PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2196)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 6.10.2017)
55%. Černá komedie o manželích, které parta řemeslníků sužuje tak dlouho, až jim dojde trpělivost, mohla i v naší zemi zajímavě rezonovat, protože se u nás profesionalita zrovna nenosí a ve službách se ustavičně setkáváme s nehorázným šlendriánem. Režisér D. Hrbek se bohužel spokojil s lehčí notou a nechal herce soustředit se na rozehrávání situačního humoru. Ani dramaturgyně nedohlédla na to, aby z černého humoru „mrazilo“ a aby kromě vnější komiky zřetelněji vyznělo autorčino poselství. Přestože se vtipné momenty podařily, inscenace je spíše promarněnou příležitostí.
(zadáno: 6.10.2017)
Mučedník - OLDstars 70 %
65%. Počiny Oldstars jsou často spíše „školními cvičeními“, které nelze brát jako regulérní inscenace. Toto je jeden z případů, kdy vznikl počin poměřitelný s nastudováními profesionálních souborů. Hlavní představitel O. Polák slibný; náročné přechody mezi polohami, které zahrál toporněji, vyzněly vzhledem k podobnému věku postavy vlastně autenticky. Ve srovnání s ním měl J. Havelka snazší úkol, s nímž se vypořádal bezchybně. Věkově neodpovídající roli odvedla B. Waschingerová velmi zdařile. Dílčí výhrady k ostatním nejsou podstatné, zásadní slabý herecký článek provedení nemá.
(zadáno: 6.10.2017)
Režisér V. Dubnička navázal na inscenaci Drábkovy úspěšné hry, kterou se stejnými hlavními představiteli a s obstojným výsledkem nastudoval před lety. Koncepce byla zcela jiná, zdařile přizpůsobená plenéru. Hra však není pro venkovní produkce ideálním materiálem. Divácky vděčné akce se střídají s vážnějšími okamžiky, které se v prostoru ztrácejí a ustupují do pozadí více, než by si zasloužily. Zklamáním však inscenace není a nemálo Plzeňanů jistě potěší.
(zadáno: 6.10.2017)
65%. Provedení hry, za které se studenti VOŠH nemusí stydět. Režijní uchopení se zřetelně vyjádřeným názorem. Originální a zároveň smysluplné řešení konce, v němž zaujme nahrazení postavy Záhadného pána (nebylo by dobré prozrazovat více). Studenti často ještě hrají poněkud „neohrabaně“, ale jejich společná práce se slučuje v celek, který drží pohromadě a který divákovi nabízí něco víc než pouhou hereckou etudu.
(zadáno: 6.10.2017)
Komorní úprava dramatu pro šest herců. Osekaná verze soustředěná na podstatu. Pečlivý výklad postav. Tvůrci se studenty dobrali k přesnému a působivému vyznění, které ukazuje některé situace v překvapivých souvislostech. Hudební a výtvarná složka inscenaci dobře slouží, s hereckým projevem a pohybem souzní, stylově čistý počin. Titul by si zasloužil reprízování i během absolventského ročníku herců.
(zadáno: 6.10.2017)
Monodrama o vyděděnci, potácejícím se v nočním městě. Nadčasová hra o rozpadu hodnot, o neuchopitelnosti bytí. V prostorách u bývalého Stalinova pomníku inscenace výmluvně rezonuje. Pronášené věty jakoby odkazovaly na to, čeho jsme svědky jen o pár metrů dál. Výborný Michal Balcar dokáže nejen „hrát“, ale skvěle reaguje na náhodné kolemjdoucí, bere je do hry. Specifický zážitek.
(zadáno: 6.10.2017)
65%. Jevištní ztvárnění autobiografické knihy o životě Urků, kteří žijí ve „vyhoštění“ v Moldavsku, ale zůstaly v nich sibiřské kořeny. Děsivý popis životních poměrů a zvyků zločinců se podařilo zprostředkovat i na divadle. Aby se divák ve složitých souvislostech neztratil, je nucen (poměrně dlouho) bedlivě sledovat. Sympatické herecké nasazení celého týmu. Repríza v prostoru kolem bývalého Stalinova pomníku měla zvláštní ráz. Venkovní prostor na jednu stranu nebyl nejvhodnější pro vnímání textu, ale specifická atmosféra a náhodné akce kolemjdoucích dodávaly zvláštní ráz.
(zadáno: 6.10.2017)
Román patří ke stěžejním dílům žánru sci-fi. Dramatizace R. Levínského vystihla podstatu i téma. Prostor DUP39, do něhož soubor nově expanduje, se pro inscenaci a prostředí planety Solaris svou dispozicí hodí. Bohužel však má špatnou akustiku, hlasy herců se v něm příliš rozléhají, což je vzhledem k důležité funkci textu docela problém. Tvůrci se asi záměrně nesnažili vystihnout technické vymoženosti, ale toto (nízkorozpočtové) scénografické řešení bylo vyloženě nešťastné, až nechtěně směšné. Vypovídací schopnost závěru v této podobě je přinejmenším sporná, výsledek celkově rozpačitý.
(zadáno: 6.10.2017)
Z Shakespearovy tragédie vybral M. Vajdička, co se hodilo jeho vidění a společně se souznějícími herci dovedl svůj záměr do celku, který smysl dává a často přináší i zvláštní souvislosti. Podobně jako v případě Vajdičkova Othella, uvedeného na LSS v roce 2015, se bohužel výklad míjí s venkovním prostorem. Tentokrát herci intenzivněji používali vnějškové prostředky a humorná odlehčení, ale ty naopak vedly k jistému odchylování se od podstaty výkladu. I této interpretaci by více slušel uzavřený, nejlépe komorní sál.
(zadáno: 6.10.2017)
Režisér se v Shakespearově hře snažil hledat podstatu současných vztahů, ve své komorní úpravě byl důsledný a s herci našel v postavách lidi kolem nás. Pozoruhodné provedení se však nehodí do plenéru, kde se drobné nuance často ztrácejí a spíše je ocení diváci v předních řadách. Ale je dobře, že Letní shakespearovské slavnosti nesází jen na jistoty a dávají prostor tvůrcům snažícím se o nové a svébytné výklady.
(zadáno: 6.10.2017)
Autoři hrou navázali na své mezinárodně úspěšné komediální seriály, oprostili se od epizodického charakteru seriálů a obstáli v celovečerním rozměru. S elegantním, ironickým a chytrým humorem nahlíží do světa a zákulisí politiky. Legrační je, že M. Stropnický se vzdal režie inscenace právě kvůli návratu do politiky. Nutnost najít rychlé náhradní řešení se na výsledku jistě podepsala, režijně a potažmo i herecky měla inscenace rezervy. Dojem je spíše průměrný, ale text poskytuje natolik dobrý základ, že se nad značnými realizačními nedostatky dá přimhouřit oko.
(zadáno: 6.10.2017)
Nenapíšu asi nic, co by zde již jinými slovy nezaznělo. Hra M. Hýči má nesporné kouzlo i vypovídací hodnotu, ale je upovídaná (přespříliš) a pro jevištní interpretaci obtížná. Režisér D. Šiktanc dokázal s pomocí výtvarné složky, hudby a především herců velmi zdařile vytvořit atmosféru, která přesně odpovídá ladění textu. Akce jsou promyšlené, herci evidentně vědí, o čem hrají. Přes viditelnou snahu celého týmu se nepodařilo dosáhnout dostatečného oživení. Ale bylo to vůbec možné? Přesto není návštěva ztrátou času a v M. Hýčovi slibný autorský potenciál je.
(zadáno: 6.10.2017)
Druhý rok Antické Štvanice dostal „alternativnější“ rozměr. Nebyla nastudována antická hra, ale Ovidiovy texty, navíc v interpretaci J. Nebeského. S venkovním prostorem ostrova se pracovalo méně než v loňské Oresteii, takřka celé představení probíhalo na jednom místě. Ovidiovy texty byly cíleny k současnosti, L. Trmíková s D. Prachařem je jedinečně a výrazně interpretovali. Výprava dle očekávání, ve stylu Nebeského inscenací. Zdařilá hudba. Pohyb performerů uskupení 420PEOPLE byl velmi efektní; jestli měl přinést i myšlenkovou nadstavbu, zůstává otázkou...
(zadáno: 6.10.2017)
M. Bambušek umí vybrat téma, ale občas ho uchopí a ztvární tak, že je na hranici srozumitelnosti. Nature je extravagantní jízda! Výtvarně Prekovsky divoké. Hudebně nesmírně výrazné, živý doprovod V. Franze je působivý sám o sobě. Zaujme též pohybové nasazení aktérů. Divák, který je i nenásilně zapojen, může nechat na sebe působit jednotlivosti. Pravděpodobně si však odnese jen pár „výkřiků“ a pojmenování bez servítek. Obávám se, že celku rozumí pravděpodobně jen režisér a možná někdo další z tvůrčího týmu
(zadáno: 6.10.2017)
Tuto úpravu McDonaghovy hry T. Staněk použil již v inscenaci Oldstars z roku 2007. Již tehdy se ukázalo, že takový způsob seškrtání není šťastný a že opomíjí podstatné prvky hry. Herci se snažili, ale předsvědčivost jednotlivců poněkud kolísala. Nastudování je vhodné spíše pro přátele zúčastněných či jako klauzura.
(zadáno: 6.10.2017)
Z původní hry bylo vybráno několik rovin / postav s různými osudy, které v inscenaci zastupují odlišné úhly pohledu na nemožnost nalezení smyslu bytí (velmi zjednodušeně shrnuto). Realizačně trochu neuspořádaný tvar. Nevadí, že některé původně mužské postavy ztvárnily herečky, jako kontraproduktivní či matoucí může na konci působit „převtělení“ jedné z aktérek do rolí jiných přítomných. Smysl užití konkrétních ilustrací je těžké rozpoznat, ale jevištní akce minimálně pocitově s texty souzní. Vhodně vybraným hercům se daří vyhmátnout podstatu vyřčeného, jmenovat si zaslouží zejména E. Hacurová.
(zadáno: 6.10.2017)
Ve scénáři jsou použity spíše fragmenty zápisů Paula Klee, jinak je text jeho dílem spíše inspirován. Celou hodinu sledujeme vlastně totéž – neuchopitelnost reality, kde si nemůžeme být jisti ani zdánlivě nenapadnutelnými všedními úkony. Herci texty velmi živě rozehrávají, slovy i výrazným a propracovaným pohybem. Příliš toho sděleno není, ne každého tato poetika zaujme, některé zcela mine. Inscenace však vznikla jako experiment pro dvě uvedení s tím, že se pak rozhodne o dalším reprízování. Nezvyklý tvar si však pozornost rozhodně zaslouží.
(zadáno: 27.6.2017)
65%. Na samém počátku dialogy připomínají povrchnější konverzační komedii, ale posléze se hra překvapivě „vyloupne“. Autorka vystihla míjení ve vztazích, trefuje se do neporozumění mezi lidmi a za pomoci zdůraznění dává vyniknout podstatě situací, jimž lidé v partnerství čelí. Scéna má nápad, v rámci prostorových možností Divadla Kampa vhodné řešení. Dramaturgicky a režijně správně vyložené. Herecky ucházející, drobná zaváhání se s reprízami jistě vyladí.
(zadáno: 27.6.2017)
Autor předběhl svou dobu a je skoro neuvěřitelné, s jakým nadhledem postihl podstatu společenského „bordelu“, jehož ukázku demonstroval na revolucionářích a vládnoucích. Režisér L. Smoček uplatnil pověstný smysl pro práci s herci na velkých i malých rolích. V ansámblu by se našly slabší články, ale celkově na dobré herecké úrovni. Komedie s groteskními prvky je vtipná i dnes, inscenace místy silně rezonuje, ale přesto se vnucují otázky, zda jsou podobné revivaly dostatečně opodstatněné, zda je „stará inscenační škola“ tou nejlepší cestou či zda neexistuje dynamičtější a údernější řešení.
(zadáno: 27.6.2017)
75%. Scénář svého otce L. Procházková obstojně přizpůsobila jevišti. Scénograf si poradil s potřebami textu, nepopisná dekorace skvěle dotvářela atmosféru. Kvalitní práce režiséra, důkladně vyložené charaktery herci pečlivě vystavěli. Anna A. Talackové projde přesně zachyceným vývojem až ke strhujícímu finále. Pro Ludvíka není D. Bambas ideální volbou, herec spotřebuje mnoho sil na „zdrsnění“ přirozeně jemnějšího projevu, občas sklouzává k patosu a přehnaným gestům. Charakter je ale v jeho podání též čitelný a souhra dvojice přinese silné vyznění. Doporučeníhodný počin, který není kopií filmu.
(zadáno: 27.6.2017)
Propracovaná inscenace stojí na pevných základech spočívajících v pečlivé analýze charakterů ústřední milenecké dvojice prokletých básníků i vedlejších postav, precizní práci režisérky s herci. Verlaina s jeho zápornými vlastnostmi a slabostmi vykreslil J. Tvrdík do nejjemnějších odstínů, lidsky a s pochopením. Rimbaud M. Anděla rovněž dobře vystavěný, ale herci v jeho projevu trochu scházela razance a „bouřlivost“. Velmi dobré a přesné ztvárnění vedlejších postav. Vyznění dopomohla hudba J. Čížka pracující s Chopinovým motivem, do koncepce zapadaly i výrazné kostýmy a vhodně řešená scéna.
(zadáno: 27.6.2017)
U nás pozapomenutá hra ze 60. let sice dnes již nevyznívá kontroverzně, ale čas prověřil, že Sperrovo zamyšlení nad lidskou netolerancí vůči jinakosti není „dobové“ a že problémy v méně vyhrocené míře přetrvávají. Drama je znepřehledněné zbytečně velkým množstvím postav, s čímž inscenátoři mnoho nesvedli. Scéna nezatížila inscenaci realismem, jednotlivé prvky výborně fungovaly. Režisér možná neměl dostatek zkušebního času; nedokázal herce přimět, aby se zcela zbavili rutiny, někteří zápasili s přibližností a nebyli přesvědčiví. Jedná se však o záslužný počin a obohacení repertoáru.
(zadáno: 27.6.2017)
Náročný titul se z příbramského repertoáru vymyká. Režisérka obstála ve vedení herců a nechala vyniknout textu, který vnějškovými prostředky dotvářela v menší míře. Herci, zvyklí na tradičnější koncepci dramat, s poetikou a stavbou textu viditelně zápasili, občas se nevyhnuli zažitým prostředkům a zvykům, ale s nezvyklým tvarem se neminuli. Aby divák hru vstřebal, musí se soustředit, zapojit fantazii, najít pochopení pro snové či nadpřirozené prvky a hledat jejich smysl. S pochopením realizovaná příbramská inscenace k hledání správně vybízí.
(zadáno: 27.6.2017)
Před návštěvou je užitečné alespoň rámcově znát děj rozsáhlého Dostojevského románu, bez znalosti souvislostí by zhuštěný děj mohl být pro diváka nepřehledný. Jiří Jelínek vybral některé motivy a ve své krátké činoherně-loutkové variaci ponuré dílo humorně odlehčil. Herci hrají s chutí a bezprostředností, občas vezmou publikum do hry. Divácky vděčný tvar nenudí, baví a občas rozesmává. Přesto se potenciál látky nepodařilo zcela využít, lze si představit, že by humor a nadsázka přinesly významotvornější nadstavbu.
(zadáno: 27.6.2017)
Dokumentární divadlo není na českých jevištích zatím zvlášť rozšířené ani populární, ale i tento projekt dokazuje, že jednotlivé pokusy jsou nadějí pro větší míru prosazení. Čtyři pouliční umělci (buskeři), v tomto případě hudebníci, mluví o důvodech volby této umělecké cesty, o radostech i problémech tohoto životního stylu. Nechybí ani ukázka jejich kvalitního umění. Jako komentátor či moderátor J. Čermák obohacuje téma dalšími úhly pohledu. Komplexně podané téma, diváci během představení pravidelně hlasují a nevyhnou se tak přemýšlení a otázkám se složitými odpověďmi. Smysluplný projekt.
