PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2216)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 26.7.2014)
Problematická dramatizace dvou novel. V jednotlivých scénách se převážně opakuje stále totéž, děj nemá zřetelný směr. Podstata vztahu starší ženy a výrazně mladšího muže je vystižena velmi matně. Zejména v první půli se v přemíře zbytečných slov ztrácí, o čem má inscenace vlastně být. Standardní výkony Ch. Poullain a I. Orozoviče. Postava matky byla nešťastně napsaná a pro navrátivší se R. Rázlovou byla danajským darem. Snažící se herečka s ní zápasila s kolísavou přesvědčivostí a občas přehrávala. O svém režijním nadání P. Ondruch opět nepřesvědčil.
(zadáno: 26.7.2014)
O zdařilou dramatizaci právem projevilo v krátké době zájem mnoho divadel. V liberecké inscenaci byl text zkrácen, ale vyznění to neublížilo. Režisér jednoduše vyřešil prostor, nehýřil nápady a nechal vyniknout práci herců, kteří příběh vhodně interpretovali. Hlavní představitel T. Váhala se náročné hlavní postavy autistického chlapce zhostil jedinečně a nejvýznamněji zasloužil se o působivost inscenace. Zaujala také J. Hejret Vojtková a v epizodkách J. Albrecht. Topornější výkony M. Stránského a P. Houšky byly mezi dobře hrajícími ostatními herci naštěstí jen malou vadou na kráse.
(zadáno: 26.7.2014)
Monodramatická adaptace se soustřeďuje na titulního hrdinu románu a jeho pocity, což ve výsledku přináší značně jednostranný a zúžený úhel pohledu. Tento záměr je zajímavý a dotažený, ale každý jej nemusí přijmout. Návštěvník neobeznámený s románem by mohl mít také trochu problém zorientovat se v souvislostech. S náročným úkolem si J. Jankovský poradil výborně. Režisér herce správně vedl a scénickými a zvukovými prostředky jeho herecký výkon vhodně dotvořil.
(zadáno: 26.7.2014)
Komedie nabízí poněkud obehrané téma vztahového propletence, z podobných her nikterak nevybočuje, ale autorům se přece jen podařilo nabídnout ne úplně tuctová řešení zápletek a dialogů. Zábavná a svižná inscenace, režijně i herecky na dobré úrovni. Vděčná a vkusná zábava, pro ty, kteří se chtějí bavit. Nic více, nic méně.
(zadáno: 26.7.2014)
(zadáno: 26.7.2014)
Pohybově i výrazově výborný Radim Vizváry! Osobně jsem se s celkem nějak vypořádal a snad se dobral k nějakému smyslu, ale určité okamžiky nejsem schopný přesně interpretovat. Podle mého názoru si však tento druh divadla neklade za cíl jednoznačné vyjádření zobrazovaného, ale spíše ukazuje cestu myšlení a klade nároky na diváka, aby se zobrazovaným pracoval a přebral si vše individuálně, sám v sobě. Z toho důvodu může být divácký zážitek značně individuální záležitostí.
(zadáno: 25.6.2014)
Komedie nedělá svému žánru ostudu a při pečlivé realizaci může i na dnešní jeviště přinést vkusnou zábavu. Dramaturgicky i režijně podprůměrná inscenace DnV však (místo práce s podtexty a narážkami) bohužel staví na prvoplánovém rozehrávání a přehrávání, což by se na repertoáru této scény objevovat nemělo. Bezradný V. Preiss doplatil na nedbalý výklad hlavní role, lepší dojem v méně náročné roli zanechala K. Brožová. Několik málo vděčných okamžiků a solidnějších hereckých výkonů by se našlo, ale režijně neukočírované kreace M. Holého, T. Bebarové, I. Uhlířové či V. Jílka jsou za hranicí vkusu.
(zadáno: 25.6.2014)
Thriller má ambici nabídnout něco více než napětí, slibované tímto žánrem především. Režijně i herecky zdařilá inscenace v Pidivadle zmíněnou ambici využívá. Diváci se tak mohou stát svědky dramatu, které na příkladu ženy napadené sexuálním násilníkem nastoluje otázky postavení oběti a zločince. Nejtěžší party T. Braunová a A. Vacula zvládli bez významných zaváhání, přesvědčivá byla i B. Jánová. Jen V. Hásková se zcela nevyhnula úskalím, k nimž role svádí, některé Patriciiny vlastnosti zbytečně karikovala.
(zadáno: 9.6.2014)
Pro současné divadlo je třeba hru upravit a výrazně interpretovat. Moderní inscenační řešení je zajímavé volbou výpravy a koncepcí rolí Tuláka (slepce) a Kukly, ale neobeznámení mohou mít problém klíčovým postavám porozumět. Zejména v obrazech s motýli a kořistníky se režisérovi bohužel nepodařilo dění zcela ukočírovat. Všichni herci křičeli, postavy s rozdílnými vlastnostmi se od sebe dostatečně neodlišovaly. Záměr autorů se nedařilo příliš vystihnout, inscenace nenabídla adekvátní současnou variantu. Lépe vyšel aktualizovaný obraz s mravenci a závěr, ale celkový dojem zůstal rozpačitý.
(zadáno: 9.6.2014)
45%. Inscenace R. Wilsona bývají formálně dokonalé, z hlediska výpravy i precizní práce se stylizací a nadsázkou. Ani v tomto ohledu 1914 nezaostává, zaujme vynikající práce herců. Žánr činohry však Wilsonovu stylu nesvědčí zdaleka tolik jako opera. Libreto si z Haškovy i Krausovy předlohy bere příliš málo, nedůsledně je propojuje a samo o sobě poskytuje pouze nutný textový základ pro režisérův rukopis. Myšlenkově je inscenace problematická, avšak o poznání lépe dramaturgicky zvládnutá než Věc Makropulos. Pro českou činohru nepředstavují příliš nákladné projekty R. Wilsona významný přínos.
(zadáno: 9.6.2014)
Text zastaral a zejména nadpřirozené prvky na konci nejsou již v této formě pro dnešní jeviště vhodné. Hra má klade stále aktuální otázky morálky, svědomí a zodpovědnosti, které se vzhledem k situaci ve společnosti stávají stále naléhavějšími. Inscenačnímu týmu se podařilo zmírnit zmíněné problémy textu, pomohlo i nápadité využití vnitřního i venkovního prostoru Nákladového nádraží. Dojem pokazila nesourodost hereckého ztvárnění, realistický projev některých herců příliš kontrastoval s nadsazenými kreacemi jiných. Alespoň pro mě však návštěva rozhodně neznamenala ztrátu času!
(zadáno: 9.6.2014)
Další komedie P. Kolečka dokazuje, že jeho humor se stále nevyčerpal. Pořád se mu daří poměrně banální myšlenky sdělovat odlehčeným způsobem, který může ve výsledku divákovi přinést více než jen pobavení. Přestože ženské Zakázané uvolnění je intenzivnější jízdou, Padesátka za ním mnoho nezaostává. Neméně překvapivé zvraty a vyústění, zajímavá závěrečná pointa. Trojice dobře sehraných herců přispěla k pozitivnímu dojmu.
(zadáno: 9.6.2014)
75%. Na otázku M. Nováka, zda lze drama zahrát lépe / přesněji, bych po zhlédnutí těžko překonatelného filmu odpověděl, že lze. Možná je tomu tak již v autorem zrevidované verzi, kterou jsem nečetl, ale v dialozích mi vadilo vyřčení a následné nelogické opuštění některých motivů. Přesto inscenace P. Svojtky patří k nejzdařilejším českým interpretacím. Výborná herecká souhra. V klíčové roli Marthy jsem něco málo postrádal, ale výkon V. Gajerové byl více než příjemným překvapením. Honey (Drahunku) jsem nikdy neviděl zahrát tak výstižně a barvitě, jako se to povedlo V. Kubařové. Doporučuji.
(zadáno: 9.6.2014)
55%. Nová hra svou stavbou, uchopením tématu a zbytečnou upovídaností působí jako zastaralé drama. Režisér hru nepokazil, ale situace i charaktery mohl vyložit přesněji a dbát na pečlivější ztvárnění. S „květinovou“ Judy se nedostatečně razantní D. Kolářová částečně minula. I když S. Postlerová postavu vystihla, uchylovala se k hlasovým manýrám a občas nesnesitelně přehrávala. O poznání lépe si vedli O. Brousek a S. Skopal. Hra není takovým „ternem“, aby dala vzniknout mimořádné inscenaci. Ač se v kontextu DnV jedná o zdařilejší počin, titul potvrzuje nepřínos scény pro současné české divadlo.
(zadáno: 9.6.2014)
Studenti pojmenovávají své pozitivní i negativní pocity a dojmy z existence na světě a ve společnosti. Na divákovi je, aby si z pojmenování vybral a ztotožnil se, s čím uzná za vhodné. „Výkřiky“ vycházejí z osobností herců a skládají se do zajímavé výpovědi. Autentičtí studenti, které režisér vhodně vedl. A pomohl jim opatřit tvar trefným rámcem. Podobné experimenty na katedru patří. Vydařená inscenace je smysluplnější než leckterý počin profesionálních souborů.
(zadáno: 12.5.2014)
65%. Takřka bezeslovná inscenace je technicky výtečně propracovaná, jak je u J. Havelky zvykem. Detektiv mezi podivnými figurkami, existujícími kolem jednoho hotelu. Detektivní zápletka(y), o jejíž(chž) rozluštění vlastně nakonec vůbec nejde, se pro mě stala(y) nositelem poselství, které lze zjednodušit tak, že na světě a v lidech je nekonečně tajemství, jejichž rozkrytí přinese jen další záhady. Nejsem si jistý, zda jsem správě odhalil sdělení tvůrců, nebo si odnesl něco jiného. Každopádně takové divadlo, kde má divák možnost pracovat s vlastní fantazií a samostatně přemýšlet, se mi líbí.
(zadáno: 12.5.2014)
75%. Od původního námětu Mechanického pomeranče se tvůrčí tým v průběhu příprav nakonec značně odchýlil. Zvláštní poetika nese stopy osobitého rukopisu J. Mikuláška, ale ten byl přizpůsoben a obměněn. Jsou předváděny různé formy násilí v rozličných prostředích a situacích. Poměrně dlouho se zdá, že inscenace pouze (trefně) předvede zmíněné druhy násilí kolem nás. Ale ke konci přinese překvapení v popisu, co všechno může násilím být. A v samotném neobyčejně nápaditém závěru dosáhne propojení, jehož síla zamrazí. Studentská inscenace by bez problémů obstála při srovnání s profesionálními počiny.
(zadáno: 12.5.2014)
65%. Oldřich Daněk spojil několik ověřených historických faktů a domyslel je do fiktivních (ale možných) souvislostí. Zároveň chytrými a vtipnými dialogy dosáhl nevídaného přesahu. Zpracování z roku 1986 (v hlavních rolích J. Adamíra, J. Hlaváčová a J. Jirásková) patří ke klenotům televizní tvorby. Pokus o převedení na jeviště nevyšel před lety v Divadle na Vinohradech dobře. Ve Viole se to podařilo lépe. Přesto úprava redukující vedlejší postavy nebyla zcela ku prospěchu a výkon žádného ze tří herců nedosáhl takových rozměrů, aby se dojem přiblížil zážitku z jedinečné televizní inscenace.
(zadáno: 12.5.2014)
Ke scénáři i realizaci lze vznést drobné výhrady. Souhlasím se zde prezentovanými názory, že k živé T. Medvecké by se více hodil jiný herec, lépe naplňující představu o svobodomyslném Exupérym. Divák by mohl odejít zasažen intenzivněji, inscenace má však i přesto velkou hodnotu ve zprostředkování, je v dobrém slova smyslu edukativním divadlem. Ne každý se totiž dostane k přečtení knihy „Paměti růže“, plné nepříliš známých faktů o Exupérym a jeho složitém vztahu s manželkou.
(zadáno: 12.5.2014)
65%. Zdařile napsaná hra o smutném osudu žen, jejichž postavení a situace jim takřka neumožňují vést svobodný život a změnit jej. Zajímavá a trefná asociace marnosti života a zpracovávání přebytečného ovoce. Sporná může být opodstatněnost některých až příliš podobajících se okamžiků a motivů. Inscenace netrpí významným režijním deficitem ani omezenými prostorovými možnostmi dobře využitého sálu. Herecky nejvýraznější M. Málková, tento typ rolí je její doménou, ale bohužel je pojímá dosti podobně. Solidní, ale nikterak výjimečné výkony A. Veldové a L. Štěpánkové.
(zadáno: 12.5.2014)
Autorovi se podařilo stvořit pozoruhodný muzikál, v němž není děj zjednodušován ani banalizován libretem. A kde silná hudba a písně přímo vytváří a povyšují výpovědní hodnotu celku, což je v tomto žánru úkaz málo vídaný. Inscenační provedení úsporné, ale dostačující. Byla radost sledovat nadané a sehrané účinkující, z nichž čišela energie. Ze skvělých pěveckých výkonů musím jmenovat alespoň M. Procházkovou a M. Klucha. Anglická verze se špatně viditelnými českými titulky je pro vnímání těžší, moc rád bych se dočkal kvalitního českého přebásnění.
(zadáno: 12.5.2014)
Muzikál, proslavený filmem, si neklade vyšší ambice než zpříjemnit večer nenáročným příběhem a známými melodiemi. Režisér si opět neodpustil čtvrthodinovou děkovačku s úryvky písní, čímž stopáž přesáhla tři hodiny. A to vzhledem k jednoduchosti děje bylo zbytečné, „méně je někdy více“. Podařilo se vybrat pohybově i pěvecky zdatné účinkující, kteří si suverénně poradili s náročnou a propracovanou choreografií (v pražských muzikálech málokdy vídanou) a obstojně zpívali. Přidávám se ke kritikům herecké složky, na omluvu účinkujících bych uvedl, že nepovedené české dialogy je těžké interpretovat.
(zadáno: 12.5.2014)
Hry Neila LaButa mají komerčnější ráz, ale autorovi se obvykle daří dosáhnout přesahu. Tento komorní thriller se dvěma zdařile napsanými postavami by přinášel hodnotnější výpověď, kdyby autor pečlivěji pracoval s tématem osobního „tajemství“, ukrývaného pod zdánlivě spořádaným povrchem. Vyznění by se dalo režijně i dramaturgicky pomoci, ale v DU si s nadstavbou moc práce nedali. V náročné roli zaujala Z. Adamovská, která uhrála i těžké vyhrocené okamžiky. Naopak P. Štěpánek nebyl šťastnou volbou. Role se v jeho podání pochopit dala, ale nebyl přesvědčivý a zcela se nevyhnul nechtěné směšnosti.
(zadáno: 12.5.2014)
Maryša - HaDivadlo 70 %
65%. Režisér notoricky známé české drama neaktualizoval nikterak radikálně, dopustil se spíše nenápadnějších posunů, z nichž některé byly opravdu zajímavé (postava Strouhalky a jejího manželka, paralela s osudem Maryši, asociace převlečení na katechismus a na pohřeb, hromada šálků, závěr). Moderní prvky, např. na kostýmech, patrně měly za cíl vztáhnout drama k současnosti, ale v tomto ohledu nebyla inscenace zcela dotažená. Kvalitní herecká práce. Inscenaci by v některých scénách prospělo krácení. Seznámení s neotřelým pohledem však přesto pro mě představovalo přínos.
(zadáno: 12.5.2014)
Jen opakuji, co zde již bylo řečeno. Text má řadu úskalí, ale při vhodné režii by na jevišti třeba obstál. Režisérka S. Lazarová však hru naprosto pohřbila, nedokázala dát inscenaci zřetelný směr a v této interpretaci bylo bez přečtení anotace dokonce skoro nepochopitelné, co se na jevišti vlastně odehrává. Nuda a útrpné čekání na konec. Marné, do prázdna se ztrácející snažení herců v čele s V. Cibulkovou. Škoda, že její mimořádný talent není momentálně v žádné jiné inscenaci k vidění a že se s ní můžeme setkat jen v tomto nepovedeném titulu.
