PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2222)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 12.6.2012)
35%. Propojení událostí ze života Briana Jonese s postavičkami Medvídka Pú & spol. má sice oporu v koexistenci v jednom domě, ale dle mého soudu se jedná o nápad blbý. Musím uznat, že silný herecký soubor DD předvedl dobrou práci, dění na jevišti bylo plné energie a hudební stránka výborná. Inscenaci pokládám za nepovedený pokus, nebyla pro mě takřka žádným přínosem. Jsem však příznivce experimentů a hledání nových forem vyjádření. Na originální tvar rozhodně nechci „plivat“, ani odrazovat od návštěvy, (ne)přijetí osobité poetiky je v tomto případě záležitostí značně individuální.
(zadáno: 12.6.2012)
Her s podobnou zápletkou a tématem v drobných obměnách existuje nespočet. A často jsou mnohem zdařileji napsané. Režírující D. Prachař nechal herečkám až příliš volnosti, která představovala menší přínos, než kdyby na úkor několika improvizací byly situace lépe pointovány a postavy důmyslněji vystavěny a charakterizovány. Těžkopádná zábava s řadou vleklých míst. Výtvarné pojetí se mi nelíbilo. Trapnost komických čísel asi do určité míry záměrná, ale pro mě nedostatečně zřetelné vystižení „záměrnosti“ způsobilo, že mi bylo trapně za herečky, nikoli za postavy. Nepovedené.
(zadáno: 12.6.2012)
65%. Zdařilá krátká hra o tom, jak snadné je dnes podlehnout všudypřítomnému „masírování“ ze strany ziskuchtivých, které vede až k totálnímu vymytí mozku a převrácení obyčejných lidských hodnot. Ve vděčném komediálním odlehčení (úprava P. Kolečka se nezapřela). Na hře jsem nic významného nepostrádal a narozdíl od některých zde hodnotících se mi konec nezdál předvídatelný či nedotažený, ale naopak velmi trefný a originálně postavený. Svěží herecké výkony, mužští představitelé měli více možností než herečky.
(zadáno: 12.6.2012)
Samotná dramatizace románu trochu zavání povrchností a „čítankovitým“ zjednodušováním. Snad by se jí dalo režijně pomoci, ale to se v Příbrami nestalo. Těžkopádná inscenace s řadou hluchých míst. Režisér dostatečně pečlivě nevyložil postavy a situace, hercům měl být větší oporou. Hlavní představitelka S. Laurinová zaujala jen v několika silných okamžicích, J. Vojta na svou roli vysloveně nestačil. Dobrý výkon H. Karochové. Ostatní herci se po jevišti nepřesvědčivě potáceli, často se uchylovali k „šmíráctví“, jejich projev postrádal vnitřní pravdivost.
(zadáno: 12.6.2012)
Masakr hugenotů jako „béčkový“ krvák. Skvělá koordinace vnějších složek, výborné nasazení herců. Super odvaz! Moc rád jsem se podíval, gejzír výborných nápadů a vtipů. Ale nic víc (možná však ani nic víc být nemělo). Inscenace se zařadila k povedeným dílkům mimořádně silného ročníku KALD.
(zadáno: 12.6.2012)
75%. Sympatický výroční „průlet“ historií Švandova divadla. Mnoho zajímavostí, informací. Drobné nedostatky se v celkově povedené koncepci daly snadno odpustit, vkusně odlehčená forma, zdařilé hudební pojetí. Užitečné bylo, aby divák přišel obeznámen se základními souvislostmi. Škoda, že si nedoceněná inscenace nenašla více příznivců a že během krátkého uvádění byla řada repríz rušena. Možná to bylo i zdánlivě neatraktivním názvem, za nímž ne každého napadlo hledat důvtipnou slovní hříčku.
(zadáno: 12.6.2012)
Filmová pohádka mě okouzlovala skvěle vykreslenou ponurou atmosférou, ale vždy jsem měl pocit, že není úplně šťastně postavena. Z divadelní verze jsem byl ještě rozpačitější. Zasazení do rámce loutkového divadla nepokládám za dobrý nápad, zejména vyznění závěru vidím jako problematické. Líbily se mi určité výtvarné prvky, ale vizuální stránka výjimečná nebyla. Nepochopil jsem, proč z nádherné filmové hudby nepoužili také ústřední a nejkrásnější melodii. Režisér podle mého názoru příliš dbal na vnější formu, zapomínal na téma a herce dostatečně nevedl. Z herců byla naprosto „mimo“ L. Žáčková.
(zadáno: 12.6.2012)
Téma, kdy hlavnímu hrdinovi během pár zbývajících chvil života prolétne hlavou celý jeho život, není nikterak objevné. Podivil jsem se, že se v zásadě vážné a pesimistické jádro netlouklo s uvolněným a nadsazeným pojetím. Možná jsem byl až příliš vstřícně naladěn, možná k tomu přispěla derniérová atmosféra, ale inscenace se mi líbila. Sedl mi styl humoru. Z mého pohledu se ani nejednalo o formu bez obsahu, i z tohoto „nevážného“ tvaru jsem si pár myšlenek odnesl.
(zadáno: 12.6.2012)
Neumím odhadnout, jak intenzivní zážitek to byl pro malé děti a jak dobře se zorientovali v dějových rovinách. Inscenace mi ale připadala vhodná pro celou rodinu. Já jsem si pohádku užil, líbilo se mi nápadité řešení jako „divadlo na divadle“. Byla radost sledovat s chutí hrající herce, kteří si z náročnějších počinů pro dospělé odskočili do rodinné inscenace. Na mé repríze jsem se stal svědkem něčeho kuriózního. Dětské publikum sledovalo se zájmem, hlasitě reagovalo pouze na vyzvání herců. Zato dospělí, většinou pozvaní „přátelé“, rušili afektovaným a nepřiměřeně hlasitým smíchem.
(zadáno: 13.5.2012)
Poslední inscenace PKD. Režisér se Handkeho hrou beze slov jen inspiroval. Původní fragmenty na neurčeném prostranství obohatil odkazy na inscenace, vzniklé během desetileté existence souboru PKD. Nápad zajímavý, leč svým způsobem „vražedný“. Já osobně jsem (až na pár výjimek) viděl vše, co v PKD vzniklo. Tak jsem odhaloval, z čeho byl celek sestaven, jen občas jsem se dokázal zamýšlet nad smyslem fragmentů, což pokládám za problém. Pro mě jen „rozlučková besídka“. Naštěstí v dobrém slova smyslu. Herce byla radost sledovat a připomenutí řady výjimečných i rozporuplných zážitků potěšilo.
(zadáno: 13.5.2012)
Adaptace novely Jozova Hanule (na Želary navazující). Přestože je dramatizace V. Maškové snad až příliš ovlivněná úspěšným filmem, poskytla dobrý základ. Režisér P. Khek dbal na vystižení místní atmosféry, kterou pečlivě studoval. Mně osobně trochu vadila forma ztvárnění některých obrazů, které s celkovým pojetím nesouzněly. Práce herců dobrá, i když na některých méně niterných výkonech (zejména J. Smutné a L. Jurka) bylo vidět, že si představitelé na vesničany pouze „hrají“. Rozhodně však povedená inscenace, nabízející nemálo působivých a silných okamžiků. V současném repertoáru MDP výrazný nadprůměr.
(zadáno: 13.5.2012)
65%. Doporučuji návštěvníkům předem se seznámit s tím, o čem hra je a jak je autorkou koncipována (anotace na webových stránkách postačí). Zajímavá hra v dobré interpretaci. Útržky vedle sebe mohou ve vnímavém divákovi vyvolávat zvláštní asociace a pocity. Neurčité vyznění konce mě zprvu zaskočilo, ale vlastně jsem se díky němu posléze dobral zajímavých myšlenek. Jak píše J. Pařízek, dobře to do sebe zapadlo. Snad jen scénické a prostorové řešení mohlo být promyšlenější a vést ke snazší orientaci. Herecky výborné, zaslouží si jmenovat především hlavní dvojice L. Žáčková a V. Kratina.
(zadáno: 13.5.2012)
Úprava a zkrácení hře pomohly a nenápadně ji aktualizovaly. Režijní interpretace v duchu předlohy, ale z mého pohledu (a v porovnání s jinými verzemi) poměrně nedůsledná. Hlavní problém vidím v obsazení Z. Slavíkové do klíčové role Blanche. Herečka je sice disponovaná zahrát složité charaktery, avšak její vzhled a „razantní“ projev postavě neodpovídají. Její Blanche je sice sama o sobě pochopitelná, ale míjí se s tím, o co ve hře jde. Působivá a vhodně koncipovaná hudba. Výsledek solidní, nikoli však mimořádný. Doporučuji navštívit zajímavější nastudování v Činoherním klubu.
(zadáno: 13.5.2012)
Crazy komedie, v níž autorská dvojice stále stupňuje míru nadsázky, absurdity a groteskních prvků. Text skýtá řadu úskalí, s nimiž se režisérovi podařilo vypořádat jen částečně. Inscenaci by prospěla pomoc dramaturga a soustředění se na podstatu crazy situací (nikoli na prvoplánově komické vyznění). Problematická koncepce byla s postupem děje stále patrnější a vyskytlo se i nemálo trapných a nezvládnutých okamžiků. Oba herci se svých rolí zhostili se sympatickým nasazením, případné výhrady k formě ztvárnění jsou odvislé od režie. Výsledek mohl být podstatně lepší, ale vidět (a pobavit) se dá.
(zadáno: 13.5.2012)
Téma pokusu ovládnutí času rozhodně dobré. Některé vedlejší roviny, které na základní myšlenku tvůrčí tým „nabalil“, mě zaujaly více, jiné méně. Zvolená nadsázka mi vyhovovala, ovšem mohlo se s ní lépe pracovat, režisérovi se zcela nepovedlo herce zkoordinovat, řada okamžiků by si zasloužila lépe vystavět. Také se domnívám, že by inscenaci prospělo „očištění“ a větší směřováním k ústřednímu tématu. Ale stálo to za to, hlavně závěr!
(zadáno: 13.5.2012)
V mnohém souhlasím s komentářem M. Nováka. Doplnil bych, že kromě paradoxů mi velmi scházela ironie, kterou mám na Allenovi rád. Režisér nedovedl herce k obsáhnutí vrstevnatého textu, který aktéři více či méně přesvědčivě odříkali. Nevím, čí výkon byl podle MN nepovedený, za mě byla slabá zejména A. Fixová, která nebyla na roli dostatečně zralá a která si nerozuměla se sarkasmy, na nichž part víceméně stojí. Naopak velmi dobrý P. Stach, ostatní v mezích standardu. Repríza měla u publika velmi živý ohlas, ale o ten se postarali převážně pozvaní kamarádi, upozorňující na sebe hlasitým smíchem.
(zadáno: 13.5.2012)
Návštěvu inscenace jsem odkládal tak dlouho, až jsem nakonec zhlédl derniéru. Přestože koncepce režiséra Š. Pácla mě v jistých postupech zaujala, celek podle mého názoru nebyl zdařilý. Jakkoli oceňuji důraz na podtext, oslabení dramatičnosti (asi záměrné) bylo tak markantní, že převládla hluchá místa. Neobeznámený divák mohl mít problém nacházet souvislosti. Herci nebyli podle mého názoru přesvědčiví, postavy v jejich podání vyzněly zbytečně zjednodušeně (možná to byl rovněž režijní záměr?). Výsledný dojem – rozpačité! Některé rušivé derniérové diváky mladšího věku musím označit jako hovada!
(zadáno: 30.4.2012)
Seznámení se s tímto monodramatem pro mě velký přínos nepředstavovalo, témata hry a autorčina sdělení mě zvlášť neoslovily. Režisérka K. Polívková s hercem K. Rodenem v rámci možností obstáli. Myslím, že hře nepomohlo situování do velkého sálu. Jsem přesvědčen, že by lépe vyzněla v „Komoře“ (ovšem vzhledem k situaci, kdy se počítá jen s pár reprízami, rozhodnutí chápu). Herectví Karla Rodena uznávám, ale přiznám se, že jsem ho už deset let neviděl v inscenaci, která by mě skutečně zaujala. Nevím, zda ho zajímají jiná témata než mě, nebo jestli má smůlu na texty či spolupracovníky.
(zadáno: 30.4.2012)
65%. Nápad líčit dobrodružný román očima malé holky, vyrůstající na přelomu 60. a 70. let, mě předem zaujal. Přijal jsem zasazení děje mezi kulisy pavlačového domu a do rytmů songů The Beatles. Bavilo mě sledovat svižné a zábavně „shazované“ akce, zaujaly mě výkony představitelů všech čtyř mušketýrů. Ale nezbavil jsem se (asi špatného) pocitu, že nápad s prolínáním děje románu a reálného života zůstal značně nevyužitý. I když si uvědomuji důvod „nadsazení“, nepřišel jsem na chuť vyznění některých scén (běsnění Mylady, umírání Konstance aj.). Mezi mé „top zážitky“ v Dlouhé inscenace nepatří.
(zadáno: 30.4.2012)
Myslím, že M. Stropnickému se nepodařilo najít klíč pro divadelní interpretaci filmu. Pochybuji už o textu dramatizace, hlavní problém však vidím v režijním uchopení a zejména v kresbě postav. Už samotný hlavní hrdina, pro vyznění klíčový, byl pojat pouze přibližně a V. Preiss v roli zůstal někde na půli cesty. Stejně tak herci ve vedlejších rolích neměli v režisérovi potřebnou oporu. Celek působil „nijace“, do satiry měla inscenace hodně daleko. Řada nudných scén, u jiných zase vázla vypovídací schopnost. A při pohledu na úroveň technického provedení (projekce, opona) mi bylo doslova trapně!
(zadáno: 30.4.2012)
65%. Originální a vtipná inscenace. Herci zdařile balancovali na „vratkých prknech“ nesnadně interpretovatelného tvaru. Nezvyklý humor se mi trefil do noty a líbila se mi i řada společenských postřehů. Ovšem pro každého tento zvláštní počin není.
(zadáno: 12.4.2012)
45%. Dal jsem na doporučení šéfredaktora M. Nováka, ale nadšení nesdílím. Autorské projekty dvojice JJ & PS se mi většinou líbily. Tato inscenace měla dobrý nápad a zábavný úvod. Bohužel následné dění ve mně vzbuzovalo většinou rozpaky, postrádal jsem energii. Narážky na opery mi nepřipadaly příliš nápaditě zpracované a rozvedené, ani zvlášť vtipné. Jen několik málo povedených míst. Hudebně nic výjimečného a pěvecky už vůbec ne! Až na dvě čestné výjimky jsem se nemohl zbavit pocitu, že jsou obsazeni herci nedostatečně disponovaní pro tento komediální a hudební žánr. Já nedoporučuji!
(zadáno: 12.4.2012)
65%. Obsazení Luby Skořepové do monodramatu o Marii Antoinettě (popravené v necelých čtyřiceti letech) ve mně předem vzbudilo nedůvěru. Text má nemálo úskalí (problematické zacházení s tématem, v některých ohledech nešťastná stavba atd.), částečně se je však podařilo zakrýt. Vliv na to mělo i dobré režijní uchopení, hlavní zásluhu však přikládám právě L. Skořepové. Herečka se nesnadného úkolu zhostila obdivuhodně, hrála s mimořádným nasazením a s vitalitou pro její věk skoro neuvěřitelnou. Celkově působivá inscenace s mnoha vtipnými momenty i několika dojímavými pasážemi.
(zadáno: 12.4.2012)
Některé komedie J. Patricka mám (při dobrém zpracování) docela rád, ale tuto hru pokládám za nepovedenou. Prolínání světa živých a mrtvých se mi zde jeví jako neskutečně banální a nedomyšlené. Některé postavy duchů fungují jen jako jakási „výplň“ pro komické situace, jinak jsou naprosto zbytečné. Text hry je i hlavním problémem inscenace. Našel bych detaily, které by režisér mohl vystavět lépe, ale nemyslím, že by tím výsledek významněji pozvedl. Práce herců se mi líbila, škoda, že se nesešli u lepší hry. Chtěl jsem si odpočinout u nenáročné komedie, ale kromě několika okamžiků jsem trpěl.
(zadáno: 12.4.2012)
Smutná komedie o mezilidských vztazích, vzácnosti skutečného přátelství a o tom, že dobrá vůle a upřímná snaha pomoci nemusí zdaleka stačit. Autorka vystihla lidi s jejich chybami, s porozuměním ukázala nepříjemná dilemata a nevděčné situace, do nichž se v běžném životě dostáváme. Inscenace JČD možná není interpretací výjimečnou, některé drobnosti by se daly vylepšit. To zásadní však nechybí – zachovává a předává divákům autorčiny myšlenky, komické situace jsou zábavné a zároveň plní svůj význam. Výborné herecké výkony potvrzující kvality souboru.
