PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2196)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 30.10.2014)
V současnosti populární dramatizaci románu o autistickém chlapci dal režisér J. Klimsza drsnější podobu, čímž se pokusil o větší přiblížení k nemilosrdné okolní realitě. Jedná se o jeho častý postup, kterým někdy popře autorův záměr, v tomto případě se tak naštěstí nestalo. Rád jsem porovnal jiná zpracování s tímto poněkud odlišným pohledem. Většina posunů fungovala, jen některé detaily u matky a otce se nejevily zcela věrohodně. V náročné hlavní úloze podal R. Finta vyčerpávající výkon a snese bez problémů srovnání s ostatními českými představiteli.
(zadáno: 30.10.2014)
Komedie s hořkým podtextem mnohdy přesně ukazuje všední situace dnešních lidí, nemilosrdně hájících své zájmy bez ohledu na druhé. Německá hra byla přenesena do dnešní Ostravy, mluva některých postav přecházela do „ostravštiny“, což přinášelo komické situace navíc. Bohužel ve zmíněné úpravě nebyl tvůrčí tým zcela důsledný. Přílišný důraz byl kladen na lacinější komediálnost na úkor smyslu situací. Vzhledem k tomu, že se jedná o titul určený k pobavení a pro zájezdy, nejsou zmíněné nedostatky překvapivé. A nutno dodat, že legrace to často opravdu je. Herecky sice nevyrovnané, ale obstojné.
(zadáno: 30.10.2014)
55%. Předností hudebních retrokomedií režiséra O. Havelky bývá kvalitní provedení písní, práce s atmosférou doby i odlehčující humor, který nikdy nepřekročí laťku lacinosti. Slabinou bývá nesnesitelně dlouhá stopáž, někdy přesahující i tři hodiny. Většinou jednoduchý děj je (kromě písní) natahován neustálým rozehráváním komediálních situací, které výsledku mnoho nepřinášejí a brzy se obehrají. Tato inscenace nese zmíněné přednosti i problémy. Její stopáž se však naštěstí třem hodinám jen blíží. Nuda to sice také je, ale ne tak nesnesitelná jako u jiných titulů (Saturnin, Muži v offsidu).
(zadáno: 29.10.2014)
65%. Shakespearův rámec „divadla na divadle“, který bývá v rané komedii většinou škrtán, tvůrci využili jako východisko. Děj byl přenesen do cirkusové manéže, v níž je příběh Kateřiny a Petruchia odehrán. Redukovaný text, výrazné líčení herců stylizovaných do klaunů, řada přidaných klaunských výstupů. Inscenace není sice ničím více než rozvernou hrou na „Zkrocení“, v podání sehraného a vyrovnaného souboru však jde o zábavnou a svěží podívanou, která patrně nebude nudit i toho, kdo komedii zná z jiných zpracování.
(zadáno: 29.10.2014)
65%. Praktiky popsané Markýzem de Sade byly přesunuty do současnosti, do prostředí velké firmy, v níž jsou zaměstnanci vystavováni sadismu středního i vyššího managementu. Citlivé zacházení s nahotou, civilní projev vhodně vybraných aktérů. Přesvědčivosti sdělení trochu ublížilo časté opakování již vyřčeného, tvaru by prospělo krácení a oproštění od méně důležitých odboček. Nejpodstatnější ovšem je, že inscenace má záslužnou vypovídací hodnotu a přínos v mnohdy trefném přirovnávání nechutných praktik k nám tolik známým firemním strategiím, jimž se zaměstnanci více či méně ochotně podvolují.
(zadáno: 29.10.2014)
Autor vedle sebe postavil dva naprosto rozdílné jedince, kteří se v minulém režimu ocitli na zcela opačných stranách barikády. Groteskní hra obsahuje nemálo trefných glos a narážek, občas i velmi vtipných. Textu však bylo zbytečně moc, objevila se i hluchá místa. Inscenace trochu doplatila na to, že se režie chopil sám autor, jenž k textu přistoupil příliš pietně. V tomto žánru je skutečné umění nebýt trapný a nudný, což v případě T. Matonohy a T. Měcháčka naštěstí nenastalo; oba herci představení svým komediálním talentem i schopností pro ironii významně oživili. Zdařilé provedení masek.
(zadáno: 29.10.2014)
Neměl to být horor, ale komedie o natáčení hororu, která se s hororem nakonec přece jen trochu prolne. Proč ne. Ale jistě by šlo vymyslet originálnější příběh s překvapivějšími zápletkami a pointami, které by přinesly větší zábavnost. Též s prolínáním humorných a hororových prvků si šlo pohrát účelněji a lépe. Nudná inscenace, v níž se jen občas objevil nějaký povedený vtipný okamžik. Kladem byla zdařilá výprava. A jednotlivým hercům vlastně se toho nedalo mnoho vytknout, hráli s velkým nasazením a své role vystavěli promyšleně. Hudební složka průměrná.
(zadáno: 29.10.2014)
Výjevy, jejichž smysl je stále tentýž a v nichž vystupuje zbytečně mnoho postav, se v první polovině neúnosně dlouho opakují, nepřesvědčivé režijní vystavění situací i herecké ztvárnění. Ve druhé polovině, v níž se rozvíjí vztah Williama a Francis, přijde konečně jistý posun, ale není nikterak oslnivý. Omylem bylo obsazení P. Lišky, jenž svým monotónním projevem naprosto opomněl duševní nemoc i proměny stavů hlavní postavy. Nevyužitý potenciál Williamova alter ega. Poetika inscenace a její sdělení mě naprosto minuly. S předlohou nejsem obeznámen, přínos tvůrčího týmu tedy nemohu posoudit.
(zadáno: 29.10.2014)
V obstojné hře o tom, jak těžké (či nemožné) je dnes žít podle Bible, se autor s trochou humoru i nadsázky zamýšlí i nad tím, kam to může vést, vezme-li toto učení mladý radikální člověk příliš vážně. Přestože text byl interpretován správnou cestou a vyzněl jeho smysl, inscenace nepřekročila specifickou kategorii studentských počinů. Herecky nejpřesvědčivější byli hlavní představitel T. Havlínek a také W. Valerián. S rolemi věkově staršími jejich představitelé více či méně zápasili, což je pochopitelné, výrazněji mě nikdo další nezaujal.
(zadáno: 29.10.2014)
Povedenou dramatizaci Havlíčkova románu, vzniklou pro Klicperovo divadlo, využilo již několik dalších českých divadel. Ostravskému nastudování M. Františáka nelze upřít několik dobrých scénických řešení a nápadů, ale překvapivě ze všech interpretací vyšla (alespoň při pražském hostování v Divadle v Dlouhé) jako nejméně působivá, na čemž měla významný podíl nevýraznost hlavní představitelky S. Krupanské. Dojem z nezáživné první poloviny pozvedla dynamičtější druhá část, v níž zaujal především L. Melník při ztvárnění postupující syfilidy. V případě Bezručů jde spíše o zklamání.
(zadáno: 29.10.2014)
Tvorba Pavla Zajíčka s odkazy na jeho život ve specifickém ztvárnění, v němž jsou kromě herecké interpretace velmi významné také výtvarná, hudební a zvuková složka. Smysl konkrétních výjevů pochopí a docení především ti, kteří Zajíčkův život či jeho dílo dobře znají. Ostatní porozumí patrně jen chvílemi, ale i oni mohou být silně zasaženi působivou formou, respektující mnohovrstevnatost textů. Osobní přítomnost samotného Zajíčka a kvalitní živý hudební doprovod DG 307 je významným bonusem.
(zadáno: 29.10.2014)
Je bezesporu záslužné, že tvůrčí tým upozornil na kontroverzní osobnost Julia Fučíka, dříve jednostranně idealizovanou, poté vzhledem k politické příslušnosti opět jednostranně „vrženou“ na cestu k zapomnění s opomenutím jejího významu. Záměrná odpolitizovanost tématu je přístup sporný, nicméně zajímavý. Inscenační řešení a ztvárnění bohužel umocnilo problém přílišné různorodosti a tvarové neucelenosti textového základu. Najít v této koláži smysl není snadné a podstatné části publika se to patrně nepodaří. Téma by si zasloužilo přístupnější interpretaci a podle mého názoru i ucelenější pohled.
(zadáno: 1.10.2014)
Orlando - Masopust 70 %
Inscenace si pohrává s motivy románu V. Woolfové. Výrazná hudební a výtvarná složka ladí dohromady se stylizací herců, jejichž vedení by se dalo vytknout, že umírněný projev A. Kubátové příliš nekoresponduje s ostatními. Některé prvky by se nejprve mohly jevit jako snaha o originalitu za každou cenu, ale postupně se smysl objasní a lze jen konstatovat, že vše dohromady vytváří ucelený nezvyklý tvar a specifickou poetiku. Výborné využití prostoru (nejen) v EK. Zvláštní, těžko pojmenovatelný zážitek, pro který je třeba, aby divák vytrval a neztrácel sílu pro hledání zábavných i drsných asociací.
(zadáno: 1.10.2014)
Vtipná komedie o trampování částečně shazuje některé charakteristické rysy trampingu, ale tvůrci tak činí vkusně a s dobře dávkovanou mírou nadsázky a ironie; nejedná se tedy o žádný výsměch. Vhodně zakomponované trampské písně, v rámci malého prostoru nápadité a účelné řešení výpravy. Herecký kolektiv dohromady dobře hraje (i zpívá), zaujala zejména dvojice Panzner & Příkazký a jejich (mnohokrát prověřený) komediální talent. Hru si asi více užijí a intenzivněji se při ní zasmějí ti, kteří s trampingem přišli více do styku. Můj případ to není, proto bych v Rubínu našel i oblíbenější kousky.
(zadáno: 1.10.2014)
55%. Více než s charakterem prodavačky Anny ze známého normalizačního seriálu pracoval P.Kolečko s tím, co bývá spojováno s její představitelkou Jiřinou Švorcovou (proto asi změna jména). Kaiser s Lábusem představují záruku humoru na úrovni. Drábkův osobitý rukopis na pozměněném vyznění původního textu příliš znát nebyl. Zábavných okamžiků nebylo málo, našla by se trefná pojmenování i vize o situaci po návratu komunistů k moci. Bohužel příliš převládla potřeba pobavit co nejširší veřejnost. Téma vybízí ke kontroverzi, která by pro publikum oblíbených komiků mohla být zdrojem většího obohacení.
(zadáno: 26.9.2014)
85%. Téma člověka na konci života, snažícího se jen tak nevzdat blížící se smrti, je přes smutnou podstatu podáno hravě. A v duchu osobnosti G. Méliése i s optimismem, s nímž vlastně nad „zubatou“ svým způsobem vyhraje. Vhodně zvolenou formu němé grotesky herci zdatně zvládli. Vynikající hudební složka a mimořádně propracovaná výprava a triky (na Letní Letné vyšly výborně). Byla radost pozorovat zaujetí a nadšení dětí, doslova hltajících kouzlení. Ani dospělí nepřišli zkrátka, kromě oslnivého vizuálního dojmu dostali i prostor k přemýšlení. Jedna z nejlepších českých rodinných inscenací.
(zadáno: 26.9.2014)
Zdařilá úprava, vhodný dramaturgicko-režijní výklad. Pro první setkání se hrou je toto zpracování více než vhodné, obeznámení mohou nalézt sympatické bonusy (např. znaková řeč při balkonové scéně). Byť se inscenace nezapíše mezi nezapomenutelná zpracování, může zaujmout či dojmout řady diváků. Propracovaný výklad situací, ústřední postavy by snesly přesnější charakteristiku. Pro celkové vyznění je klíčový představitel titulní role; souboj se Cyranem P. Halíček neprohrál, ovšem nepůsobil jako natolik výrazná a vyzrálá osobnost, aby snesl srovnání s těmi, na které se vzpomíná i po letech.
(zadáno: 26.9.2014)
Detektivky Agathy Christie mohou unavovat zdlouhavými expozicemi s představováním postav. Tvůrci se pokusili zastaralý text i v jiných výstupech oživit nadsazením (až parodováním); nápad dobrý, leč výsledné řešení zejména na začátku nevyšlo zcela přesvědčivě. Retro atmosféra nebyla popřena, ale částečně humorně shozena tím, že herci hráli se značným odstupem. Krásná výprava a kostýmy ctily dobu a přitom posloužily zmíněnému posunu. Drobné výhrady k hereckému ztvárnění by se našly (na výkonech H. Chmelaře, J. Böhma, P. Nakládalové či T. Petříka), ale významný slabý článek inscenace neměla.
(zadáno: 26.9.2014)
55%. Variace nejen na Verneův román, nespočet odkazů na jiná díla a společnost. Celek sice souvislý, ale přece jen zbytečně překombinovaný, zápletek a „dobrodružství“ bylo zkrátka moc. Poměrně často se objevila vtipná situace, ale ani nezajímavých a hluchých okamžiků bohužel nebylo málo. Hudebně dobré, výtvarně obstojné. Práci herců se mnoho vytknout nedá, hráli s potřebným nadhledem i smyslem pro nadsázku. Inscenace neunaví, může třeba i pobavit, přesto bych s doporučením k návštěvě váhal. Ještě před cca pěti lety nabízel Aqualung mnohem vydařenější, hravější a zábavnější kousky.
(zadáno: 26.9.2014)
65%. Inscenátoři se vydali jinou cestou než tvůrci známého filmu. Výprava, hudba i zvolený herecký styl společně ladí a dohromady tvoří sugestivní temnou depresivní atmosféru. Objevují se výhrady na zastaralost tématu, nedostatečnou charakterizaci postav a situací. Lze s tím částečně souhlasit, ale pokud se divák „naladí na vlnu“, může být zasažen možná i více než zmíněným filmovým zpracováním. Výrazný výkon H. Čermákové, záměrně upozaděná V. Lazorčáková by si zasloužila více prostoru.
(zadáno: 26.9.2014)
Asi už jen víceméně zopakuji, co již zaznělo. Osobnost Václava Havla je v inscenaci vykreslena s patřičnou (leč nepřehnanou) úctou a zároveň vkusně ironicky shozena způsobem, s nímž by zřejmě ani sám Havel neměl problém. Řada sympatických odkazů na lidi kolem Havla, trefné a po všech stránkách dotažené vykreslení Olgy Havlové. Bonusem je spojování známých faktů do výstižných a nezřídka i objevných souvislostí. „Orsonovská“ hudební složka nezklame, ani nepřekvapí. Výborné výkony všech zúčastněných.
(zadáno: 25.9.2014)
Rozporuplná, přesto svým způsobem zvláštní variace Kafkovy předlohy. Inscenaci lze vytknout přílišné odbíhání od tématu a především od hlavního hrdiny Řehoře. Zajímavý prolog se sny. Je třeba ocenit, že je zde (možná však přece jen trochu nadbytečně) přítomen humor; ten totiž interpreti Kafkových próz mají často tendence potlačovat a soustředit se na „depresivnost“. Výsledek je pro mě, řekněme, přijatelný. Případné (ne)vypořádání se s inscenací je v tomto případě mimořádně závislé na individualitě diváka a jeho vkusu a vnímání.
(zadáno: 25.9.2014)
Výstižná hra o dnešní společnosti a o tom, kam až jsou lidé ochotni klesnout. Na inscenaci zaujalo výtvarné řešení, které podpořilo celkově nepolopatický výklad tématu. Hlavním problémem bylo, že se režisérce příliš nepodařilo zkoordinovat množství účinkujících, herci nepůsobili sehraně, řada situací vyznívala do prázdna. K vyznění charakteru režiséra (J. Černý) by bylo možno vznést výhrady, ale podání svou funkci mělo (a v mém případě ji obhájilo). Navíc počínaje jeho příchodem působil celek uspořádaněji a sdělněji. Věřím, že reprízováním se podaří některé nedostatky zmírnit.
(zadáno: 25.9.2014)
65%. Autor se ve svém dramatu poměrně dlouho uchyluje k prezentaci obehraných témat a situací, ale naštěstí se ke konci dočkáme překvapivé pointy se sebereflexí (tu bohužel v okolním světě nacházíme stále vzácněji). Závěr je dostatečnou „přidanou hodnotou“, kvůli níž si hra zasluhuje pozornost. Režijní rezervy by se možná našly, ale podstatné je, že smysl textu v inscenaci vyzněl. Soustředěný výkon hlavního představitele P. Hromádky dobře doplňují ostatní. Zaujala mě zejména S. Riedlová. Záskok I. Krmíčkové dopadl vzhledem k omezenému času k nastudování znamenitě!
