších postav. Statická inscenace tak stojí a padá s hlavním představitelem. V obrovském množství textu se J. Hájek neztratil a svým niterným projevem dokázal zprostředkovat vyhoření, s nímž se Florent potýká. Divák však musí být ochoten a schopen napojit se na vyřčená slova. Stavba textu bohužel soustředění příliš neusnadňuje a zabloudit je poměrně snadné...
(zadáno: 22.5.2015)
Sesterský vztah Lídy Baarové a Zorky Janů je dobrý námět pro zpracování. Autorka se vhodně soustředila na hlavní téma, které by při snaze o komplexní postižení složitých a nejednoznačných životních peripetií muselo ustoupit do pozadí. Hra se však stala sledem obrazů, které by si zasloužily více propracovat. Též by bylo vhodné lépe naložit s určitými podstatnými okolnostmi. Pro jeviště není text dostatečně dramatický a dalo by se říct, že „předepisuje“ hluchá místa. Režijní výklad vhodný, realizace standardní. Nasazení obou hereček výsledku pomohlo, ale vzhledem k textu ani nemohlo být spásným.
(zadáno: 6.12.2013)
67,5%. V originální verzi hry se pro dnešní jeviště nachází přemíra slov. Režisér M. Glaser text redukoval a zesoučasnil, zároveň oslabil romantické a sentimentální prvky. Hra částečně ztratila své kouzlo, ale zase se přiblížila současnosti. Scéna s krabicemi v regálech a určité prvky v koncepci nemusí být každému blízké, ale nelze jim upřít opodstatnění a zajímavost. V několika málo okamžicích K. Sedlárová zaváhala, J. Tvrdík by možná mohl zřetelněji postihnout některé Valovy motivace. Oba hlavní představitelé však zaujali a podali propracované výkony, stejně jako herci ve vedlejších rolích.
(zadáno: 30.4.2013)
Z dramatu se stále dá stvořit inscenace přinášející silný zážitek, aniž by se do textu výrazněji zasahovalo. Poslední roky v DJKT J. Burian jako režisér příliš invence neprojevil a i jeho Sestup Orfeův se stal dalším zapomenutelným průměrným počinem. V hlavních představitelích A. Černé a P. Konášovi je dostatečný potenciál, oba hráli přirozeně a s viditelnou snahou. Bohužel režisér jim nedokázal odkrýt zdaleka všechny možnosti jejich náročných partů. Vedlejší role odvedeny průměrně, o některých raději pomlčet. Za pozornost stojí hudba P. Maláska. Je lepší počkat na zdařilejší nastudování.
(zadáno: 20.6.2011)
Chytrou komedii, známou z filmu či z kultovní inscenace Činoherního klubu, svázal režisér omezenými mantinely situační komiky. V nich uvízli i herci, kteří nevyužili příležitosti, nedali rolím potřebné rozměry a většinou byli průměrní. Světlejší okamžiky měli R. Valenta a H. Hornáčková, ale i oni zůstali díky nedůsledné režii na půli cesty. Situacím chyběl nabízející se podtext, ironie, lechtivost a erotická atmosféra. Na oko příjemná dekorace utrpěla nežádoucími úsporami provedení (herci zakopávali o trávníkové koberce apod.). Koukatelný výsledek je jen slabý odvar lepších interpretací.
