PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2216)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 4.11.2016)
Výstižná nadčasová hra, ke které se v posledních letech divadla správně častěji vracejí. Vinohradská inscenace je důstojnou interpretací, které nelze upřít dobré nápady. Hlavní představitel I. Bareš projevil velké nasazení a mistrně balancoval na tenkém ledě záměrně stupňované trapnosti. Ostatní postavy by si zasloužily pečlivější výklad, který by herci mohli lépe propracovat. Je škoda, že inscenaci nebyla věnována preciznější příprava. Nejpodstatnější však je, že zprostředkovává téma, vyjadřuje se k současnosti a nutí publikum k zamyšlení. Kéž by toto nebylo v repertoáru DnV tak vzácné.
(zadáno: 4.11.2016)
Ve známé hře lze nalézt i nezastaralé myšlenky, jimiž lze obhájit inscenování, nicméně si troufám tvrdit, že titul DnV nasadilo s cílem přidat na repertoár vděčný a divácky úspěšný kus. To se podařilo, hlediště je plné, diváci spokojeni. Jiný smysl v této jinak standardně zpracované inscenaci nevidím. Málokterá herečka zachytí přesvědčivě všechny vystřídané Líziny polohy a vývoj mezi nimi; Š. Vaculíková lépe vystihla těžší polohu hubaté květinářky, dámu hrála prázdnými vnějškovými prostředky, nevyzněla jako osobnost. Solidní výkony J. Šťastného či S. Skopala. Špatná E. Režnarová v malé roli.
(zadáno: 4.11.2016)
Z dramaturgického hlediska skoro fiasko (v programu je uvedeno jméno J. Vedrala jen jako „dramaturgická spolupráce“). Komediální odlehčení některých rovin hře nevadí, problematičtější prvky jsou tím občas i zajímavě relativizovány. Bohužel inscenace se neslučuje v sourodý celek. Pěstí na oko je řada kýčovitých složek – kostýmy, pojetí chóru, tanečky. Škoda, že J. Deák nezúročil zkušenosti ze svého ostravského nastudování. Herci, až na V. Jílka a dalších několik výjimek, sami o sobě neodvádí špatnou práci; dochází-li k trapným okamžikům a nezvládnutým scénám, není to vesměs jejich vinou.
(zadáno: 3.11.2016)
Třetí inscenace potvrdila fyzickou disponovanost souboru. Ani tentokrát se nejednalo o pouhý sled akrobatických čísel a rozličných nápadů, tým si pohrával se zřetelně vymezeným tématem. To se však poměrně brzy vyčerpalo a jednalo se spíše o „recyklaci“. Jak už zde zaznělo, s ohledem na předchozí projekty nebylo patrné, že by se soubor posunul dál. Ale přesto se na představení hezky dívalo a je-li divák správně naladěn, může si návštěvu užít.
(zadáno: 3.11.2016)
55%. Komedie poskytuje solidní základ pro stvoření vděčné a zábavné podívané. Mimo jiné i režisérovi P. Khekovi se v minulosti v Pidivadle povedla svěží studentská inscenace, kterou bylo radost sledovat. O to více překvapuje, že s „hotovými herci“ stejný režisér nedosáhl zdaleka takové zábavnosti a lehkosti. Pár povedených a živých okamžiků se našlo, ale příliš zábavy diváky nečekalo, dočkali se i nemála hlušších a nudných okamžiků. Přístup herců nebyl v základě špatný, ale v jiných nastudováních se podařilo stvořit barvitější a rozmanitější figurky, zejména u postav „bláznů“. Nevyužitá výzva.
(zadáno: 3.11.2016)
Zajímavá hra, která může v kontextech doby inscenování rozličně rezonovat. S kdysi objevnými Brechtovými dramatickými postupy je na dnešním jevišti potíž. Tato úprava je diskutabilní, s některými změnami lze nesouhlasit. Režisér neprojevil zvláštní pečlivost, na inscenaci bylo znát příliš přibližností a nedůsledností. Výborná K. Trnková zaujala hlavně v „mužské“ části náročné dvojrole, ale poradila si i s druhou polohou. Ostatní bohužel nebyli režisérem příliš odváděni od prvního plánu; někteří si vedli lépe, jiní hůře. Hudebně na dobré úrovni. Solidní studentský počin, škoda, že nic více.
(zadáno: 3.11.2016)
Don Quijote dnes, v ošuntělých prostředích zaneřáděných barabiznami a popelnicemi. Adaptace neuspořádaně nahazuje motivy slavného románu, demonstruje podivné existence kolem nás, s kontexty v dobových posunech bohužel již příliš nepracuje. Fakt, že autorem adaptace je zároveň režisér (který se nedokázal podívat na svůj text s potřebným odstupem) problém ještě násobí. Inscenace má však jednu velkou devízu, která je možná svým způsobem spásnou a významně pozvedá její zajímavost. Je to Kamil Halbich, jenž titulní roli zahrál s obdivuhodným porozuměním.
(zadáno: 3.11.2016)
Nastudování až příliš často uváděné komedie překvapivě může zaujmout i obeznámeného. Pečlivý dramaturgický výklad se stal pevným pilířem pro inscenaci, odehrávající se v současných kulisách, v níž všichni herci bez výjimky vědí, co a proč říkají. S posuny v charakterech nemusíme vždy souhlasit (např. u Orsina), ale žádný není samoúčelný, všechny dávají smysl. Zajímavě a nenásilné pozměnění několika situací. Herci na konci léta byli sehraní a slyšeli na sebe. Snad jen M. Timková v krásné roli Violy působila nevýrazně a Malvolio, obvykle vrchol večera, byl v podání M. Pechláta menším zklamáním.
(zadáno: 3.11.2016)
Zkrácená verze starořecké trilogie, posazená do dnešní doby. V první části se podařilo několik trefných odkazů k současnosti, ale k celkovému rezonování hodně chybělo. Ve druhé (nejslabší) části se M. Anděl a zejména I. Holubová toporně potáceli v těžkých replikách, „záchranou“ byl výborný nápad vynoření Erínyjí v maskách zavražděné Klytaiméstry. Až ve třetí části s vyumělkovaným ustanovením instituce soudu došlo k protnutí se světem kolem nás. Právě podařený konec obhájil smysluplnost počinu a zakryl jeho nedostatky. Z herců si zaslouží jmenovat především L. Trmíková a E. Stárková.
(zadáno: 3.11.2016)
Autor v monodramatu chytře propojil souvislosti Shakespearovy tvorby s paradoxy, k nimž docházelo a dochází při inscenování mrtvých klasiků po staletích a při ohlasech a sporech o způsobech, jak díla mrtvých velikánů uchopovat. Jednotlivosti jsou možná známé, ale takto postavené vedle sebe mohou diváka obohatit. Snad jen vyznění by mohlo být o něco údernější. Režisér R. Balaš s hercem M. Kňažkem text vhodně interpretovali. Při příchodu do sálu diváka „vyleká“ majestátní portrét principála J. Hrušínského, který se později naštěstí ukáže jako ironická součást inscenace.
(zadáno: 3.11.2016)
55%. Jiří Hubač napsal kdysi roli pro Jiřinu Bohdalovou, která si ji po prvním provedení v Divadle na Vinohradech zahrála v televizi a nyní se k ní (v úpravě přizpůsobené jejímu věku) vrátila potřetí. Pokročilejší věk herečky je sice znát, ale stále na svůj úkol stačí. Svým zlozvykům se R. Holub sice téměř vyhnul, ale pro herečku by se jistě našel vhodnější partner. Zábava na solidní úrovni a pohled na oblíbenou Bohdalku může diváka potěšit, nejedná se však o plnohodnotný návrat ke „klenotu“, ale spíše o pouhý odlesk.
(zadáno: 3.11.2016)
65%. Nadčasový příběh o tom, jak lze vlivem okolností ztratit kontrolu nad svými činy a stát se zrůdou. Dramatizace je trochu nedůsledná v používání monologů a (jak zmiňuje i J. Landa) nenávaznosti jednotlivých obrazů. To se promítlo i v inscenaci, která se možná příliš soustředí na zobrazení a neklade dostatečný důraz na vyznění principů. S hlavní rolí se J. Teplý popral, ale potenciál postavy přece jen skýtá rozmanitější odstíny, k nimž by ho měl režisér důsledněji vést. Dílčí výkony ve vedlejších rolích nebyly špatné, ale soubor celkově nepůsobil sehraně.
(zadáno: 3.11.2016)
Divadlo nedostalo práva na populární Krejčíkovu adaptaci, tak Nikolaj Penev původní O’Caseyho aktovku upravil a rozšířil sám. První představení mohla vypadat jinak, hodnocení se vztahuje ke stavu inscenace těsně před derniérou. Bylo třeba na poetiku přistoupit. Komediální východiska byla herci zdařile rozvíjena a rozehrávána. Občas záměrně přes čáru a do absurdně groteskních rozměrů, karikování však mělo vkus a smysl. Našlo se jen několik málo trapných okamžiků. Osobně lituji, že inscenace neměla lepší ohlasy a delší život.
(zadáno: 3.11.2016)
Autor napsal vděčné příležitosti pro čtyři stárnoucí herce, kteří se mohou s osudy postav ztotožnit. Ale jinak se jedná o hru s banální obehranou zápletkou bez valné výpovědní hodnoty a zajímavosti. Režisér text nepokazil, ani mu však neposkytl pomoc, po které přímo volal. Herci se k ničemu oslnivému dopracovat nemohli. Největší zájem vzbuzovala nejlépe napsaná postava Jean (J. Švandová), naopak popletenou Cecily V. Freimanová příliš nevystihla. Oba pánové se pohybovali někde mezi nimi.
(zadáno: 3.11.2016)
Služky - BuranTeatr 50 %
Hra nabízí nespočet možností uchopení, inscenátoři mohou k autorovu textu mnohé dodat. Souhlasím, že na inscenaci zaujme především scéna. Dramaturg a režisérka se však se hrou částečně minuli a nedokázali s herečkami dosáhnout přesvědčivého tvaru. Nebylo zřetelné, o čem vlastně hrají, spíše hru „nějak“ interpretovali. Diváci by raději měli počkat na zdařilejší nastudování s jasnější vizí.
(zadáno: 3.11.2016)
Textu nelze upřít zajímavost. Režisérovy nápady snad v základu smysl měly, ale záměrná neobratnost v této koordinaci hře ublížila a odváděla pozornost od podstaty. Herečka H. Mikulková se potácela v přechodech mezi polohami a scénami poněkud neohrabaně. Lépe si počínal J. Kropáček. Celek se zdál být spíše školním cvičením či amatérským počinem než plnohodnotnou inscenací.
(zadáno: 3.11.2016)
Ulítlé! Při sledování jsem si mezi extravagantním „hemžením“ náhle uvědomil, jak každý žije individuálně ve vlastní specifické vyšinutosti – ty se sice občas střetnou (což vede k různorodým situacím), ale ve skutečnosti je každý jen a jen sám a případná spojitost s někým jiným je pomíjivá a vlivem náhody může v okamžiku pominout. Netuším, jestli se autor a tvůrci snažili sdělit právě toto, ale mně osobně od této chvíle dávalo dění smysl. Herci se na derniéře výborně odvázali a sledovat je bylo nesmírně zábavné!
(zadáno: 3.11.2016)
Souhlasím s komentáři M. Nováka a L. Holubce, které bych jen opisoval podobnými slovy. Dobré téma vyznělo v této podobě poněkud banálně. K formě ztvárnění bych dodal, že kombinace slova, hudby či pohybových pasáží nevytvořila kompaktní celek a Bambuškovi se v předchozích projektech podařilo dosáhnout těmito prostředky větší působivosti. Opakuji se, že je dobře, že se těmto tématům někdo cíleně věnuje, jen by se měl zkusit z předchozích realizačních nedostatků zkusit poučit.
(zadáno: 3.11.2016)
Slibné východisko. S tématem souznělo prostředí dvorku pod dálnicí, kde hučel zvuk projíždějících aut. Divadelní i filmová část měly svou vizuální působivost. Hledání souvislostí mezi příliš oddělenými částmi však vyžadovalo až přílišnou trpělivost, takže na nadstavbu (která patrně měla být smyslem) nezbýval čas ani úsilí. Režisérská dvojice možná pracovala příliš odděleně, bylo by žádoucí intenzivněji spolupracovat a více dbát na propojování a umisťování styčných bodů. Zmíněné slibné východisko zůstalo v realizaci na půli cesty, z diváckého hlediska převážily rozpaky.
(zadáno: 29.6.2016)
Ve zkrácené a trochu přepsané podobě Shakespearovy hry zůstalo vše podstatné, nenásilně byly vyřešeny přechody mezi scénami. Originální výklad některých motivů a postav. Dobrý nápad s Helenou jako rámcem snu. V ND by se dalo více výtvarně rozmáchnout, což by zvolenou koncepci lépe dotvořilo. Naopak skvěle vymyšlená a propracovaná pohybová složka. Tvůrci nezapomněli, že hra je komedií, humorných okamžiků není málo. Žádný slabý herecký článek, zmínit si zaslouží zejména L. Polišenská a M. Kern. Počiny tohoto druhu by mohly ve větší míře přilákat mladé diváky i mezi zlaté portály.
(zadáno: 29.6.2016)
Drama je i dnes stále vyhledávané, ačkoli se od jeho vzniku společenské poměry proměnily. Jan Nebeský se soustředil na negativní či nelichotivé stránky charakterů, čímž originálně zdůraznil podstatu, která v původním nezkráceném Ibsenově dramatu nevyznívá tak výrazně. Představitelka titulní role L. Trmíková jedinečně ztvárnila Hedinu posedlost manipulací a významně se zasloužila o funkčnost koncepce, které zdárně pomohli i ostatní herci. Smysluplné scénické řešení s oddělením Hedy od ostatních postav vyznění pomohlo. Nebeský Ibsenovi rozumí!
(zadáno: 29.6.2016)
Příjemná vzpomínka na Petra Skoumala a jeho písně s texty Jana Vodňanského. Tvůrci písně obohatily dalšími zdroji, které stylem dobře souzněly. Divadelnost tentokrát byla minimalizována, jednalo se o pásmo. Soubor Divadla v Dlouhé se opět ukázal v celé své síle, a to i po stránce hudební.
(zadáno: 28.6.2016)
75%. Anna Saavedra vystihla osobnost Olgy Havlové a potažmo i Václava Havla, fungování jejich vztahu, nebála se zmínit i okolnosti, které se příliš nepřipomínají, ačkoli je pár snad ani netutlal. Hra je psaná s lehkostí a nadhledem, nesnaží se o rekonstrukce, ale jde po podstatě. Ve druhé části se může zdát, že se některé motivy opakují či podobají, objevují se hlušší místa. Výborná práce se zcela jinak uspořádaným prostorem Vily. Skvělou P. Štorkovou dobře doplnili tři spoluhráči v několika mužských i ženských rolích.
(zadáno: 28.6.2016)
D. Košťák se velmi volně inspiroval motivy Dumasova románu a děj zasadil do dnešního baru. Co se autor snažil hrou sdělit, smysl dávalo. Příliš se nepodařily dialogy, které (přes snahu podat je s ironií) tahaly za uši. Režisér si neporadil s některými dlouhými a zmatečněji napsanými pasážemi, temporytmus nevyvážený. S vulgaritami a nechutnými výjevy mohlo být naloženo promyšleněji. Živým a zábavným elementem se stal T. Kobr, ale Alexandr s Markétou v jeho stínu zůstat neměli. Přes rozporuplný výsledek je dobře, že v Rubínu dostal příležitost nový tým a přispěl odlišněji koncipovaným titulem.
(zadáno: 28.6.2016)
Obraz světa postiženého, možná až zničeného absurdním propletencem institucí, které individuálně naprosto legálně omezují a dohromady pohřbívají svobodu jedinců. Dramatik absurditu vyjádřil s lehkostí a humorem. „Bezstarostný“ závěr svou logiku z hlediska důsledku předešlých událostí měl, ale autor mohl zvolit a předat účelnější vyústění s čitelněji vyjádřeným smyslem. S pochopením inscenované i zahrané, šťastné řešení comixových scén, vhodná míra karikování. Dobré příležitosti v hlavní roli J. Böhm zdatně využil, stejně tak vedle něho zaujala I. Machalová.
