PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 23.11.2015)
Autor se dobral zajímavých nebanálních souvislostí, které mají moc diváka obohatit či dokonce dovést ke ztotožnění. Mezi těmito souvislostmi to však v dramatu často dost „drhne“; konec se jeví trochu jako autorská bezradnost, jak příběh uzavřít. Chybou inscenace ND je, že nebyla řešena komorněji. Kdyby diváci seděli blíže, s účinkujícími na jevišti, jejich vnímání by bylo intenzivnější a herci by mohli hrát civilněji a úsporněji (takto se byli nuceni uchylovat k prostředkům hraničícím s přehráváním). V malé roli výborný A. Švehlík. Souhlasím s předchozími výtkami k hudbě.
(zadáno: 21.6.2011)
V Divadle v Dlouhé umějí udělat Pratchetta lépe, ale příbramské divadlo se s ním vypořádalo se ctí. Svižná zábavná inscenace s vhodnou a hravou výpravou. Inscenátoři bohužel zbytečně oslabili nabízející se asociace na organizovaný zločin, politiku a korupci. Také bylo vidět, že tvůrcům při zkoušení postupně docházel dech. Počáteční nasazení mělo sestupnou tendenci, zejména ve druhé polovině už nebyly scény tak vypointované. Bahenní dráček nezapomenutelný! Zloducha si V. Záveský doslova užíval, dobré výkony J. Vojty a L. Typlta. Ostatní se jim nevyrovnali, byli průměrní či slabší.
(zadáno: 28.6.2016)
Kolektiv, složený z absolventů jednoho ročníku KALD na DAMU, pod vedením Jana Mikuláška rozehrál několik variací na různá témata související se stavem společnosti. Práce sehraných herců stojí za pozornost, ale z hlediska sdělnosti a práce se zmíněnými tématy by si tvar zasloužil pečlivěji promyslet.
(zadáno: 2.4.2013)
45%. Režisér M. Dočekal měl dobrý nápad pokusit se Čechovovu hru zasadit do dnešní prázdné doby, v níž se lidé často zmítají mezi pocity zmaru, vyhoření a nesmyslnosti života, ze kterých nemohou najít cestu. Zobrazení prázdnoty mohl být záměr, pokud ano, bohužel poznamenalo i samotnou inscenaci, při jejímž sledování mělo dění na jevišti za následek nezábavnost a nudu pro diváka. Klíčové postavy Ivana Vojnického (I. Bareš) a Soni (K. Holánová) nedůsledně vyložené a ztvárněné, ocenil jsem naopak nezvykle a zdařile interpretované charaktery Jeleny (L. Žáčková) a Astrova (M. Pechlát). Zklamání.
(zadáno: 12.10.2023)
Koncepce samotného dramatického textu je svým způsobem ojedinělá, za určitých a šťastných okolností by snad z něho mohla vzniknout pozoruhodná inscenace. Nejlepší úmysly při výběru a viditelná snaha režiséra a herců však nestačily pro vypořádání se s nebezpečím, které inscenování hry skýtá. Prostě to nevyšlo! Jiný přístup by možná vedl k lepšímu výsledku, ale v tomto případě opravdu nelze předvídat, zda bude nebo nebude záměr fungovat. Proto poděkujme soukromému Divadlu Ungelt, že se nebojí občas riskovat a že pouze nesází na jistoty.
(zadáno: 1.12.2016)
Sudí - Divadlo Verze 70 %
Zpověď fotbalového sudího, který je v neoblíbené a často nevděčné pozici, ale ve své ukřivděnosti opomíjí, že si cestu vybral sám a přináší mu i spoustu výhod. Postupně autor dospěje k tomu, co negativně poznamenává a kazí fotbal a jeho podstatu. Občas dochází k opakování, ale dramatické nedostatky nejsou markantní. Ladislav Hampl našel společně s režisérem vděčnou „nasranou“ polohu, kterou udržel celé představení. Bavil, nenudil, uměl vzít do hry občasné vyžádané i nevyžádané reakce diváků. Interpretace hru pozvedla. Zábavný monolog má co nabídnout i divákům, jimž je fotbal lhostejný.
(zadáno: 12.1.2015)
65%. Text má své specifické kouzlo a také nezvyklou pointu v závěru. Zčásti čtená inscenace je možná statická. Projevu Niny Divíškové a jejímu vedení režisérem bychom také mohli vytknout občasnou monotónnost. Přesto herečka i přes pokročilý věk dokázala svým slovům vtisknout neobyčejnou hloubku, z níž bylo cítit porozumění a moudrost. Návštěva derniéry, na které panovala krásná atmosféra, pro mě byla zážitkem. Bylo mi ctí, že jsem se mohl s paní Divíškovou ještě na divadle setkat a navíc takto zblízka. Kdo ví, zda se taková příležitost ještě naskytne.
(zadáno: 19.8.2019)
75%. Titul není vhodný pro diváky očekávající pietní nakládání se známou Tylovou báchorkou, jde o poměrně radikální modernizaci a přepracování. Do obyvatel dnešní české vesnice i romských spoluobčanů se inscenace trefuje celkem ostře, ale nejde o bezúčelné ani laciné dehonestování. Parodováním se též podařilo vkusně vypořádat s dnes již problematickými prvky původní hry. Úprava a koncepce se nemíjejí s plenérem, prostranství je skvěle využito. Zaujme a rozesměje řada nápadů, všichni herci se zdatně přizpůsobili koncepci. Ideální letní podívaná, která pobaví a zároveň dává smysl. Ten ale musí být divák ochotný hledat...
(zadáno: 23.1.2011)
Dojem z 1. reprízy. Myslím, že režisér nedokázal ve třech hodinách zaplněných spoustou slov vyjádřit, o čem má inscenace být, celku chyběla myšlenka. Ve vedlejších rolích předvádí někteří povrchní figurkaření a otřesné výkony nehodné profesionálů. Jiní se snaží, ale bez dostatečného režijního vedení se utápí v textu a nejsou přesvědčiví. Solidnější výkony se najdou, jmenovitě M. Preiss, P. Kostka, M. Kopečný či M. Procházková (alternaci si moc představit neumím) - i z nich je však cítit bezradnost a nudnou režijně nezvládnutou inscenaci zachránit nedokážou.
(zadáno: 12.8.2014)
25%. Produkce Divadla Artur jsou pro velmi nenáročné publikum, ostatní musí být při sledování značně otrlí. V této inscenaci je laciného a prvoplánového rádobyhumoru opět dost, ale tentokrát se přece jen trochu krotili, takže to nebyl až takový nářez. Občasné (marné) pokusy o poučení vyzněly dosti uboze. Neherec B. Slezáček neumí mluvit ani gestikulovat, na jevišti nemá co pohledávat, ale nebyl tak příšerný jako profesionál B. Polák, jenž naprosto nezvládl nadsázku. Ale vlastně jsem se těšil, až si po roce uprostřed léta opět divadelně „zamasochistím“. A v tomto ohledu jsem nebyl zklamán.
(zadáno: 16.5.2023)
Více než pohádkou je předloha K. Šiktance poetickým příběhem s několika nadpřirozenými motivy, situovaným na venkov, kde byl život těsně spjatý s přírodou a lidovými zvyky. V původně rozhlasové hře z roku 1997 lze vnímat návaznost na tvorbu českých národních klasiků (Němcová, Erben) a je záslužné pomáhat dílo dostat do povědomí nejen mladé generace. V inscenaci režiséra D. Šiktance je na jeviště srozumitelně přenesené hodnotné poselství příběhu s jeho silou a působivostí. Vhodný rodinný titul může oslovit (a možná i dojmout) nejen děti, ale i jejich dospělý doprovod.
(zadáno: 28.1.2013)
55%. Inscenace se mi líbila výběrem hudby, výtvarnou a pohybovou koncepcí, nasazením herců. Bohužel však však na mě příliš „nemluvila“. S pocity a atmosférou jsem si nedokázal vystačit. Někdy jsem nedokázal pochopit, co mají jednotlivé obrazy sdělovat. Výjevy byly často působivé, mně osobně se však neposkládaly v souvislý celek (možná problém na mé straně), který by pro mě znamenal přínos a obohacení.
(zadáno: 13.2.2013)
Srovnávám-li s Indiánem v ohrožení, zůstala pro mě tato inscenace poněkud ve stínu povedenějšího předchůdce. Už samotné téma podle mého názoru neumožňovalo dostat se tak „daleko“. Ilustrace přednášky o včelách mě výrazněji nezaujala a domnívám se, že by si se ztvárněním šlo pohrát lépe. A následná „konference“, byť vystižená a vtipně nadsazená, podle mého názoru mohla být k předtím nadhozenému tématu vztažena pečlivěji. Od režiséra J. Havelky mě více zaujaly jiné projekty, ale návštěvy jsem nelitoval, už kvůli varovnému závěru.
(zadáno: 21.2.2014)
Hra zobrazuje realitu kolem nás, v podobných situacích se snadno může ocitnout každý. R Reflexe je přínosná a zajímavá zejména postavením známých problémů do nečekaných a často krutých souvislostí. Režisérka text nepokazila, hra v této interpretaci vyzněla, ale řešení vnějškových prostředků (práce s prostorem, přeměny a přechody mezi scénami) nebylo často ku prospěchu. Stejně tak by se našly situace, jejichž smysl mohl vyznít přesněji. Na hlavním představiteli T. Krejčířovi byla chvílemi lehce patrná nejistota, roli však obsáhl. Ostatní své úkoly zvládli dobře. Inscenace za pozornost stojí.
(zadáno: 19.12.2011)
Režisér se na kultovní film podíval z jiného úhlu. Postavy fasádníků i lehkých žen byly pojaty vážněji a do jisté míry nemilosrdněji, vyznění situací se od filmu velmi lišilo, přesto inscenace disponovala zvláštní a osobitou formou humoru. Režisér našel zajímavé paralely filmu s osudy tria Golden Kids, podařilo se dosáhnout zajímavého souznění (přispěla k tomu i výborná hudební složka s písněmi GK) a zvláštní nostalgické atmosféry. Nepatřím k příznivcům tvorby režiséra V. Morávka, ale jeho Světáci mě zaujali.
