PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2216)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 31.5.2017)
55%. Ve své době jistě důležité sociální drama s nadčasovými otázkami viny a svědomí, v němž ale mají značný prostor zastaralejší prvky spjaté s tehdejší společností. Scéna a zvuková složka slibně budovaly adekvátní atmosféru. Statická inscenace DnV však plynula pomalu, byla monotónní, scény se příliš podobaly, dění dostatečně negradovalo. S náročnou hlavní rolí se M. Lambora popral, ale ještě pro ni zcela nedozrál. Jistěji si vedla J. Kotrbatá. Ve svižných tanečních scénách ovšem oba skvělí! Potenciál čtyřčlenného ženského chóru nevyužitý.
(zadáno: 31.5.2017)
Režisér a dramaturg se neměli bát v Ibsenově hře více škrtat. I s kratší stopáží by řekli totéž a navíc zřetelněji. Scéna na pohled úsporná a málo efektní, nicméně s celkovou koncepcí souzněla. Poctivý a osobitý výklad, bez stopy falše a kýče. Jen řešení často škrtaného 4. dějství z kompaktního celku zbytečně vybočilo. Pravdivý projev herců, kteří udrželi jednotný styl, což jistě ovlivnil i M. Čičvák. Soubor DnV se dlouho takovýmto způsobem nesehrál. S Peerovou matkou A. Černá herecky souzněla, ale omlazené obsazení bohužel zapříčinilo do očí příliš bijící věkový nepoměr s milou A. Elsnerové.
(zadáno: 31.5.2017)
Herečky citují vesměs vlastní výroky, v nadsázce a stylizaci představují samy sebe. Doplňují je tři performerky, propojení s pohybem se však příliš nedaří. Vyvážení a příspěvek k tématu ženství a herectví zde má představovat herec, jenž přednese dva monology; tuto rovinu se podařilo navázat lépe. Některé souvislosti, např. specifika ND, zůstávají spíše okrajovými zmínkami. Inscenace není sentimentální beneficí, má svůj humor, z hlediska sdělení bohužel trochu vázne. Výrazněji může zaujmout diváka, který se o herečky a jejich osobnosti zajímal už před návštěvou.
(zadáno: 31.5.2017)
Jiný pohled na Havlovu aktovku, nezatěžkaný jistou inscenační tradicí, kterou hra v Čechách již svým způsobem má. Přitom nelze říci, že by v tomto svébytném úhlu pohledu bylo něco podstatného přehlédnuto. Skvělá práce režiséra i obou herců. Přesný Jiří Panzner. Pravé pivo, jehož obrovské množství Lukáš Šolc vypije, dotváří atmosféru a přidává na autenticitě nejen jeho (přes požitý alkohol stále hereckého) výkonu, ale i atmosféry a představení. Pozoruhodná inscenace, na niž by se nemělo zapomenout.
(zadáno: 31.5.2017)
Inteligentních autorů, kteří vědí, o čem píší, možná není úplně málo. Je však vzácnější, umějí-li navíc hledat souvislosti skryté hluboko pod povrchem a dokáží-li se nad nimi zamyslet s nadhledem. Sibylle Berg k tomu navíc ve své hře přidala dávku originality a osobitosti. Pozoruhodný text, kterým autorka dokázala říct (ne)skutečně moc o ženách, dětech, vztazích, společnosti, generačních rozdílech a dalších problémech. Chce to ovšem vnímavého diváka, který se nezalekne nezvyklé dramatické struktury. Prostor Vily Štvanice opět jinak koncipovaný. Kvalitní dramaturgická, režijní a herecká práce.
(zadáno: 31.5.2017)
Titul svým tématem navazuje na počiny v Rubínu, V. Štěpánek si trochu vypůjčil (nikoli ukradl) formu, nebál se smysluplně a často vtipně použít vulgarity, které z úst hereček nezněly nevkusně. Slibný rozjezd, překvapivý zvrat. Bohužel banálnější závěr dojem pokazil, z hlediska autorského se jevil poněkud bezradně. Energické výkony obou hereček rozehrávajích komické situace s vážnějším podtextem. A máte-li štěstí a v publiku se sejdou diváci (nebo spíše divačky) smějící se s porozuměním, na atmosféře v sále to může být zatraceně znát!
(zadáno: 30.5.2017)
75%. Izraelská autorka píše o ženách v ortodoxní židovské komunitě, ale její drama má nenásilný tematický přesah do celé společnosti i do jiných zemí. Hru se silným vyústěním a závěrem v Boleslavi pochopili a rozhodně nepokazili, herečky se svých rolí vesměs zdárně zhostily, žádná nepředstavovala slabý článek. Inscenace nekopíruje úspěšné nastudování pražského Národního divadla. Kdo měl možnost vidět obě zpracování, dočká se příležitosti k zajímavému srovnání a také překvapení v určitých odlišnostech výkladu.
(zadáno: 30.5.2017)
Navázal bych na výstižný komentář J. Landy, s jehož hodnocením souhlasím. Sečtělejší diváci se s Hrubínovou předlohou v nějaké formě či zpracování jistě setkali, přesto se nejedná o notoricky známou látku. Při sledování kladenské inscenace může být neobeznámený divák občas maten dějovými a časovými skoky. Opakování či „refrény“ působí někdy nadbytečně, ale svou funkci mají. Hrubínův text v dramatizaci značně ubyl, což je možná škoda, důsledná práce tvůrců však toto řešení obhájila. Zpracování lze nazvat přinejmenším přijatelným, snad si své příznivce získá.
(zadáno: 30.5.2017)
Kdo chce vědět, o čem že ten román je, uvidí v Divadle ABC děj přenesený na jeviště a dozví se. V na pohled efektní výpravě je však pouze ten děj, emoce jen občas zablesknou, mezi řádky se nedostává adekvátní nadstavba. Přitom Puškinovy verše jsou i v českých překladech tak nádherné a hluboké! Lze vytušit, proč byl J. Hána směrován k jakési „nezúčastněnosti“, smysl to v jádru má, ale tento způsob podání výrazně snižoval zájem diváka o jeho postavu, který mu jistě nezáměrně kradla výraznější Taťána P. Tenorové. Nevzrušivá, zapomenutelná inscenace, na repertoáru MDP obvyklý jev.
(zadáno: 30.5.2017)
V experimentálním textu autorka pojmenovala, co souvisí se smrtí. Vybrala jen určité faktory, které bohužel nepropojila dostatečně zřetelně a opodstatněně. První ze tří částí vyzněla strojeně. Dojem zlepšil prostřední úsek, monolog T. Petříka, jenž se s nelehkou formou vyrovnal, ale přesto ho režisérka s dramaturgem zcela neoprostili od tendencí k „psychologizování“ a doslovnosti. Při závěru beze slov, kdy byla pohyby naznačována péče, divák mohl a nemusel přemýšlet, o čem chtěl. Pro inscenování nezvyklé textové formy je třeba najít klíč; ve ŠvD byl nalezen, ale v klíčové dírce poněkud drhnul.
(zadáno: 30.5.2017)
Kombinace mluveného slova a pohybu. Inscenace příliš nevybízí k přemýšlení ani k hledání smyslu jednotlivých obrazů a pojítek mezi nimi. V uchopení tématu a ucelenosti pohledu jsou rezervy. Divák musí hledat a je v podstatě na něm, co si odnese nebo neodnese. Aktérky jsou však samy o sobě zajímavými a nadanými performerkami, své přednosti i jisté slabiny skvěle berou do hry. A podobně, jak zmiňuje M. Novák, závěrečné nenásilné zapojení diváků je originální, přináší obohacení, vtip a vlastně i (dosti nezvyklou) formu katarze.
(zadáno: 2.5.2017)
Stará aréna přispěla krátkou „dokumentární“ inscenací právě v době, kdy se mluví o ohrožení demokracie v naší zemi a nebezpečí spojování s Čínou. Koláž smysluplně spojuje krácené texty Liao I-Wu s dalšími zdroji a nabízí úhel pohledu na dění v Číně. Ve třech odlišně koncipovaných částech a v takřka monologu nese hlavní tíhu L. Adam, jemuž vypomáhá čtyřčlenný chór. Zaujmou zejména zdařilá ilustrace první části a ironická stylizace loterie s lidskými životy v části poslední. Návštěva může divákovi přinést nové informace a upozornit na pozoruhodné a širší veřejnosti ne zrovna známé texty.
(zadáno: 2.5.2017)
Zajímavý text klade na tvůrce řadu nástrah, je třeba opatrně vybalancovat okamžiky vyznívající vážně a místa, u nichž je žádoucí jemná nadsázka či ironie zpochybňující zejména radikálnost Benjaminových postojů. Režisérovi se v intimním prostoru podařilo dosáhnout maximální autenticity v těsné blízkosti diváků, asi záměrná rezignace na odstup a zpochybňování však přinesla občasné polopatičtější vyznění některých pasáží. Precizní práce herců s R. Fintou a L. Končokovou v čele.
(zadáno: 2.5.2017)
65%. Situovat děj komedie do současnosti by příliš nedávalo smysl, max. lze podtrhnout vyprázdněnost či majetnické sklony ve vztazích. Inscenace v tomto ohledu trochu tápe, příliš nesděluje. Prvořadým záměrem je patrně pobavit, což se ovšem daří. Inscenace celou dobu drží styl, k čemuž asi přispěla i práce dramaturga. Nápady s „odvazy“ (např. rapováním) jsou dotaženě realizované a vtipné. Příležitost dostali neokoukaní herci, výbornému T. Pavelkovi v hlavní roli dodávají šmrnc T. Terberová a D. Benedikt. Dynamicky koncipovaný titul přináší na repertoár příjemné osvěžení a nepodbízivou zábavu.
(zadáno: 2.5.2017)
Inscenátoři oslabili váhu slova Dykovy dramatizace, dnes již takřka neuváděné (asi především kvůli jisté poplatnosti době vzniku). Vhodně aktualizováno, zdařilá kombinace činohry a posílené pohybové složky. Krátká intenzivní podívaná s maximálním nasazením sehraných herců. Pro titulní roli je třeba herecká i lidská zralost, do určité míry přicházející s věkem, a J. Koudela přes vší snahu nemohl náročnou úlohu obsáhnout. Soubor sdružuje a dává úkoly studentům a absolventům, kteří jsou spjati s DAMU. V případě této role by však stálo za úvahu přizvat mezi mladé herce hosta.
(zadáno: 2.5.2017)
65%. Odvrácená strana světa vykreslená ve hře s originální stavbou a s rozuzlením přinášejícím nečekanou přidanou hodnotu. Realizačně na dobré úrovni, scénograficky zajímavé. Podobně jako v další absolventské inscenaci Kamarádi zde více vynikly dívky, ale tentokrát to nebylo jen možnostmi textu; herečky se se svými postavami dokázaly sžít lépe.
(zadáno: 2.5.2017)
Skutečné události byly, s dávkou autorské licence, zpracovány v působivou a divácky atraktivní hru, kterou (ještě před prvním jevištním provedením) proslavil stejnojmenný film. Důstojná inscenace má okamžiky působivé, ale také zdlouhavé a statické. Režisér vsadil na dva hlavní představitele, ale je dost dobře možné, že jejich výkony ovlivnil jen minimálně či vůbec. Bertieho vada řeči se v této podobě možná přiblížila skutečnosti, ale na jevišti nezněla dostatečně výrazně, což kazilo dojem z výkonu M. Stránského. K úspěchu známého titulu stačilo i toto nepříliš pečlivé provedení.
(zadáno: 23.4.2017)
Děj vychází především z Musilova románu, další zdroje spíše obohacují o další rozměry. Nenásilným potlačením dobových souvislostí, s pomocí moderních prvků a pečlivým výkladem soustředěným na podstatu se T. Loužný s M. Novákovou vyjádřili k dnešní mládeži a společnosti. Temnější příběh logicky dostal humornější prvky a adekvátně zvolené vyústění. Mladí herci, podpořeni N. Gáčovou ve dvojroli, jsou v postavách přesní, ale spíše než jednotlivci zaujme společné úsilí. To jakoby charaktery upozadilo ve prospěch zobrazovaných motivů, které neobyčejně silně a přesně promlouvají. Nelze než doporučit!
(zadáno: 23.4.2017)
75%. Stroupežnický na konci 19. století realisticky a nemilosrdně pojmenoval, jak to na české vesnici chodí. Depresivní děti dějovou linku i charaktery s obdobnou nemilosrdností, s pozoruhodnou důsledností, ale i s vtipem sobě vlastním přesadili na českou vesnici ve 21. století. Sled skvělých nápadů. Úpravy přinesly odlišné, ale logické vyústění. Jakub Čermák se poučil z předchozích projektů, vyhnul se přemíře opakování, sdělení nerozmělňovala neadekvátní délka. S typy amatérských herců bylo vhodně pracováno. Drobné nedostatky a nevyváženosti výpovědní hodnotu kompaktního tvaru nezpochybnily.
(zadáno: 23.4.2017)
75%. V temném dramatu se rozebírají bolesti až ze samého dna duše. K inscenování titulu je třeba odvaha riskovat. Brodit se takovými tématy není balzámem pro psychiku tvůrců. Zároveň jsou na místě obavy, zda hra diváky přiláká. Inscenace zaujme porozuměním textu. V náročné roli narušeného chlapce podal D. Krejčík strhující výkon. Viditelná citová investice Z. Bydžovské by stála za částečné krocení a odstup; hrála pravdivě a bez falše, ale přílišné „topení v emocích“ vyznění neprospělo. Přejme inscenaci, aby našla dostatek diváků, kteří se neleknou temnoty a budou pak odměněni silným zážitkem.
(zadáno: 23.4.2017)
65%. Skrze příběh s amnézií autor komorního dramatu ukazuje, že jedinci mohou zdánlivě jednoznačně se jevící realitu vidět odlišně; také se znepokojivě ptá, do jaké míry (ne)máme právo měnit či ovládat druhého. Postavy byly všemi zahrány bez zjednodušení, se zachováním určitého tajemství a zajímavosti. Platí to i o H. Maciuchové, přestože se občas uchylovala k pro ni typickému užití vnějškových prostředků bez dostatečného opodstatnění. Významy mezi řádky byly patrné, ale režisér měl cíleněji dbát na přesnější vyznění tématu (možná by pomohl dramaturg). Inscenace své příznivce nepochybně najde.
(zadáno: 23.4.2017)
55%. Faustovské téma by bylo možné v žánru muzikálu zpracovat i nekonveční a experimentálnější cestou, připomínající např. muzikál Rent, čímž by forma mohla posílit filozofický obsah látky. Tvůrci českého Mefista předem přiznali, že takové ambice nemají; asi věděli, že publikum Divadla Hybernia by takový muzikál nezaujal. Povrchnější dějová podívaná, ďáblovy svody jsou spíše kouzla pro efekt, z prolínání hlavních dvojrolí šlo vytěžit více. Nicméně jednotlivé složky (hudba, výprava, choreografie) na obstojné úrovni. Výborní J. Kříž a J. Vojtek, jenž umí „zlo“ podat bez křečovitého přehrávání.
(zadáno: 23.4.2017)
Pozdní tvorba T. Williamse zůstává ve stínu jeho vrcholných dramat. V jedné ze svých posledních her autor pečlivě propracoval tři charaktery, umně odpozorovanou krutou životní realitu podal s typickým sentimentem a okořenil laskavým humorem. Bohužel se nevzdal opakujících či příliš se podobajících motivů. Příběh jedné horké neděle může oslovit či dojmout toho, kdo se s podobnými problémy sám či zprostředkovaně setkal. Jako debutující režisérka I. Janžurová neselhala, našla s aktérkami přesnou tvář hrdinek. Méně se jí dařilo kočírovat situace, měla hledat oporu v dramaturgovi.
(zadáno: 23.4.2017)
Macbeth ve středu dění potácející se ve vlastním šíleném světě, resp. mezi čtyřmi čarodějnicemi kolem něho. Dobrý nápad, jehož základ nebyl použit prvně, doplatil na poněkud nahodilý a neuspořádaný inscenační model. Přemíra krve a explicitních výjevů v takovém provedení nepřinesla čitelnou nadstavbu. Souhlasím, že titul je vhodný spíše pro diváky vyhledávající alternativnější projekty, ve zhuštěném dění se z neobeznámených zorientují jen bystřejší a sečtělejší. Mládenci z 1. ročníku Gymnázia Na Zatlance při repríze rušili mobily a šeptáním, nerespektovali domluvy diváků ani jedné z hereček.
(zadáno: 23.4.2017)
Adaptace Pratchettovy knihy z okruhu s ankh-morporskou Městskou hlídkou. Tvůrci se snažili nic nezanedbat. Na malém jevišti se podařilo vytvořit efektní scénu, která ve spojení s kostýmy a líčením skvěle posloužila. Herci, většinou se střídající ve více rolích, postavy dobře vykreslovali i odlišovali. Přes zvládnutí jednotlivých složek však inscenace jako celek nevyzněla přesvědčivě ani příliš zábavně. Přispět k tomu mohla už Briggsova dramatizace, možná se herci nesehráli či se v nadsázce nedostali dostatečně daleko. Na českých jevištích jsme se setkali se zdařilejšími provedeními Pratchetta.
