Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1774)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 14.5.2018)
Žádný ze čtrnácti návštěvníků se nevyhne interakci, 3x se ocitne s některým z aktérů zcela oddělen ve vyhrazeném prostoru. Jednu podobu „lásky“ si divák vybere sám, další dvě se k němu různě dostanou. Hranice intimity (snad) nejsou překročeny. Dojem je odvislý na výběru a na tom, jak se divák dokáže na aktéra napojit a ponořit do zážitku. Závěrečná část, kdy se již společně sleduje standardní kukátkový tvar, divadelně bez zajímavosti není a k tématu přispívá, v kontextu předešlých zážitků však nemusí zafungovat. Vrcholem je prostřední kontaktní část (mj. pečlivě promyšlená a zorganizovaná).
(zadáno: 8.11.2013)
Inscenace postavená převážně na pohybu, s minimálním zastoupením zpěvu a mluveného slova. Jednou z výhod pohybového divadla je možnost dostat mezi řádky, co nelze popsat slovy, ev. pozvednout případnou banalitu děje. Režisérovi a performerům se to v tomto případě úplně nedařilo, zvolená forma nebyla přílišným obohacením. Z performerů nejvíce zaujala energická H. Třešňáková. Tanečník L. Homola náročné úkony zvládl, ale celkově působil poněkud bezvýrazně a jeho postava nedostatečně čitelně. Pohybově velmi překvapila činoherečka K. Winterová, která mezi oba performery suverénně zapadla.
(zadáno: 25.7.2021)
Vizuálně zdařilé, efektní kombinace hudby, výpravy, pohybu. Skvělý scénický nápad s observatoří je bohužel v koncepci využit jen minimálně. S komickými výstupy Trinkula a Stefana dostali J. Polášek a M. Daniel možnost naložit volněji, což by nemusel být problém, kdyby nesklouzávali k lacinosti a prvnímu plánu. Výklad některých postav a způsob ztvárnění zůstává na povrchu, u vnější stylizace. S propojením více žánrů obsažených v Shakespearově hře si dvojice režisérů neporadila. Klíčová „bilanční“ témata se sice v samotném závěru ke slovu dostanou, ale většinu představení jsou nešťastně upozaděna.
(zadáno: 25.7.2021)
65%. Výrazná úprava Shakespearovy hry, velký důraz je kladen na hudbu. V prvních chvílích se zdá, že koukáme na špatně secvičený dramatický kroužek, ale posléze se ukáže, že jde o hraní s nádechem jemné parodie. Tím se mj. šikovně zastíní mantinely, přes něž se u postav vyžadujících vyzrálost (především Prospero) studenti nedostanou. Divadlo, které nepřestává bavit novými nápady. Humor Shakespearovy myšlenky může přebíjet, ale režisérka s herci nezapomínají na svůj vklad. V závěru se opodstatní zapojení muzikanta J. Š. Svěráka. Herci se zbaví kostýmů a užívají si – snad euforie, že se život začíná vracet do „normálu“...?
(zadáno: 19.8.2019)
Nastudování Divadla Ungelt s A. Vránovou se zapsalo do paměti a srdcí mnoha diváků. Po letech se V. Cibulková pokusila o jiný pohled, její Gertie byla jemnější, méně nezdolná, více znavená ranami osudu. Hereččině investici by prospělo vedení režisérem, který by její potenciál lépe využil a pomohl též P. Šimůnkovi odkrýt další rozměry jeho dvojrole. Mezi několika silnými okamžiky se objevovalo nemálo míst, jimž chyběl náboj a v nichž se zapomínalo na klíčové téma životaplnosti. Některé textové úpravy nebyly ku prospěchu. Za zmíněnou verzí Ungeltu zůstala tato inscenace ve stínu.
(zadáno: 14.5.2018)
Záslužné upozornění na pozoruhodné dílo marockého spisovatele. Herci představují čtyři muže, které okolnosti dovedly k „poslání“ a stali se sebevražednými atentátníky. Dařilo se vyvolat až apokalyptickou atmosféru. Bylo užito různých multimediálních prvků (výrazný zvuk, projekce apod.), v nichž se herecké akce a vyřčená slova někdy bohužel až ztrácely. Alespoň při květnovém uvedení ve Venuši ve Švehlovce. Závěrečné prolnutí s osobnostmi herců posunulo zdánlivě vzdálenější téma do naší bezprostřední blízkosti. Smysluplný počin, jehož přesvědčivosti ubral ne zcela zkoordinovaný inscenační tvar.
(zadáno: 10.11.2010)
U nás takřka nehraná hra z raného tvůrčího období H. Ibsena (ze kterého je asi nejznámější Peer Gynt). Tvůrci text upravili a v inscenaci se jim podařilo dosáhnout vyznění myšlenek, které se v jejich podání ukázaly jako silně aktuální. Hlavní hrdina se nechce vzdát svých ideálů, nekompromisně a bez ústupků se snaží dostát jejich naplnění. To je však úkol nadlidský, v realitě života možná neproveditelný. I když mám k režijnímu pojetí a dílčím složkám menší výhrady, oceňuji přesvědčivost vyznění i herecké výkony. Výborná dramaturgická volba, inscenace nejen zajímavá, ale i neobyčejně přínosná!
(zadáno: 30.10.2020)
Dramatizace K. Tučkové není povrchní, autorka se snažila vyhnout popisnosti a zachovat hloubku. Text svou stavbou a řešením na jevišti (ne)fungoval s kolísavým úspěchem. Naléhavost Johanesova osudu nakonec vyzněla silně, režisér s herci dosáhl působivosti některých obrazů, ale mezi nimi se objevovaly příliš se podobající situace, z nichž by nezanedbatelná část mohla být oželena.
(zadáno: 21.4.2022)
65%. Dostojevského román se na českých jevištích dočkal řady provedení, divadla se často vracejí k dramatizaci E. Schorma. Podobné postupy lze vypozorovat v adaptaci J. Holce, jeho inscenace se liší spíše výkladem charakterů a prací s herci. Objevují se nápady či výstřelky, které mají kolísavou funkčnost, některé zbytečně odvádějí pozornost a nejsou zcela srozumitelné. Linka silného příběhu se však neztrácí ani ve dlouhé stopáži tří hodin. Po herecké stránce Bezruči nezklamou. Pravidelného diváka letití členové asi nepřekvapí a přivítá spíše pro celek přínosnou přítomnost nových tváří (V. Švarc, B. Křupková, J. Goetzová).
(zadáno: 30.10.2020)
Evald Schorm připravil pro svou inscenaci v Divadle Na zábradlí výtečnou dramatizaci, kterou později nastudovala i další divadla. Pro studenty však tento text není nejvhodnější látkou, při sebelepší snaze nemohou náročné úlohy obsáhnout. Chtějí-li se s látkou utkat, byla by vhodnější vlastní dramatizace s menším záběrem a přizpůsobená osobnostem a případné snaze o vlastní výpověď. Úprava a krácení měly za následek povrchnější vyznění. Studenti k podstatě postav pronikli jen částečně. Bakalářská inscenace, která po rozpracování nahradila jinou nerealizovanou absolventskou inscenaci, měla raději zůstat klauzurou.
(zadáno: 19.3.2019)
SKUTŘi rozsáhlý román převedli do neuspořádané dramatizace, v níž se např. Ivan či Smerďakov stali postavami spíše okrajovými. Řadu důležitých souvislostí mohli rozeznat jen ten, kdo se dřív setkal alespoň s jiným zpracováním. Důraz na emoce snad odkazoval k místu děje a s „východním“ naturelem zčásti souzněl, někteří z hlavních představitelů však byli režií a dramaturgií neukočírovaní. Za hranicí únosnosti přehrával hlavně J. Zapletal, v menší míře též J. Sklenář. Zaujal S. Jacques. Výrazná výprava a hudba měly minimální významotvornost. S Dostojevského předlohou jinde zvládli naložit lépe.
(zadáno: 24.2.2015)
65%. Schormova dramatizace Dostojevského románu patřila k událostem konce 70. let, její kvality zachytil i televizní záznam. Čičvákova delší inscenace chvílemi trpí zbytečně pomalým tempem, které ubírá na síle a působivosti vyznění. Záměrně přízemnější výklad sice zbavil postavy „velikosti“, ale zároveň je zlidštil a přiblížil realitě dnešních dnů. S tím souzněly i civilní současné kostýmy. Dobře poskládaný herecký tým dopomohl režisérovi k vyjádření záměru, v němž zaujmou především nápad rozvést postavu chromé Lízy a také závěr vystihující naprosté selhání hodnot a absenci záchytného bodu.
(zadáno: 7.4.2015)
65%. Podřazené postavení žen, které je významným tématem hry, se sice už v dnešní době může jevit do značné míry přežitě, ale otázky předsudků a bezohledných osobních preferencí jsou nadčasové. Skutečností inspirovaný extrémní případ, kdy jeden zoufalý čin odstartuje sérii dalších, autor zpracovává jako až komicky absurdní obraz světa, kde je nemožné dosáhnout osobní svobody, protože to ostatní prostě neumožní. Inscenace nezapře rukopis M. Františáka včetně působivé práce s výpravou či hudbou. V těžké hlavní roli M. Štípková zaujala, s reprízami jistě ještě dojde k posunu a větší jistotě.
(zadáno: 12.6.2012)
35%. Propojení událostí ze života Briana Jonese s postavičkami Medvídka Pú & spol. má sice oporu v koexistenci v jednom domě, ale dle mého soudu se jedná o nápad blbý. Musím uznat, že silný herecký soubor DD předvedl dobrou práci, dění na jevišti bylo plné energie a hudební stránka výborná. Inscenaci pokládám za nepovedený pokus, nebyla pro mě takřka žádným přínosem. Jsem však příznivce experimentů a hledání nových forem vyjádření. Na originální tvar rozhodně nechci „plivat“, ani odrazovat od návštěvy, (ne)přijetí osobité poetiky je v tomto případě záležitostí značně individuální.
(zadáno: 16.12.2018)
Ve hře se několikrát vystřídají monology tří postav, jejichž osudy spolu souvisejí. Jednají možná pochopitelně či omluvitelně, ale neúmyslně má jejich počínání děsivé důsledky. Mohli však jednat jinak, když jsou sami obětmi něčeho / někoho jiného? Znepokojivý obraz světa, kde se od sebe vzdalujeme a sounáležitost je převálcovávána individualitou. Po nedávné „Vanilkové džungli“ přestavilo Divadlo NaHraně podobně silné a interesantní drama. Při realizaci tvůrčí tým i všichni tři herci dbali na to, co se autor snažil sdělit. Vnímavý divák bude mít po skončení představení o čem přemýšlet...
(zadáno: 12.2.2013)
Petr Kolečko své hry píše neúnavně a v rychlém sledu, přesto se jeho tvorba kupodivu neomrzela. Buchty a bohyně jsou především o současných dívkách, z nichž každá se potýká s rozdílnými životními překážkami a potížemi. Osudy dívek a mužů kolem nich Kolečko záměrně nadsadil až do extrému, čímž zdařile podtrhl absurditu dnešních společenských problémů (které vídáme kolem nás). Autor nezapřel ani svůj osobitý styl a humor. Režie J. Friče vhodná, hudebně a scénograficky zdařilé. Dobré výkony sehraných mladých herců, mezi nimiž nebyl slabý článek. Mou favoritkou se v inscenaci stala M. Poulová.
(zadáno: 3.11.2016)
Slibné východisko. S tématem souznělo prostředí dvorku pod dálnicí, kde hučel zvuk projíždějících aut. Divadelní i filmová část měly svou vizuální působivost. Hledání souvislostí mezi příliš oddělenými částmi však vyžadovalo až přílišnou trpělivost, takže na nadstavbu (která patrně měla být smyslem) nezbýval čas ani úsilí. Režisérská dvojice možná pracovala příliš odděleně, bylo by žádoucí intenzivněji spolupracovat a více dbát na propojování a umisťování styčných bodů. Zmíněné slibné východisko zůstalo v realizaci na půli cesty, z diváckého hlediska převážily rozpaky.
(zadáno: 19.8.2019)
Syndrom vyhoření si bezpochyby zaslouží, aby jeho téma bylo umělecky zpracováno. Čtveřice účinkujících (z toho dvou herců) je zde především sama za sebe a autenticita má svou hodnotu. Inscenace má nápad, myšlenku i vtip, provokuje. Podobně jako u nedávného Misantropa ve Stavovském divadle se Jan Frič vyjadřuje k (jinému) tématu za pomoci situování do uměleckého prostředí, v Rubínu ovšem zcela odlišnou inscenační formou. Lze pochopit, že Frič vypovídá o tom, v čem žije, nicméně umělci jsou poněkud specifickou kategorií, a tak k divákům jiných profesí může inscenace promlouvat s menší intenzitou.
(zadáno: 27.6.2017)
Dokumentární divadlo není na českých jevištích zatím zvlášť rozšířené ani populární, ale i tento projekt dokazuje, že jednotlivé pokusy jsou nadějí pro větší míru prosazení. Čtyři pouliční umělci (buskeři), v tomto případě hudebníci, mluví o důvodech volby této umělecké cesty, o radostech i problémech tohoto životního stylu. Nechybí ani ukázka jejich kvalitního umění. Jako komentátor či moderátor J. Čermák obohacuje téma dalšími úhly pohledu. Komplexně podané téma, diváci během představení pravidelně hlasují a nevyhnou se tak přemýšlení a otázkám se složitými odpověďmi. Smysluplný projekt.
(zadáno: 28.6.2016)
Obraz světa postiženého, možná až zničeného absurdním propletencem institucí, které individuálně naprosto legálně omezují a dohromady pohřbívají svobodu jedinců. Dramatik absurditu vyjádřil s lehkostí a humorem. „Bezstarostný“ závěr svou logiku z hlediska důsledku předešlých událostí měl, ale autor mohl zvolit a předat účelnější vyústění s čitelněji vyjádřeným smyslem. S pochopením inscenované i zahrané, šťastné řešení comixových scén, vhodná míra karikování. Dobré příležitosti v hlavní roli J. Böhm zdatně využil, stejně tak vedle něho zaujala I. Machalová.