PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2222)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 2.6.2011)
Osobitá úprava situuje klasickou hru do současnosti (namátkou – Kleantes je plavčík, Arganovi lékař prodává drogy, Belina se potají prolévá alkoholem). Proti textové úpravě ani výhrady nemám. Režijně se však jedná o počin naprosto průměrný, nedotažený, je znát, že se jedná o režisérův divadelní debut. I když měl L. Sobota silnější okamžiky (např. zdrogování), potenciál barvité postavy Argana nevyužil a režisér mu k odkrytí více rozměrů nedokázal pomoci. Celkově komedie ztrácí dech, je dosti těžkopádná. Mohla by být svěžejší, zábavnější a v neposlední řadě i propracovanější z hlediska koncepce.
(zadáno: 2.6.2011)
Jiří Havelka mě opět nezklamal. Nápadité, promyšlené, dotažené, vizuálně působivé, vtipné. A technicky propracované a fungující, což není v českém divadle samozřejmostí. Herci se v obtížně interpretovatelném tvaru skvěle zorientovali. Výborný C. Drozda jako přednášející. Inscenace mě také přinutila zabývat se fyzikálními teoriemi (které mě kdysi na škole štvaly a které jsem později totálně vypustil), jejich vzájemnými souvislostmi a také jejich obecnějším přesahem. Přínosný, obohacující zážitek.
(zadáno: 16.5.2011)
Hra možná není výjimečná, ale je v ní velmi dobře zobrazen rozpad mezilidských vztahů i rozložená morálka těch, kdo jsou pro pouhou hru (která pro každého představuje různou formu naplnění) ochotni dát v sázku a riskovat naprosto vše. Výborné režijní uchopení dodalo textu naléhavý přesah, skvělá práce s nadsázkou a ironií, skrze humor se daří dosáhnout dosti zásadních sdělení, silné vyznění. Vynikající výkony dobře sehraných herců, mezi nimiž nebyl slabý článek a kteří své postavy ztvárnili s pochopením pro hru i inscenační pojetí. Zaujali mě zvláště V. Neužil, D. Novotný a H. Čermák.
(zadáno: 16.5.2011)
Honba za penězi vyústí v masakr, který se odehraje s děsivou samozřejmostí. Právo a pořádek v severské zemi nevlastně neexistují, policie nezastupuje právo. Text je volně inspirován legendárním Janem „Eskymo“ Welzlem a jeho historkami, přes přítomnost postavy Welzla je však děj fikcí. Inscenace vytváří osobitou severskou atmosféru plnou drsnosti i zvláštního humoru. Úsporné herectví přesně plní svou funkci. Zajímavý počin, ale jsem přesvědčen, že by se dalo dosáhnout přesvědčivějšího vyznění a lépe patrného smyslu. Výše uvedené paralely se současností by mohly být vyjádřeny čitelněji.
(zadáno: 16.5.2011)
Prastará hra byla pro inscenaci MDP přepsána a dovedena až na hranici parodie. Blbnutí herců oblečených v kýčovitých kostýmech (které mě nerušily) mě bavilo. Režijně a dramaturgicky však bohužel nedotažené, obojí zůstalo na půli cesty. První polovina výrazně lepší než druhá, v níž se ústřední rovina kolem Astrologa příliš rozmělnila v epizodách. Herci hráli v duchu pojetí, celkově se mi líbili. Neobsazoval bych pouze špatného herce J. Vlacha, který předvedl další ze svých technicky i herecky nezvládnutých výkonů. Netrpěl jsem, rád jsem se podíval. V MDP jsem viděl horší a zbytečnější počiny.
(zadáno: 16.5.2011)
Shapira - Fidlovačka 60 %
Zajímavá, i když na můj vkus dosti „upovídaná“ hra. Režijní pojetí v DNF solidní, ale s nedostatky. Režisér se zbytečně soustředil na vnější formu, dostatečně nedbal na sdělení, zůstal na povrchu. To se přeneslo i do hereckých výkonů, které většinou nebyly autentické a přesvědčivé. Výjimkou byl On. Brousek, který (přes rozpačitý „rozjezd“) celek hodně pozvedl. Působivý monolog Z. Vejvodové (kdysi jsem ale viděl lepší interpretaci). Špatné nepřirozené výkony J. Racka a M. Kačmarčíka. Nic víc než lepší průměr. Pro soubor DNF je hra příliš velkým soustem, ale nutno dodat, že se dá pokazit i více.
(zadáno: 16.5.2011)
Zatímco předchozí „La Putyka“ byla víceméně sledem čísel rozličných disciplín, u „UP’END’DOWN“ byla evidentní snaha o větší spojitost. Rámcový příběh byl nosnější, jednotlivá čísla byla propojenější, nesloužila pouze pro efekt, jejich význam byl pro jakési sdělení důležitější. Ovšem i zde téma značně pokulhávalo, působilo banálně. Problém roztříštěnosti a oddělenosti jednotlivých čísel se částečně přenesl i do tohoto projektu. Přestože hudební složka byla dobrá a číslům nechyběla propracovanost, celek vyzněl „odtažitěji“, studeněji. Organizace vstupu zůstala nadále otřesná!
(zadáno: 16.5.2011)
Základní nápad hry, tedy rozdělení titulní hrdinky mezi pět hereckých partů představující Albertinu v různém věku, byl dobrý, ale dnes už se nejeví nikterak originálně. Konfrontace občas přinesla jisté asociace a paradoxy, ale autor bohužel zůstal u pouhých povrchních pojmenování a nešel příliš do hloubky. Často se uchýlil k přílišné sentimentalitě a klišé. Pár silných okamžiků, několik zajímavých postřehů, ale nic moc navíc. Režijní interpretace standardní, herecké podání celkem dobré, obojí by ale mohlo být i lepší. Hlavním problémem rozpačitého výsledku je ovšem hra samotná.
(zadáno: 16.5.2011)
Tvůrčí tým vybral pro své komorní pojetí z velkolepé tragédie pouze pár útržků. Originální přístup, že mladí herci budou číst „Fausta“ a četba se postupně zvrtne, až účinkující téma úplně pohltí. Zajímavý nápad, svěží interpretace. Přesto celku něco chybělo, myslím, že by šlo ze zmíněného východiska dostat i více.
(zadáno: 20.4.2011)
Skvěle využitý nezvykle koncipovaný prostor, scénické prostředky podporují přesný výklad charakterů postav i výstižné zachycení atmosféry a smyslu různorodých momentů. Režijní uchopení obtížně inscenovatelné hry bez nadsázky dokonalé, k práci tvůrčího týmu nemám nejmenší výhradu. Jako vždy vynikající H. Dvořáková podává zvlášť pozoruhodný a propracovaný výkon. Jediný a vážný problém mám se hrou samotnou. Nepatřím k příznivcům této dramatiky, neustálé pojmenování pocitů podle mého názoru není správnou cestou k vystižení jejich podstaty. Přesto mě forma inscenace nebývale okouzlila a zasáhla.
(zadáno: 20.4.2011)
Netradiční zpracování antického tématu odkrylo řadu zajímavých souvislostí, mělo svůj smysl. Přesto ho nepokládám za zcela vydařené. Účel použití extravagantních scénických a kostýmních prostředků byl promyšlený, chvílemi mi to ale přišlo zbytečně násilné. Dlouho jsem dokázal inscenaci vstřebávat (a vlastně i přijímat), ale můj dojem značně zkazily zpívané části v závěru; zde se forma inscenace dostala do stádia, kdy už pro mě nefungovala a byla za hranicí mého vkusu. Herci se koncepci přizpůsobili dobře. Přes značné rozpaky jsem ocenil, že inscenaci nechybí názor.
(zadáno: 20.4.2011)
Myslím, že potenciál hry z divadelního prostředí je větší, než jaký našel tvůrčí tým inscenace ND. Režijní uchopení mi přišlo ve své podstatě správné, líbilo se mi scénografické řešení. Problém jsem viděl spíše ve ztvárnění a pojetí některých postav, práce s nadsázkou byla dost nedotažená. Scény s Erhardtem, které se odehrávaly až příliš vzadu a k divákům přes značný odstup nedolehly. Z herců mě nejvíce zaujal J. Dolanský. Vadil mi M. Donutil, který chvílemi (možná záměrně) sklouzával k až příliš lacině vyhlížející karikatuře. První půlka vypadala slibně, ale ve druhé u mně převážily rozpaky.
(zadáno: 20.4.2011)
Režisér J. Mikulášek při zpracování několika Čapkových povídek opět uplatnil svůj nezaměnitelný rukopis. Stylizaci u této inscenace výborně dotáhl, naprosto souzněla s výpravou, hudbou i pohybem, herci ji jedinečně (až nevídaně dobře) zvládli. Přece jen mě ale zaujala více forma, v té se podle mého názoru trochu ztrácel obsah. Odlišná podoba zpracování jednotlivých povídek přinesla i jejich různorodou přesvědčivost. Ale nepochybně jde o počin hodný pozornosti.
(zadáno: 20.4.2011)
Slavný a často adaptovaný román zpracoval V. Morávek ve svém mnohokrát uplatněném stylu a též s dříve použitými nápady (za všechny např. kentaur). Pro pochopení je podle mého názoru takřka nezbytné znát románovou předlohu, ev. jiné zpracování, inscenace není pro neobeznámené přehledná. Objevné a netradiční je paralelní odvíjení rovin na satanském plese a v blázinci (což vlastně románové časové přímce odpovídá). Nesnesitelně pomalá mluva herců (zejména M. Daleckého v roli Mistra), světlejší okamžiky pro mě byly scény s Wolandem. Inscenaci jsem nepřijal i proto, že mi Morávkův styl není blízký.
(zadáno: 20.4.2011)
(zadáno: 20.4.2011)
(zadáno: 20.4.2011)
Hodnocení podle televizního záznamu. Zdařile napsaná situační komedie mě v tomto zpracování bavila, byla dobře zrežírovaná, s dobře zvolenou a odstupňovanou dávkou nadsázky. S hereckými výkony jsem byl rovněž spokojen, protagonisté přispěly spoustou dobrých a osvěžujících nápadů.
(zadáno: 20.4.2011)
Hodnocení podle televizního záznamu. Nevím, do jaké míry se kamerám povedlo inscenaci zaznamenat, ale mně se v této podobě nelíbila. Proti hrám A. Procházky obecně nic nemám, čas od času se u nich docela rád pobavím. Tuto hodnotím vysloveně jako slabou. Po slibném rozjezdu nastaly dějové zvraty, které mi připadly stupidní. Nezachránily to ani solidní herecké výkony.
(zadáno: 5.4.2011)
55%. Inscenovat tuto hru přesvědčivě je dnes velmi těžké, podle mého názoru to bez značných úprav nelze. Výraznou úpravu a režijní pojetí M. Stropnického jsem přijal, líbily se mi některé nápadité významové posuny. Často nebyla nutná taková doslovnost. Některé posuny a způsoby jejich ztvárnění byly nezřídka „neohrabané“. Z herců bych vyzdvihl D. Bambase, J. Šťastného a J. Dvořáka. Roli Caesara P. Rímský pouze nepřesvědčivě odříkal, další z jeho špatných výkonů. Mladí herci v rolích spiklenců příliš splývali, doplatili na nedostatečný režijní výklad svých postav a vedení.
(zadáno: 5.4.2011)
U Čičvákova Kupce benátského jsem doslova trpěl, jeho Zkrocení zlé ženy jsem se předem bál. Nemohu říci, že bych byl vysloveně nadšen, ale při mé návštěvě měsíc a půl po premiéře jsem byl překvapen mile. U komedie v tomto pojetí se divák moc nenasměje, může však být osloven zajímavým pohledem. Mě zaujal výklad charakterů postav, který byl současný, přirozený a bez toho, na co jsme zvyklí z jiných nastudování. Sledoval jsem se zájmem hlavně první část, vadilo mi jen pár hluchých míst. Slabší druhá část mi dojem trochu zkazila. Z herců se mi líbila zvláště ústřední dvojice L. Žáčková & I. Bareš.
(zadáno: 4.4.2011)
MVD / D21 navázali na úspěšnou spolupráci s D. Drábkem. Osobitá variace hry Rolanda Schimmelpfenniga přenesená do českých reálií. Výstižné vykreslení pozice dnešních herců, kteří (zvláště v Praze) složitě hledají uplatnění a kteří se s tím různým způsobem vypořádávají. Přirovnání charakterů herců k vlastnostem zvířat funguje dobře, podání plné nadsázky a ironie je velmi zábavné. Skvělé výkony všech účinkujících, je znát, že se na rolích podíleli i autorsky. Svěží a vtipná inscenace rozhodně stojí za vidění.
(zadáno: 4.4.2011)
Pět hereček ztvárňuje pět slavných osobností. Snaží se jednotlivě zaujmout diváky a přesvědčit je, aby pro ně o přestávce hlasovali. Ve druhé části pak do „pokoje“ vstoupí osobnost, která dostala nejvíce hlasů, může být vždy jiná. Zajímavý nápad, navíc docela překvapivá a vtipná pointa v závěru. K samotnému ztvárnění mám jisté výhrady, zejména k režijnímu a autorskému uchopení. Podle mého názoru jsou některé z osobností vykresleny a zahrány příliš jednostranně a nedostatečně výstižně. Mě osobně nejvíce zaujal pohled na Toyen (J. Stryková) a Marilyn Monroe (M. Procházková).
(zadáno: 4.4.2011)
Divadelní variaci na kultovní dílko H. Burešová nastudovala již potřetí, ale já jsem žádné z předchozích provedení neviděl. Inscenace MDB je velmi živá, plná energie. Výborně zakomponovaná hudební složka skvěle dotváří tu činoherní. Zralost starších herců dává postavám školáků zvláštní ráz. Jejich kolegové v úlohách pedagogů jsou rovněž výborní, zvláště L. Kolář a J. Mazák. Slabší mi přišla jen I. Vaňková. Sympatický je i živý hudební doprovod, obstaraný samotnými herci. Při pražské repríze hodně chyběly mikroporty, bez nichž většina účinkujících zpěv neutáhla.
(zadáno: 4.4.2011)
Silní - MeetFactory 70 %
Inscenace nezapře M. Bambuška, který se s prezentováním svých myšlenek a dosti trefných postřehů o našem světě rozhodně „nesere“. K pojmenování používá velmi drsné prostředky a formu, jež není snesitelná pro každého. V jeho minulých projektech jsem míval často problém pochopit, co chce říct. V případě „Silných“ jsem si toho odnesl dost a také si uvědomil řadu souvislostí. Chvílemi jsem se ale ztrácel. Rozhodně stojí za to zkusit za vulgaritami a nechutnostmi hledat sdělení. Bambušek by ale pro změnu mohl dění na jevišti lépe organizovat a kaučovat. Myslím, že by ho pak pochopilo více diváků.
(zadáno: 4.4.2011)
Režisér A. Minajev klasickou komedii situoval do raného kapitalismu na začátku 90. let. Soustředil se na vykreslení atmosféry, která byla v prvním plánu ruská, ale od naší země ne tak moc vzdálená. Vážnější začátek vystřídalo groteskní ladění a stále se stupňující nadsázka. Netradiční pohled měl něco do sebe, ale také svá úskalí. „Hemžení“ a chaos byly zahnány do zbytečných extrémů, forma až příliš překryla obsah. Také pojetí řady postav (zejména Chlestakov, Hejtmanka, Marja, Dobčinskij, Bobčinskij) nebylo šťastně zvolené a režijně dotažené. Z herců mě zaujal zejména M. Pospíchal jako Hejtman.
