PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2222)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 11.8.2011)
Nejsem si jistý, jestli lze tuto látku pro divadlo vhodně zdramatizovat. Rozhodně ale není správnou cestou pojmout text tímto způsobem a stavět ho na monolozích a vyprávěních. Ve filmu s rychlými střihy by to možná dopadlo lépe. Inscenace působila jako rozhlasová četba s občasnou živou akcí. Ústřední trojice herců se snažila, ale v nešťastném pojetí to byla marná snaha. Nudil jsem se a postupně stále více ztrácel zájem o to, co se na jevišti děje.
(zadáno: 11.8.2011)
Přiznám se, že pro mě toho bylo trochu málo, neodnesl jsem si skoro nic, představení mě nebavilo. Kouzlu „bonusových“ scén jsem nepodlehl, nepřipadaly mi vtipné ani poetické, slibovaná překvapivá odhalení jsem neviděl jako zajímavá a už vůbec ne jako objevná. Podle mého názoru byl hlavní problém už v textu, na kterém se mělo více pracovat. Ve srovnání s Rozmarným létem byly písně méně chytlavé. Pár kouzelnických čísel se mi líbilo, ale v prvním díle mě zaujala více. Shrnul bych to jako „vaření z vody“, ale u skalních příznivců prvního dílu se třeba spokojenost dostaví.
(zadáno: 11.8.2011)
Myslím, že text je zbytečně dlouhý (zejména úvodní scény jsou příliš vleklé), ale jistý potenciál v něm je. Inscenace však zůstala na půli cesty, pro mě byla značně rozpačitá. Režisér se s herci nedokázal dobrat k podstatě autorova sdělení, vázl výklad situací a částečně i postav, ze záplavy slov nevyznívaly myšlenky. Herecké výkony spíše špatné. Dobrý M. Kern v nejmenší roli neměl odpovídajícího partnera. Standardní M. Prášilová a L. Langmajer, ten si ale částečně spletl žánr. Nepřesvědčivému T. Stolaříkovi toho hodně uniklo. Otřesná O. Ženíšková byla naprosto mimo.
(zadáno: 10.7.2011)
(zadáno: 1.7.2011)
Jedna z nejzajímavějších inscenací LSS posledních let. Ocenil jsem řadu zajímavých a smysluplných nápadů, tvůrci se částečně vyrovnali s problematičností textu v kontextu současnosti. Bohužel se režisérovi ani hercům nepodařilo dotáhnout dobré nápady a myšlenky k celkové přesvědčivosti, totéž platí o některých postavách (Lucentio v podání V. Dyka, Grumio J. Černého). Davové scény často chaotické a nezvládnuté, lepší bylo vyznění scén s menším počtem postav. Herci sehraní a docela vyrovnaní. Bavili mě T. Vilhelmová i R. Zach, jehož monotónní stylizace se neobehrála. Hodně mě zaujal M. Kern.
(zadáno: 1.7.2011)
Hra má své přednosti, podává dosti smutný obraz naší společnosti, rozpadajících se mezilidských vztahů a převrácených hodnot. S textem hry jsem měl vždy trochu problém, jako ostatně s většinou her Davida Mameta, jehož tvorbě jsem nikdy nepřišel na chuť. Z toho vyplývá, že ani tato inscenace nebyla pro mě zážitkem. Ovšem práce režiséra a herců je nadprůměrná, zaujaly mě i scéna a práce s prostorem. Věřím, že příznivce tvorby D. Mameta bude spokojen.
(zadáno: 1.7.2011)
Hra s přínosnými postřehy o světě a o lidech, s ohromující závěrečnou pointou. Výborný výkon M. Fingera, ale jeho umění mě několikrát zaujalo mnohem více. Jiný přístup přinesl B. Polívka, kterému se podařilo vyvolávat zajímavé asociace. Samotná inscenace se mi zdála příliš „rétorická“. Podle mého názoru nemělo vše stát pouze na hercích, ale režisér měl projevit více invence jako třeba při režii „Spílání publiku“ stejného autora. Porovnáme-li tyto dvě inscenaci, zůstalo „Podzemní blues“ na půli cesty a bylo jen slabým odvarem. Pár záblesků poznání stálo za to, ale celkově jsem se v záplavě textu částečně topil.
(zadáno: 28.6.2011)
Skutečná událost důlního neštěstí v ostravských dolech v 50. letech byla ve hře dobře zpracovaná. Skvělé uchopení tématu, přehledně vykresleny příčiny, jak k tragédii (zbytečně) došlo i kdo za ni byl nespravedlivě obviněn. Inscenační zpracování výborné. Autentické prostředí ostravského dolu, s nímž bylo zdařile scénograficky i hudebně naloženo, působivost umocnilo. Dobrá práce herců. Škoda, že už byla derniéra.
(zadáno: 28.6.2011)
Orchestr, který byl hlavní atrakcí, hrál dobře, ale zpěv některých aktérů (V. Fridrich, L. Pernetová) kouzlo písní spolehlivě zabil. Jinak děj plynul neskutečně pomalu, poetika humoristické předlohy se naprosto ztratila. Režisér látku nezvládl, jeho inscenace je omyl. Herci většinou nevybočili z mezí svých známých možností. Světlejšími okamžiky byly (některé) výstupy J. Hány a J. Meduny, který jako jediný podal vyvážený výkon po všech stránkách (herecké, pěvecké i pohybové). Menší oživení přinesl i M. Zbrožek. Dílčí klady však nezměnily nic na tom, že to byly tři hodiny nesnesitelné nudy.
(zadáno: 28.6.2011)
Solidní dramatizaci populární látky by prospělo mírné zjednodušení děje a menší upovídanost. Inscenačně průměrné, režisér mohl lépe zapracovat zejména na vyznění situací, dát jim větší barvitost, podtext. Inscenace byla příliš monotónní a chyběl jí spád. Herecké výkony celkově dobré. Nejvíce mě zaujaly M. Stehlíková a B. Poláková. Role sedla i J. Langmajerovi, ale jsem přesvědčen, že jí mohl dát i více. Vděčnou postavu matky sice L. Krbová vystihla, ale zdaleka nevyužila její možnosti. V menší roli mě bavil I. Lupták. Solidní letní zábava. Dá se vidět, ale při lepším zpracování to mohl být pro diváka přínosnější zážitek.
(zadáno: 21.6.2011)
V Divadle v Dlouhé umějí udělat Pratchetta lépe, ale příbramské divadlo se s ním vypořádalo se ctí. Svižná zábavná inscenace s vhodnou a hravou výpravou. Inscenátoři bohužel zbytečně oslabili nabízející se asociace na organizovaný zločin, politiku a korupci. Také bylo vidět, že tvůrcům při zkoušení postupně docházel dech. Počáteční nasazení mělo sestupnou tendenci, zejména ve druhé polovině už nebyly scény tak vypointované. Bahenní dráček nezapomenutelný! Zloducha si V. Záveský doslova užíval, dobré výkony J. Vojty a L. Typlta. Ostatní se jim nevyrovnali, byli průměrní či slabší.
(zadáno: 21.6.2011)
Krausovy myšlenky dokazují, že svět stále funguje na podobných principech. Autor obsáhlé drama zamýšlel jako knižní - nechtěl, aby bylo realizováno. Textové adaptace V. Knotkové se ujali tři režiséři a každý vlastním rukopisem připravil jednu část. Protiválečné „výkřiky“ byly nejpřístupněji vstřebatelné z první části. Ve druhé a v menší míře i třetí odváděly pozornost herecké akce a vnějškové prostředky. Jedná se o zajímavou interpretaci, ale větším obohacením by bylo přečtení. Divácký zážitek narušovala špatná organizace představení a nesnesitelně dlouhé pauzy (změny dekorace by jistě šly zorganizovat v kratším čase).
(zadáno: 21.6.2011)
Klasickou hru jsem viděl i ve zdařilejších zpracováních, ale inscenace ND odkryla několik nových souvislostí a přispěla trochu jiným pohledem, což není málo. Pojetí jako psychologické drama možná s Čechovem zcela nesouzní, ale já jsem ho přijal. Zaujal mě částečně odlišný výklad charakterů postav, který byl však smysluplný a vůbec ne násilný. Zejména Arkadinová a Trigorin vyzněli kladněji a s jejich jednáním se dalo více ztotožnit. Práce s jinak uspořádaným prostorem by mohla být lepší, stejně tak by šlo více pracovat na vyznění scén. Herci většinou dobří, dluh jsem viděl u M. Borové.
(zadáno: 21.6.2011)
Dobré téma, záslužné je upozornění na opomíjené údobí našich dějin. Autor snad postihl smysl situací a vystihl odlišné pozice jednotlivých hrdinů. Osobně si však myslím, že mohl hru napsat srozumitelněji a více divákům zpřístupnit své sdělení. Řada diváků bude mít určitě s pochopením problém. Samotné režijní uchopení a herecké ztvárnění problémům textu pomohlo.
(zadáno: 20.6.2011)
Svěží, zábavné, vtipné. Tvůrci se dostali na úroveň prvního dílu. Opět zdařile vystižená atmosféra, tentokrát s větší dávkou ironie a také hořkosti. Skvělému J. Noskovi dobře sekunduje V. Striežencová.
(zadáno: 20.6.2011)
Chytrou komedii, známou z filmu či z kultovní inscenace Činoherního klubu, svázal režisér omezenými mantinely situační komiky. V nich uvízli i herci, kteří nevyužili příležitosti, nedali rolím potřebné rozměry a většinou byli průměrní. Světlejší okamžiky měli R. Valenta a H. Hornáčková, ale i oni zůstali díky nedůsledné režii na půli cesty. Situacím chyběl nabízející se podtext, ironie, lechtivost a erotická atmosféra. Na oko příjemná dekorace utrpěla nežádoucími úsporami provedení (herci zakopávali o trávníkové koberce apod.). Koukatelný výsledek je jen slabý odvar lepších interpretací.
(zadáno: 20.6.2011)
Inscenace dobře postihuje rozklad osobnosti následkem alkoholismu, ale v práci s tématem jsem zaznamenal jistou nedotaženost. Myslím, že režisér by mohl lépe uchopit a pracovat na rozporu halucinací a reality, případně více zdůraznit dvojakost. Působivá hudba. Výborná práce herců v čele s hlavním představitelem M. Pechlátem.
(zadáno: 20.6.2011)
55%. Inscenace měla zatím za sebou pouze předpremiéry, nepochybně se na ní ještě pracovalo. Příběh mě v této interpretaci zaujal, v některých okamžicích jsem byl dojatý i více než u známého filmu, který byl ale jinak vyváženější. Na dramatizaci mi vadila nepřítomnost důležité postavy Flapa, o němž se jen mluvilo. Dobře roli vystavěla J. Čvančarová. Silná místa zahrála i J. Janěková, ale zvláště ze začátku nebyla zcela přesvědčivá. Nešťastěné obsazení A. Pyška, jenž byl nepřirozený a přehrával.
(zadáno: 20.6.2011)
SY - MeetFactory 50 %
Neobvyklé příběhy čte čtveřice herců do mikrofonu. Dva z herců se minimálně zapojí menšími akcemi, zbylí dva nejsou téměř vidět. Inscenaci doplňuje živá hudba a také drobné dokreslování slov dvěma výtvarníky. Režisér se pokusil nechat vše na fantazii diváka a pouze mu letmo ukázat cestu. Vznikla spíše rozhlasová hra než divadlo, divák musí poslouchat a oddat se vlastní představivosti. Zajímavý pokus, změna. Ne každý divák se ale s tímto pojetím vypořádá. Nejsem si jistý, jestli funguje, jak má.
(zadáno: 20.6.2011)
Skočná - MeetFactory 60 %
(zadáno: 20.6.2011)
Zajímavou hru s osobitou poetikou režisér znepřehlednil svými vizemi a velmi ztížil divákům cestu k pochopení souvislostí a pojmutí naléhavých autorových myšlenek. Působivost dramatu se v této interpretaci ztratila, dění na jevišti chyběl náboj, chvílemi se neslo v duchu nechtěné trapnosti. Jednotlivé postavy splývaly, ztrácela se jejich síla. Marná snaha herců. Malou naději přinesl působivý začátek druhé poloviny, ke konci ale inscenace ztratila dech definitivně.
(zadáno: 2.6.2011)
Kohoutova adaptace ubrala Rostandově hře vznešenost, ale naopak přinesla lidštější a současnější pohled. Morávkova inscenace má jisté nápady, ale režisér příliš vsadil na vnější efekt. Litoval jsem některých herců (zejména V. Žilkové a V. Vydry), kteří v přemíře stylizace působili směšně. V hudbě se našly silné okamžiky, ale práce s ní byla nevyvážená. M. Stropnickému nebylo při zpěvu rozumět a jeho interpretaci Cyrana, postavené na povrchních gestech, jsem na chuť nepřišel. Roxana D. Havlové unylá a nepřirozená. Kristián M. Krause zbytečně zjednodušený, ale alespoň sympaticky spontánní.
(zadáno: 2.6.2011)
Zdařile napsaná hořká komedie (se spoustou trefných postřehů a vtipných scén) poměrně dobře vystihuje divadelní a herecké prostředí. Textu by možná mohlo být méně. Také inscenace má režijní rezervy. Myslím, že by hra mohla lépe dopadnout, kdyby se jí chopil jiný režisér než „textem moc zatížený“ autor. Herci hrají s pochopením i potřebným nadhledem, jsou sehraní, nemám potřebu vyzdvihovat ani kritizovat jednotlivce.
(zadáno: 2.6.2011)
Stejný tvůrčí a herecký tým připravil po „Příbězích ze Starého zákona“ další setkání s biblickými texty převyprávěnými I. Olbrachtem. Opět logický výběr textů i toho posledního, který přes poměrně únavný průběh měl na samém konci významné opodstatnění. Interpretace B. Munzarové a J. Somra byla vhodná, oba projevili pro texty porozumění. Přesto mě inscenace zasáhla méně než první díl. Možná k tomu přispěl výběr příběhů, z nichž některé přinášely trochu rozporuplné poselství, a také jejich interpretace, která se mi zdála o poznání méně výrazná a působivá.
(zadáno: 2.6.2011)
Komorní dramatizace klasického díla. Rozpačitější začátek se proměnil v docela působivý kompaktní celek s dobrou souhrou výpravy, výrazné hudby a scénických prostředků. Režisér vymyslel řadu zajímavých zástupných znaků, které nebyly nosné, ale dala se v nich objevit snaha o další rovinu sdělení. Režijní výklad, který zvýraznil jisté rysy vztahů mezi postavami a některé jejich charakterové vlastnosti (např. dětinskost Lenského), měl za následek asi cílené zjednodušení souvislostí. Herci, jejichž úkoly se rovněž zjednodušily, v této koncepci obstáli. Osobně však preferuji „vrstevnatější“ pojetí.
