PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2196)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 1.7.2025)
75%. Kanadský dramatik vystihl složitou situaci dvou rodin, mezi nimiž visí stín tragédie z minulosti. Při setkání se s odstupem vyjasňují detaily překvapivé pro obě strany, mění se úhly pohledu, postoj každého ze zúčastněných lze pochopit. Hry na podobné téma se na jevištích čas od času objevují, autorův pohled je přesto přínosný a do jisté míry nový a překvapivý. Ostravská inscenace J. Holce zaujme po výtvarné stránce. Z hlediska práce s herci a výkladu můžeme občas zapochybovat či postrádat některé podtexty, např. při počátečním dialogu mezi Vandou a Filipem. Postupně ale palčivé a nepříjemné otázky přicházejí a to je podstatné.
(zadáno: 1.7.2025)
Samotná adaptace D. Špinar neklade důraz na dramatičnost situací, promluvy nejsou vždy dialogické, což je pro ztvárnění na jevišti těžší (ale možná) cesta. Kombinace výtvarných a zvukových prostředků je efektní, zásadním problémem režijní koncepce je ovšem přílišný důraz na formu. Režie dbá, jak bude co řečeno, resp. naaranžováno, ale obsah zůstává upozaděn, až zanedbáván. Pod inscenací není podepsán žádný dramaturg, což je velmi znát. Herci vesměs nemají možnost pro vytvoření celistvých postav, spíše mezi efekty odříkávají text a jen tu a tam mají prostor pro vlastní vklad. S mým odmítnutím ovšem nemusíte souhlasit...
(zadáno: 1.7.2025)
(zadáno: 20.6.2025)
Smečka - Archa+ 70 %
Autor J. Casanovas použil v textu svého dramatu výhradně reálné výpovědi z výslechů k případu sexuálního násilí z roku 2016. Autenticky líčené situace a také reálná ukázka výslechové mašinerie znázorňují skutečnost, kterou zúčastnění procházejí. Režisérka A. Stodolová vhodně kombinuje mluvený projev s projekcemi a pohybovými pasážemi. Na počátku působí některé prvky v pohybové koncepci zbytečně strojeně, navíc se s nimi dále příliš nepracuje. Někteří z mladých herců zápolí s výslovností. To jsou ale jen malé vady na kráse. Režisérka v tom hlavním - práci s performery - obstála. Mrazivá realita dokudramatu proniká mezi diváky se značnou silou.
(zadáno: 20.6.2025)
75%. Svérázná variace na oblíbenou českou filmovou pohádku. Dobro zde není dobrem a zlo zlem, vše je zpochybňováno, relativizováno, objevují se všemožné narážky a popkulturní odkazy. Jazyk přesycený vulgarismy, přítomný i v sonzích (nově otextované známé písně), nemá za následek lascivnost ani lacinost, stává se osobitým stylem. Počin nezapře poetiku Ductus Deferens a s potěšením opakuji, že herci ZASE „jedou“ celou dobu s odzbrojujícím nasazením a do hlediště chrlí energii. Přizvání nového režiséra D. Vyhnánka bylo pro soubor šťastnou volbou, kormidlo bylo zároveň pootočeno trochu jiným směrem.
(zadáno: 20.6.2025)
85%. Autor D. Macmillan zdařile a komplexně postihl složitý a takřka neřešitelný problém, jak naložit s problémovým teenagerem, jenž se v komplikované situaci neocitl úplně vlastní vinou. Hra klade znepokojivé otázky, které po skončení neodcházejí z hlavy, protože je na ně těžké odpovědět. Tvůrci se uchýlili k výraznějším škrtům, jimiž autorovo sdělení koncentrovali a zvýraznili. Pečlivě budované napětí se stupňuje a v některých scénách publikum ani nedýchá. Každý z herců obhájil smysl své postavy v dramatu a vypořádal se s nástrahami. V nejnáročnější roli problémového Darryla nevšedně zazářil talentovaný P. Prais.
(zadáno: 20.6.2025)
Poslední hodina existence světa, kterou se různí lidé rozhodnou strávit každý po svém. A divák si může vybrat, čemu nebo komu cenné minuty věnuje... V imerzivním divadle nelze vidět a zažít vše. Prezentace některých myšlenek se sice někdy jevila trochu polopatická, přesto projekt smysl dával a návštěvník si mohl připomenout či uvědomit, co je v životě podstatné a co jen ztrátou času. Vklady různých autorů byly dobře zkoordinovány v sourodý celek, herci se svých partů i komunikace s diváky zhostili dobře. V neposlední řadě je třeba pochválit zvládnutou náročnou organizaci imerzivního počinu.
(zadáno: 20.6.2025)
Známé historické téma manželek Jindřicha VIII. autorská dvojice uchopila jako „koncertní show“, v níž každá ze šesti odlišných žen dostane rovnocenný prostor. Hudba ve spojení se současným pohledem na ženství, resp. s humorným nadhledem, cílí ryze na efekt. Vkus části publika se může se způsobem zpracování látky míjet, muzikálu ale nelze upřít originalitu, a tak si i divák s odlišnou představou může říci „Vlastně proč ne?“. Režijní koncepce D. Špinar a výtvarné řešení přesně odpovídají charakteru díla. Výtečné pěvecké výkony a maximální nasazení účinkujících valí do hlediště energickou smršť! Ve vyrovnaném obsazení se zaskví V. Příhodová.
(zadáno: 20.6.2025)
85%. Ostravská inscenace se po loňské derniéře na čas zabydlela v Praze v obnoveném nastudování, a tak dostali další diváci možnost setkat se s kvalitním komorním muzikálem ve vydařeném nastudování, v němž zaujala dvojice L. Adam & R. Pekárek. Pokud jsem při někdejší návštěvě našel na ztvárnění náročných partů drobné „mouchy“, nyní s potěšením konstatuji, že výkony uzrály jako víno, neshledal jsem nejmenší zaváhání ve zpěvu ani nejistotu v hereckém projevu. Děkuji také M. Kadlecové za klavírní doprovod. Pro přenesení do prostoru Divadla v Celetné nebylo podceněno ani nazvučení, což není v českém divadle samozřejmostí.
(zadáno: 20.6.2025)
Mnoha nastudováními prověřenou Krobotovu dramatizaci románové kroniky bratří Mrštíků, určenou pro velké jeviště, ve Spolku Kašpar dobře přizpůsobili menšímu sálu. Inscenace se asi nezařadí mezi nezapomenutelné, nicméně je vydařená a vhodná i pro první setkání. Znalce dřívějších zpracování mohou zaujmout některé úpravy (nahrazení dětských rolí loutkovým divadlem nebo připsanými dialogy jiných postav), šťastná není eliminace pro celek podstatné roviny se sirotkem Psotou. Pochopitelný smysl odkazu moderních kostýmů zcela nesouzní se situacemi spjatými s minulostí. Režisérka B. Mašková početný ansámbl dovedla k ucházejícímu hereckému naplnění.
(zadáno: 20.6.2025)
Režisér J. Špalek před lety výrazně zaujal např. Shakespearovým Richardem III., ale jeho poslední setkávání s alžbětinskými tragédiemi se neukázala jako nikterak přínosná. V případě Krále Leara zůstal obrovský dluh k psychologii postav. V titulní roli T. Karger zaujal civilním uchopením, zaskvěl se však jen v několika málo okamžicích. Inscenace svůj tvar hledala skrze veřejné zkoušky a open air předpremiéry nezvykle dlouho, přesto převážná část herců setrvala vinou nedostačujícího výkladu na povrchu. Podání představitelek dcer dokonce zavání přímo nepochopením. Nedomyšlené řešení prostoru nepřispělo k orientaci v prostředích a ději.
(zadáno: 20.6.2025)
Svět malého chlapce žijícího mezi dospělými členy rodiny a svými představami v podobě hrdinů z oblíbených knížek, především mušketýrů z Dumasova románu. Ruský režisér D. Krymov pracuje s románovými motivy, překvapivě je rozvíjí a variuje. Činohra s nevelkým množstvím slov je doplněná loutkovými scénami, variabilní scénografií a náročnými pohybovými pasážemi. Krymova poetika je svou odlišností pro české divadlo osvěžující, inscenace má silné momenty, přesto výsledný tvar budí rozpaky. Smysl některých obrazů se nalézá obtížně, některé scény jsou neadekvátně dlouhé. Počinu by prospěl důslednější dramaturgický dohled. Přesto za něj děkuji.
(zadáno: 20.6.2025)
Eliotova básnická skladba, doplněná o motivy Cervantesova Dona Quijota. Poznat z jiné perspektivy prostor Státní opery, s nímž se navíc fascinujícím způsobem kouzlí (jakési pražské otáčivé hlediště), je samo o sobě zážitkem. Znalost skladby se pro pochopení hodí, bez obeznámení se divák ztratí a jen vnímá efektní jevištní obrazy. Nedávná inscenace Wernische oslnila prací s herci, jejichž projev měl kromě zvládnuté formy oporu v pochopeném obsahu. V případě této inscenace se herci bohužel často omezovali na vyladění vnější formy, režiséři nevedli jejich pozornost k obsahu, o který buď jen zavadili, nebo se s ním minuli.
(zadáno: 20.6.2025)
65%. Situační komedie může potěšit netuctovou zápletkou, autorovým kořeněním vtipnými nápady a přesahem v podobě narážek na to, kam až jsou lidé schopni zajít kvůli majetku. Jako režisér se R. Zach nespokojil s „první dobrou“, s herci zdůrazňoval podtexty a ironii, čímž docílil méně obvyklé nadstavby. Není snadné hrát a zároveň režírovat, pokulhávající tempo nebylo místy uhlídáno. Ve vedlejší roli právníka P. Zach zprvu nadmíru přehrával, zaujal až s postupem děje (kdy postava prošla vývojem). Obsazené herce častěji vídáme v počinech jiného druhu, jejich odlišný přístup ve spojení s netradičním uchopením přináší v žánru příjemné vybočení.
(zadáno: 20.6.2025)
Apokryfy Karla Čapka podávají nadčasový obraz, jaký dopad mají „velké“ události na obyčejné lidi, kteří řeší své „malé“ následky. Oproti rozhlasovému zpracování L. Engelové z roku 1998 se v první části odehrají jen čtyři apokryfy, druhá část je pak koláží z jiných Čapkových textů (fejetonů, bajek, úryvků z dramat), spojnicí má být jakési soudní zasedání. Snaha dodat apokryfům obecnější rozměr či širší společenský kontext příliš nevychází, nesourodost scénáře zmírňuje vklad herců. S kultivovaným humorem a nádherným jazykem si lépe rozuměli B. Hrzánová a T. Pavelka, J. Meduna myšlenkovou náplň tlumil přílišným soustředěným na přednes a gagy.
(zadáno: 20.6.2025)
Osud nedoceněné spisovatelky Zdeny Salivarové si zaslouží připomenutí. Autor P. Jurda s pomocí rozličných úryvků a materiálů vystihl prostředí a poměry v různých dobách a zemích, v nichž se události odehrávají. Často není zřetelný smysl, proč autor a inscenátoři věnují prostor tomu či onomu detailu, zatímco jiné (mnohdy podstatné) okolnosti upozaďují nebo opomíjí. Charaktery hlavních postav zůstaly v textu spíše nastíněny a B. Pavlíková s L. Veselým je měli problém přesněji uchopit (šlo o záměr?). Naopak B. Křupková měla lepší možnosti k charakterizaci svých tří vedlejších postav a vystižení jejich smyslu. Nevyužitý potenciál dobré látky.
(zadáno: 20.6.2025)
65%. Několik balad z ikonické Erbenovy sbírky jako komorní experiment. Pracuje se s rámcem večeře, během níž členové rodiny ztvární balady, mezi řádky se dostávají další roviny, jež se překvapivě protnou při poslední titulní baladě. Jednoduchá scénografie, kdy se víceméně jen mění uspořádání stolu a židlí, odkrývá nečekané možnosti a skvěle koncepci D. Šoltýsové dotváří. Pozoruhodný nápad není dotažený z hlediska práce s herci, kteří velké nároky obsáhli jen částečně a zcela se neoprostili od zažitých zkušeností z „tradičnějších“ počinů. Lze přemýšlet nad důvody nadsazování či záměrného parodování, funkčnost zvolených řešení je místy sporná.
(zadáno: 20.6.2025)
Předností nového nastudování Gogolovy komedie je současný výklad charakterů postav, které herci s vydatnou pomocí kostýmů M. Sládečkové a v duchu tradice Činoherního klubu dotvořili do nejmenších detailů. V hlavní roli podává O. Rychlý vyčerpávající výkon. Přestože jsou herci naladěni na společný styl a dokáží bavit, smysl jednotlivých pečlivě budovaných postav se v inscenaci L. Brutovského neprotíná a neslučuje v ucelenou výpověď, která zůstává spíše na pozadí, občas se dokonce ztrácí.
(zadáno: 20.6.2025)
Komedie tohoto druhu bývají mnohdy přehlcené sentimentem a dostávají pachuť kýče. Autor D. Lindsay-Abairese ve hře o soužití, resp. střetu dvou rozdílných seniorek, občas zabloudil i do těchto zákoutí, naštěstí v nich ale neuvíznul; předvídatelný směr dovedně měnil vážnějšími okamžiky, černým humorem i jinými prostředky (překvapeními). Setkat se s poctivým uměním a noblesou M. Vančurové a D. Kolářové je samo o sobě příjemné. Režisér M. Hanuš text upravil a s hlavními představitelkami docílil důstojné rovnováhy. Občasné zdání „přepálení“ některých spoluhráčů ve vedlejších rolích se vesměs ukázalo jako opodstatněné.
(zadáno: 20.6.2025)
Legendární písně Whitney Houston a jen lehce poupravená filmová lovestory jsou sázkou na jistotu. Karlínské divadlo však mohlo, resp. mělo nasadit laťku výš a nespokojit se s málem. Překladatel A. Novák českou verzí (tradičně) neoslnil. Režisér A. Procházka laxně nechal herce v prvním plánu, humorná odlehčení sklouzávala k lacinosti, kterou ustál lépe H. Čermák než E. Burešová, ani akční scény příliš nevycházely. Solidní dynamická scénografie i hudební nastudování. Hlasový rozsah Burešové je mimořádný, k popovým písním určitá „manýra“ patří (uchylovala se k ní i Whitney), ale méně afektované pózy opřené o vnitřní pravdivost se přijímají lépe.
(zadáno: 15.4.2025)
Hra ze současnosti se převážně odehrává ve venkovské hospodě, kde se střetnou různé přístupy k životu. Autor T. Stanko nechává nahlédnout do světa lidí bez ambicí i s ambicemi, poodhaluje prospěchářství a nemilosrdnou vládu peněz, alibisticky maskovanou hezkýma řečičkama. Text by mohl při nesprávném uchopení dostat agitační nádech, dramaturgie i režie naštěstí dbá na to, aby se pravdy postavené vedle sebe neztratily se všemi pro a proti. Vyznění pomáhají herecké výkony i vhodně vybraný prostor břevnovského baru. Dosti upozaděna zůstává avizovaná satirická rovina. Aktuálně hra rezonuje. Jestli se zabydlí na jevištích a „přežije“, to ukáže čas.
(zadáno: 15.4.2025)
Vzácná příležitost poznat dvě méně známé a zřídka uváděné absurdní aktovky Pavla Kohouta, navíc v běžně nepřístupných zákoutích budovy Vršovického divadla souznících s oběma místy děje. První aktovka, odehrávající se v podkroví, by snesla menší krácení, aby k překvapivé závěrečné pointě dospěla svižněji. Druhá část v suterénu je mnohem dynamičtější a zábavnější, režisérovi J. Kačmarčíkovi a hercům se v ní lépe daří absurdní zápletku pointovat a gradovat k nečekanému rozuzlení. Divadlo je nevyzpytatelné; nepředvídatelné komplikace, ohrožující konání reprízy a ovlivňující její průběh, se hercům podařilo pohotově zvládnout a skvěle vzít do hry.
(zadáno: 15.4.2025)
Vztahová komedie, v níž dvojice herců ztvárňuje po třech postavách, je vděčným oddychovým dílkem obohaceným postřehy ze života, k nimž autorka navíc přidala ironické komentáře k posunům ve vnímání ženské a mužské úlohy ve vztahu. Režisér P. Ondruch s oběma herci našel „vlnu“, která ctí hru a zároveň dává hercům dostatečně svobodný prostor k okouzlujícímu pohrávání se zmíněnou ironií. Při premiéře se sice našlo několik míst, kdy představení ztrácelo tempo, souhra B. Polákové a M. Adamczyka však skvěle fungovala již nyní a s reprízami jistě bude zrát jako víno.
(zadáno: 15.4.2025)
65%. Autor a režisér T. Dianiška staví vedle sebe osudy čtyř prvních dam a vybírá i méně známé skutečnosti, které v obrazu jejich osobností hrají nezanedbatelnou roli. Lehkost a komediální nadhled jsou vykoupeny nezbytnou simplifikací, která je v případě některých motivů diskutabilní. Např. karikování Gottwaldové nebo Husáka, byť precizně herecky ztvárněné, se může jevit za hranou. Přesto má nesporný přínos Dianiškův pohled na čtyři rozdílné osobnosti a jejich okolí, resp. nadhled nad událostmi odehrávajícími se v rozmezí více než sedmi dekád.
(zadáno: 15.4.2025)
75%. V polozapomenutém textu H. Becqua o kruté realitě dědictví a majetkových záležitostí je výstižně pojmenováno, co se nezměnilo ani po více než století. Struktura dramatu volá po radikální úpravě, kterou režisér J. Frič a dramaturgyně M. Ljubková nepodcenili. Podobně jako v inscenaci ND „Vassa Železnovová“ dobře posloužilo užití mikroportů. Projekce slovenské televizní inscenace s živým „dabingem“ (záměrně nepřesným) dostává v úvodu velký prostor; skončí však dřív, než se dostane za hranu únosnosti. Následně jsou kombinovány různorodé postupy, které se nakonec propojí. Silný herecký soubor DD se v koncepci suverénně zabydlel.
