PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 12.5.2014)
65%. Oldřich Daněk spojil několik ověřených historických faktů a domyslel je do fiktivních (ale možných) souvislostí. Zároveň chytrými a vtipnými dialogy dosáhl nevídaného přesahu. Zpracování z roku 1986 (v hlavních rolích J. Adamíra, J. Hlaváčová a J. Jirásková) patří ke klenotům televizní tvorby. Pokus o převedení na jeviště nevyšel před lety v Divadle na Vinohradech dobře. Ve Viole se to podařilo lépe. Přesto úprava redukující vedlejší postavy nebyla zcela ku prospěchu a výkon žádného ze tří herců nedosáhl takových rozměrů, aby se dojem přiblížil zážitku z jedinečné televizní inscenace.
(zadáno: 1.10.2014)
55%. Více než s charakterem prodavačky Anny ze známého normalizačního seriálu pracoval P.Kolečko s tím, co bývá spojováno s její představitelkou Jiřinou Švorcovou (proto asi změna jména). Kaiser s Lábusem představují záruku humoru na úrovni. Drábkův osobitý rukopis na pozměněném vyznění původního textu příliš znát nebyl. Zábavných okamžiků nebylo málo, našla by se trefná pojmenování i vize o situaci po návratu komunistů k moci. Bohužel příliš převládla potřeba pobavit co nejširší veřejnost. Téma vybízí ke kontroverzi, která by pro publikum oblíbených komiků mohla být zdrojem většího obohacení.
(zadáno: 24.5.2022)
Ženet - Masopust 50 %
Drama J. Geneta Služky se stalo hlavním východiskem scénáře, do něhož M. König promítl i další (nejen autorovy) texty. Půdorys původního dramatu se tak rozšířil o osobní témata, která Genet ve vlastním životě řešil a která se otiskla i v jeho tvorbě. Název inscenace je nápaditou slovní hříčkou, variace příjmení nastiňuje i jeden z klíčových motivů. Je zábavné zblízka sledovat skvělou práci tří herců, pohrávajících si s významy a přecházení převážně do ženských rolí. Nezvyklé a funkční scénické řešení. Problémem je těžce přístupný textový kompilát, resp. rozporuplná spojitost dílčích motivů a zastřený celkový smysl.
(zadáno: 27.3.2023)
Scénář L. Trmíkové, inspirovaný více zdroji, zpracovává osobnost nezlomné Růženy Vackové, která přes mnohé životní útrapy neustoupila ze svých zásad, ale zároveň nezahořkla a svou silou nepřestávala podporovat druhé. K řadě svých pozoruhodných výkonů nejen v JEDLu přidala L. Trmíková další. Inscenace zdařile představuje Růženu Vackovou, útržky osudů dalších vězněných žen i dobové okolnosti. Diktaturu pak zastupuje záměrně nadsazená postava dozorce (J. Černý). Klasická hudba v živé interpretaci má zpřítomnit umění, které v životě kunsthistoričky hrálo podstatnou roli; hudební vsuvku se však nepodařilo funkčně a pro koncepci přínosně začlenit.
(zadáno: 19.8.2019)
Pavel Khek se s problematickou Shakespearovou pozdní romancí v minulosti již setkal (v dnešním Divadle D21) a úpravu částečně využil i v této inscenaci. Přehledně odvyprávěný děj, vhodné odlišení prostředí, líbivá nepopisná scéna, hudba umocňující atmosféru a napětí. K jednotlivým výkonům nelze mít mnoho výhrad, ale herci z různých divadel se stylově úplně nesladili. Přestože inscenace není objevná ani mimořádná, nabízí širšímu publiku možnost vidět méně uváděný titul v přístupné interpretaci, která se nemíjí s prostorem ani cílovou skupinou. Dobře, že LSS nenasazují jen prověřené a obehrané autorovy tituly.
(zadáno: 10.3.2016)
Kdyby byl pod hrou podepsán někdo jiný než proslulý Shakespeare, patrně by upadla v zapomnění. V žánrové míchanici se sice myšlenky najdou, ale řemeslně je prostě špatně napsaná. Text divadla přesto přitahuje a někdy se jim i daří se s ním úspěšně poprat. Výsledek snažení DD není ostudou. Herecký soubor, až na drobná zakolísání Z. Žádníkové či M. Krobota, obstál v komických i dramatických situacích a ukázal se v dobré kondici. Výtvarně i hudebně povedené. Na pohled líbivá inscenace, z níž však nebylo patrné, o čem se v ní hraje a proč vlastně byla nastudována.
(zadáno: 20.11.2015)
75%. Adaptace rozsáhlého románu, jehož složitý děj je obtížné na jevišti interpretovat. Přestože pro neobeznámeného diváka nemuselo být snadné pochopit všechny souvislosti z minulosti, dění na jevišti bylo přehledné, režisér D. Gombár velké obsazení ukaučoval. Je třeba také ocenit, jak se vyhnul doslovnosti a popisnosti. Herecký soubor se semknul a společně dosáhl silného vyznění. V největších rolích H. Briešťanská a H. Čermáková doslova zazářily.
(zadáno: 7.9.2021)
45%. Ondřej Havelka připravil další ze svých revue, k jejichž hudební úrovni významně přispívá orchestr Melody Makers. Dobře vybrané písně v poctivém provedení, zpěv činoherců nadstandardní. Úskalí Havelkových počinů obvykle představuje scénář, v případě této revue z nylonového věku jde o autorské selhání. Nesnesitelně jednoznačné dobro a zlo, černobílé charaktery, některé věty herci snad ani nemohou uvěřitelně vyslovit. Děj je tak jednoduchý a předvídatelný, až je jeho sledování nudné. Lépe než jako spoluautor obstál Havelka jako režisér a částečně dojem zachránil zdatnou koordinací efektní výpravy a choreografie.
(zadáno: 3.12.2021)
Svým způsobem jde o dramaturgický objev, do aktuální doby a stavu společnosti se hra tematicky hodí. Autor však drama zahltil přemírou postav, složitost líčených vztahů zavání až samoúčelností. Úskalí problematického textu se v inscenaci H. Burešové zdolat nepodařilo. Poselství pokulhává (nebo se i ztrácí), neobratně napsané situace vyznívají monotónně a často nudí. Jednotlivé herecké výkony jsou propracované, ale směsici různých stylů schází sehranost. Ponurou atmosféru se daří budovat spíše vnějškovými prostředky, nejvíce zaujme náročná výprava s projekcemi a hudba.
(zadáno: 29.3.2013)
Brechtovy hry je těžké inscenovat, nasazují se zřídka a tato se v Praze objevuje po bezmála třiceti letech! Jsem rád, že byla uvedena, zvlášť když se téma kompromisů a zaprodávání jeví stále ožehavější. Režijní koncepci nepokládám za správnou cestu pro text. Výsledek se mi nejevil jako živé divadlo. Sledoval jsem spíše s rozpaky, inscenace podle mého názoru mohla sdělit podstatně víc. Práce herců dobrá. Výběr látek pro repertoár DNZ mívá dobrý záměr, většinou je v nich potenciál společenského přínosu. Bohužel výsledky smysluplného snažení nejsou ve většině případů v poslední době přesvědčivé.
(zadáno: 12.5.2014)
Ke scénáři i realizaci lze vznést drobné výhrady. Souhlasím se zde prezentovanými názory, že k živé T. Medvecké by se více hodil jiný herec, lépe naplňující představu o svobodomyslném Exupérym. Divák by mohl odejít zasažen intenzivněji, inscenace má však i přesto velkou hodnotu ve zprostředkování, je v dobrém slova smyslu edukativním divadlem. Ne každý se totiž dostane k přečtení knihy „Paměti růže“, plné nepříliš známých faktů o Exupérym a jeho složitém vztahu s manželkou.
(zadáno: 31.10.2017)
65%. Původní hra ze současnosti částečně připomíná kultovní „Příběhy obyčejného šílenství“ Petra Zelenky. Postavy mají vlastnosti a problémy trochu „nenormální“, čímž autor hyperbolizuje, co se mezi lidmi vyskytuje v dnešní době, do níž svoboda a neomezené možnosti paradoxně přinesly spíše pochybnosti a chaos. Tománek však nekopíruje, uchovává si osobitost a vlastní výpověď. Přestože by text snesl doladění point situací, jedná se o kvalitní dílo hodné pozornosti. Herecky na dobré úrovni, vynikly zejména N. Drabiščáková a E. Vrbková. Efektní výrazná scéna, zajímavá práce s hudbou.
(zadáno: 10.12.2018)
Není snadné proniknout ke sdělení hry, kterou je možno zařadit mezi novodobé absurdní divadlo. Divák se může snadno ztratit v souvislostech, které záměrně zdánlivě nesouvisejí a které jsou ze strany autora snad až zbytečně překombinované až zastřené. Podařilo se dát dohromady mimořádně silnou hereckou čtveřici, navíc s bohatými zkušenostmi s náročnější dramatikou. Pod vedením režiséra předvádí „koncert“, který je radost sledovat. Divadlo Ungelt nevsadilo na jistotu a uvedlo počin jiného druhu, jenž by snad mohl přilákat nový okruh diváků. Při volbě titulu ale neměli jednoznačně šťastnou ruku.
(zadáno: 10.12.2017)
Mayenburg na chování postav své hry vůči uklízečce velmi obratně poukazuje na to, že i upřímné přesvědčení o ctění sociální rovnosti může být jen klamným zdáním, vědomou či nevědomou přetvářkou. Autorovo extrémní vyústění účel plní. Práce inscenačního týmu textu neublížila, ale zároveň ani příliš neposloužila. Nesourodé kostýmy a nahodileji se jevící práce se scénografickými prvky smysl situací významně nepodpořila. Charaktery zřetelné, ale režisér s dramaturgem se s herci mohli dobrat přesnější interpretace. Téma hry však přesto z inscenace čitelné je a návštěva má potenciál diváka obohatit.
(zadáno: 7.9.2021)
Známé i méně známé prvorepublikové kriminální historky v zábavném pásmu pro letní večer pod širým nebem. Právě taková kombinace je divácky vděčným spojením, funguje a není problém přimhouřit oko nad různorodými drobnými nedostatky. Zaujme hudební aranžmá M. Dočekala a využití prostoru dvorku Žižkovského divadla.
(zadáno: 12.10.2022)
Není dnes jednoduché najít smysluplný klíč k populární Shakespearově komedii, jejíž vyústění (tedy že žena má být podřízená muži) vlivem společenských změn poněkud zastaralo. Při sledování inscenace M. Langa si můžeme celou dobu klást otázku, co se nám snaží vlastně sdělit. Anebo se bavit komediálními situacemi, které se hercům daří rozehrávat. V alžbětinské době hráli divadlo i ženské role jen muži. Inscenace M. Langa má mužské obsazení z jiného důvodu, který se objasní na samém konci, kdy mohou „ptající se“ diváci dostat překvapivou a částečně uspokojivou odpověď. Zdánlivě nezajímavou ženskou roli Biancy A. Vacula výtečně ozvláštnil.
(zadáno: 30.10.2020)
V českých nastudováních povětšinou škrtaná předehra zde byla nejen zachována, ale rovněž nápaditě domyšlena a s jejím hlavním aktérem Slyem se posléze setkáme více, než Shakespeare předepsal. Na nerutinní inscenaci je patrná snaha o přiblížení hrdinů současníkům, ale záměr nebyl důsledně realizován. Text měl projít výraznější úpravou a krácením, dynamika inscenace značně kolísala a tříhodinová stopáž byla nepřiměřená. Energičtí ostravští herci rozehrávali komické situace a postarali se o vděčná oživení, někdy však příliš odváděli pozornost od podstaty.
(zadáno: 29.10.2014)
65%. Shakespearův rámec „divadla na divadle“, který bývá v rané komedii většinou škrtán, tvůrci využili jako východisko. Děj byl přenesen do cirkusové manéže, v níž je příběh Kateřiny a Petruchia odehrán. Redukovaný text, výrazné líčení herců stylizovaných do klaunů, řada přidaných klaunských výstupů. Inscenace není sice ničím více než rozvernou hrou na „Zkrocení“, v podání sehraného a vyrovnaného souboru však jde o zábavnou a svěží podívanou, která patrně nebude nudit i toho, kdo komedii zná z jiných zpracování.
