PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2196)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 19.3.2014)
Páralova předloha vystihuje jednotvárnost života a také atmosféru doby. Tvůrčí tým se oprostil od doby děje a pokusil se o nadčasovost, což smysl mělo, ale zároveň se vytratilo jisté kouzlo. Dramatizace z velké části stojí na monologických popisech dějů, což je moderní inscenační postup. Inscenace je pak oproštěna od rekvizit a dekorací, hodně se používá pohybových náznaků. Cesta přijatelná, ale leckdo s touto interpretací může mít problém. Herci koncepci naplnili zdatně. Osobně jsem byl docela zklamán, preferuji předlohu či filmové zpracování. Přesto bych si přál, aby soubor ČS nezanikl.
(zadáno: 19.3.2014)
Přestože v komedii jde v první řadě o humorné dialogy, je solidně napsaná, má hlavu a patu a umožňuje pokusit se o výpověď či přesah. Této průměrné inscenaci však scházel odpovídající dramaturgický výklad, který by udal správný směr. Režisér herce dostatečně nevedl, což se projevilo zejména na výkonech M. Vítů a J. Vojty. Herci se nejevili sehraně, což bylo možná ovlivněno alternacemi. Lze najít spojitosti s Allenovou hrou „Central Park West“, jejíž inscenace se M. Vokounovi před třemi lety také příliš nepovedla; myslím, že by se měl soustředit na jiný žánr.
(zadáno: 5.3.2014)
Slavná hra byla pro inscenaci zkrácena a vznikla netradiční hudební variace s řadou zpívaných pasáží. Lze vypozorovat asociace se současností. Rodina Orgonových žije prázdným životem beze smyslu, mezi členy selhávají rodinné vztahy. Tartuffe jako „hodinový manžel“ je nápad opravdu originální. Herci si představení užívají a díky jejich živosti a nasazení je to opravdu vtipné (i když konzervativnější diváci možná tento druh humoru nepřijmou). Problémem však je, že na komickou stránku je tlačeno až příliš a ve vtipech se zmíněné přednosti poněkud utápí. V tématu hry se ukrývá větší potenciál.
(zadáno: 5.3.2014)
Jeden sál, tři různé večery v odlišných dějinných údobích. Ve všech třech částech je prostě jen zobrazeno, co se ony rozdílné večery v sále odehrálo. Velmi autenticky a přesně vystižené, bez komentáře, bez soudu. V jednotlivých částech se mnoho nestane, vesničané pouze žvaní, opíjí se, zpívají a tancují. Přesto když se jednotlivé večery postaví takto vedle sebe, vyplyne vše podstatné a zamrazí. Prostor Baráčnické rychty je ideální a tým ho výborně využil. Také živý hudební doprovod vše náležitě umocňuje. Pozoruhodný projekt.
(zadáno: 4.3.2014)
75%. Hra zajímavě nahlíží na Mariin život (a smrt) a i když má „bulvárnější“ ráz, vlastně trefně vyjadřuje královnin obraz a pojmenovává okolnosti. Autor nepoužívá prostředky typické pro historickou hru, originální řešení (scény s ovcí, absence postav revolucionářů) však celku dobře slouží. Režisér D. Špinar drama svými výraznými postupy pozvedl. Divoká první polovina je doslova oslnivá. Druhá už vzhledem k okolnostem nepůsobí tak živě, ale přesto neztrácí dech. Bez nadsázky dokonalé kreaci P. Štorkové není co vytknout, dobré výkony podávají i ostatní. Výtvarná i hudební koncepce vhodná.
(zadáno: 4.3.2014)
55%. Autor libreta téma románové téma zbytečně zploštil, zejména roviny s Pavoučí ženou a Aurorou jsou napsány značně problematicky. A česká verze A. Nováka je zvlášť nepovedená. Hudebně obstojné, ale žádná „pecka“. Režie plzeňské inscenace průměrná, výklad situací často příliš prvoplánový. Také s prostorem by se mohlo pracovat účelněji a výtvarné řešení by mohlo být výraznější. Dobrý herecký i pěvecký výkon P. Jeništy v nelehké roli Moliny, pěvecky a pohybově výborná Z. Krištofová-Kolářová. Herecky standardní J. Hruškoci možnosti postavy nevyužil a ve zpěvu byl značně nejistý.
(zadáno: 4.3.2014)
Jednotlivé bezeslovné akce mají zřetelný význam a skládají se do výstižných souvislostí. Z řady dobrých nápadů bych vyzdvihl „Českého lva“. Prostřední část, mnohokrát zmiňovaný monolog O. Hepnarové, k vystižení obrazu doby přispívá, přece jen se ale z koncepce celku příliš vymyká a každý patrně nepochopí jeho význam. Některé okamžiky na mě působily zbytečně „vyumělkovaně“, ale inscenaci se smysluplnou vypovídací hodnotou jsem přijal. K výtvarnému řešení a práci herců nemám připomínek.
(zadáno: 21.2.2014)
Hra zobrazuje realitu kolem nás, v podobných situacích se snadno může ocitnout každý. R Reflexe je přínosná a zajímavá zejména postavením známých problémů do nečekaných a často krutých souvislostí. Režisérka text nepokazila, hra v této interpretaci vyzněla, ale řešení vnějškových prostředků (práce s prostorem, přeměny a přechody mezi scénami) nebylo často ku prospěchu. Stejně tak by se našly situace, jejichž smysl mohl vyznít přesněji. Na hlavním představiteli T. Krejčířovi byla chvílemi lehce patrná nejistota, roli však obsáhl. Ostatní své úkoly zvládli dobře. Inscenace za pozornost stojí.
(zadáno: 21.2.2014)
65%. Hra s překvapivým (až absurdním) vyústěním je sice výrazně komediálně odlehčená, ale má zároveň mimořádně intenzivní nihilistický rozměr. Režisér by nemusel klást takový důraz na drsnou komiku a (třeba spoluprací s dramaturgem) lépe propracovat její vyvážení s trefným varovným podtextem. Herecky obstojné. Nejpřesnějšího ztvárnění dosáhla E. Josefíková, J. Goetzová by s reprízami mohla mezi jednotlivými polohami lépe balancovat. I když R. Stärz nezůstal postavě mnoho dlužen, výraznější herec by působil zajímavěji. Inscenace se na repertoár Rubínu hodí a přitom přináší i vítanou změnu.
(zadáno: 20.2.2014)
Monodrama na dobré téma, ale bohužel v nepříliš šťastné inscenační koncepci. Patrně bylo záměrné, aby jediný člověk na obrovské hrací ploše vypadal ztraceně, ale toto řešení zároveň přineslo přílišný odstup a omezení intenzity diváckého vnímání. Režisérka nepřišla s vnějškovými prostředky, které by ve velkém sále dostatečně fungovaly, nedovedla ani I. Uhlířovou, aby svým příliš úsporným projevem prostor odpovídajícím způsobem obsáhla. Přestože se herečce podařilo přeměnit do „bezpohlavnosti“ a pojetí postavy smysl mělo, obsazení mužské role herečkou nemusí každý přijmout.
(zadáno: 20.2.2014)
Hauptmannovu více než sto let starou hru tvůrčí tým použil jako základ pro moderní adaptaci. Byly vybrány motivy, které mají co říci k současnosti, a ty byly s pomocí dalších zdrojů aktualizovány a přepracovány. Inscenace mě zaujala řadou jednotlivostí, některé situace byly skutečně trefné. Ale koncepce jednotlivých scén se mi jevily často násilné, celek na mě působil poněkud vyumělkovaně. Vzhledem k tomu, že se vlastně jednalo o dost „zásadní“ témata, mě tento počin nechal nepatřičně lhostejným. I když pokus vyšel pouze částečně, dramaturgickou volbu a inscenační záměr oceňuji.
(zadáno: 20.2.2014)
Vojna - Divadlo DISK 70 %
E. F. Burian byl bez nadsázky osobností světového významu, škoda, že je vzhledem ke své politické kontroverzi neprávem opomíjený. Divadlo bylo jedním z oborů, v němž zanechal nesmazatelný odkaz. Je záslužné, že se nové uskupení VOICE-BAND věnuje stejnojmennému Burianovu „vynálezu“, který je jen zlomkem jeho přínosu. V provedení zaujaly propracované a ze strany účinkujících výborně zvládnuté choreografie a sborové recitace. Méně zdařile vyzněly sólové recitace, které některým zúčastěným příliš nešly. Kéž by byla Vojna prvním závanem návratu k Burianově tvorbě.
(zadáno: 20.2.2014)
Těžištěm inscenace je práce s „živě interpretovanou“ zvukovou složkou, kterou inscenační tým propracoval a herci se v ní obdivuhodně sehráli. Experimentu neupírám zajímavost, ale osobně jsem s takto koncipovaným tvarem zápasil. V přeplněné divadelní kavárně, kde se představení odehrává, jsem se obtížně koncentroval. Není zde moc dobrá akustika a byť byl hlas herců snímán do mikrofonů, některým bylo špatně rozumět (zejména T. Volánkové). Na řadu „divadelních“ akcí, fungujících spíše jako nevýznamný doplněk, nebylo z postranních úhlů vidět. Též přiznávám, že poetika „braků“ mě zvlášť nebere...
(zadáno: 19.2.2014)
Po nevalných ohlasech jsem návštěvu odložil. Zážitek jsem si neodnesl ani po čtvrt roce od premiéry, ale vlastně jsem se (připraven na nejhorší) dočkal poměrně příjemného překvapení, jako např. u Hašlera. Na inscenaci se patrně dále pracovalo a v této podobě se mi nejevila textová předloha špatná. Téma hry mě zaujalo a v osudech jsem poznával, co často vídám v okolním světě. Inscenace měla značné režijní rezervy a zbytečně jí ublížily především výkony V.Svobody, M.Zahálky, P.Rychlého a P.Rímského, jejichž projevu chybí pravdivost. I tento počin potvrdil nesprávný směr uměleckého směřování DnV.
(zadáno: 19.2.2014)
Libreto má dobré ústřední téma a působivý konec, ale je značně nedotažené. Zejména postavy Andrey a Šéfa tiskárny jsou příliš prvoplánově nadsazené a trapné scény s rodiči přímo volají po eliminaci. Určité improvizační vsuvky jsou sympatické, ale pro příběh nemají valný význam. Také rovina s titulní Lucií by si zasloužila rozvést více do hloubky (ne jen takto „naťuknout“). Hudebně se nejedná o výjimečný počin, nicméně tato složka dojem významně pozvedá, stejně jako výprava. Muzikál může vzbuzovat rozpaky, nicméně mně osobně je milejší než nezajímavé a ryze komerční počiny typu Aida.
(zadáno: 19.2.2014)
Inscenace trefně postihuje problematiku internetové komunikace. Výstižná charakteristika prostředí, lidí i problémů z toho plynoucích (následné selhávání přímé osobní komunikace apod.). A na příkladu M. Kolesy jsou zdařile prezentovány děsivé důsledky pro jeho osobnost i netolerantnost a nesmyslné ubližování ze strany druhých. Pozoruhodně zpracované téma pokládá spoustu zajímavých otázek, týkajících se zejména absurdnosti internetových pravidel. Zaujala technická propracovanost, herci své úkoly splnili dobře. Jen mě osobně občas rušila příliš „klipovitá“ forma.
(zadáno: 29.1.2014)
65%. Vděčné hororově laděné aktovky různých režisérů a rozličné úrovně. Inscenace řešením připomíná projekt ND „Bouda Bondy“. Na začátku jsou diváci rozděleni do tří skupin a odděleně zhlédnou tři části, zopakované pro každou skupinu. Na veřejné generálce působili herci toporněji a ne zcela přesvědčivě, zejména v částech „Noc v krčmě“ a „Ukrutná rozkoš“. Poslední hru „Zkrvavený skřivan“ uvidí již všichni diváci společně a ta dojem významně pozvedne. Režijně je nejdůslednější a herci si v ní výborně osvojili stylizaci. Věřím, že neobvyklému projektu reprízy prospějí a celkové vyznění se zlepší.
(zadáno: 29.1.2014)
Režírovat tuto klasickou českou báchorku, jejímuž kouzlu čas zrovna neprospěl, je úkol nesnadný a nevděčný, zvlášť v Národním divadle. Režisér J. A. Pitínský přispěl nemálo aktualizacemi a nápady, které přinesly obohacení a přiblížení dnešnímu divákovi a pozvedly vyznění některých problematičtějších pasáží, zejména těch nadpřirozených. Výklad postav sympaticky současný. Inscenace však zůstala na půli cesty. Aktualizace nebyla celkově důsledná, pojetí jednotlivých scén až příliš různorodé a ne vždy vzájemně korespondující. Místy by rovněž nebylo na škodu krácení.
(zadáno: 29.1.2014)
75%. Hra je dobrým příspěvkem k mnohokrát zpracovanému tématu hranic mezi uměleckostí a komercí. Propracovaně zachycená proměna vztahu věhlasného výtvarníka a jeho mladého asistenta, překvapivá pointa a závěr. Aby divák pochopil polemiky o umění, je nucen pečlivě naslouchat a přemýšlet. Ale stojí to za to! Režisér V. Polesný hru uchopil zdařile a (po několika rozporuplných experimentech) konečně realizoval pro něho vhodný text. Výborný M. Etzler roli obsáhl. Na projevu M. Krause sice byla trochu patrná malá zkušenost s úkoly podobného rozsahu a náročnosti, ale byl Etzlerovi dobrým partnerem.
(zadáno: 29.1.2014)
Stylově rozkolísaná inscenace s režijními a dramaturgickými nedostatky přibližovala život B. Němcové omezeným úhlem pohledu. V souvislostech se bez potíží zorientuje spíše ten, kdo je se spisovatelčinými osudy dobře obeznámen, ostatní se mohou ztrácet. Při ztvárnění emancipace a citů si T. Vilhelmová vedla přesvědčivě, ale pro hlavní roli nebyla ideální volbou. Pomineme-li vzhledovou nevhodnost, unikla jí spisovatelčina noblesa a kultivovanost. Výborný A. Procházka vystihl dobré i špatné stránky J. Němce. V několika vedlejších rolích byl T. Pavelka místy zbytečně prvoplánový a někdy přehrával.
(zadáno: 27.1.2014)
Téma ve své době pokrokové hry není dnes už zdaleka tak zajímavé. Režisér M. Františák přišel s pozoruhodným výkladem. Nenásilně pozměnil některé charakterové vlastnosti a v souladu s nimi i oživil a za pomoci nespočtu nápadů a oživení částečně posunul vyznění některých scén. Každý patrně režisérův nezvyklý výklad nepřijal, ale kdo mu přišel na chuť, mohl si odnést silný zážitek. V inscenaci do sebe všechny složky zapadaly. Herecké ztvárnění výborné, v souladu s koncepcí. Prvotní nezvyk v projevu T. Novotné vystřídalo sledování zajímavého vývoje. Vynikající T. Šulaj a Z. Trčálek.
(zadáno: 27.1.2014)
Text je nepochybně zajímavou záležitostí. Trefné odkazy na Kafkův život i díla, smysluplné vztažení k holocaustu. Režisér hru neuchopil za špatný konec, ale celkové vyznění bylo rozpačitější, možná i zásluhou nedostatečné dramaturgické koordinace. Zdařilejší okamžiky střídaly obtížně srozumitelné a nudné pasáže. Výborný J. Hofman, jehož jméno vypadlo z programu (pokud se nejednalo o záměr, je nepochopitelné, že divadlo nevloží alespoň opravný list). Dojem zkazil špatný výkon V. Udatného. Snaha herců bohužel často vyznívala do prázdna, značná část publika nerozuměla a evidentně se nudila.
(zadáno: 27.1.2014)
65%. Vtipná hra má nápadité východisko, které si však ze strany autora zasloužilo lépe rozvést. Ze strany režiséra jsem podstatný deficit nezaznamenal, efektní scénické řešení. Vhodně zvolení herci. Zatímco P. Šimčík spíše naplno využil svůj herecký typ, J. Plouhar a L. Příkazký postavy skvěle rozehráli. Vzájemná souhra přenesla do hlediště velkou dávku energie. To se v Rubínu stává často a proto se tam tak rádi vracíme. Obludov se možná nezařadí mezi nejvydařenější počiny, ale rozhodně nedělá repertoáru ostudu.
(zadáno: 27.1.2014)
Vzhledem ke složení ročníku bylo nutné přepsat některé mužské postavy na ženské. Změny z toho vyplývající se překvapivě vůbec neukázaly jako problém, ale jako poměrně zajímavé posuny. Převedení do současnosti nenásilné, i když některé prvky ne zcela důsledně. Hra v této interpretaci vyzněla, ale inscenace by si zasloužila důsledněji dbát na téma, případně se více snažit o „nadstavbu“. Hlavní postava je pro studentku mimořádně náročný úkol, M. Wronková se s ním vypořádala obstojně. Práce ostatních herců solidní, případné výhrady směřují spíše k režijnímu vedení.
(zadáno: 8.1.2014)
Inscenace na příkladu spisovatele Roberta Walsera výborně postihuje téma křehkých hranic mezi uměleckostí a nutností menších či větších kompromisů vyplývajícími z toho, že se umělec musí také uživit. Ke komplexnosti pohledu přispívá i rovina neschopnosti sebeposouzení přehnanosti či oprávněnosti vlastních nároků a také téma vnímání „problémového“ umělce okolím (plném ignorantů). Zdařilý scénář, správný dramaturgický výklad, dynamická práce s prostorem. Překvapivě nenápadná režie J. Nebeského splnila účel. Herecky výborné. S. Rašilov se oprostil od rutiny – nejlepší jeho kreace posledních let.
