PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2196)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 7.4.2015)
Opravdová alternativa, která na KALD patří, neboť tvůrčí tým používá nestandardní postupy a jiné formy vyjádření. Při sledování mi přišla řada obrazů velice zajímavá a výstižná, některým pasážím jsem úplně nerozuměl. A uplynula krátká doba a moc si toho nepamatuji (podobně jako J. Koula). Petra Tejnorová i studenti KALD mají na svém kontě i zdařilejší počiny, ale tato inscenace měla rozhodně něco do sebe a její výsledek byl lepší než snažení leckterých profesionálních alternativců.
(zadáno: 24.3.2015)
Monodrama vycházející z románové trilogie autorky maďarského původu. Jediný herec zprostředkovával drsný příběh dvojčat ve světě ovlivněném válkou, která prakticky rozložila vše lidské. Jednoduchá a zároveň pozoruhodná práce s prostorem, kde byli diváci doslova vtaženi do dění, aniž by docházelo k interakci. Působivost umocněna hudbou a zvukem. Dechberoucí výkon J. Gottwalda! Vystřídal mnoho hereckých poloh, výborný pohybově i hlasově. Silný zážítek, za kterým doporučuji do MeetFactory vyrazit (inscenace i herec by si mj. zasloužili větší pozornost i ze strany odborné veřejnosti).
(zadáno: 24.3.2015)
1913 - Tygr v tísni 60 %
Inscenace vychází z knižního bestselleru, z něhož si půjčuje jen některé osobnosti. Ty se podařilo ztvárnit nepolopaticky, k čemuž vydatně přispěli herci. Poměrně dobře je navozena atmosféra roku předcházejícího 1. světové válce. Pro hledání souvislostí je třeba vyvinout nemalé úsilí a v tomto ohledu se tvůrci dost (nebo příliš?) spolehli na ochotu diváků. Inscenace je ničím více a ničím méně než ilustrací, kterou jistě více ocení ten, kdo má v oblibě knihu. Tu není nezbytné znát předem, ale užitečné je dopředu se seznámit alespoň s tím, které osobnosti se na jevišti objeví.
(zadáno: 24.3.2015)
Režijně odbytá inscenace. S herci I. Rajmont nepracoval dostatečně, což se podepsalo na vyjádření charakterů. Přestože O. Vlach s J. Satoranským si vedli solidně, spíše text hezky a noblesně odříkali, než aby vystihli odlišné kontrastní povahy svých postav (v tom měli pomoci dramaturg a režisér). Osobně shledávám kreaci M. Frösslové za špatnou, nepřizpůsobila se malému prostoru, přehrávala, mluvila nepřirozeně a zejména scény opilosti zahrála velmi toporně. Nejpřesnější výkon podal P. Batěk. Škoda promarněné příležitosti a nevyužitého potenciálu zajímavého textu.
(zadáno: 24.3.2015)
Pojetí titulní milenecké dvojice tragédii přirozeně aktualizovalo, obohacení rodového sváru rasovou problematikou zase přiblížilo českému prostředí. Humor na adresu Romů byl občas silnou kávou, ale nedehonestoval je, nýbrž charakterizoval jejich dobré i špatné stránky. Některé vtipy sice samoúčelné, ale velmi zábavné. Postupně stále intenzivnější mrazivé vyznění výsledný dojem povýšilo a dotvrdilo nesamoúčelnost autorské variace. Dílčí výhrady k situacím by se našly, ale byly odpustitelné. Prospělo by i krácení. Výborná výprava, hudba i herecké výkony (mě zaujali hlavně M. Poulová a M. Anděl).
(zadáno: 24.3.2015)
David Drábek dokáže vystihnout problémy dnešní civilizace. Jeho drsnější humor je pro část diváků těžce přijatelný, ale má svou funkci a dodává Drábkovým hrám další nadstavbu. Co Jedlíci čokolády říkají a jakým způsobem baví, je pro české divadlo přínosem. Bohužel dojem značně kazí stopáž. Ve zbytečně dlouhém textu se autor & režisér nedokázal zříci méně podstatného. Efektní výprava a hudba. Silný herecký soubor hradeckého divadla opět obstál, jmenovat si zaslouží především P. Tomicová, P. Štorková a J. Zapletal. Pokračování Velká mořská víla jsem už nenašel sílu absolvovat.
(zadáno: 24.3.2015)
Camusův román byl v inscenaci převyprávěn a ilustrován stylem souznícím s předlohou. Herci naplnili režisérovu vizi, navíc výborně pracovali s podtexty a významy. Záskok L. Hampla naprosto suverénní. Ale bohužel stále stejný problém, který provází repertoár Divadla Na zábradlí od nástupu nového vedení: Inscenace se příliš podobá ostatním počinům DNZ, a to režírovaných nejen J. Mikuláškem, ale dokonce i jinými režiséry. Poetiku DNZ respektuji, oceňuji její důsledné budování, ale osobně ztrácím motivaci k návštěvám, protože při sledování větších či menších obměn téhož nepociťuji přínos.
(zadáno: 24.3.2015)
Inscenace, vzniklá na základě Charmsových textů, s humorem a nadsázkou poukazuje na méně lichotivé rysy ženství, o nichž mnoho počinů nevzniklo. Inscenace je koncipovaná podobně jako řada jiných současných titulů v DNZ, jako sled scének na dané téma. Tento sled může postupně začít unavovat a pro někoho nemusí být místy srozumitelný. Soubor DNZ je však silný, obdivuhodně kreativní a nadaný nejen komediálně. Herce byla radost pozorovat a právě díky nim snad inscenaci může přečkat i ten, koho neosloví. Excelovala zejména dámská část ansámblu, ale ani P. Jeništa s M. Königem se neztratili.
(zadáno: 24.3.2015)
Není snadné si představit adaptaci Pratchettovy knihy bez velkého jeviště, bohaté výpravy a početného ansámblu. Inscenace souboru D21 dokazuje, že i komornější zpracování je možné. Tvůrčí tým se sice vydal správným směrem, ale nedošel po cestě dost daleko, spíše se jen přiblížil. Občas se objevil povedený okamžik, často to zajiskřilo, ale některé situace by si zasloužily jinak či přesněji vyložit a propracovat, což platilo i o některých postavách (zejména Zuzanka).
(zadáno: 24.3.2015)
Projekty J. Horáka a M. Pěchoučka trpívají textovou a režijní rozkolísaností, na této „stylově čistější“ inscenaci je to méně patrné. Divák může mít přesto potíž zorientovat se, alespoň část publika by jistě uvítala přehlednější řešení. Z předlohy použité téma prolínání umění s osobním životem se zprostředkovat podařilo, minimálně několik myšlenek stojí za povšimnutí. Nápaditá výtvarná koncepce prostoru. Práce herců celkem dobrá, zaujala slibná E. Hacurová. Toporný projev neherce B. Bláhovce se dal vzhledem k jeho osobitosti přijmout a bylo možné v něm najít devízu zdůvodňující jeho obsazení.
(zadáno: 24.2.2015)
65%. Schormova dramatizace Dostojevského románu patřila k událostem konce 70. let, její kvality zachytil i televizní záznam. Čičvákova delší inscenace chvílemi trpí zbytečně pomalým tempem, které ubírá na síle a působivosti vyznění. Záměrně přízemnější výklad sice zbavil postavy „velikosti“, ale zároveň je zlidštil a přiblížil realitě dnešních dnů. S tím souzněly i civilní současné kostýmy. Dobře poskládaný herecký tým dopomohl režisérovi k vyjádření záměru, v němž zaujmou především nápad rozvést postavu chromé Lízy a také závěr vystihující naprosté selhání hodnot a absenci záchytného bodu.
(zadáno: 24.2.2015)
75%. Obrazy ze života autistické dívky, které specifická duševní porucha komplikuje život a přináší mnohdy nečekané problémy. Ale také dar vidět něco, co si „obyčejný“ člověk neuvědomuje. Více úhlů pohledu na život autisty, zdařilou kombinací drsných okamžiků i humoru je dosaženo zajímavých asociací a přesahů. Účelná scénografie, dobrá se práce se zvukem a vracejícími se hudebními motivy. Klipovitost inscenace je přijatelným řešením. Výborné S. Babčákové zdatně přihrávají ostatní herci, většinou ztvárňující více rolí. Dejvickému divadlu se opět podařilo neopakovat a nabídnout něco jiného.
(zadáno: 24.2.2015)
Slabinami „kombinovaných“ projektů L. Vaculíka bývá, že převážně zobrazují děj, ale váznou po stránce přesahu. Život Freddieho Mercuryho byl převyprávěn s důrazem na vybrané části, ale nelze říci, že by byla vystižena zpěvákova rozmanitá osobnost. Některé pasáže vyzněly těžkopádně a zaváněly lehkým kýčem. Taneční part Freddieho zvládl R. Ševčík výborně. Pro pěvecký part není u nás lepší volby než M. Kluch se zkušenostmi z revivalu Queenie. Zpěvák dojem z jinak vlastně průměrné inscenace pozvedl tak, že se stala zážitkem. Škoda, že se skvěle interpretovaných písní nevešlo do představení více.
(zadáno: 24.2.2015)
65%. V Boleslavské inscenaci, možná z obav před reakcemi konzervativnější části publika, zmírnili vulgarismy v jazyce, čímž zároveň částečně potlačili otevřenost, kterou hra kdysi zaujala. Dobře vybraná moderní hudba, moderní scénické řešení. Na uspořádání prostoru a organizaci pohybu herců by se našlo několik nelogičností, případné drobné výhrady k režijnímu výkladu některých detailů v charakterech i situacích jsou věcí názoru. Každopádně jde o zdařilé provedení atraktivního textu s vyrovnanými hereckými výkony.
(zadáno: 24.2.2015)
Shafferova hra je efektní, z čehož vyplývá, že i její inscenace bývají často (někdy v dobrém, jindy ve špatném slova smyslu) především „show“. Čičvákova inscenace s promyšleným scénickým řešením je cenná v tom, že v ní jde v první řadě o smysl. K tomu významně přispívají propracované studie Salieriho (J. Dvořák) a Mozarta (O. Brousek). Objeví-li se efekt, je obhájený vnitřním smyslem. Inscenace by snesla krácení a „dabovaná loutkohra“ se může jevit nadbytečná. Jiný pohled na profláklou hru však přináší překvapivé souvislosti. V problematickém směřování DnV se jedná o počin hodný pozornosti.
(zadáno: 24.2.2015)
Inscenace kombinuje hereckou, pohybovou a hudební složku. Všechny jsou odvedeny na profesionální úrovni a podařilo se je zdařile sloučit do fungujícího celku. Pro ty, kdo se obávají, že nedokáže porozumět veršům, je vhodné říci, že inscenace přináší také silný a působivý emocionální vjem.
(zadáno: 24.2.2015)
Režijně a dramaturgicky nevyvážená inscenace. Přemíra „free“ atmosféry, byť možná záměrná, odváděla pozornost od narážek na život a dílo Čechova a lidí kolem něj. Jestli bylo smyslem ukázat komediální talent absolventů, povedlo se to např. P. Šmídovi, W. Valeriánovi nebo M. Dancingerové. Na některých však bylo vidět, že mají ještě v komediálním žánru co dohánět (afektovanost herečky Knipperové se A. Daňkové poněkud vymkla, A. Nesvadbová zůstala své roli dost dlužna, R. Müller byl zejména hlasově velmi slabý). Nic více než zapomenutelná studentská etuda.
(zadáno: 24.2.2015)
Blog Jiřího Landy je výstižný. Souhlasím se vším, co napsal o hře, inscenaci, uspořádání prostoru, hereckých výkonech i směřování Divadla X10 (resp. Strašnického divadla).
(zadáno: 14.1.2015)
75%. Zápletka se točí kolem „Heterolu“, původně léku na homosexualitu, který úderem blesku náhodou zmutoval v něco jiného. Na první pohled úplná „blbina" ironicky a s humorem reflektuje, po čem dnešní lidé často baží a kam jsou ochotni zajít. Sešel se takřka stejný tým jako u Posledního papeže, který vnesl na repertoár příjemnou změnu. Opět by se našlo nemálo výhrad, ale nápady tvůrců a herecké i fyzické nasazení účinkujících nelze neocenit. Z jeviště sálá energie a je to prostě legrace! Četné vulgarity vůbec nevadí. Tentokrát hodně překvapí mírou odvázání H. Vagnerová.
(zadáno: 14.1.2015)
45%. Solidní, i když možná zbytečně dlouhá dramatizace Singerovy povídky. Inscenace trpí režijní nedůsledností J. Nvoty. Výklad se místy jeví jako polopatický, situace nemají často čitelný význam a dostatečně silný náboj. Nešťastně vystavěný konec. Poměrně dobrý dojem vzbuzují výkony M. Štípkové, J. Š. Hájka nebo P. Jungmanové, ale i oni na režijní vedení doplatili, jejich snaha se částečně míjí účinkem. Zejména v dramatičtějších pasážích působí P. Tenorová nechtěně komicky, výtku si zaslouží i povrchní figurkaření H. Chmelaře. Na repertoáru kladenského divadla jsou k vidění zdařilejší počiny.
(zadáno: 14.1.2015)
65%. Autor se pokusil oslovit děti i jejich dospělý doprovod moderněji napsanou pohádkou. Konzervativním divákům, navyklým v Lampionu na určitý standard, se inscenace nemusí zdát dostatečně „výchovná“. Jisté prvky se mohou jevit drsněji, ale podle mého názoru se na scéně nic nepatřičného neodehrává (v kreslených pohádkách jsou i drsnější výjevy). Děti vnímají realitu kolem a nelze je úplně izolovat. Ze svižné a vtipné inscenace je dostatečně zřetelné to hlavní, tedy co je na chování Ludánka i Zuzanky špatně a co by měli změnit. Osobně nevidím důvod, proč před návštěvou varovat.
(zadáno: 14.1.2015)
Tři herci, kteří odehrají celé představení ve slipech, vyrábějí na podkladě Mrożkovy aktovky zábavu za každou cenu. Prvotní nápad režiséra Braňa Holička smysl má, ke konci nastane jistý posun, ale ve výsledku inscenace působí příliš jednotvárně a sdělení vyznívá poněkud banálně. Přestože záměr režisérovi ve výsledku zcela nevyšel, snaha o experiment a aktualizaci se počítá. Je dobré nebát se riskovat a i těm nejlepším se prostě čas od času nezadaří.
