PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2013)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 23.11.2015)
Celosvětově populární muzikál v provinčním českém balení. Kdo má ve stejném prostoru v paměti výpravu a efekty v legendárním dvacet let starém Draculovi, s nevěřícností zírá na nehorázně předpotopní a vstupnému neadekvátní dekoraci i na nezvládnutou práci s prostorem. Rutinní režie, jednotlivé složky nezkoordinované. Je až s podivem, že se živé a energie plné I. Korolové přesto podařilo zaujmout. Účinkující se herecky snažili, ale příliš to mezi nimi nejiskřilo. Pěvecky nikterak oslnivé, A. Antalová v hlavní roli zklamala. Škoda, že se první české inscenace nechopili invenčnější tvůrci.
(zadáno: 13.10.2015)
35%. Výtečné drama z divadelního prostředí právem divadla opakovaně láká. Inscenace DBZ nepatří ke zdařilým. Hlavním omylem byl Sir K. Heřmánka, jenž sám sebe nezrežíroval správným směrem. Nevhodně upozadil tragickou stránku role, laciné komediální pitvoření přerůstalo únosnou mez; někdo mohl s lítostí vzpomínat na časy jeho hereckých vrcholů. Klíčová úloha garderobiéra Normana (J. Carda) byla vinou nedostatečné režijní opory značně ošizena. Zcela zvládnuté nebylo ani pseudotragické prožívání B. Kodetové. Kdo se však se hrou nesetkal v lepším provedení, nemusí výsledek pokládat za tak špatný.
(zadáno: 7.7.2015)
Moderní výklad tragédie smysl dává. Ztřeštěné milování titulní dvojice, bohémství Merkucia a Benvolia, zhýčkanost a citová prázdnota Kapuletových, patetický Paris, omezený Tybalt. Režijním kiksem je výklad Vavřince (S.Rašilov), jehož scény zabijí i slibnou a dobře nastavenou změnu nálady po smrti Merkucia a Tybalta. Výsledek je podivnou směsí komických výstupů, přes opodstatnění ztvárněných poněkud lacině, s pokusy o vážnější okamžiky. Nejcelistvěji vyzněly výkony N. Konvalinkové a J. Vyorálka. Výtvarně a hudebně zdařilé. Někteří diváci, očekávající klasický výklad, mohou být pohoršeni.
(zadáno: 7.7.2015)
45%. Dramatizace má sentimentálnější ráz, což patrně SKUTRům nevyhovovalo a pokusili se o jakési „povýšení“. Inscenace se odehrávala z perspektivy hlavního hrdiny, autistického chlapce, jenž ze svého pohledu jako autista nevypadal. A lidi, které potkával (v podání Z. Stavné a P. Vančury), vnímal přeexponovaně. Logicky se jevícímu záměru se bohužel text vzpíral, dojemnost a sentiment vysloveně chyběly. Christopher bývá pro mladého herce velkou výzvou, ale v neautistickém řešení J. Cina vlastně zaujmout nemohl. Uznáníhodný pokus bohužel ve srovnání s jinými českými nastudováními prohrává.
(zadáno: 24.6.2015)
Twainova hra, kterou v Ypsilonce uvedli jako první na světě, je patrně v původní podobě takřka nepoužitelná. Ypsilonkovské variace a hudební vsuvky přinášejí oživení, občas jsou vtipné a minimálně část z nich je smysluplná. Je otázkou, jak inscenace vypadala v době premiéry a jak moc herecké improvizace pozměnily původní podobu. V současné době je však zmíněných „přidaných“ prvků přemíra, takže ve výsledku neobohacují problematickou předlohu, nejsou myšlenkovou nadstavbou a odvádějí pozornost od obsahu. Připouštím, že jednotlivé reprízy se mohou značně odlišovat.
(zadáno: 14.1.2015)
45%. Solidní, i když možná zbytečně dlouhá dramatizace Singerovy povídky. Inscenace trpí režijní nedůsledností J. Nvoty. Výklad se místy jeví jako polopatický, situace nemají často čitelný význam a dostatečně silný náboj. Nešťastně vystavěný konec. Poměrně dobrý dojem vzbuzují výkony M. Štípkové, J. Š. Hájka nebo P. Jungmanové, ale i oni na režijní vedení doplatili, jejich snaha se částečně míjí účinkem. Zejména v dramatičtějších pasážích působí P. Tenorová nechtěně komicky, výtku si zaslouží i povrchní figurkaření H. Chmelaře. Na repertoáru kladenského divadla jsou k vidění zdařilejší počiny.
(zadáno: 31.10.2014)
Předešlí chválí, já varuji. Textově, režijně i dramaturgicky nevyvážená inscenace byla pro herečky, které mě mnohokrát zaujaly, medvědí službou. Ironii a vtip prvního příběhu může docenit jen ten, kdo něco ví o souboru ŠvD a kriticích; komediální talent obou hereček vynikl, ale vedla PH. Neobratně vystavěný druhý příběh vyzněl problematicky. A třetí pseudodrama jako naprosté fiasko, PH ani ZO jsem tak špatně ještě hrát neviděl; měla to být chtěná nebo nechtěná parodie? Poslední kousek, kde obě vystupovaly samy za sebe, byl přijatelný, ale průměrně zábavný a průměrně zajímavý. Nepřínosný počin.
(zadáno: 29.10.2014)
Je bezesporu záslužné, že tvůrčí tým upozornil na kontroverzní osobnost Julia Fučíka, dříve jednostranně idealizovanou, poté vzhledem k politické příslušnosti opět jednostranně „vrženou“ na cestu k zapomnění s opomenutím jejího významu. Záměrná odpolitizovanost tématu je přístup sporný, nicméně zajímavý. Inscenační řešení a ztvárnění bohužel umocnilo problém přílišné různorodosti a tvarové neucelenosti textového základu. Najít v této koláži smysl není snadné a podstatné části publika se to patrně nepodaří. Téma by si zasloužilo přístupnější interpretaci a podle mého názoru i ucelenější pohled.
(zadáno: 29.10.2014)
Neměl to být horor, ale komedie o natáčení hororu, která se s hororem nakonec přece jen trochu prolne. Proč ne. Ale jistě by šlo vymyslet originálnější příběh s překvapivějšími zápletkami a pointami, které by přinesly větší zábavnost. Též s prolínáním humorných a hororových prvků si šlo pohrát účelněji a lépe. Nudná inscenace, v níž se jen občas objevil nějaký povedený vtipný okamžik. Kladem byla zdařilá výprava. A jednotlivým hercům vlastně se toho nedalo mnoho vytknout, hráli s velkým nasazením a své role vystavěli promyšleně. Hudební složka průměrná.
(zadáno: 26.7.2014)
(zadáno: 26.7.2014)
Problematická dramatizace dvou novel. V jednotlivých scénách se převážně opakuje stále totéž, děj nemá zřetelný směr. Podstata vztahu starší ženy a výrazně mladšího muže je vystižena velmi matně. Zejména v první půli se v přemíře zbytečných slov ztrácí, o čem má inscenace vlastně být. Standardní výkony Ch. Poullain a I. Orozoviče. Postava matky byla nešťastně napsaná a pro navrátivší se R. Rázlovou byla danajským darem. Snažící se herečka s ní zápasila s kolísavou přesvědčivostí a občas přehrávala. O svém režijním nadání P. Ondruch opět nepřesvědčil.
(zadáno: 19.2.2014)
Po nevalných ohlasech jsem návštěvu odložil. Zážitek jsem si neodnesl ani po čtvrt roce od premiéry, ale vlastně jsem se (připraven na nejhorší) dočkal poměrně příjemného překvapení, jako např. u Hašlera. Na inscenaci se patrně dále pracovalo a v této podobě se mi nejevila textová předloha špatná. Téma hry mě zaujalo a v osudech jsem poznával, co často vídám v okolním světě. Inscenace měla značné režijní rezervy a zbytečně jí ublížily především výkony V.Svobody, M.Zahálky, P.Rychlého a P.Rímského, jejichž projevu chybí pravdivost. I tento počin potvrdil nesprávný směr uměleckého směřování DnV.
(zadáno: 21.11.2013)
Do popisněji koncipovaného textu dramatizace Vančurovy novely se režisér pokoušel vložit jakousi nadstavbu, především pomocí výrazné hudby a choreografie. Text se však se zpracováním dost tloukl, určité repliky působily v tomto podání až kýčovitě. Pohybové pasáže navíc nebyly šťastně koncipovány a občas vyzněly nechtěně směšně. Někteří herci své úkoly zvládli lépe (V. Kubařová, R. Hájek, J. Mašek), jiní přispěli ke zmíněné směšnosti (zejména M. Kačmarčík), nezaujal však vlastně nikdo. Oproti některým jiným počinům MDP však není inscenace nudná a je sympatičtější upřímnou snahou o nový pohled.
(zadáno: 21.10.2013)
Ve své době pokrokovému románu K. Čapka čas neprospěl, vzhledem k technickému vývoji dnes některé prvky působí až naivně. Tvůrci adaptace se příliš drželi předlohy a stvořili neadekvátně dlouhý dramatický text s přemírou nepodstatných motivů. Bylo by vhodné omezit spletitost děje a soustředit se na nadčasové myšlenky. Režisér D. Hrbek, snad zatížený spoluautorstvím, neprojevil potřebný nadhled a razanci. Výsledkem byl sled nezáživných obrazů s nezřetelným poselstvím. V hlavní roli T. Pavelka přehnaně střídal extrémní polohy, přes velké nasazení se charakter ing. Prokopa v jeho podání ztrácel.
(zadáno: 8.10.2013)
45%. Hra je stále platnou klasikou, která by mohla být smysluplně vztažena k současnosti. Řada divadel přišla s neotřelými či objevnými interpretacemi. Inscenace D. Hrbka v DnV však není tím případem. Výklad se sice s textem neminul, vše je zde však obehrané, naprosto průměrné a nezajímavé. Snad jen u postavy Gurmyžské je nezvykle zdůrazněno pokrytectví a přetvářka tím, že D. Kolářová přechází do výrazně odlišných způsobů projevů podle toho, s kým právě mluví. Ostatní herci rutinně hrají, jak jsme je viděli již mnohokrát. A celou dobu jsem tápal nad smyslem (nevzhledné) dekorace.
(zadáno: 25.9.2013)
Po vinohradské inscenaci inscenoval M. Stropnický problematický titul (tři komediální aktovky o třech rozdílných párech) znovu. Nové úspornější nastudování nebylo propadem, ale problémy první inscenace se do něho přenesly. Opět se nejednalo o příliš zábavnou podívanou, aktualizace a posuny k současnosti byly nedotažené a selhávaly. Oproti DnV však inscenaci prospěl menší prostor, v němž se dění na jevišti tolik neztrácelo. Kromě své „původní“ role si V. Žilková zahrála hlavní role i v dalších dvou aktovkách, ale zejména poslední se herečce příliš nepovedla. Solidní výkony M. Stropnického.
(zadáno: 10.6.2013)
Žánrově obtížně zařaditelná hra z éry vídeňského lidového divadla stojí za pozornost i dnes, je však třeba pečlivě promyslet realizaci. Tvůrčí tým s režisérem B. Rychlíkem v čele se vydal cestou parodie, což má v textu oporu jen v menšině prvků, hra se tomuto výkladu částečně příčí. Zvolená stylizace nebyla příliš vhodná zvlášť pro specifický prostor OH, vybízející spíše k posílení nadpřirozených motivů. Dramaturgicko-režijní výklad celkově selhal. S přidanou rovinou divadla na divadle se pracovalo problematicky. Výprava obstojná, hudební složka slabší. Herecký soubor v rámci možností obstál.
(zadáno: 3.5.2013)
Hra s absurdními prvky, přecházející do grotesky, na poměrně často zpracovávané téma „výměny mocenských pozic“. Samotnému textu léta na síle nepřidala a (oproti anotaci) nepůsobí příliš objevně ani zvlášť atraktivně. V záplavě slov se hercům ani režisérovi nepodařilo zachytit podstatu mechanismu, o němž hra je, což zapříčinila i nedotažená práce s nadsázkou a podtexty. „Neurotická“ stylizace P. Děrgela sice smysl měla, ale rychle se stala únavnou. Omezenější možnosti nebyly zcela využity i u postav J. Holíka a M. Hrušky. Ani mrazivá, ani příliš vtipná, spíše rozpačitá a nezáživná inscenace.
(zadáno: 30.4.2013)
A. Máša napsal podle Turgeněvovy povídky slibné drama, které na jevišti již obstálo. Bohužel se dostalo do otěží O. Zajíce, jehož režijní práce v posledních letech nemá valnou úroveň. Povrchní režijní výklad Rváče neposkytl hercům potřebnou oporu. Ti se pak neúspěšně snažili zakrývat režisérovu nedbalost, T. Novotný i M. Písařík se v náročných partech ztráceli, na mé repríze přinášela osvěžení jen V. Kubařová. Nedramatické drama bez silného vyústění, nudné neživé divadlo bez náboje. Další zbytečná inscenace na repertoáru umělecky stagnujících MDP. Jakou látku pokazí O. Zajíc příště...?
(zadáno: 2.4.2013)
45%. T. Stoppard svými dramaty klade na diváky značné nároky, v jeho složitě strukturovaných hrách lze však často odhalit přínosná překvapení a zvláštní tajemství. „Dvojitý agent“ nepatří k jeho zdařilým dílům, hra je obtížně srozumitelná, špionážní zápletka zbytečně překombinovaná, prostředí tajných agentů naprosto nevěrohodně vykreslené. Problematickému textu nepomohla ani průměrná režie R. Lipuse. S ústřední postavou se S. Postlerová minula, v příliš senzitivním podání nešlo uvěřit, že by mohla vést tým agentů. Mužští představitelé podali solidní výkony. Nudná, nezajímavá inscenace.
(zadáno: 12.2.2013)
Moderní variace Goldoniho komedie je dost spjata s britským prostředím, řadu místních narážek v textu či v písních u nás málokdo docení, o nepovedenou hru se však podle mého názoru nejedná. Režisér A. Procházka se však bohužel dopustil řady nedbalostí. Navíc se provalilo, že herecký soubor DpP není dostatečně komediálně disponovaný. Ve snažícím se J. Konečném jistý potenciál je, ale k roli ještě věkově ani herecky nedozrál a především k sobě neměl nezbytného partnera. Inscenaci podle předpremiéry nevidím sice jako propadák, ale zůstalo bohužel u těžkopádného a nepříliš zábavného průměru.
(zadáno: 28.1.2013)
Skoro zapomenutá Moliérova hra, jejíž téma a jednoduchý děj jsou materiálem spíše pro jednoaktovku než pro celovečerní formát. Režisérka koncepci pečlivě promyslela, jednak s ohledem na dobový kontext a divadelní konvence, ale zároveň též s reakcí na dnešní dobu. Výtvarně i hudebně výborné, náročná a smysluplná stylizace důsledně rozvíjena. Herecky sice ne zcela vyvážené, ale celkově na obstojné úrovni, herci se s náročnými vyjadřovacími prostředky vypořádali. Bohužel se nakonec ukázalo, že i přes kvalitní zpracování hra na dnešním jevišti neobstojí. Komedie byla zoufale nezábavná a únavná!
(zadáno: 30.11.2012)
Hra i dnes nabízí dobrý potenciál a možnost pro vyjádření k aktuálnímu stavu společnosti. V inscenaci M. Dočekala se až příliš dostala do popředí forma, bohužel na úkor obsahu. Několik údernějších „záblesků“ bylo bohužel příliš málo. Výprava nesloužila myšlence, efekt pro efekt. Další problém byl, že zmíněná forma nebyla příliš zábavná, představení se převážně neslo ve znamení nudy. A rozhodně nelze říci, že by herci „zazářili“. Hudební složka zajímavá (zejména „kontratenor“ M. Königa) a oživující, ale jen sama pro sebe, pro koncepci inscenace podstatný přínos nepředstavovala.
