PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2196)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 20.11.2015)
65%. Petr Kolečko se pokusil o celovečerní formát překračující mantinely „hříček“, psaných především pro A studio Rubín. Bez servítků, s až cynickým humorem vystihl fungování dnešní společnosti, zištné motivace jednání, nelidskost. Když chce být někdo jiný, neobstojí, narazí, je skoro k smíchu. Je to s námi opravdu tak hrozné...?! Režisér vyšel z textu, soustředil se na podstatné, neexhiboval za každou cenu. Na souboru a hercích byla patrná malá zkušenost s texty podobného ladění a humorem tohoto druhu; neselhali, ale i po odehraných reprízách stále se hrou trochu zápasili.
(zadáno: 20.11.2015)
S uchopením Shakespearových historických her je dnes potíž, nadstavba se v nich též vytváří složitě. Ústecký Činoherák nabídl ojedinělou možnost setkat se s takřka neuváděnou trilogií, na níž volně navazuje Richard III. Vznikla další ústecká shakespearovská inscenace vhodná spíše pro léto a plenér; na normálním jevišti záměrně „jarmareční“ ladění poněkud drhlo. Ze začátku zábavné, zejména pofrancouzštělé výstupy A. Fišerové, K. Rímského a J. Jankovského, nezapomenutelný byl též biskup J. Maryška. Nicméně výpověď poněkud vázla a přes radikální zkrácení ke konci přibývalo nudných okamžiků.
(zadáno: 20.11.2015)
Avizovaný mimořádný projekt s mezinárodním obsazením, kde se měla zúročit několikaletá intenzivní práce souboru s nespornými výsledky, nesplnil očekávání. Z hlediska nového cirkusu se nejednalo o nic nadprůměrného či neviděného, v předchozích projektech bylo dosaženo oslnivějších artistických i jiných akcí. Zde výrazněji zaujal jen principálův syn M. Novák. Z hlediska „rodinného“ tématu a práce s ním dopadla inscenace patrně nejhůře z dosavadních počinů. Promluvy byly často zoufale banální, spojitost mezi nimi se publiku příliš zprostředkovat nepodařilo. Škoda.
(zadáno: 20.11.2015)
55%. Soubor DD varioval „artový“ film z prostředí Mariánských lázní tak, že luxusní honosné prostředí změnili na realitu socialistického Československa. K tomu odkazy na poměry na tehdejším Barrandově, na konkrétní osobnosti, objevilo se i několik přesahů do současnosti. Milovníci filmu by možná potěšeni nebyli, ale jednotlivosti smysl dávaly, občas byly dosti vtipné. Celek však přece jen vyzněl poněkud roztříštěně, našla se hluchá místa (např. dlouhá podivná projekce).
(zadáno: 13.10.2015)
Interaktivní inscenace, jejíž pointu by se neslušelo prozrazovat. Soubor si bere praktiky Markýze de Sade jen jako základ, jinak jde především o manipulaci a ochotu jedinců nechat se lacinými lákadly oblafnout. Průvodce J. Čermák umí pohotově reagovat. Diváky sice k interakci vyzývá, ale pokud o ni někdo nestojí, může se jí i celkem snadno vyhnout. Humor Depresivních dětí je zde opět přítomen. Bohužel inscenace diváky příliš nevybízí hledat, o čem vlastně byla; leckdo tak může odejít sice pobaven, ale naprosto nedotčen.
(zadáno: 13.10.2015)
Skutečné záhadné události kolem nalezence Kašpara zpracoval J. Vedral s důrazem na dodnes přetrvávající a možná se i stupňující bezohlednost lidí, kteří pod záminkou rádoby pomoci (většinou) sledují především vlastní zájmy. Obsahově kvalitní, ale příliš dlouhé drama potřebuje dynamickou realizaci. Slibné režijní východisko i scénické řešení, výborní L. Příkazký a S. Skopal. Tyto klady bohužel přišly částečně nazmar kvůli dramaturgické a režijní nedůslednosti i některým otřesným kreacím (zejména M. Frösslové a M. Holého). Látka má větší potenciál, ale stojí za to pokusit se vytrvat a sledovat.
(zadáno: 13.10.2015)
V Dlouhé se podařilo najít pozoruhodný a doslova objevný postup, jak moderně uchopit bezmála sto let starou avantgardní frašku a přitom nepopřít autora. Mikuláškův režijní rukopis byl přítomný, užívané prvky však zároveň měly oporu v textu. Herci výtečně zvládli přísnou a pečlivě budovanou stylizaci, umocněnou efektními kostýmy i scénou. Pokud se divák dokáže naladit na notu inscenace, vše mu do sebe zapadne, může se smát svéráznému humoru a ani „zcizováky“ nemusí vnímat jako cosi navíc. A komu tento druh poetiky nesedne, může být vděčný alespoň za setkání se vskutku originálním počinem.
(zadáno: 13.10.2015)
65%. Skutečná událost, kdy se vědkyni Margaret vymkl pokus naučit delfína mluvit, inspirovala T. Dianišku k napsání svérázné variace, kterou režisérka ještě umocnila. Výsledek nelze asi nazvat výstižněji než „úlet“ (jak již učinili předešlí). Ne každý poetiku inscenace přijme, některé obrazy se nemusí jevit srozumitelně. Ale z podivného panoptika se dá pochopit, jak zúčastnění nahlíží na osobnost Margaret a na okolnosti jejího pokusu. I když je to často opravdu vtipné, humor se možná dostává do popředí až příliš. Herecky výborné ode všech, nejvděčnější part delfína V. Neužil opravdu VYužil.
(zadáno: 13.10.2015)
Hudebně vděčné muzikálové převyprávění proslulé tragédie se nevyhnulo úskalím plynoucím ze žánru, nicméně libreto se s nezbytnými zjednodušeními vypořádalo většinou se ctí. Přes kýčovité prvky a některé zbytečné doslovnosti a polopatičnosti lze režii shrnout jako důstojnou. Hudební provedení na dobré úrovni, pohybová složka obstojná. Muzikál patří v pražské nabídce k lepším, ale k mimořádnému zážitku dost chybí. Z alternujících toho večera vyčnívali J. Čvančarová, M. Růža a Z. Fric. Herecký výkon H. Vondráčkové dle očekávání slabší, ale překvapením byly její zápas se zpěvem a špatná intonace.
(zadáno: 13.10.2015)
35%. Výtečné drama z divadelního prostředí právem divadla opakovaně láká. Inscenace DBZ nepatří ke zdařilým. Hlavním omylem byl Sir K. Heřmánka, jenž sám sebe nezrežíroval správným směrem. Nevhodně upozadil tragickou stránku role, laciné komediální pitvoření přerůstalo únosnou mez; někdo mohl s lítostí vzpomínat na časy jeho hereckých vrcholů. Klíčová úloha garderobiéra Normana (J. Carda) byla vinou nedostatečné režijní opory značně ošizena. Zcela zvládnuté nebylo ani pseudotragické prožívání B. Kodetové. Kdo se však se hrou nesetkal v lepším provedení, nemusí výsledek pokládat za tak špatný.
(zadáno: 13.10.2015)
Hra má výpovědní hodnotu, kterou (jako u většiny dramat D. Mameta) není třeba napadat. Specifická stavba textu, nabízejícího setkání s nezvyklou drobnokresbou, může být přitažlivá hlavně pro tvůrce, zaujme však jen část publika. V nastudování z roku 2006 byl kladen větší důraz na akčnost. Pro přijetí zcela nového zpracování je třeba ochota diváka „vychutnávat“ drobné posuny, z toho důvodu jej asi ocení spíše fajnšmekři či Mametovi příznivci, kteří mohou přivítat zajímavé srovnání. Kvalitní herecká interpretace složitě strukturovaného náročného textu, M. Finger by mohl mluvit trochu hlasitěji.
(zadáno: 13.10.2015)
55%. Komedie o nenažranosti a nehoráznosti mocných, vzdálenosti jejich skutečné tváře od mediálního obrazu. Plynoucí čas a přibývající politické skandály hře ubírají na jisté objevnosti a překvapivosti, přesto ji má stále smysl nasazovat. Ačkoli byl M. Dlouhý doslova gejzírem energie, v klíčové roli příliš směřoval k divácky vděčnému komediálnímu vyznění. Z inscenace P. Svojtky se sdělení hry úplně neztratilo, ale z výše uvedených důvodů se zbytečně upozadilo. Překvapivě nevýrazný J. Hána. Ostatní neprojevili dostatek nadhledu a chvílemi neúspěšně tápali mezi fraškou a konverzační komedií.
(zadáno: 13.10.2015)
Dürrenmatt s historickými fakty naložil velmi volně, aby v nadčasové variaci trefně vylíčil mocenské a politické principy a zároveň se jim s odstupem vysmál. V MDP vybrali titul, který mohl rezonovat, ale bohužel jeho inscenace je dramaturgicko-režijním selháním. Zjednodušené charaktery, tupě prezentovaný první plán situací, autorovy myšlenky se ztrácely. Nezkoordinovaný soubor se ukázal ve špatném světle. Jednotlivci jakoby ani nebyli vedeni, nepřizpůsobili se Dürrenmattovu stylu, často nevystihovali podstatu, nahodile předváděli odlišné žánry. Marná snaha A. Procházky. Zapomenutelný počin.
(zadáno: 13.10.2015)
Pro scénář byly použity útržky Rilkeho díla i dalších textů, které někdy až mrazivě souzní a rezonují s vyprázdněnými pocity současníků. V nápaditě využitém a přizpůsobeném prostoru předsálí a za pomoci zvuků se podařilo tvůrcům vybudovat vhodnou umocňující atmosféru. Hlavní tíhu nesl I. Lupták, který se s náročným textem vypořádal. „Literatura na jevišti“ je záležitost poměrně specifická. Přes sebelepší přiblížení scénickými i hereckými prostředky je v případě díla tohoto druhu pro strávení v první řadě třeba značné soustředění ze strany diváka.
(zadáno: 13.10.2015)
Zdařilá komediální variace na hororový román zaujala už při svém prvním provedení v souboru CD 2002. Pro open air však příliš vhodná není, neboť ve značné míře stojí na jemnějším slovním humoru, který více obstojí v menších prostorách a venku se přes snahu herců ztrácí. Prostředí by vybízelo k intenzivnější práci s efekty a hororovou atmosférou, v tomto směru však tvůrčí tým příliš invence neprojevil. Výborný P. Batěk v roli Holmese. Ostatní herci obstojní, ale na představitele zmíněného prvního provedení nedosáhli.
(zadáno: 13.10.2015)
(zadáno: 13.10.2015)
(zadáno: 13.10.2015)
(zadáno: 13.10.2015)
(zadáno: 13.10.2015)
(zadáno: 13.10.2015)
Souhlasím s komentářem M. Nováka. Doplnil bych ještě, že libreto je místy zbytečně přímočaré. Ale naštěstí nikoli nesnesitelně prvoplánové, jak se v žánru muzikálu často stává. Dílo se možná nezařadí mezi kultovní, ale nezasloužilo by si být zapomenuto po jediném nastudování. (Komentář na základě televizního záznamu.)
(zadáno: 13.10.2015)
Vladimír Morávek znovu nastudoval legendární muzikál v divadle, kde byl kdysi prvně uveden a s nímž je neodmyslitelně spjat. Nejedná se o pouhou reinkarnaci, ale o velice důstojné navázání. Syrovější pojetí jde více na dřeň, zároveň nepopírá duch původního díla. Několik překvapivých posunů, které nejsou násilné ani „za každou cenu“. Řada silných činoherních i hudebních momentů. (Komentář na základě televizního záznamu.)
(zadáno: 10.9.2015)
Pět dospělých mužů a spolu s nimi jeden malý chlapec. Druhý počin Losers Cirque Company z hlediska akrobatického možná nepůsobil na první pohled tak oslnivě jako předešlí „The Loser(s)“, ale tvar byl celkově kompaktnější a dramaturgicky a režijně propracovanější. Mnohoúčelové dřevěné „lavice“ posloužily k různorodým číslům. Akrobatické sestavy fungovaly jako hodinový strojek a přitom se dařilo budit dojem, že se náročné a nebezpečné kousky dějí jen tak mimochodem. Zapojení malého K. Ungera bylo technicky i významově promyšlené. Intenzivní zážitek vhodný pro celou rodinu.
