PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2196)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 29.6.2016)
Drama je i dnes stále vyhledávané, ačkoli se od jeho vzniku společenské poměry proměnily. Jan Nebeský se soustředil na negativní či nelichotivé stránky charakterů, čímž originálně zdůraznil podstatu, která v původním nezkráceném Ibsenově dramatu nevyznívá tak výrazně. Představitelka titulní role L. Trmíková jedinečně ztvárnila Hedinu posedlost manipulací a významně se zasloužila o funkčnost koncepce, které zdárně pomohli i ostatní herci. Smysluplné scénické řešení s oddělením Hedy od ostatních postav vyznění pomohlo. Nebeský Ibsenovi rozumí!
(zadáno: 29.6.2016)
Příjemná vzpomínka na Petra Skoumala a jeho písně s texty Jana Vodňanského. Tvůrci písně obohatily dalšími zdroji, které stylem dobře souzněly. Divadelnost tentokrát byla minimalizována, jednalo se o pásmo. Soubor Divadla v Dlouhé se opět ukázal v celé své síle, a to i po stránce hudební.
(zadáno: 28.6.2016)
75%. Anna Saavedra vystihla osobnost Olgy Havlové a potažmo i Václava Havla, fungování jejich vztahu, nebála se zmínit i okolnosti, které se příliš nepřipomínají, ačkoli je pár snad ani netutlal. Hra je psaná s lehkostí a nadhledem, nesnaží se o rekonstrukce, ale jde po podstatě. Ve druhé části se může zdát, že se některé motivy opakují či podobají, objevují se hlušší místa. Výborná práce se zcela jinak uspořádaným prostorem Vily. Skvělou P. Štorkovou dobře doplnili tři spoluhráči v několika mužských i ženských rolích.
(zadáno: 28.6.2016)
D. Košťák se velmi volně inspiroval motivy Dumasova románu a děj zasadil do dnešního baru. Co se autor snažil hrou sdělit, smysl dávalo. Příliš se nepodařily dialogy, které (přes snahu podat je s ironií) tahaly za uši. Režisér si neporadil s některými dlouhými a zmatečněji napsanými pasážemi, temporytmus nevyvážený. S vulgaritami a nechutnými výjevy mohlo být naloženo promyšleněji. Živým a zábavným elementem se stal T. Kobr, ale Alexandr s Markétou v jeho stínu zůstat neměli. Přes rozporuplný výsledek je dobře, že v Rubínu dostal příležitost nový tým a přispěl odlišněji koncipovaným titulem.
(zadáno: 28.6.2016)
Obraz světa postiženého, možná až zničeného absurdním propletencem institucí, které individuálně naprosto legálně omezují a dohromady pohřbívají svobodu jedinců. Dramatik absurditu vyjádřil s lehkostí a humorem. „Bezstarostný“ závěr svou logiku z hlediska důsledku předešlých událostí měl, ale autor mohl zvolit a předat účelnější vyústění s čitelněji vyjádřeným smyslem. S pochopením inscenované i zahrané, šťastné řešení comixových scén, vhodná míra karikování. Dobré příležitosti v hlavní roli J. Böhm zdatně využil, stejně tak vedle něho zaujala I. Machalová.
(zadáno: 28.6.2016)
Inscenace je povrchnějším průletem Chaplinovým životem. Chvílemi se hraje navážno, jindy se snahou o nadhled a odstup. Celek pohromadě drží, ale dramaturgicky a režijně trochu skřípe. Pohybově výtečný M. Ruml v titulní roli se víceméně vypořádal s problémy koncepce. Pokus S. Černodrinské o ztvárnění několika epizodek se pro někoho může stát noční můrou. Nespornou hodnotou je i upozornění na méně známé okolnosti Chaplinova života. V Praze či na festivalech by možná inscenace senzaci nezpůsobila, ale divadlo se hraje především pro místní. Pro ty může být návštěva i zážitkem na celý život.
(zadáno: 28.6.2016)
Miroslav Bambušek upíná pozornost správným směrem, trefuje se do problémů, o nichž se dostatečně nemluví. Zaslouží si, abychom jeho myšlenkám naslouchali. Porozumět do detailu jeho hrám není snadné. Obsahově pozoruhodný text Promethea patří z hlediska struktury a uspořádání k jeho nejslabším, svým způsobem jím trpí celá inscenace. Práce s prostorem bývalé papírny vynikající, výtvarné a hudební prostředky přispěly k vnější působivosti. Herci naplnili, co jim omezené možnosti umožnily, inscenace na nich nestála. Ať však Bambušek, navzdory kolísavým výsledkům své práce, ve svém snažení pokračuje!
(zadáno: 28.6.2016)
Oblíbené sebeironické příspěvky z blogu Marie Doležalové je lepší číst doma a vychutnat si je v klidu. Zde byly použity jen v malé míře a performeři na ně navázali dalšími akcemi, které s nadhledem a ironií textů ladily. Nazkoušené situace se jevily naprosto spontánně, jakoby vznikaly improvizací přímo na místě. Pohybové pasáže M. Zelinky a M. Talagy přicházely přirozeně a nenásilně. A když někoho z diváků napadne, že vlastně zaplatil nemalé vstupné za reklamu na knihu a pohybové projekty, může být pobaven nejen představením, ale sebeironicky i vlastní blbostí podobně jako autorka blogů. :-)
(zadáno: 28.6.2016)
Prvotní nápad ukázat na jevišti živé válečné rozhlasové vysílání, kdy herci přečtou Shakespearovu komedii, je slibným východiskem. Režisér se však spokojil s málem, nevyužil řadu nastíněných motivů, takřka nerozpracoval vztahy mezi rozhlasovými interprety a nevedl herce k jednotnému stylu. Kolektiv účinkujících projevil sympatické nasazení, ale zaujal spíše komediální talent některých jednotlivců; s reprízami snad dojde k lepší souhře. Hledáte-li však nenáročnou a přesto kultivovanou zábavu a tip pro příjemný večer, zde můžete být na správné adrese.
(zadáno: 28.6.2016)
Kolektiv, složený z absolventů jednoho ročníku KALD na DAMU, pod vedením Jana Mikuláška rozehrál několik variací na různá témata související se stavem společnosti. Práce sehraných herců stojí za pozornost, ale z hlediska sdělnosti a práce se zmíněnými tématy by si tvar zasloužil pečlivěji promyslet.
(zadáno: 28.6.2016)
(zadáno: 30.5.2016)
Ve své variaci dal M. Horanský osudu konkrétního Žida obecnější celospolečenský rozměr, který z Fuksovy předlohy nevyplývá zdaleka tak přímo. Neznalým děje může činit potíže pochopit některé souvislosti, to však vzhledem k řešení a posunu nemusí být problém. Horanský bohužel ve vlastní režii tvar dostatečně neuspořádal. Typově poměrně vzdálený a pro roli mladý V. Dyk zaujal pravdivým prožitkem, „psychologický“ přístup se ale příliš nehodil ke stylu dramatizace, jemuž se lépe přiblížila G. Míčová. Dvojice dohromady příliš neladila. A D. Poláková ne vždy vystihla podstatu ztvárňovaného.
(zadáno: 30.5.2016)
Klasické komorní drama jedné noci, kladoucí otázky nerovného postavení mužů a žen, odhaluje charaktery až na dřeň. Vzhledem ke společenským změnám text částečně zastaral, režisér I. Krobot se správně soustředil na nadčasovou vztahovou rovinu. Odchody Jeana do propadu (stáje) nenásilně připomínaly jeho podřízenost, výborný nápad. Nahrazení postavy služebné Kristy hlasem ze záznamu nebylo šťastné. Jeanovu osobnost Z. Humpolec svým monotónnějším projevem zcela neobsáhl. Přepjaté podání H. Briešťanské se do malého prostoru nehodilo. Snad se herci s reprízami ve svých rolích lépe zabydlí.
(zadáno: 30.5.2016)
Po mnoha letech se na jeviště vrátila hra, v níž L. Smoček zachytil nejistotu skupiny rozdílných mužů v extrémní situaci, kdy se ve svých úvahách a obavách nemohou opřít skoro o nic. Režisér D. Šiktanc zdárně analyzoval pět osobností a dovedl herce k jejich vyjádření. Méně se mu dařilo zkoordinovat jednotlivé představitele, kteří individuálně zaujali, ale dohromady se nesehráli. Zejména zveličený projev J. Maryška a občasný „odstup“ D. Bambase nekorespondovaly s psychologičtějšími kreacemi ostatních. Zklamáním však inscenace není a doufejme, že se tímto nastudováním pozapomenutá hra připomene.
(zadáno: 30.5.2016)
Nejedná se o další z obehraných pokusů dobrat se smyslu existence, z nichž obvykle nevzejde více než pouhé klišé. Tato hra nabízí silné, autorem promyšlené nejednoznačné vyústění. Režisér poskytl hercům potřebnou oporu. Výborný F. Němec obsáhl nesnadno interpretovatelné myšlenky. Pro českou realizaci je úskalím role černocha. Naštěstí nelíčený R. Holub také roli promyšleně vystavěl, do jisté míry emočně nadsazený způsob ztvárnění měl svůj smysl. Přesto někteří diváci mohou mít problém zvolený přístup přijmout. Na repertoáru se však bezesporu objevil zajímavý titul, co si zasluhuje pozornost.
(zadáno: 30.5.2016)
Experimentální text, pod jehož povrch je těžké proniknout a jehož ztvárnění dává inscenátorům hodně volnou ruku. Objevit smysl jednotlivých sekcí je více či méně náročné, pro nalezení spojitosti mezi sekcemi je třeba hodně přemýšlet. Tým v čele s režisérkou P. Tejnorovou se s látkou popral, zaujalo využití prostoru Nové scény. Jenže k čemu ocenění práce zúčastněných, když převážná část diváků nedokáže udržet pozornost a neodnese si z divadla výpověď, o kterou se inscenace snaží.
(zadáno: 30.5.2016)
Hodnocení na základě předposledního uvedení. Na inscenaci se po premiéře patrně pracovalo, představení mělo výrazně kratší stopáž a některé výhrady předchozích hodnotitelů nebyly tak zjevné. Některé ze situací vyznívaly kostrbatěji, ale hercům se vesměs dařilo s nimi vypořádat. Jen výkon M. Kačmarčíka působil i po reprízách jako omyl a také D. Batulková neztvárnila Kadlecovou věrohodně a čitelně. Převažovaly však silné a působivé okamžiky. V této podobě se již počin nejevil jako nezdar; škoda, že se nepodařilo dosáhnout takového výsledku již v počátcích uvádění.
(zadáno: 5.5.2016)
Jak vnímá L. Lagronová svět kolem Boženy Němcové, co v něm objevila nadčasového a pod povrchem, je pozoruhodné. Některé myšlenky jsou podány násilně a kostrbatě, z hlediska atraktivity pro jeviště není nejšťastnější užitá forma dialogů a délka. Páclova inscenace hru ctí, zachovává její hloubku a občas i pomáhá scénickými prostředky. Herecké výkony ucházející, září L. Žáčková. Typově vhodná M. Borová plní smysl jednotlivých výstupů, ale její Božena není celistvá, není vidět její duše. Mezi dílčími výhradami však nesmí zaniknout to hlavní, že původní hry, zvlášť na toto téma, patří na scény ND.
(zadáno: 5.5.2016)
Ve hře možná nezazní, co bychom již nevěděli, David Jařab však logicky poskládal jednotlivé úhly pohledu, které se na osudu Afričana mrazivě propojí. Dokázal pracovat s jistou hereckou neobratností typově vybraného M. Mededy tak, že se ztrácel nepoměr mezi ním a dvojicí Pechlát & Jeřábek, která inscenaci držela. Také E. Boušková zpřítomnila zemřelou manželku s porozuměním. Aby divák objevil sílu inscenace, musí proniknout do její stísněné atmosféry.
(zadáno: 4.5.2016)
Z inscenace vyznívá nechutně pokrytecký moderní trend být pozitivní za všech okolností, i za cenu vymytí mozku a rezignace na vlastní osobnost. Souhlasím s názory, že jde o obměnu v Rubínu nejednou viděného. I když je pod textem podepsaný K. Pavelka, vypadá to, jako by byl autorem P. Kolečko. Obdobné téma, styl humoru. Podobnost zdůrazňuje i přítomnost J. Prachaře a O. Pavelky, kteří už v podobných kouscích těžko mohou nabídnout něco nečekaného. Ačkoli měla K. Fuitová-Nováková nejméně prostoru, rozhodně se neztratila. Přes uvedené se titul patrně stane další oblíbenou repertoárovou stálicí.
(zadáno: 4.5.2016)
Jako obvykle je užitečné předem alespoň rámcově znát osudy skutečných osobností, kterými se M. O. Štědroň ve svých hudebních projektech zabývá. Postavení čtyř významných píšících umělců vedle sebe, resp. jejich fiktivní střet v někdejším nakladatelství Odeon, přinesl několik asociací a propojení, která bychom si asi běžně neuvědomili. Se souvislostmi však bylo občas nakládáno poněkud zmatečně, protnutí se dostavilo poměrně málo. Výborná scéna. Úskalím libreta režisér J. Havelka nedokázal zásadně pomoci. Herecky na dobré úrovni, pěvecky mají někteří (přiznaná) omezení.
(zadáno: 4.5.2016)
25%. Básnické drama není pro tvůrce snadnou látkou, jeho povedená inscenace však může být i zážitkem na celý život. Režisér P. Veselý bohužel víceméně jen poupravil či přeházel části dialogů, jeho prvoplánový výklad nebyl obhajitelný. K nezdaru přispěly i hudba připomínající podkres v telenovelách a kýčovité masky. Režisérovo selhání nezlomila ani dramaturgyně. Někteří bezradní herci si pletli žánr. Interpretace veršů slabá, absence fonetika znatelná, nádhera překladu E. Frynty zanikla. Několik slibných záblesků u Arbenina P. Prokeše je vše, co stojí v inscenaci za pozornost.
(zadáno: 4.5.2016)
Vděčná komedie o lidech s obyčejnými problémy, kteří jsou nuceni kličkovat (a přežít) ve víru neustálých mocenských změn. Obstojné provedení, v němž po čase V. Vydra uplatnil svůj komediální talent a ukázal se v trochu jiném světle. Zaujal i Ond. Brousek. Kreace ostatních byly více či méně povrchnější. Souhlasím s J. Landou, že ve druhé polovině inscenace ztrácela tempo. Režisér D. Hrbek hru režíroval již v roce 2001 a (po dojmu z reprízy v roce 2004) s herci dosáhl svižnější situační komiky, ironičtějšího podtextu, jiskření, zřetelně vyznívaly paradoxy historických událostí.
(zadáno: 4.5.2016)
Autorova vize a uchopení tématu ve své podstatě přínosné. Jak zde již zaznělo, dialogy jsou zbytečně dlouhé, což má za následek přílišné natažení stopáže. Režisér J. Deák šéfuje souboru a zároveň připravuje v DnV příliš mnoho inscenací. U Nevzdávej to, stejně jako u jiných jeho režií, je vidět omezený zkušební čas i Deákovy osobnostní kapacity. Herci hrají sami za sebe, netvoří kompaktní tým. Soubor se nevyvíjí k lepšímu, zapomenutelné inscenace nemají valnou hodnotu. Pokud se v DnV objeví zajímavý počin, zpravidla jej připraví hostující režisér. Byla by třeba změna uměleckého vedení.
(zadáno: 4.5.2016)
V adaptaci knihy se sice podařilo vyhnout schematičnosti a povrchnosti, ale autorka nevzala adekvátně v potaz divadelní specifika. Režisér dokázal s herci najít tvář postav, ale nevypořádal se s problematickým textovým základem. Nešťastně bylo také uspořádání prostoru a nedostatečné odlišení střídajících se časových rovin. Sledování může u diváků vzbuzovat rozpaky a pocity nudy. Pokus, který nevyšel.
