PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2216)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 23.4.2017)
Nenapíšu nic nového. Herci z ničeho vykouzlili něco – velmi zábavné a vtipné něco. Výborně na sebe slyší, vzájemně na sebe navazují a rozvíjejí akce druhého. Humor, který z akcí vyplyne, ani na okamžik nesklouzne k lacinosti, a to ani při užívání vulgarismů. Baví to herce i diváky a je dobře, že experiment nezůstal jen u jediného uvedení.
(zadáno: 24.3.2017)
75%. V komorním dramatu se v jednom večeru, v jednom domě a mezi čtyřmi postavami řekne vše podstatné o chování lidí a jejich různých postojích během převratu v roce 1989. Autoři podobně jako v Leni v konkrétní dobové situaci, s odstupem a nadhledem dokázali najít, co je platné v každé době. Drobné kostrbatosti v situacích mají svůj smysl a jsou odpustitelné. Režisérka se se svým týmem a herci dobrala správného vyznění. Vyhrocený závěr účinkoval mimořádně silně. Intenzitu sdělení by mohlo posílit výraznější podání charakteru Michala (J. Plouhar) a jeho motivací. Počin hodný pozornosti!
(zadáno: 24.3.2017)
SKUTŘI na Lorcovu tragickou hru nahlédli z jiného úhlu. Váha slova omezena, důraz na hudbu a pohyb. Z textu zbylo spíše torzo, z autorovy sevřené atmosféry mnoho nezůstalo, místo toho se setkáme s povrchnějším přístupem k životu a lásce a touhou po zábavě či bezstarostnosti, což dnešní generaci více odpovídá a přináší hodnotnou výpověď. Promítnutí inspirace moravským folklórem přibližuje téma českému prostředí. Divák neznalý Lorcovy hry může tápat v některých souvislostech. Přestože část obecenstva inscenaci neocení, rozhodně si zaslouží respekt.
(zadáno: 24.3.2017)
75%. Muzikál disponuje kvalitním libretem. Jednoduchý obehraný příběh s přiznanou inspirací Shakespearovými motivy je okořeněný vkusným humorem a ironií, čímž se ho podařilo povýšit. Do děje byly naprosto nenásilně zakomponovány Presleyho písně v upraveném aranžmá. Překlad A. Nováka tentokrát příjemně překvapil. Precizní práce režiséra, jenž účinkujícím dopomohl ke ztvárnění postav a zdařile zkoordinoval všechny složky včetně výtečné choreografie. Hudebně a pěvecky rovněž na dobré úrovni. V rámci žánru muzikálu ideální tip pro příjemně strávený večer.
(zadáno: 24.3.2017)
Martin Čičvák umělecké prostředí nepochybně dobře zná a s využitím zkušeností napsal hru třem herečkám na tělo. V odhalení charakterů nebyl laskavý ani milosrdný a herečky se jeho postav zhostily bravurně. Černý humor fungoval, sehrané herečky dobře pointovaly situace. Umělci a herci jsou specifická sorta, jejich emoce nezřídka bývají přebujelé, lidé mimo umělecké obory často žijí a přemýšlí jinak. Z toho důvodu mají hry z divadelního prostředí limitovanou vypovídací schopnost o životě a v dramaturgickém plánu Činoherního klubu se objevují zbytečně často.
(zadáno: 24.3.2017)
K předchozím komentářům nemám moc co dodat. Autorka B. Hančilová výstižně pojmenovala problémy v mezilidských vztazích mladé generace. Dramatický text by možná snesl vyladění formy dialogů a monologů, ale to neubírá hodnotě sdělení. Zdařilá realizace, co se týká scénického řešení, hudby, choreografie i dramaturgického a režijního výkladu postav. Výborné výkony talentovaných studentů. Ženské role však jsou přece jen napsány barvitěji a dívky tak zde vynikly více. Inscenace může být chápána jako generační výpověď a je jedním z případů, kdy absolventská inscenace není jen „školním cvičením“.
(zadáno: 24.3.2017)
Klíma formuloval do hry své cenné postřehy o životě, ideálech, marnosti či (ne)smyslu (ne)hledání smyslu bytí. Filozofické drama stojí na slovech a popisu, dokonce i v minimu dramatických akcí zůstává slovo nejpodstatnějším. Pro inscenování je text tvrdým oříškem, který ani nelze zcela rozlousknout. Režisérka za přispění svých spolupracovníků v rámci možností hru oživila vnějškovými prostředky, zejména efektní výpravou. Herce vedla k jednotnému stylu nadsázky, což byla správná cesta. Ceňme si, že se našlo další divadlo, které nevsadilo na jistotu a zasadilo o nezapomenutí Klímova díla.
(zadáno: 14.3.2017)
Asi nejznámější román s postavou Toma Ripleyho napsala autorka v době, kdy se o určitých problémech nehovořilo tak otevřeně jako teď. Pro pozdější přepisy tak dostali tvůrci volnější ruku. V komorní plzeňské adaptaci je posílen homosexuální podtext a dějem prostupují vzpomínky Toma na autoritativní tetu, která měla lví podíl na jeho rozpolcení. Určité Tomovy rysy ztvárnil P. Neškudla čitelněji než filmoví představitelé. Z inscenace je patrné, co chtěli tvůrci říci. Obeznámeným divákům, očekávajícím intenzivnější pocit děsu, nemusí připadat potenciál tématu zcela využitý. Přesto zajímavý počin.
(zadáno: 14.3.2017)
75%. Mark O´Rowe patří k nejpozoruhodnějším světovým dramatikům. Poetika jeho textů, v nichž se snoubí temnota s humorem, je nezaměnitelná. Drama Howie a Rookie Lee je rozdělené na dva dlouhé monology dvou naprosto rozdílných mužů, které se dějově prolínají. Režisér M. Němec již režíroval Terminus v Divadle v Celetné. Opět projevil pochopení, precizně pracoval s oběma herci, kterým pomohly vhodné kostýmy a kteří náročné party zvládli jen s malými zaváháními. Scénické prostředky minimální, ale vhodné. Dokáže-li se divák napojit, bude odměněn silným zážitkem.
(zadáno: 14.3.2017)
Další projekt A. Stodolové s podobným tvůrčím týmem. Tentokrát se jedná o parodii na detektivky s thrillerovým či hororovým laděním, kdy se na odlehlém místě, odkud není úniku, sejde několik potenciálních obětí či vrahů. Najde se zde spousta odboček a neúčelností, o dramaturgické vyváženosti se moc mluvit nedá. Problematická místa však suverénně přebíjejí okamžiky, kdy publikum řve smíchy. Je až divné, že četné vulgarity nevyznívají oplzle a nevkusně. Herci mají komediální talent, jsou vhodně koordinováni režisérkou a energie, která z nich sálá, je prostě odzbrojující!
(zadáno: 14.3.2017)
75%. Důvtipně vystavěná situační komedie s myšlenkou má moc oslovit široký okruh diváků a uspokojit méně náročné i fajnšmekry. Inscenace MDB po všech stránkách funguje. Adekvátně zrežírované. Vhodně obsazení herci přesně vystihli své postavy. Projevili pochopení i pro žánr, precizně pointovali, užívání nadsázky nešlo nikdy přes čáru. Navíc byli výborně sehraní a slyšeli na sebe. Zajděte, nebudete litovat!
(zadáno: 6.3.2017)
Nelze se ubránit srovnání s trilogií „kauz“, v nichž P. Kolečko přenesl ženské hrdinky do současnosti a zdařile či obstojně vyhmátl odlišné problémy, s nimiž by se mohly potýkat dnes. Prazáklad aktualizace Antigony měl být asi obdobný, ovšem L. Ferenzové se nepodařilo na tématu a čtveřici charakterů najít zdaleka tolik současného, zůstalo spíše u několika drobností. Zřejmě byla snaha o zakomponování motivů z Elektry; pokud ano, bylo tak učiněno nepříliš srozumitelně a s nedostatečně zřetelně vyjádřeným smyslem. Režisér si s úskalími textu neporadil, adekvátní herecké ztvárnění.
(zadáno: 6.3.2017)
Neobehrané a autorem dobře zpracované téma v Boleslavi zdařile inscenovali a vystihli, o čem hra je. Pečlivá práce s herci. Možná životní výkon výborně zvoleného hostujícího D. Bambase, jenž přesně zachytil Edwardovo rozpolcení i osobní drama; suverénně a bez známky trapnosti si poradil i s pasážemi, kdy Edward ztvárňoval ženské hrdinky. K silnému zážitku, za nímž stojí zato se do Boleslavi vydat, přispěla velkorysá výprava i hudební výběr (moderní skladby se překvapivě netloukly s dobou děje).
(zadáno: 6.3.2017)
Přehledná a řemeslně obratně vystavěná dramatizace románu v e-mailech. Kdo chce, může mít jiný názor na organizaci pohybu v prostoru a jiné detaily. Také postava Emmi se jeví „košatější“ a má i další a jemnější odstíny, než byly v trochu zjednodušeném výkladu a interpretaci představeny. Podstatné však je, že herci v bezprostřední blízkosti diváků autenticky a zdárně zprostředkují příběh plný vtipných i dojemných okamžiků, který má moc diváky zasáhnout a obohatit.
(zadáno: 6.3.2017)
Koncepce má svůj smysl, řada působivých obrazů. Poctivě zpracované, precizně zahrané. Ale jen část diváků se dokáže naladit na vlnu inscenace, resp. její expresivní pojetí, a odejít se skutečným zásahem. Někdo také může mít problém oprostit se od filmového zpracování, případně může působit rušivě, že většina herců ztvárňuje více rolí. Stísněné sklepní prostředí nepřináší v tomto případně významnou devízu. V mém případě sice převážily rozpaky, přesto pokládám počin za pozoruhodný pokus.
(zadáno: 6.3.2017)
Vybrané scény ze dvou českých her, které patří k národní klasice a základním kamenům českého dramatu. Scény z obou her se střídají, osudy Maryši a Evy jsou tak postavené vedle a divák dostává šanci si uvědomit, co mají obě silné ženské hrdinky společné; paralely mezi oběma osudy jsou mnohdy překvapivé. Jednoduché, ale účinné. Intenzivní hodina. Herci hrají s maximálním nasazením. Je dobře, že původně neveřejné klauzury byly zprostředkovány veřejnosti a diváci mají šanci se s nimi setkávat.
(zadáno: 6.3.2017)
Dílo - Studio Hrdinů 70 %
75%. Jelineková na příkladu obřího vodního díla ve hře nekompromisně a zpříma pojmenovala nesvobody a manipulace, které vlastně přetrvávají i ve zdánlivé demokracii. Přestože se M. Bambušek značné části textu vzdal a naložil s ním po svém, jeho inscenace je přímou výpovědí, z níž často mrazí. Výrazná zvuková složka a propracovaná scénografie ukázaly další možnosti využití prostoru Studia Hrdinů. Jeviště doslova ovládla M. Sidonová, která v mužské roli jedinečně vystupňovala zprvu nenápadné skryté zlo v otevřenou tyranii. Opomenout nelze ani ostatní, kteří zaujali i pohybově.
(zadáno: 6.3.2017)
65%. Vtipná i drsná hra o pozvolném zaprodávání se, které po počátečním malém ústupku již nelze zastavit a nabývá obludných rozměrů. Realizaci ani hereckému ztvárnění není moc co vytknout, na menším prostoru se E. Maximová za ústřední dvojicí rozhodně neztrácí, odlehlejší Štvanice je ideálním místem. Finále s večírkem více než výmluvné. Ridley zvolil odlehčenější ladění, což svůj význam mělo, ale bohužel zároveň ubralo na intenzitě sdělení. Obdobné téma jiní autoři dokázali uchopit lépe.
(zadáno: 6.3.2017)
Autor vzdal hold královně Alžbětě II. a pod povrch elegantního a noblesního vystupování dramatik nahlédl pouze letmo. Hra je pouhou „konverzačkou“, o realitě či vývoji Británie během několika desetiletí vypovídá jen málo. Se statičností textu si režisérka příliš neporadila. Zahrané solidně, s respektováním žánru. Pokud někdo nechodí do divadla jen svátečně, může pro něho být tříhodinové sledování společenské konverzace až útrpné. Diváckému úspěchu pomohlo atraktivní obsazení I. Janžurové do role stále žijící známé osobnosti, pak se to jen za pomoci médií rozkřiklo a hit byl na světě.
(zadáno: 6.3.2017)
Chvílemi hra mimořádně rezonuje, až můžeme mít občas pocit, jako bychom se nedávno stali svědky něčeho podobného. V inscenaci se podařilo zprostředkovat několik takových silných okamžiků. Mezitím je však příliš zbytečných slov, které nedostatečná úprava neodstranila. Dramaturg a režisér nebyli důslední ve výkladu. Herci nebyli vedeni k nalezení společného stylu, někdo byl natlačen do karikování, jiní hráli psychologičtěji. Ansámbl DnV na sebe neslyší, byl patrný nedostatek zkušebního času. Posun v názvu se nejevil ospravedlněný, podstata dnešních sluníčkářů s Gorkého hrdiny souzní spíše letmo.
(zadáno: 6.3.2017)
V Uhdeho hře by se našly nadčasové myšlenky, ironie či paradoxy. Za minulého režimu titulu přidávalo na atraktivitě ve své době provokativní trefování do Marxe a Engelse, které nyní příliš nefunguje. Inscenace je průměrným počinem, z něhož není patrný smysl, proč byl nastudován. Režisérův přínos nebyl valný. Herci se snažili, ale záchranou se nestali. Je sympatické že DnV na studiové scéně důsledně uvádí nové či pozapomenuté domácí tituly. Ale výsledky jsou někdy přinejmenším sporné a zdá se, jakoby si divadlo především potřebovalo „udělat čárku“ za další odpremiérovaný kus.
(zadáno: 6.3.2017)
Úspěch fantasy knihy dotvrdil notoricky známý film, který se však od předlohy dost odchýlil. Dramatizace knihu více respektuje, snaží se vyhnout povrchnosti, pro jevištní ztvárnění však zároveň skýtá nemálo úskalí. Režisér zvolil kombinaci loutek a činohry a je třeba ocenit poctivé provedení výtvarné složky. Výsledné nepříliš sourodé uspořádání však orientaci v poměrně složitém ději znesnadňovalo, některá řešení byla doslova matoucí. Děti si patrně odnesly spíše dojem z určitých obrazů než zážitek z uceleného příběhu.
(zadáno: 6.3.2017)
„Nejlepší autor je mrtvý autor.“ Čechova by v lepším případě zaskočilo razantní krácení, přinášející výrazně zjednodušené vyznění charakterů. To se nemusí líbit ani divákům, kteří se již se hrou setkali. V přímočaré interpretaci však byly překvapivě zřetelnější některé vztahy a souvislosti a je třeba dodat, že nastudování patřilo k záživnějším provedením. Kouzlení Charlotty si mohli tvůrci odpustit. Z herců vynikli především S. Laurinová a R. Štabrňák, kteří využili příležitostí, jakých se jim málokdy dostává. Mezi nezapomenutelné se příbramská inscenace nezapíše, nezajímavá však nebyla.
(zadáno: 6.3.2017)
Drama R. Walsera, do něhož byl vložen fragment E. Jelinekové. Zajímavá úvaha staví notoricky známé pohádkové motivy a postavy do jiného úhlu. Při čtení by divák mohl v klidu přemýšlet nad pozoruhodně pojmenovanými souvislostmi, ale na jevišti v této podobě dramatický text neobstál. Tvůrci nechali na divákovi, co si najde, nad čím bude přemýšlet, ale statický tvar k tomu nevybízel. Práci herců nelze mnoho vytknout. Také se snažili improvizovat, ale ani tak se jim příliš nedařilo představení dostatečně oživovat. Mnoho diváků odcházelo s nepochopením, inscenace pro ně byla nezáživnou nudou.
(zadáno: 6.3.2017)
65%. Nenapíšu asi nic, co by již nezaznělo. Pečlivý dramaturgický a režijní výklad, dotažená aktualizace charakterů, kterou důsledně vedení herci většinou zdařile naplnili a navíc precizně interpretovali verše. Je třeba jmenovat zejména F. Čapku a E. Josefíkovou. V předešlých komentářích často zazněla kritika výkonu B. Pavlíkové, herečka však patrně s reprízami na roli pracovala, ke konci uvádění do inscenace zapadla a nepůsobila vůbec rušivě.
