PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2222)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 29.3.2013)
Matka Tereza bývá často líčena jako „anděl“. Tvůrci inscenace se však na ni podívali jako na obyčejného člověka, který zasvětil život pomoci druhým, ale zároveň i od druhých sílu potřeboval a neminuly jej ani (pochopitelné a lidské) pochybnosti o víře. Díky za tento „neoslavný“ pohled. Zajímavá a působivá hudba M. O. Štědroně. Režisér J. Nebeský u podobných duchovních témat většinou neuplatňuje své extravagantní postupy a je dobře, že tomu tak bylo i tentokrát. Účinkující podali dobré výkony, zejména kontratenor J. Mikušek v náročném a převážně zpívaném partu Matky Terezy.
(zadáno: 29.3.2013)
Ne každému Mametův styl vyhovuje, ale na promyšleně vystavěné hře je třeba ocenit cenné postřehy a účelně dávkovaný a používaný humor. Je dobře, že řada českých divadel má potřebu nasazením této hry ukazovat, jak to v politice a médiích chodí. Zvlášť v dnešní politicky problematické době, kdy poznáváme řadu situací ze hry. Pro českou kotlinu může být americký pohled na tuto problematiku vlastně užitečný. Kladenská inscenace solidně zrežírovaná i dobře zahraná. Téma však už bylo přece jen autorsky zpracováno mnohem výmluvněji, úderněji a lépe.
(zadáno: 29.3.2013)
75%. Inscenace vykresluje osobnost fotografa Miroslava Tichého, osobnosti svérázné, nezařaditelné, odlišující se. Náhled do jeho vlastního světa, který si nenechal vzít. Inscenace byla pozoruhodná především kvůli jedinečnému výkonu I. Hloužkové, která se do postavy Tichého dokonale vcítila. Herci kolem vytvořili herečce dobré zázemí. Vše ostatní mi ničím mimořádné nepřipadlo, možná by hereččin výkon šlo postavit i do lépe vystavěných obrazů s lepší sdělností. Ale režisérčina volba obsazení hlavní role byla sama o sobě tak dobrá, že to k působivosti celku vlastně stačilo.
(zadáno: 29.3.2013)
65%. Prostředí fotbalu je mi hodně vzdálené, ani Bassova humoristická kniha či známý film pro pamětníky mě nikdy příliš nebraly. Navštívil jsem inscenaci spíše nedopatřením a mnoho let od začátku jejího úspěšného uvádění. Přes rušící publikum jsem se docela rád podíval a pobavil. Výborně využitý prostor, nápaditá výprava a loutky, hudebně zdařilé. Vizuální stránka však zbytečně převažovala obsahovou. Herci mohli dostat více prostoru na úkor efektů, situace mohly být lépe rozehrány. Ale i tak živé, vtipné a zábavné divadlo.
(zadáno: 29.3.2013)
35%. Legendární parodie, proslavená kultovním filmem, umožňuje vytvořit vděčnou a svěží inscenaci, ale je obtížné ji obohatit objevným tvůrčím pohledem, spíše lze přispět několika nápady. V inscenaci boleslavského divadla není zřejmé, o co režisérce N. Deákové šlo. Výsledný tvar je neuspořádaným a nepříliš zábavným sledem většinou nepovedených scén bez jasného směřování. Herci doplatili na problematickou koncepci, špatné výkony podali zejména I. Nováčková a M. Babuský, snaha některých dalších inscenaci nezachránila. V hudební složce zaujalo několik nápaditých variací. Choreografie průměrná.
(zadáno: 13.2.2013)
75%. Hra zachycující několik desetiletí a osudy deseti spolužáků z jedné polské vesnice, kde došlo k pogromu. Nemilosrdný pohled na lidi a společnost, trefně pojmenované skutečnosti a souvislosti. Samotná inscenace je důstojnou interpretací zdařilého textu. Režisér mohl být pro hru větším přínosem, pečlivěji vystavět některé scény, přesněji vyložit určité motivy. Herci by pod pevnějším vedením mohli vytvořit i lepší výkony, ale nesnadných úkolů se zhostili dobře. Přes uvedené drobné výhrady inscenace podává hodnotnou výpověď a přináší silný zážitek.
(zadáno: 13.2.2013)
Motivy kontroverzní novely V. Sorokina zdramatizovala K. Polívková jako monolog pro jednoho herce. Divadelní text byl koncipován problematičtěji, zejména z hlediska práce s tématem, tvůrci měli pečlivěji dbát na vypovídací hodnotu celku. Dojem z inscenace svým podáním pozvedl K. Dobrý, stal se výborným zprostředkovatelem a významným obohacením. Hercův výrazný projev navíc často až zastiňoval zmíněné nedostatky, především díky jeho výkonu a nasazení byl sled více či méně zdařilých obrazů působivý. Vhodné a efektní řešení prostoru, výtvarně zajímavé.
(zadáno: 13.2.2013)
Srovnávám-li s Indiánem v ohrožení, zůstala pro mě tato inscenace poněkud ve stínu povedenějšího předchůdce. Už samotné téma podle mého názoru neumožňovalo dostat se tak „daleko“. Ilustrace přednášky o včelách mě výrazněji nezaujala a domnívám se, že by si se ztvárněním šlo pohrát lépe. A následná „konference“, byť vystižená a vtipně nadsazená, podle mého názoru mohla být k předtím nadhozenému tématu vztažena pečlivěji. Od režiséra J. Havelky mě více zaujaly jiné projekty, ale návštěvy jsem nelitoval, už kvůli varovnému závěru.
(zadáno: 12.2.2013)
Velmi zajímavé a dobré téma, převzaté z Houellebecqova románu, se tvůrčímu týmu z rukou nevymklo, ale jeho přenesení do inscenace se mi nejevilo zcela přesvědčivé. Přestože dílčí nápady a režijní postupy nebyly používány samoúčelně, celek působil poněkud nesourodě. Činoherní složku doplňovaly pohybové a zpívané pasáže, ale jednotlivé složky vzájemně nekorespondovaly. I tak se však našla řada zajímavých okamžiků a navíc jeden dějový zvrat (který se nesluší prozrazovat) může vzít doslova dech! S prací herců jsem byl spokojen, případné drobné výhrady bych adresoval spíše k režijní koncepci.
(zadáno: 12.2.2013)
Předem jsem si přečetl, o co se D. Radok snaží ve své radikální úpravě Shakespearovy (problematické) hry, kratší verzi s menším počtem postav. A podle mého názoru byl záměr z inscenace patrný. O životnost hrdinů či kresbu charakterů zde příliš nešlo, prvořadé bylo téma. Promyšleně vyslovované „výkřiky“ jednotlivých postav se mi poskládaly smysluplně. Na druhou stranu se obávám, že bez obeznámení bych možná měl s vypovídací hodnotou výsledného tvaru problém. Výborná práce s velkým prostorem, dobré řešení kostýmů. Z mého pohledu se nejedná o nepovedený počin, ale chápu, že se každému nelíbí.
(zadáno: 12.2.2013)
Moderní variace Goldoniho komedie je dost spjata s britským prostředím, řadu místních narážek v textu či v písních u nás málokdo docení, o nepovedenou hru se však podle mého názoru nejedná. Režisér A. Procházka se však bohužel dopustil řady nedbalostí. Navíc se provalilo, že herecký soubor DpP není dostatečně komediálně disponovaný. Ve snažícím se J. Konečném jistý potenciál je, ale k roli ještě věkově ani herecky nedozrál a především k sobě neměl nezbytného partnera. Inscenaci podle předpremiéry nevidím sice jako propadák, ale zůstalo bohužel u těžkopádného a nepříliš zábavného průměru.
(zadáno: 12.2.2013)
65%. Pokusit se o současnou interpretaci klasického českého dramatu není v dnešní době, kdy se velká gesta a tragické konce příliš nenosí, snadný úkol. Tvůrčí tým v ČS se hrou spíše volně inspiroval. Podtrhli koloběh, kdy je dcera na úkor lásky donucena k „výhodnému“ sňatku (narozdíl od předlohy byl nejprve prezentován podobný osud Maryšiny matky Lízalky). Známý travičský konec se ocitl uprostřed v podobě loutkového divadla, odkazujícího k dobám dávno minulým. Výhrady k inscenaci a způsobu ztvárnění bych měl, ale nezvyklou interpretaci jsem přijal. Takto by se to dnes opravdu mohlo stát.
(zadáno: 12.2.2013)
Tvorba Franze Kafky bývá někdy zbytečně zjednodušeně chápána především jako vážná či depresivní, jeho dílo má však v sobě i nezaměnitelný humor a zvláštní absurditu. Inscenace Reduty vychází především z Kafkova delšího „Dopisu otci“. Líbilo se mi, že režisér D. Špinar nezapomněl právě na humor, nezřídka opomíjený. Přiznám se však, že styl kabaretu mi s charakterem Kafkových textů příliš nesouzněl. Velmi živá inscenace se zajímavými a barvitými nápady, sympatické snažení zdatných herců. Mezi nespornými klady však nakonec v mém případě převážily rozpaky z ne zcela šťastného uchopení tématu.
(zadáno: 12.2.2013)
Petr Kolečko své hry píše neúnavně a v rychlém sledu, přesto se jeho tvorba kupodivu neomrzela. Buchty a bohyně jsou především o současných dívkách, z nichž každá se potýká s rozdílnými životními překážkami a potížemi. Osudy dívek a mužů kolem nich Kolečko záměrně nadsadil až do extrému, čímž zdařile podtrhl absurditu dnešních společenských problémů (které vídáme kolem nás). Autor nezapřel ani svůj osobitý styl a humor. Režie J. Friče vhodná, hudebně a scénograficky zdařilé. Dobré výkony sehraných mladých herců, mezi nimiž nebyl slabý článek. Mou favoritkou se v inscenaci stala M. Poulová.
(zadáno: 11.2.2013)
Kabarety v Divadle v Dlouhé patří k mým oblíbeným kouskům a rád se k nim několikrát vracím. Koncepce tohoto kabaretu se mi rovněž líbila, i když možná o něco méně než u předchozích projektů. Příčinou však nebyla práce tvůrčího týmu, jako spíše charakter prezentovaných děl. Ale znovu jsem se rád podíval a odcházel spokojený. Velmi mě zaujaly zvláště písně. Mimořádně hudebně disponovaný soubor DvD se opět předvedl v plné síle, účinkující skvěle zvládli náročnou jazzovou hudbu, interpretace na podobné hudební úrovni je v Praze jako šafránu.
(zadáno: 11.2.2013)
Od premiéry se na inscenaci nepochybně pracovalo, mé hodnocení se vztahuje k jednomu z posledních uvedení. Práce herců se mi líbila, já jsem již nebyl svědkem žádných přehnaných karikatur či stylizací. Zaujala mě řada nápadů a originálních smysluplných posunů. Celkově však toto nastudování nepřineslo žádný zvlášť objevný ani dostatečně výrazný pohled na klasickou hru. Přetrvala řada hluchých míst. Jednotlivé nápady se neposkládaly sourodý a silně vyznívající celek.
(zadáno: 11.2.2013)
V mnohém se přikláním ke komentářům, které zde již zazněly. Dramaturgicky a režijně nedotažená inscenace. S koncepcí jsem se osobně neztotožnil především proto, že se mi zdála v řadě pasáží příliš popisná. V případě Netvora jsem pak nesouhlasil se zbytečně psychologizujícím a personifikovaným pojetím. Téma by si zasloužilo méně doslovnosti a více abstrakce, aby dostalo silnější přesah. Přestože jsem viděl kratší verzi, zůstala řada hluchých míst. Velmi mě zaujala působivá hudba. A pohybově i herecky skvělý T. Kobr v roli Netvora zaujal i přes zmíněné problémy.
(zadáno: 1.2.2013)
65%. Neobvyklá stavba textu hry nemusí každému vyhovovat. Já osobně jsem příběhu dokázal uvěřit pouze částečně, drsnost na mě v řadě okamžiků působila vyumělkovaně. Ke kvalitní práci režiséra a sehrané dvojice herců, kteří hráli s obrovským nasazením a doslova „na dřeň“, vlastně nemám výhrady. Z napsaného dostali maximum. Přestože se u mně zážitek nedostavil, oceňuji, že se divadlo po delší době (s tituly překypujícími laskavostí a sentimentem) zařadilo na repertoár hru s vážnějším tématem. K podobným „vyvážením“ by se měli uchylovat častěji, jako tomu bylo dříve.
(zadáno: 1.2.2013)
65%. Povedeným filmem J. Herze jsem natolik ovlivněn, že mám problém s přijetím jiné interpretace. S některými dějovými změnami a odlišnostmi ve výkladu D. Špinara jsem se ztotožňoval obtížněji. Přesto mě hradecká inscenace zaujala a přinesla mi zajímavé srovnání. Ztvárnění pozměněného závěru se mně osobně jevilo možná zbytečně nejednoznačné (a pro neobeznámeného diváka na hranici srozumitelnosti), ale patrně záměrnou neurčitost jsem shledal smysluplnou. Působivá atmosféra, umocněná vhodnou hudbou a scénou. Herci dobře podpořili režisérovu koncepci, skvělý výkon podala zejména K. Sedlárová.
(zadáno: 1.2.2013)
Text je doslova přeplněný extrémním počtem sprostých slov. Zdařile poukazuje na stále výraznější současnou deformaci jazyka a také na prázdný život lidí, kteří se tímto způsobem vyjadřují. Je s podivem, že (za použití určitého nadhledu a nadsazení) nevyznívají vulgarity „sprostě“, ale správně významotvorně fungují a jsou nositeli zvláštního humoru. Dobrá práce režiséra a obou herců. Krátká, zato neobyčejně intenzívní a originální inscenace. Podobně zajímavé a zároveň zdařilé tvary se na jevišti vidí zřídka.
(zadáno: 28.1.2013)
Dnes se stále častěji zapomíná na to, že divadlo má jako umění své poslání a mělo by kultivovat. Je dobře, že B. Holiček na to nezapomíná. Inscenace reaguje na nejaktuálnější dění. Režisér se svým týmem opět nemilosrdně pojmenovává problémy naší společnosti. Osobitou a nezvyklou divadelní cestou ukazuje, jací jsme my i lidé kolem nás. Vydařený a smysluplný scénický experiment! Přál bych si, aby se našlo dost diváků, kteří pochopí, o co zde má jít.
(zadáno: 28.1.2013)
75%. Hra v duchu dramaturgie A studia Rubín, jehož repertoáru rozhodně nedělá mu ostudu. Tentokrát příspěvek ke gay tématu. Nápaditý výběr předlohy a její vtipné „naroubování“ na současnost. Inscenace mě bavila vkusným humorem (nelaciným) a rozličnými narážkami. Líbila se mi zvolenou vnější formou (výprava, hudba). M. Kern a P. Vančura hráli s velkým nasazením. Stejně jako řada jiných zdejších krátkých projektů byla inscenace především sympatickým a velmi živým odvazem. Opět ale docela dobrá myšlenka (asi záměrně) částečně ustoupila do pozadí humoru, který byl tím prvořadým.
(zadáno: 28.1.2013)
65%. Tomáš Matonoha má pro tento druh humoru a skečů správný cit a dokáže přesně zvolit míru nadsázky. Josef Polášek mu byl dobrým partnerem. Tentokrát se podařilo na sebe jednotlivé skeče zdařile navázat a propojit je rámcem, který měl v sobě navíc i nečekaný přesah. Režie J. Nebeského naštěstí jen „nenápadná“, což bylo vzhledem k charakteru počinu dobře. Našla by se hlušší místa, ale vzhledem ke zmíněné návaznosti by bylo zkracování obtížné. Celkově vtipná a zábavná podívaná, jejíž návštěvy jsem nelitoval.
(zadáno: 28.1.2013)
55%. Inscenace se mi líbila výběrem hudby, výtvarnou a pohybovou koncepcí, nasazením herců. Bohužel však však na mě příliš „nemluvila“. S pocity a atmosférou jsem si nedokázal vystačit. Někdy jsem nedokázal pochopit, co mají jednotlivé obrazy sdělovat. Výjevy byly často působivé, mně osobně se však neposkládaly v souvislý celek (možná problém na mé straně), který by pro mě znamenal přínos a obohacení.
(zadáno: 28.1.2013)
25%. Snad by nevadilo, že tvůrčí tým v DnV rezignoval na aktualizace a posuny hry, která má dnes problematické vyznění. Postavit však inscenaci na laciném prvoplánovém humoru a prázdném rozehrávání rádoby komických situací je však cestou do pekel. Herci v této koncepci nemohli zaujmout. Přestože se A.Elsnerová k lacinostem neuchylovala, Kateřina v jejím podání přesvědčivá nebyla. Ze začátku, kdy má být Petruchio F.Blažka opilý, bylo sledování interpreta takřka nesnesitelné, po „vystřízlivění“ se utrpení zmírnilo. Inscenační kiks! A co si myslet o tom, že J.Deák tuto hru režíroval již potřetí?
