PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2216)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 10.1.2018)
55%. Divadlo Verze si překvapivě vybralo nekomerční a dodnes kontroverzní titul, na jehož brutální komice si vylámalo zuby nejedno divadlo. Poupravení děje umožnilo redukci počtu účinkujících, což se neukázalo jako problém. S výjimkou A. Minajeva, jenž se s češtinou zcela nesžil, herci postavy naplnili a našli správnou míru nadsazení. Přesto celek jako černá groteska příliš nevyzněl, absurdita situací se nejevila dostatečně výrazná. Limitující bylo i příliš úsporné inscenační řešení s chudší výpravou. Perspektivní uskupení by mělo volit texty, které lépe odpovídají jeho možnostem a zaměření.
(zadáno: 10.1.2018)
Napínavá detektivka s překvapivým rozuzlením patří ke zdařilým dílům svého žánru. Herci byli režisérem a dramaturgyní správně nasměrováni. Bohužel ústřední dvojice nebyla dost „silná“. Škálu poloh M. Maléř nepokryl, opakoval pouze (bezradné) úsměvy a několik málo gest. I když se B. Janatkové dařilo vzbuzovat napětí, uchylovala se k přílišnému afektu a doslovnosti. Ve vedlejších rolích významné rezervy patrné nebyly. Patrová scéna zaplnila prostor, ale různobarevné dveře byly pěstí na oko a řešení pohybu v prostoru se jevilo překombinovaně. Viditelný dobrý záměr se nepodařilo zcela uskutečnit.
(zadáno: 10.1.2018)
75%. Nenapíši zde nic nového. Zdařilá adaptace knihy pohrávající si s myšlenkou „Hitler v současnosti“. Inscenace předává chytrý humor předlohy, navíc okořeněný nenásilnými a smysluplnými odkazy k posledním dnům (a to i v české kotlině). Bulvárnější ráz není problémem, repertoár komerčního divadla tento počin vyloženě zdobí. Hlavní představitel O. Kavan se úlohy Hitlera zhostil bravurně, neomezoval se jen na vnějškové připodobnění. Dal nahlédnout i pod povrch fanatikovy duše, jehož nebezpečnost na první pohled nemusí být zřetelná.
(zadáno: 10.1.2018)
75%. Matyáš Řezníček se pohybuje (a sedí) mezi diváky a vypráví jim příběh Johana. Do postavy otiskl i kus sebe a provádí diváky s citem, pochopením a s prožitkem, na němž není ani z těsné blízkosti znát faleš. Některé nejednoznačné situace, zvláště ke konci, umožňují více variant ztvárnění; část diváků by mohla preferovat jiné řešení. Sledovat, resp. sdílet hercův projev a jeho mimořádné nasazení je však každopádně zážitek. Návštěvy s velkou pravděpodobností nezalituje ani divák, který měl možnost vidět první české nastudování s I. Luptákem.
(zadáno: 10.1.2018)
Lidem jsou dnes nabízeny zážitky všemožného druhu. Pokud jsou ochotni za ně zaplatit, dostanou je. Hra ukazuje na jednu až zvrácenou „hru“ se střílením (slepými náboji) do jedné rodiny. Z pohledu těch, co zaplatili, i těch, jimž je placeno. Autor se zbytečně omezil na pouhá konstatování, což oslabovalo účinek sdělení, které ale svou hodnotu přesto má. Režisér nenásilně redukoval a sloučil některé postavy. S herci hru adekvátně inscenoval i v úsporných podmínkách, v rozmáchlejší výpravě by však vynikla lépe.
(zadáno: 10.1.2018)
Vše podstatné zaznělo v předchozích redakčních komentářích. Autor pozoruhodně uchopil problematiku Alzheimerovy choroby, aniž by cokoli soudil. Neopomíjí úděl nejbližších, kteří jsou nuceni řešit nekonečnou sérii problémů, ale především dává nahlédnout do duše postiženého jedince. Vše se protne v emočně silném a trefném závěru. Nápaditá scéna s útržky slov, režijně a dramaturgicky vhodně postavené. Investice hlavního představitele J. Vlasáka si zaslouží uznání. Souhlasím, že ve výkladu a ztvárnění vedlejších postav se najdou rezervy.
(zadáno: 10.1.2018)
65%. Autorská dvojice naložila se zdroji tak, aby jim na jevišti posloužily k vyjádření toho, co měli potřebu sdělit. Učinili tak přímočaře, bez servítek, přesně. Zřetelně prezentované mechanismy jsou trefně zobrazené. Obsahově vlastně nelze mít k počinu přílišné výhrady. Z hlediska formy může někoho odrazovat až polopatické předkládání toho, co si máme myslet. Studenti herectví se ukázali v dobrém světle, v hlavní roli zaujala J. Dudziaková, K. Bartoš se k věkově vzdálené postavě dost nepřiblížil. Inscenace je něčím víc než školním počinem a návštěva by neměla znamenat ztrátu času.
(zadáno: 10.1.2018)
běsi_ - Divadlo DISK 40 %
Z rozsáhlého románu bylo vybráno a volněji užito několik postav a motivů. Nelze poměřovat s „velkolepými“ inscenacemi, jde o zjednodušený pohled zúčastněných. Ten by mohl budit sympatie svým nadhledem, ale dramatizaci se příliš nepodařilo jevištně dotvořit. Někteří studenti spíše afektovaně deklamovali (D. Barešová na repríze v roli Lízy a K. Bartoš), jakoby procvičovali herecké etudy, jiní ke složitým charakterům dostatečně nepronikli (M. Kuntová a D. Kozák). Hlavní dvojice F. Březina a V. Vodochodský nejtěžší party překvapivě ustála. Režisér měl pro absolutorium zvolit méně náročnou látku.
(zadáno: 10.1.2018)
45%. Stavba hry směruje inscenátory spíše k realističtějšímu řešení, jehož důsledkem má patrně být divácké ztotožnění s rodinnými osudy. Tvůrci v ND poměrně dlouhý text zkrátili, pokusili se o omezení psychologických rovin a motivů vnějškovými prostředky a expresivním herectvím. Souznění nesourodých prvků mělo za následek nudu, krátký dovětek po pauze však přece jen sílu nepostrádal. Avizované „zazáření“ J. Preissové se nekonalo, herečka byla příliš zmítána koncepcí, neměla možnost postavu celistvě vystavět. Na repríze 5.1.2018 se O. Pavelka uchyloval k šaškování na hranici únosnosti.
(zadáno: 10.1.2018)
65%. Zadání spočívající v moderním pohledu na notoricky známou českou klasiku bylo splněno. Jednotlivosti propracované inscenace smysl dávají, vzájemně souzní a přinášejí i objevné souvislosti. Podání herců vizi zdárně dotváří. V titulní roli září P. Beretová, skvěle zachycuje přerod z vysmáté dívky ve zmítanou bytost. Výsledek stojí za pozornost, vybízí k zaujetí názoru. Osobně se nemohu zbavit pocitu, že k modernosti je tlačeno poněkud násilně a za každou cenu. Můj dojem významně podpořilo i scénografické řešení, „sterilizující“ nejen Maryšu, ale i sdělení (v logice celku však obhájeno).
(zadáno: 10.1.2018)
Herci hrají s potřebným odvazem, hudebně a výtvarně do sebe vše zapadá, téma dobré. Dianiškova, resp. celá inscenace však s formou experimentuje tak intenzivně, že je hodně nejisté, který divák ji dokáže strávit a kterého zcela mine. Já jsem byl v rozpacích. Ale své příznivce si počin nepochybně získá.
(zadáno: 10.1.2018)
45%. Zvláštní text s objasněnými i neobjasněnými tajemstvími nepostrádá kouzlo neuchopitelnosti, na jehož zachování režisér L. Smoček s herci pracoval. Představení však plynulo tak pomalu a temporytmus (alespoň prozatím) kolísal natolik, že se objevovalo nemálo hluchých míst. Nedařilo se dostatečně udržet napětí a diváckou pozornost. Hlavní dvojice dala svým postavám osobitost a tvář, ale nesladila se hlasově, výrazná mluva F. Němce byla přílišným kontrastem k výrazně tišší J. Štěpánkové. Časem možná herci získají na jistotě, čímž by inscenace mohla dostat sevřenější tvar a získat „šmrnc“.
(zadáno: 10.12.2017)
Bang - Divadlo Letí 70 %
Mayenburg ve své novince za pomoci nadsázky, metafor a odkazů na konkrétní události předkládá svůj názor, jak mohou v demokratické a tolerantní společnosti „vyrůst“ machističtí političtí lídři; prezentuje praktiky, které před či po zvolení používají. Fakta jsou postavená do souvislostí, které si sami od sebe nemusíme uvědomovat. Autorův pohled stojí za zamyšlení. Režisér respektoval text a se svým týmem s ním náležitě pracoval. Málokdy se vidí herecky podobně vyrovnaná inscenace, v níž bez výjimky všichni aktéři doslova každou větu pronášejí bez zaváhání a s přesně patrným významem.
(zadáno: 10.12.2017)
Jevištní verze jedné z knih populární humoristické série, s přiznanou formou divadla na divadle, je koncipovaná pro tři herce, z nichž dva střídají mnoho rolí. Pro první české uvedení byl jeden z partů přepsán pro herečku. Scénické řešení v malém prostoru je vtipné už samo o sobě. Režisér Š. Dominik znovu projevil smysl pro dramatiku tohoto druhu. Trojice herců zamotanou historii sympaticky rozehrává, zvládají množství textu, suverénně přecházejí mezi rolemi, s reprízami možná získají ještě více lehkosti. Podařilo se zprostředkovat anglický humor, s nímž může divák strávit příjemný večer.
(zadáno: 10.12.2017)
Hra přehledně shrnuje události z konce Čapkova života, zároveň se autoři snaží o zobrazení dobové politicko-společenské situace. Nemusíme vždy souhlasit s řešením, jaké zvolili autoři textu a inscenátoři (povrchnější dialogy, „dramatické šablony“, nevyužívání možností scénických prostředků apod.). Vytýkáním chyb by však zaniklo, že se především jedná o počin nesmírně potřebný, který se trefil do správné doby. Jedinečným nápadem je paralela Čapek & Havel dodávající nadčasovost a varovný signál. Dojemný závěr s jemným odkazem k současným poměrům je skoro vzorovým případem účinné katarze.
(zadáno: 10.12.2017)
Přestože autor v jedné hře nastolil snad až přemíru témat, nakonec jejich užití obhájil spojnicemi spočívajícími v dezinterpretaci minulosti, v odlišných úhlech pohledu jednotlivých členů rodiny i v nikdy nekončícím hledání identity a kořenů. Inscenace potřebuje čas, aby herecky dozrála. Na první repríze se J. Smutná s rolí ještě zcela nesžila, Z. Velen nepřizpůsobil projev malému prostoru. Nejjistěji působil paradoxně F. Cíl, ačkoli jeho role je napsaná nejméně barvitě. Přesto hra skrze inscenaci promlouvá a vnímavý divák autorovy možné odpovědi (nebo pochybnosti) nalezne.
(zadáno: 10.12.2017)
N. Kocábová v jedné rodině soustředila problémy, s nimiž se dnes lidé (Čechy nevyjímaje) potýkají. Vrší a předkládá různé paradoxy, aby dospěla k pointě sice relativně banální, ale ze společenského hlediska klíčové. Potenciál slibného textu s živými i vtipnými dialogy nebyl zcela dramaturgicky a režijně využit, vyznění řady situací nedotažené. Své postavy nejpřesvědčivěji vybalancovali R. Jašków a B. Kaňoková, B. Pavlíková neobsáhla Matku v celé její rozmanitosti, N. Řehořová nevěrohodná ve vypjatějších okamžicích. Efektní výprava. Osobně bych titul mezi redakční tipy nezařadil.
(zadáno: 10.12.2017)
75%. Inscenace převádí na jeviště pozoruhodnou poetiku románu ve srozumitelné monodramatické podobě. Kdyby byl do role Raye obsazen typově odpovídající herec, realističtější projev by mohl svazovat vnímání a fantazii diváků a možná by skrze větší souznění nedostal do svého projevu tolik jako šťastně zvolená E. Salzmannová. Hereččino nasazení a vyvážené podání humorných a smutných prvků jsou mimořádné. Podpořena režisérkou V. Čermákovou má klíčový podíl na neopakovatelném vyjádření Rayových bolestí, radostí a v neposlední řadě i jedinečností vidění života, které „civilizovaným“ často unikají.
(zadáno: 10.12.2017)
Projekt J. Mocka přímo vyžaduje, aby jej divák zpracoval vlastními pocity a individuálním vnímáním. Smysl pohybových pasáží s dvojicí performerů si dle libosti může nebo nemusí hledat každý sám, stejně tak u jednotlivců dojde nebo nedojde k protnutí s úseky tvořenými tmou či extrémními světelnými a zvukovými efekty. Bez diskuze se však jedná o technicky výtečně zvládnutou performanci přinášející minimálně silný audiovizuální zážitek, až na samé hranici smyslové (zrakové, sluchové) snesitelnosti. Intenzivní vjem, v českém divadle málo vídaný, může doznívat ještě dlouho po skončení představení.
(zadáno: 10.12.2017)
Děj Márquezovy novely zůstal zachován. Atmosféru předlohy dotvářela jednoduchá nápaditá výprava, hudba a pohyby nenásilně vnášely modernější prvky. Režisér s dramaturgem se pokusili o vlastní interpretaci a patrně i o relativizaci žánrových specifik. Trochu navzdory původnímu ladění přidali s pomocí herců humor, na který byl někdy kladen značný důraz; jeho funkčnost však byla v kontextu celku sporná a zřetelnosti sdělení neprospěla. V Divadle Spektákl obvykle účinkující hrají „nadoraz“; tato inscenace není výjimkou, živý a výrazný projev herců dokáže diváka upoutat.
(zadáno: 10.12.2017)
Dramatizace populárního románu byla na českých jevištích mnohokrát prověřená. Mladí čeští herci obsazení do náročné hlavní role autistického chlapce vesměs odvedli pozoruhodné výkony. S nimi lze poměřovat i chebského M. Sabadina, jenž hraje s odpovídajícím nasazením, zaujala i věrohodná K. Jägerová v roli Siobhan. Vhodné inscenační řešení Z. Bartoše. Dojem z jinak solidního zpracování bohužel částečně kazí průměrné či podprůměrné ztvárnění většiny vedlejších rolí (rutina, „šuplíky“ a přehrávání v horších případech, topení se v citech u těch lepších).
(zadáno: 10.12.2017)
Nové muzikálové zpracování záhady Jacka Rozparovače. V libretu není málo kostrbatějších dialogů a nevěrohodně přímočarých situací pro vnější efekt, ale tajemný příběh je patřičně vystavěný a i když vraha lze mezi podezřelými vydedukovat poměrně brzy, minimálně odhalení motivu nepostrádá překvapení. Zdařilá hudba R. Smetany. Režijně obstojně koncipované a zkoordinované. V Divadle Hybernia i díky světlu nevycházejí některé efekty. Z alternujících pěvecky vynikli především M. Nosková, O. Bábor a D. Hořínková, L. Adam využil i prostor herecký. Muzikál patří k lepším počinům původní české produkce.
(zadáno: 10.12.2017)
Mayenburg na chování postav své hry vůči uklízečce velmi obratně poukazuje na to, že i upřímné přesvědčení o ctění sociální rovnosti může být jen klamným zdáním, vědomou či nevědomou přetvářkou. Autorovo extrémní vyústění účel plní. Práce inscenačního týmu textu neublížila, ale zároveň ani příliš neposloužila. Nesourodé kostýmy a nahodileji se jevící práce se scénografickými prvky smysl situací významně nepodpořila. Charaktery zřetelné, ale režisér s dramaturgem se s herci mohli dobrat přesnější interpretace. Téma hry však přesto z inscenace čitelné je a návštěva má potenciál diváka obohatit.
(zadáno: 10.12.2017)
„Nekorektní“ humor P. Kolečka divák buď přijme, nebo nepřijme. Jak je u něho zvykem, utahuje si z civilizačních nánosů či hodnotových preferencí současníků, čímž baví i varuje. Autor se nezapře ani v této komedii, ale jakoby se zbytečně krotil; umí být odvážnější, údernější a trefnější. A jeho kousky dopadají lépe na klubových scénách než na velkých jevištích. Realizace solidní, herecky obstojné, ze čtveřice si s humorem nejlépe porozuměla L. Benešová. Přestože výsledný tvar zůstal v kontextu Kolečkovy tvorby na půli cesty a jeho skalní příznivce může zklamat, počin si diváky jistě najde.
(zadáno: 10.12.2017)
Dramatizace knihy není sama o sobě pro jevištní interpretaci příliš „nosná“, nicméně dramatická konstrukce nezvyklou formu předlohy de facto ctí. O vypovídací hodnotu vyslovovaných textů příliš nejde. Inscenace s přiznanou formou inscenovaného čtení je postavena na hraní si s významy mezi řádky, v čemž vyniká zejména M. König, ale záměrně upozaděná N. Mikulová se vedle něho rozhodně neztrácí. Zábavný, ale možná až příliš rozvolněný a „neukázněný“ tvar, je svým způsobem originálním experimentem. Za pozornost stojí, ale jeho výsledek a hodnota si nezaslouží přeceňovat.
