PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2196)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 12.7.2013)
65%. Inscenace o lidech, kteří už nejsou mladí, ale ještě ani nejsou staří. Vtipné i hořké postřehy jsou často spojené s osobnostmi herců, kteří koncepci výborně slouží. Zmíněné postřehy se skládají v trefné pojmenování pocitů a křižovatek (nenapadá mě méně klišovité označení) spjatých s tímto věkem. Slabinou je trochu bezradně vyznívající vyústění, je však obtížné dobrat se k efektnímu shrnutí, když jsou tématy mimo jiné stagnace a pocity zmaru. Zakončení je však zajímavým námětem k přemýšlení o možném řešení. A je třeba zdůraznit, že jde o vtipnou originální inscenaci, která stojí za vidění.
(zadáno: 12.7.2013)
Čupakabra - Masopust 50 %
Variace L. Lagronové na polský román se asi snaží podat obraz prospěchářského světa bez spravedlnosti a etiky, fungujícího na základě známostí a „kamarádšoftů“. A zde se ocitá žena, kterou to ještě překvapí. Absurdnímu ladění, dotvořenému režijním pojetím, nemusí každý přijít na chuť a lze spekulovat o správnosti této cesty. Ale v závěru divák může zjistit, že nesledoval takovou ptákovinu, jak se na první pohled zdálo. A třeba se dostaví i přínosné (nemilosrdné) zjištění. Z herců má možnost vyniknout snad jen P.Beretová, zdařile se vypořádávající i s nesnadno ztvárnitelným polským přízvukem.
(zadáno: 12.7.2013)
Předehra, která se ve většině nastudování škrtá, byla pojatá nezvykle a naznačovala jistě dobrý úmysl o jiný pohled na mnohokrát inscenovanou hru. Divadlo na divadle však následně nebylo evokováno příliš šťastným ani dostatečně srozumitelným způsobem, v nadsazeném podání a záměrném přehrávání (s až příliš posíleným doprovodem na bicí nástroje) jsem ani nezaznamenal „splynutí s realitou“. Inscenace postupně sklouzla k „hemžení“ s nezřetelným smyslem. Naštěstí se nejednalo o lacinou ani prvoplánovou komiku, kterou dokázali tuto hru zprznit v některých jiných divadlech.
(zadáno: 12.7.2013)
65%. Originálně koncipovaná komedie z divadelního prostředí, u nás známá z filmu a také z výrazné úpravy J. Menzela. V Příbrami vznikla v rámci žánru zdařile vystavěná svěží inscenace s obstojně rozehranou situační komikou. U některých postav však režisér zanedbal výklad a nechal představitele uchýlit se ke zbytečně zjednodušující a přibližné charakterizaci. Tato zbytečná nepropracovanost mohla být pro obeznámeného diváka podstatnou vadou na kráse. Přesto jsem se docela dobře bavil a uvítal možnost poprvé živě vidět hru v původní neupravené verzi se třemi obrazy.
(zadáno: 12.7.2013)
45%. Hra, u nás známá více jako Poslední léto Sarah Bernhardtové, je humornou a trochu i nostalgickou epizodou z konce života slavné herečky. Text je zajímavou výzvou pro zralou herečku a právě obsazení je klíčovým prvkem vyznění. Herectví Hany Maciuchové vždy spíše inklinovalo k důrazu na výraznou vnější formu, bohužel nezřídka na úkor obsahu. Příznivci HM by mohli být spokojeni, ale podle mého názoru by si role i hra zasloužily méně emocí a pečlivější vykreslení podstaty. Tento problém vnímám i jako deficit režijní. Solidně sekundoval J. Satoranský. Rozpačitý a nepříliš záživný počin.
(zadáno: 12.7.2013)
Chci věřit, že originálně postavený text mladého autora svou hodnotu má a že je v něm jistý potenciál. Režisér D. Gombár však vytvořil inscenaci, která podle mého názoru může jen málokoho zaujmout a oslovit. Netroufám si posuzovat, kde se stala chyba. Vidím inscenaci jako omyl. Málokdy jsem se musel tolik nutit k udržení pozornosti a přemýšlení, sledování představení pro mě bylo útrpným čekáním na konec. Škoda, že se Radokem oceněná hra nedočkala zdařilejšího prvního provedení, její další život na jevištích je tímto nepovedeným vstupem na divadelní prkna zkomplikován.
(zadáno: 12.7.2013)
55%. Komedie může být vděčnou zábavou, setkají-li se v ní dva dobří herci a zároveň komici. Souhra dvojice v DnV se však na mé repríze příliš nedařila. Clarkovi vtiskl T. Töpfer svou osobitost a dobře pointoval (převážně) situační humor. Komediální potenciál V. Preisse je omezenější, zaujímal vždy více v dramatických postavách. Jako Lewis za TT zaostával a nedokázal mu být odpovídajícím partnerem. Sympatický výstup L. Juřičkové v menší roli. Po režijní stránce by mohla být inscenace propracovanější. Diváci měli a patrně ještě budou mít příležitost se setkat se zdařilejší verzí.
(zadáno: 12.7.2013)
17,642%. Z mého pohledu nepovedený experiment, při jehož sledování je chvílemi těžké uvěřit, že ho vytvořil soubor složený z profesionálů. Snahu o „sdělení“ jsem zde snad objevil, ale v nezvládnuté a nefunkční koncepci se míjela účinkem. Některé diváky by mohlo vyvést z míry, že čtyři muži odehrají zcela nazí téměř celé představení a navazují i kontakt s diváky. Jen odvaha a nadšení k divadlu nestačí.
(zadáno: 12.7.2013)
Máj - 420PEOPLE 60 %
65%. Na půdorysu Máchova veršovaného díla vytvořili choreograf V. Kuneš a režisér D. Prachař tvar kombinující činohru a pohybové divadlo, dotvořené výraznými prvky hudebními a výtvarnými. Náročné a často velmi působivé pohybové kreace performerů. Vhodný přednes D. Prachaře. Toho v závěru vystřídal J. Kačer, jehož projev až dojemně evokoval moudrost starého zkušeného člověka a přirozený běh života. Zajímavé i hudebně. Mně osobně se však zmíněné dobře odvedené prvky příliš neposkládaly do souvislého celku, zaujaly mě spíše odděleně. Přesto inscenaci pokládám za projekt hodný pozornosti.
(zadáno: 10.6.2013)
75%. Autor zpracoval osud psychicky nemocného malíře Vincenta van Gogha ukázkou jednoho jeho dne v ústavu pro duševně choré. Nezvykle postavená hra s překvapivými zvraty a vyústěním. Režisérka si vystačila s prostou interpretací textu, jehož vyznění nebylo třeba pozměňovat ani posouvat. Vhodně vybraní a správně vedení herci. V psychologicky náročné hlavní úloze podal K. Dobrý skvělý výkon, zaujali také D. Matásek, F. Němec a F. Rajmont. V intimním prostoru Divadla Kolowrat vznikla inscenace, která má moc na diváka zapůsobit a silně jej zasáhnout.
(zadáno: 10.6.2013)
65%. Inscenace o mužské podstatě, dnes často potlačované civilizačními nánosy. Jedinci jsou postaveni vedle sebe, do jakési smečky. Každý má své specifické problémy, s nimiž se ve společenství musí vypořádat. Zvláštní pozornost je věnována nejmladšímu z mužů, který se do smečky / společnosti teprve začleňuje. Zajímavý a originální nápad. Jednotlivé problémy jsou však v některých případech až příliš letmo nastíněny a nedostatečně rozvedeny, takže se inscenace k významnějším sdělením bohužel nedopracuje. Za pozornost stojí výkony performerů, kteří zaujmou náročnými kreacemi, zejména pohybovými.
(zadáno: 10.6.2013)
Přínosné a neotřele zpracované téma v zajímavé hře, jejíž stavba by však přece jen mohla být propracovanější, aby směřovala k intenzivnějšímu vyznění myšlenek. Problém textu se částečně přenesl i do inscenace, přestože zdařilá realizace některým slabinám hry pomohla. Režisérka N. Deáková zvolila atraktivní formu s výraznou hudební a výtvarnou složkou, což přispělo k živosti a mimořádné zábavnosti výsledného tvaru. Hlavní představitelka P. Beretová se výborně přizpůsobila koncepci a klíčovou postavu (resp. samotné téma hry) přesně vystihla. Ostatní jí zdatně přihrávali.
(zadáno: 10.6.2013)
Uznáníhodné je, že se v DNF při interpretaci klasické předlohy nevydali „idylickou“ cestou, ale pokusili se přenést na jeviště myšlenky o podstatě života. Inscenace přijatelná, ale každému nemusí vyhovovat stylová rozkolísanost či „čítankovitostí“ zavánějící způsob převyprávění. Nedostatkem je zobrazení prostředí, herci nedokázali vesničany vystihnout, pouze je nepřesvědčivě napodobovali. S titulní rolí se E. Balzerová vypořádala, ale vhodnou představitelkou se nestala. Herecké výkony ostatních většinou standardní, dojem kazilo několik přehrávajících jedinců (zejména D. Rous a M. Kačmarčík).
(zadáno: 10.6.2013)
Žánrově obtížně zařaditelná hra z éry vídeňského lidového divadla stojí za pozornost i dnes, je však třeba pečlivě promyslet realizaci. Tvůrčí tým s režisérem B. Rychlíkem v čele se vydal cestou parodie, což má v textu oporu jen v menšině prvků, hra se tomuto výkladu částečně příčí. Zvolená stylizace nebyla příliš vhodná zvlášť pro specifický prostor OH, vybízející spíše k posílení nadpřirozených motivů. Dramaturgicko-režijní výklad celkově selhal. S přidanou rovinou divadla na divadle se pracovalo problematicky. Výprava obstojná, hudební složka slabší. Herecký soubor v rámci možností obstál.
(zadáno: 29.5.2013)
65%. Hříčka se třemi střídajícími se dějovými liniemi z různých dob, mezi nimiž je zajímavá spojitost (zjednodušeně řečeno, proměna úlohy náboženství ve společnosti), kterou by však bylo vhodné více zdůraznit a dosáhnout výraznějšího protnutí. Také jednotlivá témata nemusela být pouze zmíněna, zasloužila by si lépe rozvést. Tři roviny jsou stylově výrazně odlišeny. Herci se s rozličnými přístupy vypořádávají dobře, různým způsobem se jim vždy daří dosáhnout zábavnosti a svěžesti. Výborné pohybové ztvárnění. Přes zmíněné nedostatky vděčná a příjemná podívaná.
(zadáno: 29.5.2013)
65%. Juráčkovy deníky reflektují dobu, s níž jsou spjaty. Inscenátoři se při výběru textů více soustředili na souvislosti přímo s osobou Juráčka, postřehy o jiných ustoupily do pozadí (volba napadnutelná, ale i přijatelná). Inscenačním řešením se často dařilo vyvolávat přínosné asociace. Působivá hudební stránka. S rozdělením Juráčkova partu mezi tři aktéry by se dalo zacházet smysluplněji. Z herců byl nejpřesvědčivější J. Böhm. Inscenace každého neosloví a má jistá úskalí, ale je mnohem sdělnější než verze brněnské Reduty „Zlatá šedesátá“.
(zadáno: 29.5.2013)
Téma známého Maupassantova románu o kariéristovi, který se bez zábran dostává stále výš, je nadčasové. Opakující se dobové a společenské změny čas od času způsobí, že situace mohou v současném dění zajímavě rezonovat, což (zdá se) nastalo i teď. Režisér D. Špinar svou adaptaci zasadil do současnosti a posun dopadl až překvapivě přesvědčivě. Jednoduché, ale funkční scénické řešení, vhodná hudba. Situace by však mohly vyznívat méně „efektně“, podstata by si zasloužila dostat více do popředí. S postavou Vypravěče by se dalo naložit i účelněji. Dobrý výkon M. Königa s reprízami možná ještě uzraje.
(zadáno: 29.5.2013)
Hra nemusí každého oslovit, ale s takto (bez nadsázky) pozoruhodně koncipovaným textem se často nesetkáme. Autor postupně rozkrývá souvislosti a promyšleně dávkuje další a další překvapivé nesamoúčelné obraty, které mohou pozorného diváka zasáhnout. Důležitou funkci mají i autorovy nezvyklé scénické požadavky (začátek situovaný do galerie, další část do divadelnějšího prostoru). K režijnímu řešení K. Schmitt by bylo možné vznést dílčí výhrady, ale podstatné je, že hra v této interpretaci správně vyzněla. Finální vyústění může i vyděsit! Zajímavou příležitost I. Uhlířová naplno využila.
(zadáno: 29.5.2013)
Zřídka realizované drama je velmi spjaté s dobou a kontextem svého vzniku, nastudování je skoro odvahou. Inscenace režisérky H. Burešové obvykle disponují pečlivým výkladem a propracovanou koncepcí, nejinak je tomu i tentokrát. Ve složitě a do značné míry originálně stylizovaném celku má každý detail svou funkci. Zaujme výtvarná stránka i hudební složka. Náročnou stylizaci silný herecký soubor DvD zvládl výborně. Inscenace by snesla krácení, ale škrty v takto strukturovaném textu jsou obtížné. Titul, myslím, ocení zejména náročnější fajnšmekři, obávám se, že s řadou diváků se mine.
(zadáno: 27.5.2013)
Duende - Nahý v trní 70 %
65%. Téma krátké hry částečně připomíná některá díla I. Bergmana či P. O. Enquista. Ti se však dokázali dostat dál než L. Karpianus a J. Suchý, kteří nevytěžili nabízený potenciál jednotlivých rovin ani jejich (zajímavého) prolínání a nevyhnuli se též občasným kostrbatostem. Přesto v kontextu současné české dramatiky patří hra k lepším. Ve vhodném a zajímavém intimním prostoru půdy DNZ mají diváci možnost bezprostředního setkání s mimořádně autentickými a pravdivými hereckými výkony. Možná by herci snesli pevnější a invenčnější režijní otěže, ale významným režijním deficitem inscenace netrpí.
(zadáno: 27.5.2013)
Režisér J. Havelka ve své jevištní adaptaci Vianova románu kladl důraz na atmosféru, vyvolávanou zejména vnějškovými prostředky, zejména propracovaným výtvarným a technickým řešením. Obsazení ústřední mladé čtveřice věkově odpovídajícími aktéry nebylo šťastné, jejich autentičnost prohrála s hereckou nezralostí, znemožňující obsáhnout nesnadné party. Zkušený P. Liška by více vedlejších rolí mohl výrazněji odlišit. Právě dotvoření atmosféry hereckou akcí vysloveně scházelo k přesvědčivému vyjádření atmosféry. Celek působil rozpačitě, neživotně. A nepomohl ani mechanický myšák.
(zadáno: 27.5.2013)
55%. Zajímavá česká hra, která by si zasloužila větší pozornost, neboť je nápaditou a poměrně komplexní reflexí nedávné české minulosti. Studenti se s nesnadnou látkou (náročnou i pro zkušené profesionály) poprali solidně, ale pochopitelně by se našla řada rezerv na hereckých výkonech. Nejlepší výkony podaly M. Javorková a N. Friebová, solidně si vedla také M. Wronková, dojem kazila nepřesvědčivá a nepřirozená T. Páclová. Řada výstupů by si zasloužila pečlivější režijní práci, zejména to platí o scénách z televizního studia. Viděl jsem zdařilejší, ale i méně povedené studentské inscenace.
(zadáno: 27.5.2013)
V základu snad hra může říkat pravdu o radostech i strastech tří rozdílných seniorů. Průměrný text má však řadu podstatných řemeslných nedostatků, přehnaných a nevěrohodně sentimentálních pasáží, napovídá se toho zbytečně moc. Režie se s úskalími hry, která by snesla pečlivější výklad i z hlediska dramaturgického, poprala jen částečně. Obohacení přinesli herci, skvělý výkon podal zejména P. Kostka. V komorním prostoru se nepovedlo nazvučení operních pasáží, kdy zpěv J. Bochňáka zněl dvojitě a nevynikl. Výběr titulů se v poslední době v Ungeltu příliš nedaří.
(zadáno: 27.5.2013)
45%. Libreto zpracovává známé téma zbytečně povrchně. Žánr muzikálu sice vyžaduje zjednodušení, ale „hlubší“ uchopení nepochybně unese. Problematičnost libreta je umocněna i nepovedenou českou verzí. Hudebně solidní, nikoli výjimečné. Režisér G. Barre nastudoval na pohled efektní inscenaci, které však scházel smysluplný výklad, byla nezajímavá a bez nápadu. Dasha i V. N. Bárta pěvecky výborní a herecky obstojní. Dojem z výrazných pěveckých výstupů L. Bílé bohužel pokazilo její prvoplánové herecké šaškování, naprosto se míjející s rolí. Výsledek koukatelný, leč zcela průměrný a nepřínosný.
(zadáno: 3.5.2013)
Juráčkovy deníky podávají přínosné svědectví. Brněnská adaptace je založena na výběru dosti omezeného množství textu, který režisér dotvářel divadelními prostředky. Jednotlivé obrazy byly zdatně herecky, výtvarně i hudebně ztvárněné. Měly zajímavou „Mikuláškovskou“ atmosféru a text rozvíjely. Nestaly se však obsahově významným obohacením ani adekvátní náhradou za to, co se z deníků do dramatizace nedostalo. Inscenace, jejíž funkčnost je sporná, může leckoho nechat chladným. Pražské ND kdysi uvedlo deníky jako scénické čtení a tato forma (více textu, méně akce) mohla být pro někoho sdělnější.
