PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2196)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 8.1.2014)
Inscenace DnV ze 60. let byla událostí, její záznam leckoho zaujme i dnes. Čas neubral textu na originalitě, ale pro inscenování v současnosti je žádoucí citlivá úprava. Výraznější, než jaké se dopustil tvůrčí tým s M. Vajdičkou v čele. Záslužné jsou pokusy o jiný pohled, zaujmou některé posuny, režijně a dramaturgicky však inscenace tápe, téma se ztrácí. Hlavním kladem je J. Dvořák, jenž extrémně těžkou titulní roli obsáhl výtečně! Škoda, že i zbylé postavy nebyly vyloženy a ztvárněny precizněji. Inscenace je zatím nejzdařilejším počinem současného vedení, k zážitku jí však dost schází.
(zadáno: 8.1.2014)
75%. Dramatizace působivě zpracovává a veselý i jímavý příběh autistického chlapce. Inscenace MDK je obstojnou interpretací s potenciálem diváka zasáhnout. Nepolopatické scénické řešení se zajímavým nápadem psaní a lepení na průhlednou stěnu vhodně podporuje téma. Snad jen by neškodilo drobné krácení a některé situace by si zasloužily pečlivější pointování. Velkou výzvu v náročné hlavní roli Š. Benoni bezezbytku využil, podal propracovaný vynikající výkon. Práce ostatních herců rovněž dobrá. Směřování MDK pod současným vedením vypadá zatím slibně.
(zadáno: 8.1.2014)
Je dobře, že ve Švandově divadle inscenovali nadčasové a stále platné texty Karla Kryla. Herci interpretovali vhodně, měl jsem pouze trochu problém s projevem P. Děrgela, jenž občas „předstíral“ poněkud vyumělkovaně a nevěrohodně. Vklad tvůrců pro mě celkově nepředstavoval významnou přidanou hodnotu. Jsem přesvědčen, že pozoruhodné texty by mohly být poskládány a pojaty funkčnějším způsobem, který by divákům přinesl silnější zážitek. Na inscenaci mě osobně nejvíce zaujalo vztažení k dnešní společensko-politické situaci a konkrétním tvářím. Osobně bych mezi „naše tipy“ inscenaci nezařazoval.
(zadáno: 8.1.2014)
Souhlasím s výhradami J. Landy k textu hry, míra komerčních prvků však pro mě byla únosnou. Inscenaci posuzuji podle podoby, kterou měla necelý rok po premiéře. Silné, humorné i smutné okamžiky se mi jevily jako vhodně dávkované, smutný konec vyzněl dojemně. Herecky byla přesvědčivější H. Maciuchová a potěšilo, že tentokrát zbytečně neplýtvala emocemi. Dobrý výkon podala i Z. Bydžovská, charakter přesně vystihla. Při představení se mi však zastesklo po době, kdy byla herečka schopna dosáhnout větší autenticity a přirozenosti. Mladičká S. Rojková zkušené kolegyně výborně doplnila.
(zadáno: 8.1.2014)
M. Bambušek si jako vždy vybral dobré téma, ale zpracoval jej do příliš neuspořádaného a chaoticky koncipovaného tvaru (pokolikáté už!), čímž myšlenky návštěvníkovi moc nepřiblížil. Dramaturgický dohled tentokrát Bambuškovu invenci dostatečně neukočíroval, jak se to v MeetFactory podařilo například u Silných. Inscenace disponuje potenciálem myšlenkového přínosu, nicméně je sledem více či méně srozumitelných obrazů, jejichž pochopení je přímo úměrné otevřenosti a ochotě diváka k hledání. Z látky by se dalo vytěžit podstatně více a divácky vstřícnější realizace by jistě oslovila širší publikum.
(zadáno: 13.12.2013)
75%. Tragédie byla pro inscenaci zkrácena. Na výrazné interpretaci D. Špinara mohou rušit některé zbytné povrchnější prvky, ale je přijatelným a celkově nenásilným výkladem, jež si zasluhuje pozornost. Přesun doby děje do současnosti dotažený a smysluplný. Zaujmou, možná i ohromí některé nápady, zejména objevná koncepce scény s herci či scénický nápad s muzeální vitrínou. Kdo není s tragédií obeznámen, může mít problém přijmout víceznačné vyznění konce. Souhlasím s názorem, že zpracování má potenciál oslovit mladé diváky. Vedle P. Děrgela, podávajícího vzhledem k mládí vynikající výkon, zaujme i zbytek ansámblu.
(zadáno: 13.12.2013)
Promyšlená režijní koncepce. Správně vedení herci si s náročnými úkoly suverénně poradili, pomohla jim výrazná a celku výborně sloužící výtvarná stylizace. Osobně mě zaujalo zejména zobrazení uzavřenosti světů vládnoucích a bohatých, jejich odtržení od reality, povýšená bezohlednost bez hranic vůči „poddaným“ a také vystižení jejich osamělosti a neštěstí v přepychu. Myšlenky hry narůstají na aktuálnosti. Stavba textu je však přece jen poněkud zastaralejší a diváci se musejí vypořádávat s obtížnější stravitelností. Ale inscenační zpracování a zajímavá dramaturgická volba si zasluhují pozornost.
(zadáno: 13.12.2013)
Šamberkova fraška se pro dnešní divadlo nemusí jevit jako „nepoužitelná“, např. L. Smoček se nenásilně vypořádal i se zastaralejšími veselohrami. Část diváctva ND nekonvenční tvar rozhodně nepřijme! Kdo však nemá problém se stylem humoru D. Drábka, nemusí být znechucen ani z této radikální adaptace. Některé posuny, dodané motivy a nápady jsou vtipné, jiné zbytečně násilné. Textová adaptace i inscenace Drábkovi vyšly jen částečně, má na svém kontě povedenější počiny, v nichž humor lépe sloužil myšlence. Výborná výprava i hudba. Herecky obstojné, mně osobně nejvíce bavil (syfilitik) J. Bidlas.
(zadáno: 6.12.2013)
Hra nabízí u nás poměrně vzácnou možnost setkání s finskou dramatikou. Komedie, v níž se celkem zajímavě protnou osudy a problémy tří rozdílných mužů, je solidně napsaná, nedisponuje však nikterak originální myšlenkou a autor klade zbytečný důraz na „konverzační“ humor. Inscenace KoČ je obstojnou interpretací, nepřekračuje však zmíněné mantinely, pečlivějším výkladem by mohlo být dosaženo i hlubšího vyznění a přesahu. Z herců svým civilním projevem nejvíce zaujal Z. Velen, typově vhodný V. Vašák zahrál roli rovněž přesvědčivě. Projev L. Krále působil méně přirozeně, ale i on charakter vystihl.
(zadáno: 6.12.2013)
67,5%. V originální verzi hry se pro dnešní jeviště nachází přemíra slov. Režisér M. Glaser text redukoval a zesoučasnil, zároveň oslabil romantické a sentimentální prvky. Hra částečně ztratila své kouzlo, ale zase se přiblížila současnosti. Scéna s krabicemi v regálech a určité prvky v koncepci nemusí být každému blízké, ale nelze jim upřít opodstatnění a zajímavost. V několika málo okamžicích K. Sedlárová zaváhala, J. Tvrdík by možná mohl zřetelněji postihnout některé Valovy motivace. Oba hlavní představitelé však zaujali a podali propracované výkony, stejně jako herci ve vedlejších rolích.
(zadáno: 6.12.2013)
Autorská úprava D. Drábka Shakespearovu tragédii myšlenkově příliš neobohatila. V první půli se zdá koncepce dosti nelogická, ale přidaná scéna se Shakespearem a Marlowem ve druhé části přinese pokleslejším komediálním prvkům jistou omluvu a opodstatnění. Snaha o hledání kontextu s dnešní dobou v inscenaci je, ale režisér se bohužel příliš soustředí na humor. Dění na jevišti je však skutečně nesmírně zábavné a příval odkazů a narážek spolehlivě rozesměje! K tomu výborná výtvarná a hudební složka. A skvělé herecké výkony v čele s P. Štorkovou, která už zazářila mnohokrát a nyní i v mužské roli.
(zadáno: 6.12.2013)
Zdařilá komediální hra nejen o iluzích a deziluzích v lásce. Neobvyklá stavba s různými úhly pohledu přináší nespočet originálních asociací. Inscenace DPB je výborně realizovaná. V úpravě došlo k eliminaci hned několika vedlejších postav, ale naprosto nenásilně a ve výsledku vlastně ku prospěchu. Tvůrčí tým s režisérem D. Špinarem v čele hru obohatil, doslovnější či popisnější pasáže byly povýšeny či ironizovány. Skvělé výkony T. Vilišové a O. Bretta, představitelů ústředního páru, neméně dobře doplnili ostatní. Rozhodně stojí za vidění!
(zadáno: 21.11.2013)
Do popisněji koncipovaného textu dramatizace Vančurovy novely se režisér pokoušel vložit jakousi nadstavbu, především pomocí výrazné hudby a choreografie. Text se však se zpracováním dost tloukl, určité repliky působily v tomto podání až kýčovitě. Pohybové pasáže navíc nebyly šťastně koncipovány a občas vyzněly nechtěně směšně. Někteří herci své úkoly zvládli lépe (V. Kubařová, R. Hájek, J. Mašek), jiní přispěli ke zmíněné směšnosti (zejména M. Kačmarčík), nezaujal však vlastně nikdo. Oproti některým jiným počinům MDP však není inscenace nudná a je sympatičtější upřímnou snahou o nový pohled.
(zadáno: 21.11.2013)
55%. Původní text J. Pokorného byl tvůrčím týmem radikálně zkrácen, hodnocení se vztahuje jen k inscenaci. Černá komedie či groteska s nevážným dějem, zde vhodně shozeným. Herci se sympatickou invencí a smyslem pro nadsázku rozehrávají poměrně zábavné situace. Inscenační tvar je však dramaturgicky a režijně značně nedotažený. Mezi poněkud neuspořádanými „výkřiky“, někdy i v cizích jazycích, se přesto dá sem tam najít něco přínosného. Pošklebný rámec s „mezinárodní“ interpretací písně Perfect Day, jako důsledku spojování národů do unie, je vtipný, ale obávám se, že řada diváků si jej neuvědomí.
(zadáno: 21.11.2013)
Inscenace zpracovává osud Alana Turinga, nikoli životopisně, fakta z jeho pracovního i osobního života jsou brány jako výchozí bod. Autor a hlavní představitel T. Dianiška s režisérem B. Holičkem vykreslují z více úhlů Alanovu zvláštní osobnost i problémy spojené s životem homosexuála v 1. polovině 20. století. Sled rozličných, velmi originálně a živě ztvárněných obrazů. Často otevřeně erotických, ale nikoli nevkusných. Skvělé výkony a výborná souhra tří talentovaných herců.
(zadáno: 21.11.2013)
Hra na dialozích nadřízené a zaměstnankyně postihuje, kam společnost dospěla, jak jsou lidé zjednodušeně škatulkováni do přednastavených parametrů bez ohledu na jedinečnosti jejich individualit a rozmanitost privátních situací. Autor výchozí problém účelově dohání do absurdních rozměrů, čímž výborně zdůrazňuje zrůdnost nenápadné manipulace. Též naznačuje, kam až by to jednou mohlo dojít. Režisérka vhodně vybrané herečky dovedla k přesným, precizním výkonům. Rozhlasová inscenace byla na jeviště přenesena v převážně čtené formě, což ale nevadí, naopak to představitelkám umožňuje hrát uvolněněji.
(zadáno: 21.11.2013)
Připojuji se k příznivým ohlasům. Chytrý a nápaditý text s nespočtem vtipných slovních hříček, které ve výsledku slouží myšlence. Téma české malosti není vlastně nikterak originální, ale vtipným shozením se stala inscenace příspěvkem hodným pozornosti. Svěží výkony všech účinkujících. Já osobně jsem se však celou dobu nezbavil pocitu, že part Doktora Struny by si zasloužil staršího zralejšího herce & komika (při vší úctě k talentu a nasazení I. Luptáka, jenž se s rolí popral se ctí).
(zadáno: 21.11.2013)
55%. Halka Třešňáková a Jan Bárta se ve svých společných projektech orientují na pohybové divadlo, do něhož promítají i činoherní prvky. Ve Stickeru nahlédli na vztah manželské dvojice. Situace, které se zprvu jevily jako bezproblémové a jasné se z jiných úhlů pohledu (doslova pootočenou prezentací téhož) ukazují v jiném světle. Podařilo se neobvykle vystihnout několik pravd o tom, co je na dlouhodobém vztahu krásné i těžké. I finální rozuzlení dávalo smysl. Slabinou byla občasná „polopatičnost“ vyjádření. A inscenaci by také prospěla promyšlenější práce s prostorem a jevištními prostředky.
(zadáno: 21.11.2013)
55%. Bezesporu zajímavá hra zaujme několika myšlenkami, ale leckdo může mít problém s koncepcí textu a se způsobem, jakým autor své záměry předkládá. Inscenační uchopení obstojné ve všech složkách, solidní herecké výkony. Přestože ke zpracování nemám zásadnější výhrady, ve mně osobně však převážily rozpaky ze hry samotné.
(zadáno: 21.11.2013)
Životní peripetie Pavla Kohouta jsou poměrně známé. Ve večeru, poskládaném z úryvků (zlomku) autorovy rozmanité tvorby, je představeno zejména několik zajímavých okamžiků a osobních zážitků z politicky různorodých období. A s těmi řada návštěvníků nemusí být takto detailně obeznámena. S hercem O. Kavanem si rozdělil přednes úryvků a básní sám autor, jehož osobní přítomnost je sympatická. Vkusné oživení zhudebněnými básněmi, na jejichž interpretaci se spolu se zmíněnými podílel i hudebník M. Černý.
(zadáno: 8.11.2013)
65%. Vtipná hra, v níž kdysi autor nahlédl pod povrch zdánlivé společenské a sexuální spořádanosti a mistrně se vysmál pokrytectví a přetvářce. Když se M. Čičvák chopí komedie, nemusí to být špatné, ale publikum se obvykle zvlášť nezasměje. Inscenace zaujme snahou o smysluplnou aktualizaci, obohacením originálními posuny a zajímavým překvapením na konci. Textovými redukcemi však utrpěla zábavnost komedie, zbytečně byly oslabeny ironické podtexty, diváci neuslyší mnoho skvělých a zdařile přeložených Ortonových výroků. Herci posloužili koncepci zdatně. Osobně si raději čtu v původní verzi.
(zadáno: 8.11.2013)
55%. Komorní psychologické drama, známé i z Polanského filmové adaptace, se zabývá otázkami viny a práva oběti (bez přímého důkazu) na obvinění a potrestání viníka. Hra se hodí do komorního prostoru, na širokém jevišti v NoDu se však stísněnou atmosféru příliš vytvářet nedařilo. Režisér dovedl herce k civilnímu pravdivému projevu, na druhou stranu nebylo dosaženo výraznější působivosti. V nejtěžší roli se H. Vagnerová chvílemi nejevila zcela věrohodně. Podtext a myšlenky se nedostávaly do popředí či se dokonce ztrácely. Inscenace potenciál látky naplnila jen částečně a zůstala na půli cesty.
(zadáno: 8.11.2013)
Bouchačka - DOT504 50 %
Inscenace postavená převážně na pohybu, s minimálním zastoupením zpěvu a mluveného slova. Jednou z výhod pohybového divadla je možnost dostat mezi řádky, co nelze popsat slovy, ev. pozvednout případnou banalitu děje. Režisérovi a performerům se to v tomto případě úplně nedařilo, zvolená forma nebyla přílišným obohacením. Z performerů nejvíce zaujala energická H. Třešňáková. Tanečník L. Homola náročné úkony zvládl, ale celkově působil poněkud bezvýrazně a jeho postava nedostatečně čitelně. Pohybově velmi překvapila činoherečka K. Winterová, která mezi oba performery suverénně zapadla.
(zadáno: 21.10.2013)
Hra nezapře svého autora chytrým humorem, poměrně překvapivými zvraty a zdařile propojenými souvislostmi či závěry trefně charakterizujícími současnost. Druhá polovina má bohužel sestupnou dramatičnost, závěr by si zasloužil výraznější vyznění, ale přesto ani této části nelze upřít smysluplnost autorského záměru. Herci se rolí zhostili skvěle, osobně bych vyzdvihl K. Melíškovou. Petr Zelenka si se souborem Dejvického divadla evidentně rozumí a dosahuje zde lepších výsledků než při spolupráci s jinými divadly.
