PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 20.6.2018)
Dvě výrazné individuality, které nepřestávají zajímat umělce napříč žánry nejen divadelními, Grabbe postavil vedle sebe. Dospěl k logickým a přitom překvapivým souvislostem, co se z hlediska obsahového ani dnes nejeví tendenčně či zastarale. Dramatický text z 19. století je však přece jen těžké oživit. V nedávné české minulosti bychom našli zpracování, kde se inscenátoři s archaičností díla vypořádali lépe, nicméně provedení Divadla U stolu se solidními hereckými výkony je důstojné.
(zadáno: 3.11.2016)
Don Quijote dnes, v ošuntělých prostředích zaneřáděných barabiznami a popelnicemi. Adaptace neuspořádaně nahazuje motivy slavného románu, demonstruje podivné existence kolem nás, s kontexty v dobových posunech bohužel již příliš nepracuje. Fakt, že autorem adaptace je zároveň režisér (který se nedokázal podívat na svůj text s potřebným odstupem) problém ještě násobí. Inscenace má však jednu velkou devízu, která je možná svým způsobem spásnou a významně pozvedá její zajímavost. Je to Kamil Halbich, jenž titulní roli zahrál s obdivuhodným porozuměním.
(zadáno: 17.12.2021)
Divácky atraktivní muzikál je častým hostem nejen na českých jevištích, boleslavská inscenace patří k méně vydařeným. Nepovedené hudební nastudování – herci jsou tlačeni do neodpovídajících hlasových poloh, na premiéře se často ozývaly falešné tóny. Neefektní choreografie, v níž se účinkující neukázali příliš pohybově disponovaní. S jednodušším libretem se lze utkat se ctí, ale hercům se nedaří postavy polidštit, většina z nich vyznívá příliš prostoduše a jejich jednání až nesmyslně. Solidní výprava. Divácký úspěch se možná dostaví, nicméně v MDMB v minulosti mnohokrát svedli nasadit laťku výš.
(zadáno: 11.2.2019)
Jednodušší libreto muzikálu se dá do určité míry pozvednout, v Plzni však herecká složka zůstala povrchnější. I když se účinkující občas nevyvarovali laciností, hranici nevkusu nepřekročili. Choreografie standardní, scénograficky efektní. Po hudební stránce profesionálně odvedené, živý orchestr je vždy bonusem. Inscenace měla být odpočinkovým, divácky atraktivním a trochu pikantním titulem. Svůj účel splnila.
(zadáno: 1.3.2018)
55%. Atraktivní a lehce pikantní téma vzbuzuje zvědavost, prvoplánovější děj však udává muzikálu mantinely, které sebelepší zpracování nepřekročí. Kladenská inscenace je slušným standardem, režijně zdatně ukočírované. Po rozpačitějším začátku představení pozvolna nabírá obrátky a stává se příjemnou podívanou, z níž sálá energie. Pěvecky vyčnívá J. Zenáhlíková. Choreografie se skládá z nápaditých čísel, ale zároveň i z několika méně zvládnutých pasáží; jednou z takových je bohužel i finále, které se v jiných divadlech podařilo dotáhnout do efektnější podoby.
(zadáno: 12.10.2023)
(zadáno: 6.10.2017)
Nenapíšu asi nic, co by zde již jinými slovy nezaznělo. Hra M. Hýči má nesporné kouzlo i vypovídací hodnotu, ale je upovídaná (přespříliš) a pro jevištní interpretaci obtížná. Režisér D. Šiktanc dokázal s pomocí výtvarné složky, hudby a především herců velmi zdařile vytvořit atmosféru, která přesně odpovídá ladění textu. Akce jsou promyšlené, herci evidentně vědí, o čem hrají. Přes viditelnou snahu celého týmu se nepodařilo dosáhnout dostatečného oživení. Ale bylo to vůbec možné? Přesto není návštěva ztrátou času a v M. Hýčovi slibný autorský potenciál je.
(zadáno: 1.2.2018)
55%. Hra má hlavu a patu, ale (jak už se ukázalo v inscenaci J. Friče v pražském ND), je příliš upovídaná. Režisérka H. Burešová se více přiblížila vyznění, které zamýšlel autor, inscenace však přes snahu o oživení zůstávala statická. Herecké ztvárnění vesměs odpovídalo, ale jednotlivé postavy nebyly příliš výrazně odlišeny a někdy se herci více než na vyjádření vnitřní podstaty upínali ke „konverzování“. Struktura hry není pro jeviště atraktivní natolik, aby se obešla bez výrazné režijní invence a zásahů.
(zadáno: 1.12.2016)
Přestože bychom autorovi mohli vytknout upovídanost a zbytné odbočky, podstatné je, že trefně reaguje na stav společnosti a navíc projevil vhodný odstup a vtip. Volbou režiséra Friče se hra dostala do dobrých rukou. Efektní výprava a hudba, herci, kteří vědí, o čem hrají a proč. Česká dramatika potřebuje podporu, kde jinde než v ND by se měli věnovat inscenování nových tuzemských textů. Přejme činohře, aby o českou tvorbu projevovalo zájem více diváků než doposud.
(zadáno: 9.8.2021)
Nenáročná komedie sama o sobě „skvostem“ není. Autorka si počínala poměrně neobratně, zejména při stavbě dialogů prokládaných monology. Přesto napsala role, které mohou být pro herce vděčnými příležitostmi, zároveň nechala prostor pro vlastní vklad. Hlavní představitelka J. Smutná měla silné momenty, pevnější režijní otěže by ji však mohly dovést k přesnějšímu zpodobnění. V menší míře to platí i o T. Nekudové v méně košaté roli. Nově alternující O. Novák mezi obě dámy zapadl bez zaváhání. Souhra herců fungovala a společně se divákům postarali o příjemné chvíle v hledišti, kvůli nimž lze nedostatky odpustit.
(zadáno: 11.10.2021)
45%. Suchého zpracování Fausta je těžko přenositelné a režisérovi V. Morávkovi se bohužel nepodařilo najít funkční inscenační klíč. Připomínání momentů z historie Divadla Semafor sice uvádí počin do kontextu, ale ve výsledku ještě více rozostřuje už tak málo čitelnou výpověď v nepřiměřeně dlouhé stopáži. Zazní jak písně složené F. Havlíkem pro původní hru, tak další semaforské písně Suchého a Šlitra. Jedinečné hudební provedení ve spojení s energií talentovaných herců sice významně pomáhají, ale nejsou spásné.
(zadáno: 20.6.2018)
Adaptací Stockerova románu lze i překročit hranice hororového žánru a téma „povýšit“, ale hledání dalších rozměrů přísluší lépe produkcím jiného druhu. Pro Otáčko vhodná a přehledná dramatizace se nenásilně pokouší i o humor, ale nabízelo by se pracovat s ním méně nahodile. Tvůrci kouzlí s prostorem a světly, všechny složky a v neposlední řadě i davové scény jsou výtečně zkoordinované. V titulní roli zůstává P. Halíček u svého vhodného typu, nedaří se mu posílit vnitřní děsivost. Spíše než on zaujali K. Janovičová, B. Kaňoková či P. Oubram. Zdařilá letní podívaná, nic více, nic méně.
(zadáno: 11.4.2018)
Důstojná oslava výročí nejúspěšnějšího a kvalitního českého muzikálu. Ve výtvarné a choreografické koncepci by se našly kýčovitější prvky, ale v míře minimální. Změny v aranžmá a zdynamičtění poslední epochy veskrze dobré, snad jen přearanžování některých modernějších motivů za původním řešením zaostalo. I s přibývajícím věkem D. Hůlka titulní roli udrží a dokáže v ní stále pěvecky oslnit. Bohužel L. Machálková začala Lorraine „přezdobovat“ hlasovými a hereckými manýrami tolik, až přebila její podstatu. Výborný T. Trapl ve vděčné trojroli a J. Vágner. V repertoáru HDK rozhodně to lepší!
Dracula - CD 2002 50 %
(zadáno: 29.10.2014)
Neměl to být horor, ale komedie o natáčení hororu, která se s hororem nakonec přece jen trochu prolne. Proč ne. Ale jistě by šlo vymyslet originálnější příběh s překvapivějšími zápletkami a pointami, které by přinesly větší zábavnost. Též s prolínáním humorných a hororových prvků si šlo pohrát účelněji a lépe. Nudná inscenace, v níž se jen občas objevil nějaký povedený vtipný okamžik. Kladem byla zdařilá výprava. A jednotlivým hercům vlastně se toho nedalo mnoho vytknout, hráli s velkým nasazením a své role vystavěli promyšleně. Hudební složka průměrná.
(zadáno: 16.3.2011)
Neobyčejně nápaditá a do značné míry objevná inscenace. Divadlo, které se doslova zrodí z prázdného prostoru a banální výchozí situace přímo před očima diváků. Skvělá práce tvůrčího týmu s režisérem J. Havelkou v čele. Technicky na výborné úrovni (dekorace, zvuky, světlo), herecky dobré. Přestože inscenace ve velké míře stojí na divadelních teoriích, je přitažlivá i pro diváky, kterým teoretické teatrologické studie příliš neříkají. Je to především dobrá zábava a živé divadlo, které baví od začátku do konce.
(zadáno: 28.1.2013)
75%. Hra v duchu dramaturgie A studia Rubín, jehož repertoáru rozhodně nedělá mu ostudu. Tentokrát příspěvek ke gay tématu. Nápaditý výběr předlohy a její vtipné „naroubování“ na současnost. Inscenace mě bavila vkusným humorem (nelaciným) a rozličnými narážkami. Líbila se mi zvolenou vnější formou (výprava, hudba). M. Kern a P. Vančura hráli s velkým nasazením. Stejně jako řada jiných zdejších krátkých projektů byla inscenace především sympatickým a velmi živým odvazem. Opět ale docela dobrá myšlenka (asi záměrně) částečně ustoupila do pozadí humoru, který byl tím prvořadým.
Po režijní stránce není inscenace nikterak výjimečná, má své nedostatky. Stojí ale za vidění kvůli hlavní představitelce Simoně Stašové. Herečka je v náročné roli Evy skvělá, pravdivá, zdařile balancuje mezi vtipnými i smutnými okamžiky, s přehledem vystřídá řadu poloh, aniž by byla nepřirozená. Ostatní herci však bohužel na její úroveň nedosahují. Solidní výkony ještě podávají R. Filásková a H. Karochová, ale velmi špatný Č. Gebouský dojem z inscenace doslova kazí.
