PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 27.2.2023)
Ke čtyřem hrám, které P. Zelenka pro Dejvické divadlo napsal a sám je zde i zrežíroval, přibyla nyní pátá. Nezapře autorův rukopis, je plná přínosných postřehů, baví inteligentním humorem, skvěle vytěžený nápad propojení problémů padesátníka s náladou kolem prezidentských voleb. V programu je citován mj. Tracy Letts, čímž může být nepřímo přiznaná zjevná inspirace hrou „Linda Vista“. Autorská režie se ani tentokrát neukázala jako špatná volba. Herci s hlavním představitelem I. Trojanem v čele úlohy naplňují a svými osobnostmi sympaticky obohacují. Povedená scénografie. Snad jen menší krácení ve druhé polovině by dynamice inscenace prospělo.
(zadáno: 10.1.2011)
I když se autorovi podařilo docela postihnout situaci postav, ze hry samotné (uvedené ve světové premiéře) jsem si jinak mnoho neodnesl. Připadala mi povrchní, komerčně obohacená místy vtipnými dialogy, nevěrohodná, s rozpačitě vyjádřeným sdělením. Režisér a herci se museli vypořádat s problémem věrohodně ztvárnit některé nepříliš zdařile napsané situace a těžko uvěřitelné zvraty. Odvedli dobrou práci, úroveň textu se jim trochu pozvednout podařilo, ale šlo to pouze částečně. Výsledek byl pro mě koukatelný, ale stěží průměrný. V Ungeltu se mi většina ostatních titulů líbila více.
(zadáno: 9.12.2016)
Dürrenmatt šmrncnutý postupy Brechta. Hra v dnešní „nemocné“ společnosti stále rezonuje, i když ji dnes asi vnímáme trochu jinak. Problémem je, že po 55 letech jeviště těžko snáší takto koncipované a dlouhé drama. Adekvátní úprava by asi už byla spíše adaptací. Režisérka se svým týmem snažila účelně nadsadit charaktery, resp. situace, používala drobné aktualizace (např. moderní rekvizity). Herci východiska rozehrávali, neodvedli špatnou práci, ale jen některým se na tomto poli vysloveně dařilo. Možná s jinak zaměřeným souborem s větší zkušeností s podobnými tvary by byl záměr naplněn lépe.
(zadáno: 11.2.2013)
V mnohém se přikláním ke komentářům, které zde již zazněly. Dramaturgicky a režijně nedotažená inscenace. S koncepcí jsem se osobně neztotožnil především proto, že se mi zdála v řadě pasáží příliš popisná. V případě Netvora jsem pak nesouhlasil se zbytečně psychologizujícím a personifikovaným pojetím. Téma by si zasloužilo méně doslovnosti a více abstrakce, aby dostalo silnější přesah. Přestože jsem viděl kratší verzi, zůstala řada hluchých míst. Velmi mě zaujala působivá hudba. A pohybově i herecky skvělý T. Kobr v roli Netvora zaujal i přes zmíněné problémy.
(zadáno: 25.9.2018)
Michael Kluch, frontman revivalu Queenie, má Mercuryho písně pod kůží. S rolí Freddieho se nepotkal v divadle prvně. Efektní show dominuje hudební složka s živým doprovodem Queenie. Oslnivého Klucha ostatní přijatelně doplňují. Z představení intenzivně sálá energie, takže se v nadšení snadno odpouští i prvoplánovost libreta, s níž se účinkující vypořádali důstojně. Ozvučení mile překvapilo, skromnější scénografie nevadila. V choreografických číslech by se našly rezervy v nápadech i provedení. Počin nepatří k české muzikálové špičce, ale nízkou laťku mnoha pražských produkcí převyšuje.
(zadáno: 24.2.2015)
Slabinami „kombinovaných“ projektů L. Vaculíka bývá, že převážně zobrazují děj, ale váznou po stránce přesahu. Život Freddieho Mercuryho byl převyprávěn s důrazem na vybrané části, ale nelze říci, že by byla vystižena zpěvákova rozmanitá osobnost. Některé pasáže vyzněly těžkopádně a zaváněly lehkým kýčem. Taneční part Freddieho zvládl R. Ševčík výborně. Pro pěvecký part není u nás lepší volby než M. Kluch se zkušenostmi z revivalu Queenie. Zpěvák dojem z jinak vlastně průměrné inscenace pozvedl tak, že se stala zážitkem. Škoda, že se skvěle interpretovaných písní nevešlo do představení více.
(zadáno: 24.10.2022)
Fredy - Masopust 80 % 
75%. Připomenutí tragického osudu muže, který se do posledních sil snažil pomáhat. Režisér J. Nebeský a herec M. König z počátku volí značné nadsazení Fredyho vlastností, čímž divákovi ztěžují cestu k pochopení a přijetí jeho osobnosti. Právě tato volba však posléze skvěle zafunguje. Zdůraznění jinakosti a obtížnosti jejího přijetí je totiž v případě Fredyho osobnosti neopominutelné a klíčové; po následném bližším poznání skrytějšího nitra mohou uvědomělé souvislosti přinést o to intenzivnější emocionální účinek, případně dojetí. Inscenace a výkon M. Königa v dobrém slova smyslu a zároveň jiným způsobem navazují na „Deník zloděje“.
(zadáno: 12.4.2012)
Smutná komedie o mezilidských vztazích, vzácnosti skutečného přátelství a o tom, že dobrá vůle a upřímná snaha pomoci nemusí zdaleka stačit. Autorka vystihla lidi s jejich chybami, s porozuměním ukázala nepříjemná dilemata a nevděčné situace, do nichž se v běžném životě dostáváme. Inscenace JČD možná není interpretací výjimečnou, některé drobnosti by se daly vylepšit. To zásadní však nechybí – zachovává a předává divákům autorčiny myšlenky, komické situace jsou zábavné a zároveň plní svůj význam. Výborné herecké výkony potvrzující kvality souboru.
(zadáno: 18.12.2016)
Vydařená budějovická inscenace z roku 2012 byla přenesena do Prahy s jednou změnou v obsazení, Jiří Langmajer do původní sestavy zapadl a stal se dobrým nástupcem Jana Dvořáka. Zkrácení přineslo zdynamičtění, ale zmizely některé vztahové vazby a také závěr byl bohužel v této podobě příliš „rychlý“ a méně působivý. Je trochu smutné zjistit, jak moc pražské jeviště DpP svým technickým vybavením zaostává za regionální scénou. Zejména silnému budějovickému výjevu na samém konci se „nouzové“ pražské řešení v přenesené dekoraci nemohlo rovnat.
(zadáno: 30.10.2020)
Čtyři členové souboru doplnění o tři hosty romské národnosti předstupují před diváky se stand-up výstupy za sebe i za jiné postavy. Skvělé podání herců zaujme, P. Matiová za doprovodu živé hudby výtečně zpívá. Hraje se o soužití Čechů a Romů, diskriminaci a dalších problémech. Jiří Havelka často dokáže postihnout vybrané téma s širokými souvislostmi. Zde překvapivě jen naťuknul několik základních problémů a je až zarážející, kolik toho zůstalo opomenuto. Záměr byl možná tentokrát jiný, nicméně tato problematika by si zasloužila údernější a celistvější uchopení, což by měl ohlídat i dramaturg.
(zadáno: 10.1.2018)
Lidem jsou dnes nabízeny zážitky všemožného druhu. Pokud jsou ochotni za ně zaplatit, dostanou je. Hra ukazuje na jednu až zvrácenou „hru“ se střílením (slepými náboji) do jedné rodiny. Z pohledu těch, co zaplatili, i těch, jimž je placeno. Autor se zbytečně omezil na pouhá konstatování, což oslabovalo účinek sdělení, které ale svou hodnotu přesto má. Režisér nenásilně redukoval a sloučil některé postavy. S herci hru adekvátně inscenoval i v úsporných podmínkách, v rozmáchlejší výpravě by však vynikla lépe.
(zadáno: 13.10.2015)
35%. Výtečné drama z divadelního prostředí právem divadla opakovaně láká. Inscenace DBZ nepatří ke zdařilým. Hlavním omylem byl Sir K. Heřmánka, jenž sám sebe nezrežíroval správným směrem. Nevhodně upozadil tragickou stránku role, laciné komediální pitvoření přerůstalo únosnou mez; někdo mohl s lítostí vzpomínat na časy jeho hereckých vrcholů. Klíčová úloha garderobiéra Normana (J. Carda) byla vinou nedostatečné režijní opory značně ošizena. Zcela zvládnuté nebylo ani pseudotragické prožívání B. Kodetové. Kdo se však se hrou nesetkal v lepším provedení, nemusí výsledek pokládat za tak špatný.
(zadáno: 31.10.2017)
Soubor SpoluHra nabídl divákům další temnou hru, která nešetří herce ani diváky (opakuji níže vyřčené). Během bolestného rozhovoru učitelky s matkou žáka, jenž spáchal sebevraždu, vyvstávají znepokojivé otázky. Chování okolí ke chlapci nevybočovalo „normálu“, ale je „normální“ opravdu správné...? Inscenační zpracování adekvátní potřebám komorního dramatu. Hlasový projev K. Hrachovcové formě hry úplně neodpovídal, roli neobsáhla bezezbytku, přesto nebyla slabým článkem. O mimořádnou sílu vyznění se však postarala hlavně V. Cibulková s nezaměnitelným prožitkem a mistrně přesným dávkováním emocí.
(zadáno: 3.11.2016)
55%. Jiří Hubač napsal kdysi roli pro Jiřinu Bohdalovou, která si ji po prvním provedení v Divadle na Vinohradech zahrála v televizi a nyní se k ní (v úpravě přizpůsobené jejímu věku) vrátila potřetí. Pokročilejší věk herečky je sice znát, ale stále na svůj úkol stačí. Svým zlozvykům se R. Holub sice téměř vyhnul, ale pro herečku by se jistě našel vhodnější partner. Zábava na solidní úrovni a pohled na oblíbenou Bohdalku může diváka potěšit, nejedná se však o plnohodnotný návrat ke „klenotu“, ale spíše o pouhý odlesk.
(zadáno: 3.12.2021)
Smutná komedie o stáří a samotě poskytuje herecké dvojici mnoho volnosti, pro vyznění je klíčová volba aktérů. I když J. Bohdalová sahá k mnohokrát vyzkoušenému a osvědčenému, nesází pouze na rutinu a nechává se inspirovat partnerem. Takový přístup při ztvárnění velké role, navíc ve spojení s nasazením a vitalitou, je v 90 letech obdivuhodný. Poměrně překvapivé spojení s M. Kňažkem vychází skvěle. Režisér R. Balaš poskytl adekvátní „zázemí“ a dbal na vyvážení humorných i dojemných okamžiků. Legendární české nastudování s B. Bohdanovou a J. Somrem v Divadle Viola dostalo více než důstojného nástupce.
(zadáno: 1.7.2011)
Hra má své přednosti, podává dosti smutný obraz naší společnosti, rozpadajících se mezilidských vztahů a převrácených hodnot. S textem hry jsem měl vždy trochu problém, jako ostatně s většinou her Davida Mameta, jehož tvorbě jsem nikdy nepřišel na chuť. Z toho vyplývá, že ani tato inscenace nebyla pro mě zážitkem. Ovšem práce režiséra a herců je nadprůměrná, zaujaly mě i scéna a práce s prostorem. Věřím, že příznivce tvorby D. Mameta bude spokojen.
(zadáno: 6.9.2013)
Golem - Tygr v tísni 80 %
85%. Projekt situovaný do místností domu i jeho okolí, odvíjí se více dějů současně. Diváci se pohybují přímo mezi herci, stávají se spíše svědky. O nejpodstatnější snad nepřijde nikdo, ale každý spatří i další události, které si sám vybere a poskládá. Pochopení vyžaduje snahu i trpělivost. Tvůrci prostor domu pro inscenování motivů Meyerinkova románu plně využili, promysleli a zdařile připravili mimořádné množství detailů. Účinkující se úkolů zhostili výborně, mezi diváky hrají s obdivuhodnou samozřejmostí. Vydařený projekt, navíc koncipovaný způsobem, nemajícím v českém divadle zatím obdoby!
(zadáno: 12.10.2023)
65%. Sečtělost a šíře rozhledu Vojtěcha Bárty přestavuje pro české divadlo nesporný přínos a obohacení! Jevištní zpracování knihy R. Saviana z prostředí neapolské mafie je plné přínosných myšlenek, ty však divák musí bedlivě a vytrvale hledat. Inscenace to svým řešením neusnadňuje a je škoda, že pro diváky nebylo vymyšleno více vodítek usnadňujících orientaci. Forma přesto nepostrádá atraktivitu a není samoúčelná, vyznění pomáhá skvěle využité a technicky zvládnuté prostředí dvoru Kampusu Hybernská, kam byla inscenace v září 2023 přenesena.
(zadáno: 12.10.2022)
75%. Pohybová inscenace, do níž jsou v malé míře nenásilně implementovány činoherní prvky. Hudba a sound design vytvářejí působivý a příhodný základ pro tanečníky, kteří choreografie skvěle zvládají. V důmyslném pohybovém aranžmá nepůsobí činoherec jako ten, co za tanečníky pohybově zaostává. Forma je v dokonalém souladu, vizuálně vše ladí a oslňuje. Bylo vybráno téma, které nebývá často zpracováváno. Uchopení a rozvíjení L. Vagnerové zaujme nespočtem nápadů, myšlenky by si však zasloužily dramaturgické „utřídění“, pro diváka může být chvílemi těžké se zorientovat.
(zadáno: 30.10.2020)
Greta - Divadlo Letí 60 %
Autor a režisér M. Amsler zpracoval v současné době hojně probírané téma ekologie a zacházení s naší planetou a možné důsledky se snažil domyslet situováním do nedaleké budoucnosti. Snažil se zabývat i dalšími více či méně souvisejícími problémy, ale ty spíše naťuknul. Chvílemi se daří vybízet k zamyšlení, polemice, popř. diskuzi. Na neuspořádaném textu, s nímž mnoho nezmohla ani dramaturgyně, se však mělo ještě pracovat, aby měl adekvátní apel. Některé nedostatky zmírnili herci svým vkladem.
