PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2196)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 29.11.2022)
Bent - 3D Company 40 %
Nastudování v českém divadle opomíjené hry Martina Shermana je ze strany 3D Company záslužným dramaturgickým krokem. Působivý závěr pravděpodobně většinu diváků strhne. První česká inscenace však není po realizační stránce dobře zvládnutá, poznamenaly ji hlavně významné nedostatky ve výkladu a v práci s herci. (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.11.2022)
V novocirkusových projektech často bývá obsah nežádoucím způsobem upozaděn a inscenace se stávají spíše sledem „čísel“, mezi nimiž vázne spojnice. V „Konkurzu“ možná z hlediska akrobacie a pohybu neuvidíme mnoho překvapivého, ale od samého počátku (při němž je mj. nenásilně zapojeno publikum) je jasné, o čem se hraje a proč. Tvůrci kromě prezentace umění performerů pracují s tématem, jež se neztrácí. Prostor dostávají osobní výpovědi zúčastněných, které celek zásadně obohacují. Potěší i přítomnost nových tváří. Inscenace by nemusela zklamat ani návštěvníky pravidelně sledující práci souborů s podobným zaměřením.
(zadáno: 29.11.2022)
Moderní fraška z divadelního prostředí v dobrém slova smyslu odkazuje na klasické a oblíbené tituly tohoto žánru (např. Fraynovo „Bez roucha“). Autoři vyladili text tak, že situace na sebe plynule a logicky navazují takřka dokonale. Poskytli inscenátorům kvalitní základ, o který se mohou opřít. V precizní inscenaci režiséra J. Slánského s povedenou scénografií J. H. Čačka vše funguje, jak má. Sehraní herci ctí komediální zápletky, v nichž se suverénně pohybují. A někteří i dokáží postavy kouzelným způsobem obohatit. Za všechny jmenujme alespoň J. Š. Hájka, jenž neumětelství ochotníka mistrně okořenil jedinečnými gagy.
(zadáno: 29.11.2022)
Po celou dobu je zábavné sledovat T. Těžkou, M. Rogerse a J. Viňarského, resp. přirozené a plynulé propojení mluveného slova, pohybu a zpívaných pasáží (karaoke) záměrně se pohybujících na hraně kýče. Originální je i užití japonského umění shibari / kinbaku (svazování pomocí lan), které by nemuselo být od námětu zcela vzdálené. Problém je však ve scénáři. Přestože nemělo jít o edukaci na téma polyamorie (dosud spíše opomíjené), v záměrně nesouvislém textu se myšlenky až příliš ztrácí, jevištní akce se nestávají dostatečnou náhradou. Přestože si účinkující dokáží získat sympatie, ve výsledku jde spíše o promarněnou příležitost.
(zadáno: 29.11.2022)
Deset dialogů v kdysi skandální hře, jejíž model převzali i jiní autoři. Není bez zajímavosti setkat se v českém divadle s jiným přístupem režiséra A. Nauzyciela, jenž dovedl herce k vyrovnaným a dobrým výkonům. Důsledně budovaná forma má těžiště ve scénografii, která se v light designu plavně odkrývá a překvapuje; užití tramvaje až od příchodu několikáté postavy se však nejeví logicky. První dialogy vyznívají spíše do prázdna, s příchodem Manžela nastane zlom a začne být patrnější, co tvůrci chtějí sdělit. Přetrvává však nezvládnutý temporytmus. Přítomnost „nehrajících“ postav je spíše matoucí, tance v předělech nedostatečně funkční.
(zadáno: 29.11.2022)
Ve své nové hře se M. Františák vrací k tématům, jimiž se ve svých dílech zaobírala řada českých klasiků. Komorní drama situuje na venkov a rozehrává komplikované rodinné vazby přecházející na potomky. Jako režisér Františák volí řešení, která divákovi cestu k přijetí mohou komplikovat. Například je těžké najít opodstatnění obsazení M. Štípkové do mužské role. Iritovat může rovněž nadsazení a stylizace některých scén, částečné opodstatnění lze však nalézt v závěru, který by při „realističtějším“ přístupu nemusel mít tak silný účinek. Dobře vedení herci podávají náročné úlohy výtečně. Výsledek může budit rozpaky, ale za pozornost počin stojí.
(zadáno: 29.11.2022)
Text Shakespearovy tragédie byl pro inscenaci režisérské dvojice SKUTR výrazně zkrácen, čímž dostalo drama komornější a civilnější podobu. Herci mohli místo dominantního slova přispívat gesty, pohybem, do situací se mezi řádky vkrádaly rozličné významy. Ke slovu se dostal i humor, s nímž si dejvický soubor obecně rozumí. Neoriginální nápad s Richardovým přisvojováním oděvů či „doplňků“ obětí naštěstí vyvážily jiné, o poznání objevnější postupy. Přesto inscenaci schází výraznější výpovědní hodnota a těžko se v ní hledá spojitost s přítomností. Podobně jako hudba a scénografie je především líbivá a efektní, ale myšlenkově zavání povrchností.
(zadáno: 29.11.2022)
Islandský režisér se pokusil přiblížit Topolovu lyrickou hru mladé generaci. Herci budí sympatie spontaneitou a zprostředkováním emocí, v nichž se jejich vrstevníci mohou poznat, přestože se mluví jazykem starým několik desetiletí. Scénografie nebudí dojem nádraží, ale směřuje pozornost k obsahu, s čímž souzní i nápad v závěru s vysvlečením do spodního prádla. Smysluplné vizi však schází dramaturgický dohled a důsledná úprava textu (roli mohla sehrát i jazyková bariéra), koncepce je obhájena jen částečně. Zmínky o „únavě“ několikaletého vztahu mj. neodpovídají tomu, jak režisér herce vedl, hlavně tato vrstva zůstává značně opomenuta.
(zadáno: 29.11.2022)
Experimenty by v divadle měly dostávat svůj prostor a tato inscenace nespornou hodnotu má. Tvůrci užili motivy z Londonova románu a rozvíjeli zejména otázky vztahu člověka a psa. Oporu v předloze má i pozoruhodný nápad pracovat se storytellingem. Herci se v nezvyklé formě (s výrazným zapojením výpravy, světla a zvuku) pohybují s větší či menší jistotou a někdy se s ní viditelně potýkají. Specifický tvar osloví jen část publika. Divák jej může přijmout a vstřebávat vyřčené myšlenky, které se mu propojí. Ale také se s tvarem může zcela minout, ztratit se, útrpně čekat na konec. Anebo ani do konce nevydržet.
(zadáno: 29.11.2022)
35%. Kolegové z redakce již napsali ve svých komentářích vše podstatné. Souhlasím.
(zadáno: 31.10.2022)
75%. Komorní drama, podobně jako Albeeho pozdější hry, zpochybňuje iluzi životní spokojenosti spojenou s jednoduchostí. Jerry se vlivem své povahy nesvedl od negativních prožitků oprostit a hledá pravdu. Forma hry může poměrně dlouho odrazovat, ale Jerryho slova stále intenzivněji znepokojují a pravdivě otiskují běsy, které se více či méně a v různých podobách skrývají uvnitř většiny z nás. Česká divadla po hře často nesahají, Divadlo Ungelt ji připomnělo v novém překladu. Pod precizním vedením režiséra J. Pokorného podává D. Švehlík mimořádně soustředěný výkon. Jako Peter má O. Brousek možnost výrazněji se projevit až v silném závěru.
(zadáno: 24.10.2022)
Komedie s groteskními prvky o maloměšťácích a jejich až posedlém pátrání po pravdě týkající se trojice „podezřelých“ sousedů. Kvalitní příprava dramaturga D. Majlinga a režiséra M. Vajdičky se ve spojení se silným souborem Dejvického divadla zúročila. Herci v souznící komické nadsázce rozehrávají typy, případně účelně kontrastují civilnějším projevem; osobitost a vklad jednotlivců se pak skládají v ucelený obraz s jasným sdělením. Vydařená scénografie a hudba. Dobře stupňované napětí se nedaří udržet jen ke konci druhé části, kdy se absurdita jednání přehnaně opakuje; jinak mimořádně zábavná podívaná se v tu chvíli „zadrhne“.
(zadáno: 24.10.2022)
Na první pohled obehraná zápletka se posléze posouvá do jiných rovin, překvapuje. Do scénáře je zakomponována poezie různých autorů, což někdy dodává další významy a hloubku, jindy verše znějí samoúčelněji a povrchněji. Některým z herců není přednes poezie vlastní, nenalézají vhodnou hlasovou polohu a s verši zápolí. Funkční je doplnění částečně živým hudebním doprovodem herců a interpretacemi dvou Krylových písní, naopak pohybová složka do tvaru příliš nezapadá a herci naráží na své limity. Působivé a dojemné okamžiky střídají méně povedené. Originální tvar má potenciál, ale schází mu zřetelný dramaturgický a režijní směr.
(zadáno: 24.10.2022)
Fredy - Masopust 80 %
75%. Připomenutí tragického osudu muže, který se do posledních sil snažil pomáhat. Režisér J. Nebeský a herec M. König z počátku volí značné nadsazení Fredyho vlastností, čímž divákovi ztěžují cestu k pochopení a přijetí jeho osobnosti. Právě tato volba však posléze skvěle zafunguje. Zdůraznění jinakosti a obtížnosti jejího přijetí je totiž v případě Fredyho osobnosti neopominutelné a klíčové; po následném bližším poznání skrytějšího nitra mohou uvědomělé souvislosti přinést o to intenzivnější emocionální účinek, případně dojetí. Inscenace a výkon M. Königa v dobrém slova smyslu a zároveň jiným způsobem navazují na „Deník zloděje“.
(zadáno: 24.10.2022)
Musí se žít - Pomezí 80 % 
Další z imerzivních inscenací spolku Pomezí je koncipovaná komorněji, až intimněji. V osvědčeném holešovickém domě si vystačí s jedním patrem, přesto promyšleně přetvořený prostor ani tentokrát nepřestává překvapovat zákoutími odhalujícími se spolu s příběhem. Záleží na divákovi, kterým z postav bude věnovat pozornost. Lze se například setkat s touhami a představami, ale i s nemilosrdným střetem s realitou. Výběr tématu i jeho uchopení může diváka přivést k souznění a ztotožnění, k čemuž přispívají vhodně vybraní a disponovaní herci. Zdá se, že Pomezí svůj potenciál zdaleka ještě nevyčerpalo...
(zadáno: 24.10.2022)
Autor D. Majling se pokusil převést vlastní komiks do dramatického textu, ale dialogům nedal potřebnou lehkost, jež by ladila s černým humorem. Těžkopádnost se přenesla i do inscenace, v níž se mísí více žánrů, které dohromady souzní jen částečně. Scénické a výtvarné řešení nepočítá s výraznější stylizací (ta by mohla komiksovému ději slušet více). Režisérka s dramaturgem a sehranou čtveřicí herců hledali vyvážení, ale dopracovali se k nadsázce snad až příliš jemné. Nicméně se podařilo několik vtipných a vděčných point. Ty možná část diváků uspokojí.
(zadáno: 12.10.2022)
Napínavá komedie s překvapivými zvraty, v níž jedna vyhrocená situace střídá druhou, se slibně rozvíjí, ale je zbytečně překombinovaná a zejména před pauzou v delší první polovině se poněkud „vyčerpá“. Přesto nelze autorské dvojici upřít jistou originalitu a několik postřehů o partnerských vztazích. Solidní nastudování. Pod dohledem režiséra a dramaturgyně se hercům daří udržovat diváka v napětí a trochu uhladit zmíněné problémy. Roli Patty není snadné ztvárnit tak, aby herečka svým projevem neiritovala více než charakter postavy; L. Rybová se s nelehkým úkolem poprala se ctí.
(zadáno: 12.10.2022)
Dech - MeetFactory 50 %
55%. Autor M. Samec se inspiroval několika zdroji, které spojil do zvláštně neuchopitelného textu, v jehož středu je Josef, resp. zmatený tok jeho myšlenek ve složité situaci. Většina inscenace je situována do tmy, což přináší ozvláštnění i úskalí. Propracovaný zvukový design ve spojení s podmanivým hlasem J. Hájka přinášejí silné momenty. Diskutabilnější je řešení, kdy B. Milotová představuje tři ženské postavy; herečce se pouhým hlasem vždy nedaří role odlišit, což může někoho mást, jiného naopak lákat v posílení pocitu Josefovy zmatenosti. Experiment potenciál látky a možnosti zvuku využil jen částečně, své příznivce si však možná najde.
(zadáno: 12.10.2022)
Albert Camus se inspiroval skutečností a ve svém dramatu položil otázky týkající se ošidnosti pozice revolucionářů či (ne)obhajitelnosti jejich skutků; nepomněl, s čím jsou revolucionáři konfrontováni a s čím se musejí potýkat. Nelze mnoho vytknout koncepci režiséra R. Štefančíka, jíž dobře slouží výprava a výrazná práce s hudbou a zvukem. Redukce textu zachovává podstatné myšlenky a posiluje nadčasovost. S režijním záměrem souzní i emoční přepjetí, které ale studenti bohužel neuhrají, vesměs nepřirozeně deklamují a náročné party jsou nad jejich možnosti. Zatím. Třeba se s reprízami s inscenací postupně sžijí...
(zadáno: 12.10.2022)
Do textu promítl R. W. Fassbinder své postřehy, resp. svůj názor na fungování společnosti. Situace, jimž přihlíží a posléze do nich proniká „mimozemšťanka“, se skládají v pesimistický obraz, bohužel v mnohém pravdivý. Dramaturgicky a režijně pečlivě vyložené, promyšlená koncepce zaujme prací s prostorem i nápaditým závěrem. Hra je sledem kratších situací, v němž se opakují typy postav, což vyžaduje specifický herecký přístup. Ten si studenti osvojili a nezalekli se ani explicitnějších výjevů.
(zadáno: 12.10.2022)
65%. D. Majling vybral motivy z předlohy S. Alexijevičové a obratně je spojil v ucelený dramatický tvar podávající obraz života v zaslepenosti, sebeklamu, marné naději. Každá z postav má přesnou funkci, kterou herci výtečně naplňují jednotlivě a navíc společnou souhrou tvoří skládanku, jež vlivem událostí nabrala nečekané aktuálnosti. Výborná práce se scénou a hudbou. Režie a dramaturgie neuhlídala přemíru textu a temporytmus, některé scény jsou bez zjevné účelnosti neúměrně protahované a dramatičnost kolísá.
(zadáno: 12.10.2022)
Autor a režisér P. Zelenka užil skutečnou mediální kauzu k volné interpretaci, aby mohl nahlédnout pod povrch a se souladným humorem se zamyslet nad širšími souvislostmi a motivacemi souvisejícími v prvé řadě s touhou po penězích. Proměnlivá scéna N. Tempíra kromě změn prostředí skvěle dotváří děj. Ústřední dvojici J. Pleslovi a E. Maximové se daří odkrýt více vrstev než většině herců ve vedlejších rolích, které režisér pod povrch nedovedl. Autorské režii chvílemi schází odstup a nadhled, některé situace vyznívají těžkopádněji. Zelenka českému divadlu sice „nadělil“ vydařenější počiny, Beckham však jeho ostatní tvorbě ostudu nedělá.
(zadáno: 12.10.2022)
Není dnes jednoduché najít smysluplný klíč k populární Shakespearově komedii, jejíž vyústění (tedy že žena má být podřízená muži) vlivem společenských změn poněkud zastaralo. Při sledování inscenace M. Langa si můžeme celou dobu klást otázku, co se nám snaží vlastně sdělit. Anebo se bavit komediálními situacemi, které se hercům daří rozehrávat. V alžbětinské době hráli divadlo i ženské role jen muži. Inscenace M. Langa má mužské obsazení z jiného důvodu, který se objasní na samém konci, kdy mohou „ptající se“ diváci dostat překvapivou a částečně uspokojivou odpověď. Zdánlivě nezajímavou ženskou roli Biancy A. Vacula výtečně ozvláštnil.
(zadáno: 12.10.2022)
Tvůrci shromáždili a použili autentické výpovědi lidí, kteří byli napojeni na klub Discoland, resp. Ivana Jonáka. Volba lidí ze stejného okruhu nutně musela vést k určité jednostrannosti, přesto má inscenace nespornou dokumentární hodnotu. Výpovědi dostaly obecnější přesah opouštějící hranice podniku. Bravurní je rovněž herecké ztvárnění i zakomponování nápadu, že některé herečky hrají mužské postavy či zvířata. Slibný rozjezd bohužel vystřídá stupňující se jednotvárnost, zmiňované detaily se stávají stále nezáživnějšími a z hlediska vypovídací hodnoty méně přínosnými. Přesto se skláním před poctivou prací týmu a volbou neprobádané cesty.
(zadáno: 12.10.2022)
75%. Pohybová inscenace, do níž jsou v malé míře nenásilně implementovány činoherní prvky. Hudba a sound design vytvářejí působivý a příhodný základ pro tanečníky, kteří choreografie skvěle zvládají. V důmyslném pohybovém aranžmá nepůsobí činoherec jako ten, co za tanečníky pohybově zaostává. Forma je v dokonalém souladu, vizuálně vše ladí a oslňuje. Bylo vybráno téma, které nebývá často zpracováváno. Uchopení a rozvíjení L. Vagnerové zaujme nespočtem nápadů, myšlenky by si však zasloužily dramaturgické „utřídění“, pro diváka může být chvílemi těžké se zorientovat.
