PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2196)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 23.4.2017)
65%. Skrze příběh s amnézií autor komorního dramatu ukazuje, že jedinci mohou zdánlivě jednoznačně se jevící realitu vidět odlišně; také se znepokojivě ptá, do jaké míry (ne)máme právo měnit či ovládat druhého. Postavy byly všemi zahrány bez zjednodušení, se zachováním určitého tajemství a zajímavosti. Platí to i o H. Maciuchové, přestože se občas uchylovala k pro ni typickému užití vnějškových prostředků bez dostatečného opodstatnění. Významy mezi řádky byly patrné, ale režisér měl cíleněji dbát na přesnější vyznění tématu (možná by pomohl dramaturg). Inscenace své příznivce nepochybně najde.
(zadáno: 23.4.2017)
55%. Faustovské téma by bylo možné v žánru muzikálu zpracovat i nekonveční a experimentálnější cestou, připomínající např. muzikál Rent, čímž by forma mohla posílit filozofický obsah látky. Tvůrci českého Mefista předem přiznali, že takové ambice nemají; asi věděli, že publikum Divadla Hybernia by takový muzikál nezaujal. Povrchnější dějová podívaná, ďáblovy svody jsou spíše kouzla pro efekt, z prolínání hlavních dvojrolí šlo vytěžit více. Nicméně jednotlivé složky (hudba, výprava, choreografie) na obstojné úrovni. Výborní J. Kříž a J. Vojtek, jenž umí „zlo“ podat bez křečovitého přehrávání.
(zadáno: 23.4.2017)
Pozdní tvorba T. Williamse zůstává ve stínu jeho vrcholných dramat. V jedné ze svých posledních her autor pečlivě propracoval tři charaktery, umně odpozorovanou krutou životní realitu podal s typickým sentimentem a okořenil laskavým humorem. Bohužel se nevzdal opakujících či příliš se podobajících motivů. Příběh jedné horké neděle může oslovit či dojmout toho, kdo se s podobnými problémy sám či zprostředkovaně setkal. Jako debutující režisérka I. Janžurová neselhala, našla s aktérkami přesnou tvář hrdinek. Méně se jí dařilo kočírovat situace, měla hledat oporu v dramaturgovi.
(zadáno: 23.4.2017)
Macbeth ve středu dění potácející se ve vlastním šíleném světě, resp. mezi čtyřmi čarodějnicemi kolem něho. Dobrý nápad, jehož základ nebyl použit prvně, doplatil na poněkud nahodilý a neuspořádaný inscenační model. Přemíra krve a explicitních výjevů v takovém provedení nepřinesla čitelnou nadstavbu. Souhlasím, že titul je vhodný spíše pro diváky vyhledávající alternativnější projekty, ve zhuštěném dění se z neobeznámených zorientují jen bystřejší a sečtělejší. Mládenci z 1. ročníku Gymnázia Na Zatlance při repríze rušili mobily a šeptáním, nerespektovali domluvy diváků ani jedné z hereček.
(zadáno: 23.4.2017)
Adaptace Pratchettovy knihy z okruhu s ankh-morporskou Městskou hlídkou. Tvůrci se snažili nic nezanedbat. Na malém jevišti se podařilo vytvořit efektní scénu, která ve spojení s kostýmy a líčením skvěle posloužila. Herci, většinou se střídající ve více rolích, postavy dobře vykreslovali i odlišovali. Přes zvládnutí jednotlivých složek však inscenace jako celek nevyzněla přesvědčivě ani příliš zábavně. Přispět k tomu mohla už Briggsova dramatizace, možná se herci nesehráli či se v nadsázce nedostali dostatečně daleko. Na českých jevištích jsme se setkali se zdařilejšími provedeními Pratchetta.
(zadáno: 23.4.2017)
Nenapíšu nic nového. Herci z ničeho vykouzlili něco – velmi zábavné a vtipné něco. Výborně na sebe slyší, vzájemně na sebe navazují a rozvíjejí akce druhého. Humor, který z akcí vyplyne, ani na okamžik nesklouzne k lacinosti, a to ani při užívání vulgarismů. Baví to herce i diváky a je dobře, že experiment nezůstal jen u jediného uvedení.
(zadáno: 24.3.2017)
75%. V komorním dramatu se v jednom večeru, v jednom domě a mezi čtyřmi postavami řekne vše podstatné o chování lidí a jejich různých postojích během převratu v roce 1989. Autoři podobně jako v Leni v konkrétní dobové situaci, s odstupem a nadhledem dokázali najít, co je platné v každé době. Drobné kostrbatosti v situacích mají svůj smysl a jsou odpustitelné. Režisérka se se svým týmem a herci dobrala správného vyznění. Vyhrocený závěr účinkoval mimořádně silně. Intenzitu sdělení by mohlo posílit výraznější podání charakteru Michala (J. Plouhar) a jeho motivací. Počin hodný pozornosti!
(zadáno: 24.3.2017)
SKUTŘI na Lorcovu tragickou hru nahlédli z jiného úhlu. Váha slova omezena, důraz na hudbu a pohyb. Z textu zbylo spíše torzo, z autorovy sevřené atmosféry mnoho nezůstalo, místo toho se setkáme s povrchnějším přístupem k životu a lásce a touhou po zábavě či bezstarostnosti, což dnešní generaci více odpovídá a přináší hodnotnou výpověď. Promítnutí inspirace moravským folklórem přibližuje téma českému prostředí. Divák neznalý Lorcovy hry může tápat v některých souvislostech. Přestože část obecenstva inscenaci neocení, rozhodně si zaslouží respekt.
(zadáno: 24.3.2017)
75%. Muzikál disponuje kvalitním libretem. Jednoduchý obehraný příběh s přiznanou inspirací Shakespearovými motivy je okořeněný vkusným humorem a ironií, čímž se ho podařilo povýšit. Do děje byly naprosto nenásilně zakomponovány Presleyho písně v upraveném aranžmá. Překlad A. Nováka tentokrát příjemně překvapil. Precizní práce režiséra, jenž účinkujícím dopomohl ke ztvárnění postav a zdařile zkoordinoval všechny složky včetně výtečné choreografie. Hudebně a pěvecky rovněž na dobré úrovni. V rámci žánru muzikálu ideální tip pro příjemně strávený večer.
(zadáno: 24.3.2017)
Martin Čičvák umělecké prostředí nepochybně dobře zná a s využitím zkušeností napsal hru třem herečkám na tělo. V odhalení charakterů nebyl laskavý ani milosrdný a herečky se jeho postav zhostily bravurně. Černý humor fungoval, sehrané herečky dobře pointovaly situace. Umělci a herci jsou specifická sorta, jejich emoce nezřídka bývají přebujelé, lidé mimo umělecké obory často žijí a přemýšlí jinak. Z toho důvodu mají hry z divadelního prostředí limitovanou vypovídací schopnost o životě a v dramaturgickém plánu Činoherního klubu se objevují zbytečně často.
(zadáno: 24.3.2017)
K předchozím komentářům nemám moc co dodat. Autorka B. Hančilová výstižně pojmenovala problémy v mezilidských vztazích mladé generace. Dramatický text by možná snesl vyladění formy dialogů a monologů, ale to neubírá hodnotě sdělení. Zdařilá realizace, co se týká scénického řešení, hudby, choreografie i dramaturgického a režijního výkladu postav. Výborné výkony talentovaných studentů. Ženské role však jsou přece jen napsány barvitěji a dívky tak zde vynikly více. Inscenace může být chápána jako generační výpověď a je jedním z případů, kdy absolventská inscenace není jen „školním cvičením“.
(zadáno: 24.3.2017)
Klíma formuloval do hry své cenné postřehy o životě, ideálech, marnosti či (ne)smyslu (ne)hledání smyslu bytí. Filozofické drama stojí na slovech a popisu, dokonce i v minimu dramatických akcí zůstává slovo nejpodstatnějším. Pro inscenování je text tvrdým oříškem, který ani nelze zcela rozlousknout. Režisérka za přispění svých spolupracovníků v rámci možností hru oživila vnějškovými prostředky, zejména efektní výpravou. Herce vedla k jednotnému stylu nadsázky, což byla správná cesta. Ceňme si, že se našlo další divadlo, které nevsadilo na jistotu a zasadilo o nezapomenutí Klímova díla.
(zadáno: 14.3.2017)
Asi nejznámější román s postavou Toma Ripleyho napsala autorka v době, kdy se o určitých problémech nehovořilo tak otevřeně jako teď. Pro pozdější přepisy tak dostali tvůrci volnější ruku. V komorní plzeňské adaptaci je posílen homosexuální podtext a dějem prostupují vzpomínky Toma na autoritativní tetu, která měla lví podíl na jeho rozpolcení. Určité Tomovy rysy ztvárnil P. Neškudla čitelněji než filmoví představitelé. Z inscenace je patrné, co chtěli tvůrci říci. Obeznámeným divákům, očekávajícím intenzivnější pocit děsu, nemusí připadat potenciál tématu zcela využitý. Přesto zajímavý počin.
(zadáno: 14.3.2017)
75%. Mark O´Rowe patří k nejpozoruhodnějším světovým dramatikům. Poetika jeho textů, v nichž se snoubí temnota s humorem, je nezaměnitelná. Drama Howie a Rookie Lee je rozdělené na dva dlouhé monology dvou naprosto rozdílných mužů, které se dějově prolínají. Režisér M. Němec již režíroval Terminus v Divadle v Celetné. Opět projevil pochopení, precizně pracoval s oběma herci, kterým pomohly vhodné kostýmy a kteří náročné party zvládli jen s malými zaváháními. Scénické prostředky minimální, ale vhodné. Dokáže-li se divák napojit, bude odměněn silným zážitkem.
(zadáno: 14.3.2017)
Další projekt A. Stodolové s podobným tvůrčím týmem. Tentokrát se jedná o parodii na detektivky s thrillerovým či hororovým laděním, kdy se na odlehlém místě, odkud není úniku, sejde několik potenciálních obětí či vrahů. Najde se zde spousta odboček a neúčelností, o dramaturgické vyváženosti se moc mluvit nedá. Problematická místa však suverénně přebíjejí okamžiky, kdy publikum řve smíchy. Je až divné, že četné vulgarity nevyznívají oplzle a nevkusně. Herci mají komediální talent, jsou vhodně koordinováni režisérkou a energie, která z nich sálá, je prostě odzbrojující!
(zadáno: 14.3.2017)
75%. Důvtipně vystavěná situační komedie s myšlenkou má moc oslovit široký okruh diváků a uspokojit méně náročné i fajnšmekry. Inscenace MDB po všech stránkách funguje. Adekvátně zrežírované. Vhodně obsazení herci přesně vystihli své postavy. Projevili pochopení i pro žánr, precizně pointovali, užívání nadsázky nešlo nikdy přes čáru. Navíc byli výborně sehraní a slyšeli na sebe. Zajděte, nebudete litovat!
(zadáno: 6.3.2017)
Nelze se ubránit srovnání s trilogií „kauz“, v nichž P. Kolečko přenesl ženské hrdinky do současnosti a zdařile či obstojně vyhmátl odlišné problémy, s nimiž by se mohly potýkat dnes. Prazáklad aktualizace Antigony měl být asi obdobný, ovšem L. Ferenzové se nepodařilo na tématu a čtveřici charakterů najít zdaleka tolik současného, zůstalo spíše u několika drobností. Zřejmě byla snaha o zakomponování motivů z Elektry; pokud ano, bylo tak učiněno nepříliš srozumitelně a s nedostatečně zřetelně vyjádřeným smyslem. Režisér si s úskalími textu neporadil, adekvátní herecké ztvárnění.
(zadáno: 6.3.2017)
Neobehrané a autorem dobře zpracované téma v Boleslavi zdařile inscenovali a vystihli, o čem hra je. Pečlivá práce s herci. Možná životní výkon výborně zvoleného hostujícího D. Bambase, jenž přesně zachytil Edwardovo rozpolcení i osobní drama; suverénně a bez známky trapnosti si poradil i s pasážemi, kdy Edward ztvárňoval ženské hrdinky. K silnému zážitku, za nímž stojí zato se do Boleslavi vydat, přispěla velkorysá výprava i hudební výběr (moderní skladby se překvapivě netloukly s dobou děje).
(zadáno: 6.3.2017)
Přehledná a řemeslně obratně vystavěná dramatizace románu v e-mailech. Kdo chce, může mít jiný názor na organizaci pohybu v prostoru a jiné detaily. Také postava Emmi se jeví „košatější“ a má i další a jemnější odstíny, než byly v trochu zjednodušeném výkladu a interpretaci představeny. Podstatné však je, že herci v bezprostřední blízkosti diváků autenticky a zdárně zprostředkují příběh plný vtipných i dojemných okamžiků, který má moc diváky zasáhnout a obohatit.
(zadáno: 6.3.2017)
Koncepce má svůj smysl, řada působivých obrazů. Poctivě zpracované, precizně zahrané. Ale jen část diváků se dokáže naladit na vlnu inscenace, resp. její expresivní pojetí, a odejít se skutečným zásahem. Někdo také může mít problém oprostit se od filmového zpracování, případně může působit rušivě, že většina herců ztvárňuje více rolí. Stísněné sklepní prostředí nepřináší v tomto případně významnou devízu. V mém případě sice převážily rozpaky, přesto pokládám počin za pozoruhodný pokus.
(zadáno: 6.3.2017)
Vybrané scény ze dvou českých her, které patří k národní klasice a základním kamenům českého dramatu. Scény z obou her se střídají, osudy Maryši a Evy jsou tak postavené vedle a divák dostává šanci si uvědomit, co mají obě silné ženské hrdinky společné; paralely mezi oběma osudy jsou mnohdy překvapivé. Jednoduché, ale účinné. Intenzivní hodina. Herci hrají s maximálním nasazením. Je dobře, že původně neveřejné klauzury byly zprostředkovány veřejnosti a diváci mají šanci se s nimi setkávat.
(zadáno: 6.3.2017)
Dílo - Studio Hrdinů 70 %
75%. Jelineková na příkladu obřího vodního díla ve hře nekompromisně a zpříma pojmenovala nesvobody a manipulace, které vlastně přetrvávají i ve zdánlivé demokracii. Přestože se M. Bambušek značné části textu vzdal a naložil s ním po svém, jeho inscenace je přímou výpovědí, z níž často mrazí. Výrazná zvuková složka a propracovaná scénografie ukázaly další možnosti využití prostoru Studia Hrdinů. Jeviště doslova ovládla M. Sidonová, která v mužské roli jedinečně vystupňovala zprvu nenápadné skryté zlo v otevřenou tyranii. Opomenout nelze ani ostatní, kteří zaujali i pohybově.
(zadáno: 6.3.2017)
65%. Vtipná i drsná hra o pozvolném zaprodávání se, které po počátečním malém ústupku již nelze zastavit a nabývá obludných rozměrů. Realizaci ani hereckému ztvárnění není moc co vytknout, na menším prostoru se E. Maximová za ústřední dvojicí rozhodně neztrácí, odlehlejší Štvanice je ideálním místem. Finále s večírkem více než výmluvné. Ridley zvolil odlehčenější ladění, což svůj význam mělo, ale bohužel zároveň ubralo na intenzitě sdělení. Obdobné téma jiní autoři dokázali uchopit lépe.
(zadáno: 6.3.2017)
Autor vzdal hold královně Alžbětě II. a pod povrch elegantního a noblesního vystupování dramatik nahlédl pouze letmo. Hra je pouhou „konverzačkou“, o realitě či vývoji Británie během několika desetiletí vypovídá jen málo. Se statičností textu si režisérka příliš neporadila. Zahrané solidně, s respektováním žánru. Pokud někdo nechodí do divadla jen svátečně, může pro něho být tříhodinové sledování společenské konverzace až útrpné. Diváckému úspěchu pomohlo atraktivní obsazení I. Janžurové do role stále žijící známé osobnosti, pak se to jen za pomoci médií rozkřiklo a hit byl na světě.
(zadáno: 6.3.2017)
Chvílemi hra mimořádně rezonuje, až můžeme mít občas pocit, jako bychom se nedávno stali svědky něčeho podobného. V inscenaci se podařilo zprostředkovat několik takových silných okamžiků. Mezitím je však příliš zbytečných slov, které nedostatečná úprava neodstranila. Dramaturg a režisér nebyli důslední ve výkladu. Herci nebyli vedeni k nalezení společného stylu, někdo byl natlačen do karikování, jiní hráli psychologičtěji. Ansámbl DnV na sebe neslyší, byl patrný nedostatek zkušebního času. Posun v názvu se nejevil ospravedlněný, podstata dnešních sluníčkářů s Gorkého hrdiny souzní spíše letmo.
