PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2196)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 21.10.2013)
Hra, vycházející ze skutečných osudů dvou prokletých básníků, se v minulosti dočkala i zdařilejších zpracování, ale boleslavská inscenace je solidní interpretací. Zajímavý nápad ke konci, kdy byl dialog Verlaina s Evženou nahrazen halucinací. Inscenace má několik hlušších míst, působivá je zejména ve druhé části a v povedeném závěru. Charaktery básníků čitelné, méně zřetelně vyplynula podstata jejich vztahu (resp. její výklad). Verlaina dokázal P. Mikeska obsáhnout, s problémem nepřílišné vzhledové vhodnosti se však vypořádal jen částečně. Méně přesvědčivě si vedl přestavitel Rimbauda M. Ruml.
(zadáno: 21.10.2013)
Ve své době pokrokovému románu K. Čapka čas neprospěl, vzhledem k technickému vývoji dnes některé prvky působí až naivně. Tvůrci adaptace se příliš drželi předlohy a stvořili neadekvátně dlouhý dramatický text s přemírou nepodstatných motivů. Bylo by vhodné omezit spletitost děje a soustředit se na nadčasové myšlenky. Režisér D. Hrbek, snad zatížený spoluautorstvím, neprojevil potřebný nadhled a razanci. Výsledkem byl sled nezáživných obrazů s nezřetelným poselstvím. V hlavní roli T. Pavelka přehnaně střídal extrémní polohy, přes velké nasazení se charakter ing. Prokopa v jeho podání ztrácel.
(zadáno: 21.10.2013)
Po obsahové stránce hra své hodnoty má, ale poněkud vykonstruovaný způsob napsání textu a šroubované dialogy po desetiletích působí přežitě. Režisérka N. Deáková vysloveně neselhala, ale nedosáhla dostatečné působivosti a neporadila si s hlavním problémem, a to zbavení hry problematických dobových prvků. Herecký tým se (zatím) nesehrál. Oživení přinesl J. Plouhar, ale jiný způsob herectví s ostatními nesouzněl. Solidně si vedli L. Veselý a Z. Vejvodová. Dojem významně kazil nepřirozený M. Holý, jenž nepřizpůsobil projev komornímu prostoru. Škoda, že pro Zkušebnu nejsou vybírány lepší tituly.
(zadáno: 8.10.2013)
Předně se jedná o pozoruhodnou hru ve výborném překladu, resp. přebásnění Ester Žantovské. S podobně zajímavým textem se často nesetkáme. S některými prvky v režijní koncepci M. Němce nemusíme souhlasit, ale podstatné je, že režisér našel s herci správnou cestu pro zpřístupnění divákům a přišel i se zajímavými nápady. Herci náročné monology zvládli, hráli s velkým nasazením, jen chvílemi se možná příliš soustředili na „popis situací“ na úkor přesahu (výtka směřuje i k režijnímu vedení). Skvělá inscenace Divadla Letí vyšla celkově o něco lépe, ale verze Divadla v Celetné je rovněž zdařilá.
(zadáno: 8.10.2013)
Jednoaktovka nahlíží na otázky holocaustu a odpovědnosti za válečné zločiny z jiného, zajímavého úhlu. Těžká uvěřitelnost zápletky s amnézií je záměrná, hra disponuje absurdními prvky se specifickým smyslem. Slabinou textu je dlouhá úvodní pasáž, kdy se nepříliš účelně omílá stále totéž. Režisér bohužel nevzal příliš v potaz zmíněné absurdní prvky, „realistickým“ laděním hru nevhodně zjednodušil. Inscenaci chybělo oko dramaturga. Naopak kladem byl herecký výkon S. Zindulky, jehož působivá interpretace nedostatky v koncepci částečně zakryla. Osobně bych inscenaci mezi naše tipy nezařadil.
(zadáno: 8.10.2013)
Další hra v duchu tvorby Petra Kolečka, tentokrát s o poznání vážnějším vyzněním a méně ironickým vyústěním. V tomto případě přicházejí na přetřes především vážnější témata sebestřednosti, sobectví a odpovědnosti za životy druhých, což se ve spojení s řadou (povedených) vtipů občas docela „tluče“. Inscenace by snesla ruku dramaturga, který by text připomínkoval. Režijně solidní, výtvarně zajímavé. Výbornému O. Pavelkovi obě dámy zdařile přihrávají. Nedostatky by se našly, ale do repertoáru Rubínu inscenace stylem zapadá stylem a kvalitou mu ostudu nedělá.
(zadáno: 8.10.2013)
45%. Hra je stále platnou klasikou, která by mohla být smysluplně vztažena k současnosti. Řada divadel přišla s neotřelými či objevnými interpretacemi. Inscenace D. Hrbka v DnV však není tím případem. Výklad se sice s textem neminul, vše je zde však obehrané, naprosto průměrné a nezajímavé. Snad jen u postavy Gurmyžské je nezvykle zdůrazněno pokrytectví a přetvářka tím, že D. Kolářová přechází do výrazně odlišných způsobů projevů podle toho, s kým právě mluví. Ostatní herci rutinně hrají, jak jsme je viděli již mnohokrát. A celou dobu jsem tápal nad smyslem (nevzhledné) dekorace.
(zadáno: 25.9.2013)
Zajímavá hra plná závažných myšlenek. Text by pro dnešní jeviště přece jen snesl krácení. Záměr režiséra M. Čičváka byl dobrý, ale řešení se neukázalo jednoznačně šťastné. Strohá scéna velké jeviště ještě zvětšila a herci se na něm trochu ztráceli. Chvílemi bylo těžké udržet pozornost. Velká osobní investice O. Brouska. Nepříliš vhodně obsazený V. Vydra se s netypickým úkolem vypořádal pouze částečně. Přestože výsledek inscenace není zcela přesvědčivý, je třeba ocenit prvořadý důraz na sdělení. To je momentálně mezi počiny převážně podbízivého repertoáru DnV úkazem stále vzácnějším.
(zadáno: 25.9.2013)
Nevím, zda se inscenace nedočkala úprav, ale repríza po několika měsících uvádění se mi nejevila tolik nepovedená jako většině redakce. „Estrádní“ rámec Kohoutovy hry nebyl vysloveně násilný a občas přinášel zajímavé asociace. Problém byl spíše v nedomyšlené koncepci a nedotažené realizaci. Autorovy nápady se často ztrácely, inscenace působila neživě. Chvílemi bezradný P. Rychlý se snažil a jednoznačně špatný dojem neudělal. Zato nepřirozené K. Brožové se nedalo věřit skoro ani slovo. Interpretace písní průměrná. Bylo smutné sledovat, že nenáročnému publiku stačí ke spokojenosti tak málo...
(zadáno: 25.9.2013)
65%. Petrovi Kolečkovi dobré nápady opravdu nedocházejí! Jeho texty však bohužel nevykazují větší autorskou zkušenost a propracovanost, mají stále tytéž přednosti a podobné problémy. Vinnetou se zařadil k vděčným dílkům, které pobaví, mají hlavu a patu, podávají jakousi výpověď o současnosti. Kdo má rád zfilmované „Mayovky“, dočká se vtipných narážek. Stále by však bylo co vylepšovat. Režijně inscenace trochu tápe ve vykreslení indiánských scén, které se poněkud nahodile potácí někde mezi parodií a vážným vyzněním. Herecky a hudebně solidní.
(zadáno: 25.9.2013)
65%. Veselé skoky navázali na předchozí projekty a tentokrát v omezené míře zapojili mluvené slovo, jehož kombinace s pohybem dopadla dobře. Nápaditý a vtipný rámec lokálního konkurzu přebila „radost z pohybu“, která se dostala do popředí (ať už záměrně či nechtěně). To by nebyl problém, kdyby tím nebyl nastolený rámec učiněn skoro zbytečným. Ale svěžest a nasazení aktérů opět nezklamaly. A odkazy na známý filmový muzikál Chorus Line, kterých bylo opravdu hodně, potěšily. Stačí-li divákům příjemně strávený večer, Chabrus Line je dobrý tip.
(zadáno: 25.9.2013)
55%. Inscenace vznikla jako pravidelný každoroční „vánoční“ projekt, tedy nikoliv jako regulérní součást repertoáru. Poměrně pozitivní ohlasy však rozhodly o dalším uvádění. Výhradně mužské obsazení odkazovalo na Shakespearovu dobu, ale jinak se jednalo o moderní interpretaci. Několik skvělých nápadů a zdařile rozehraných výstupů však kazily scény s nezřetelnou vypovídací schopností. Dobré výkony by se našly, ale někteří herci i neherci (V. Kadeřábek, F. Nuckolls, M. Bukovčan) své role příliš nezvládali a zápasili s mluvou. Ale vzhledem k charakteru inscenace je třeba přimhouřit oči. :-)
(zadáno: 25.9.2013)
Příjemná, svěží inscenace, která má vtip a švih. Ovšem z hlediska práce s tématem poněkud slabší. Nastolená východiska o teroristických útocích nápaditá, pojatá s originálním humorem, ale námět by si zasloužil zpracovat a rozvést trochu jinou cestou. Výsledný tvar se takto mohl částečně jevit jako „humor pro humor“ a někoho vybídnout k položení otázky, proč si z tak vážných záležitostí utahují právě tímto způsobem? Ale sledovat sehraný a vyrovnaný herecký tým bylo velmi zábavné!
(zadáno: 25.9.2013)
Po vinohradské inscenaci inscenoval M. Stropnický problematický titul (tři komediální aktovky o třech rozdílných párech) znovu. Nové úspornější nastudování nebylo propadem, ale problémy první inscenace se do něho přenesly. Opět se nejednalo o příliš zábavnou podívanou, aktualizace a posuny k současnosti byly nedotažené a selhávaly. Oproti DnV však inscenaci prospěl menší prostor, v němž se dění na jevišti tolik neztrácelo. Kromě své „původní“ role si V. Žilková zahrála hlavní role i v dalších dvou aktovkách, ale zejména poslední se herečce příliš nepovedla. Solidní výkony M. Stropnického.
(zadáno: 25.9.2013)
45%. Inscenace navázala na poetiku Divadla Aqualung, zpracování se však úrovni jiných počinů nevyrovnalo. Dramatizace se jevila jako solidní materiál, ovšem režijní koncepci O. Lážnovského chyběl styl. Nesourodý tvar se zdařilou hudební složkou zůstal někde na půli cesty k parodii. Řada hluchých a nezábavných míst. Výborný L. Šplíchal však přinesl v řadě výstupů vítané oživení.
(zadáno: 6.9.2013)
Golem - Tygr v tísni 80 %
85%. Projekt situovaný do místností domu i jeho okolí, odvíjí se více dějů současně. Diváci se pohybují přímo mezi herci, stávají se spíše svědky. O nejpodstatnější snad nepřijde nikdo, ale každý spatří i další události, které si sám vybere a poskládá. Pochopení vyžaduje snahu i trpělivost. Tvůrci prostor domu pro inscenování motivů Meyerinkova románu plně využili, promysleli a zdařile připravili mimořádné množství detailů. Účinkující se úkolů zhostili výborně, mezi diváky hrají s obdivuhodnou samozřejmostí. Vydařený projekt, navíc koncipovaný způsobem, nemajícím v českém divadle zatím obdoby!
(zadáno: 6.9.2013)
Skoro detektivní příběh v netradičním, částečně odlehčujícím pojetí. Morbidní akce i drsnější erotické motivy byly prezentovány s osobitým humorem, odvážněji a přitom neobscénně. S nadsázkou a stylizací se zdařile vypořádali hlavní představitelé R. Kvapil a B. Bláhovec, jehož tělesné postižení se pro roli nestalo omezením, ale zvláštním přínosem. Výborný M. Nechvátal v několika menších rolích. Celek by se dal shrnout jako „alternativní komedie“, která může zaujmout, ale část diváků patrně tomuto druhu alternativy na chuť nepřijde. (Hodnoceno na základě předpremiéry.)
(zadáno: 6.9.2013)
Ropa - Spolek Mezery 60 %
65%. Na fiktivním skoro apokalyptickém příběhu se podařilo komplexně a v širokých souvislostech postihnout problémy spojené s ropou. Text by chvílemi snesl méně polopatičnosti a určité motivy by si zasloužily více rozvést, aby se po pouhé zmínce neztratily. Vhodně zvolené prostředí Automatických mlýnů, zejména ve druhé části skvělá práce s prostorem, hudbou a zvuky. Herecké výkony v rámci zvolené stylizace dobré. Mimořádně zdařilému prvnímu dílu „Zdař Bůh!“ se „Ropa“ nevyrovnala, ale důstojně završila několikaletý projekt, jehož některé části sice byly rozpačitější, ale přesto byl smysluplný.
(zadáno: 6.9.2013)
Voda - Spolek Mezery 60 %
55%. Předností textu byla vhodně pojmenovaná funkce vody jako nezbytnosti pro život a zároveň zdůraznění faktu, jak je lidmi zneužívána i ničena. Slabinami textu byly jistá dramatická kostrbatost a vyumělkovanost některých motivů. Umístění do zajímavého prostoru i realizace vyznění pomohly. Z herců měla největší prostor M. Spurná, jejíž monology se staly nejpůsobivějšími pasážemi. Přínosné téma, s nímž by se však dalo přece jen naložit lépe.
(zadáno: 2.8.2013)
13,7926%. Pokoušet se o seriózní hodnocení a konstruktivní hledání chyb nemá v tomto případě smysl. Text je neuvěřitelnou slátaninou. Například pošťačka (nymfomanka) se představuje „Jmenuji se Panenská, Blanka“ a jeviště opouští se slovy „Já frndím“. Realizace a herci nevídanou lacinost ještě umocnili. Tento způsob pokleslé prvoplánové komerční podbízivosti není omluvitelný ani marnou snahou o ironii. Řada okamžiků vyráží dech! Byla to prostě „sračka“, ale taková, až mě paradoxně bavilo sledovat, co je na divadle možné, takže vlastně nelituji. Jednou za rok se něco takového vydržet dá. :-)
(zadáno: 12.7.2013)
Režisérská dvojice se s pohádkovou komedií vypořádala se střídavým úspěchem. Nezvyklá atmosféra si může najít své příznivce, ale oslnivá není. Smysl „divné“ stylizace Puka se pochopit dal, ale na režijním pojetí i na ztvárnění C.Kassaiem by bylo vhodné dále pracovat. Poměrně zábavné výstupy řemeslníků (M.Daniel, J.Polášek, V.Kopta) bohužel nevyústily v očekávaný vrchol. Nejméně povedená byla rovina se čtveřicí milenců, ve své podstatě dobrý nápad s ukázkou dnešní povrchnosti vyzněl ve výsledku rozpačitě. Jistota v herectví V.Hybnerové a D.Prachaře nezklamala, ale nepřekvapila.
(zadáno: 12.7.2013)
Ocenění si zaslouží nápad zpracovat osud baronky Sidonie Nádherné. Muzikál se však bez úskalí neobešel. Částečnou nepřehlednost libreta a kostrbatost textů se dařilo částečně zakrývat poměrně zdařile zkomponovanou hudbou. Režisér P. Ondruch bohužel nedokázal dostatečně odlišovat časové roviny. V jeho polopatické koncepci bylo skoro opomenuto uspořádání prostoru, které nepodtrhlo, že dvě zpěvačky ztvárňují jednu postavu. Významnou náplastí byl také zpěv M. Kubišové a A. Langerové a jejich působivé spojení. Lehce kazil dojem M. Hein, ale jeho výkon zásadním problémem nebyl.
(zadáno: 12.7.2013)
Originální a vtipná hra by snesla inscenování v původní podobě i po padesáti letech od svého vzniku. Režisér D. Pařízek se ve své úpravě přesto pokusil o odstranění „zastaralých“ prvků. Tím byl však text bohužel částečně zbaven svého kouzla, trochu utrpěl i z hlediska srozumitelnosti, adekvátní obohacení nebylo nalezeno. Naopak skvěle vyšla práce s hledištěm, publikum se vlastně nenápadně stalo hostem na zahradní slavnosti (s odkazem na Spílání publiku 2010). Z herců nejvíce vynikl V. Javorský. Přes rozporuplný výsledek bychom však snahu o jiný a smysluplný pohled na látku neměli zatracovat.
(zadáno: 12.7.2013)
Režisér J. Frič dějství Čechovovy hry koncipoval odlišně, inscenace může mít příznivce i odpůrce. Mé vidění: Slibné první dějství se zajímavě posunutými a oživenými charaktery vystřídala ne úplně šťastná stylizace druhého, která snad měla znázorňovat snahu postav natlačit se na vyprázdněný „západ“ (možná s odkazem na Léblova Strýčka Váňu). Ve třetím dějství vypukl mejdan, kde se projevila absence hodnot a fakt, že jde jen o „Money“. A závěr vidím jako nedotaženou paralelu s koncem éry v DNZ. Celkově jsem z nesourodého tvaru rozpačitý, ale zajímavost a jistý přínos nezvyklému pohledu neupírám.
(zadáno: 12.7.2013)
Risk sice rovněž trpí dramaturgickou a režijní nedotažeností a roztříštěností, což je typické pro inscenace tohoto souboru, ale z dosavadních projektů se soustředění na téma a práce s ním jeví jako zatím nejpřesvědčivější. Zapojení snowboardisty P. Valcháře, který zůstal po úrazu částečně ochrnutý, nepůsobí „za každou cenu“, ale je zdařile zakomponováno. Akrobatické kousky sice nepřináší tolik nového, ale práce mezinárodního obsazení opět výborná. Nemělo by se zapomínat, že v českých divadlech se s něčím podobným často nesetkáme. Doufejme, že se Cirk La Putyka bude vyvíjet dál!
