PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2222)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 3.5.2013)
Juráčkovy deníky podávají přínosné svědectví. Brněnská adaptace je založena na výběru dosti omezeného množství textu, který režisér dotvářel divadelními prostředky. Jednotlivé obrazy byly zdatně herecky, výtvarně i hudebně ztvárněné. Měly zajímavou „Mikuláškovskou“ atmosféru a text rozvíjely. Nestaly se však obsahově významným obohacením ani adekvátní náhradou za to, co se z deníků do dramatizace nedostalo. Inscenace, jejíž funkčnost je sporná, může leckoho nechat chladným. Pražské ND kdysi uvedlo deníky jako scénické čtení a tato forma (více textu, méně akce) mohla být pro někoho sdělnější.
(zadáno: 3.5.2013)
Motivy Shakespearových sonetů L. Trmíková propojila a zdařile dopsala v souvislý celek. Oceňuji zajímavý nápad a také nekonvenční přístup ke klasice, obsah sonetů však ne vždy souzněl s režijními nápady J. Nebeského. Zdařilé zhudebnění E. Viklického s několika působivými pasážemi vyniklo i díky kvalitnímu doprovodu a pěvecké interpretaci. Všichni zúčastnění zaujali herecky i pěvecky. Vynikl zejména hlasově výborný M. König, jehož energie v roli šlechtice (snad záměrně) zastínila i D. Prachaře jako stárnoucího unaveného Shakespeara. Čtveřici vhodně doplnili L. Trmíková a K. Dobrý.
(zadáno: 3.5.2013)
65%. Veršované milostné drama není příliš nadčasovým dílem. Tvůrci poměrně radikální komorní úpravy neuvedli „dobovku“, ale vydali se obtížnější cestou pokusu o aktualizaci a vyjádření k dnešku. Zasazení do současnosti a razantní proměny vyznění překvapivě do sebe (až na několik málo násilností) zapadly. Nezvalovy verše jsou předurčeny pro romantický přednes, ztráta jejich kouzla v inscenaci byla nezbytnou „daní“ za moderní interpretaci. Sympatické herecké i pohybové nasazení solidně sehraného týmu. S obtížně ztvárnitelným odchýlením od Nezvalovy Manon se S. Milková vypořádala jen částečně.
(zadáno: 3.5.2013)
Inscenace nese všechny přednosti i problémy předešlých Orsonových projektů. Opět záslužné upozornění na neprávem opomíjenou látku, v tomto případě širší veřejnosti nepříliš známé osobnosti tří významných architektů a provázanost jejich práce. Také tentokrát zaujme neotřelé zpracování, obohacené nenapodobitelným hudebním konceptem. Kvalitní hudební provedení. Pro pochopení je však zase skoro nutné mít povědomí o tématu, libreto samo o sobě je obtížně srozumitelné. Ani režisér J. Nebeský cestu příliš neotevírá, jeho symbolika (byť se k poetice tvaru hodí) může někomu vnímání ještě ztěžovat.
(zadáno: 3.5.2013)
Hra s absurdními prvky, přecházející do grotesky, na poměrně často zpracovávané téma „výměny mocenských pozic“. Samotnému textu léta na síle nepřidala a (oproti anotaci) nepůsobí příliš objevně ani zvlášť atraktivně. V záplavě slov se hercům ani režisérovi nepodařilo zachytit podstatu mechanismu, o němž hra je, což zapříčinila i nedotažená práce s nadsázkou a podtexty. „Neurotická“ stylizace P. Děrgela sice smysl měla, ale rychle se stala únavnou. Omezenější možnosti nebyly zcela využity i u postav J. Holíka a M. Hrušky. Ani mrazivá, ani příliš vtipná, spíše rozpačitá a nezáživná inscenace.
(zadáno: 30.4.2013)
Z dramatu se stále dá stvořit inscenace přinášející silný zážitek, aniž by se do textu výrazněji zasahovalo. Poslední roky v DJKT J. Burian jako režisér příliš invence neprojevil a i jeho Sestup Orfeův se stal dalším zapomenutelným průměrným počinem. V hlavních představitelích A. Černé a P. Konášovi je dostatečný potenciál, oba hráli přirozeně a s viditelnou snahou. Bohužel režisér jim nedokázal odkrýt zdaleka všechny možnosti jejich náročných partů. Vedlejší role odvedeny průměrně, o některých raději pomlčet. Za pozornost stojí hudba P. Maláska. Je lepší počkat na zdařilejší nastudování.
(zadáno: 30.4.2013)
Tentokrát „insitnější“ komentář. :-) Humor sice přebíjel obsah, ale obraz osobnosti koulařky Mileny se poskládal s přednostmi i nedostatky. Rozhodně se nejednalo o zesměšnění. Uznávám, že humor občas lehce zaváněl pokleslostí a inscenace chvílemi sklouzávala k „estrádě“, ale mně to celé prostě sedlo. Od chvíle, kdy Pavla Tomicová vstoupila na jeviště, jsem se výtečně bavil, a to až do konce poměrně dlouhého představení. Herečka jeviště naprosto ovládla svým mimořádným komediálním talentem a nezdolnou energií. Ostatní jí zdatně sekundovali. Dlouho jsem z divadla neodcházel tak rozesmátý! Díky.
(zadáno: 30.4.2013)
Romantický román není snadné „povýšit“ na tvar, který by překročil mantinely žánru. Tvůrčímu týmu s J. Mikuláškem v čele do značné míry podařilo, ale přesto se jinak působivá inscenace neobešla bez problémů. Záměrná strohost výpravy byla na místě, ale moderní výtvarné ladění nekorespondovalo s laděním románu. Inscenaci by více slušela stylizace odkazující k době děje, jako tomu bylo například u Evžena Oněgina. Rovněž zajímavé posuny nemusely být každému blízké. Režisér se silným souborem výborně pracoval, herci pod jeho vedením podali mimořádné výkony, které si zasluhují pozornost.
(zadáno: 30.4.2013)
45%. V Ibsenově „Rosmersholmu“ lze nalézt přínosné nadčasové myšlenky, ale dnes již působí v řadě ohledů vykonstruovaně a pro realizaci skýtá mnohá úskalí. Málo uváděné drama bylo vybráno pro D. Havlovou a podle její postavy přejmenováno. Herečka ukázala, jak rozličné polohy ovládá, ale jejímu neautentickému projevu nešlo příliš věřit. Inscenace se bohužel stala především její „exhibicí“. Režisér ani dramaturg nedostali do popředí sdělení, které se ztrácelo, s problematickým koncem se nevypořádali. Solidní výkon R. Zacha, výborná D. Kolářová ve vedlejší roli. Takové divadlo smysl nemá!
(zadáno: 30.4.2013)
V DNZ se D. Jařabovi podařilo navázat na komorní inscenace Divadla Komedie, jejichž přednost spočívala především ve vystižení atmosféry, ale u některých z nich se nepodařilo dosáhnout intenzivnější „síly“ a vytěžit nabízející se sdělení. V divadelní adaptaci Westova románu měl D. Jařab výborný nápad, když děj přemístil z novinové rubriky do rozhlasového studia. Vynikající práce s hudbou, soustředěné herecké výkony se S. Majerem v čele. Ale celek působí zbytečně „chladně“ a odtažitě, (zdařile aktualizovaná) témata v sobě skrývají větší potenciál.
(zadáno: 30.4.2013)
A. Máša napsal podle Turgeněvovy povídky slibné drama, které na jevišti již obstálo. Bohužel se dostalo do otěží O. Zajíce, jehož režijní práce v posledních letech nemá valnou úroveň. Povrchní režijní výklad Rváče neposkytl hercům potřebnou oporu. Ti se pak neúspěšně snažili zakrývat režisérovu nedbalost, T. Novotný i M. Písařík se v náročných partech ztráceli, na mé repríze přinášela osvěžení jen V. Kubařová. Nedramatické drama bez silného vyústění, nudné neživé divadlo bez náboje. Další zbytečná inscenace na repertoáru umělecky stagnujících MDP. Jakou látku pokazí O. Zajíc příště...?
(zadáno: 3.4.2013)
Ačkoli text dramatu doznal jen minima změn, interpretace (v autorově duchu) byla přesto v určitých aspektech objevná a překvapivá. Inscenaci nedocházel dech ani přes velmi dlouhou stopáž. Zajímavá scéna, působivá hudba. Práce silného hereckého týmu celkově dobrá. Zazářila hostující V. Kubařová, výborná L. Krobotová. Přestože K. Melíšková, J. Plesl a M. Krobot postavy a případné posuny vystihli, na jejich kreacích by se drobné nedostatky našly. Inscenace možná ne mimořádná, ale přesto nepřehlédnutelná.
(zadáno: 3.4.2013)
Autorovo sdělení má nesporné kvality, ale desetiletí od doby vzniku ubrala dramatu na síle. V uvážlivé úpravě se L. Smoček pokusil zdůraznit některé myšlenky a pozměnit vyznění několika situací a závěru. Dobré úmysly bohužel nevedly k přesvědčivému výsledku. Silnější okamžiky střídaly pasáže, které vyzněly příliš vyumělkovaně. Režisér tentokrát s herci nedosáhl takové propracovanosti výkonů, která bývá v jeho inscenacích obdivována. Je pravděpodobné, že po první repríze se některé dílčí nedostatky podaří zmírnit, přesto nejspíš inscenace zůstane v kontextu ČK pouhým standardem.
(zadáno: 3.4.2013)
Fragmenty Dostojevského románu poskládal A. Wajda v dramatizaci způsobem, který nemusí zaujmout. Ne každý ocení (zajímavý) nápad, že se klíčová postava démonické Nastasji Filippovny na jevišti přímo neobjeví (resp. v inscenaci pouze tančí) a že obraz její osobnosti se má poskládat jen z dialogů knížete Myškina a Rogožina. Divadlo U stolu již nabídlo vydařenější komorní projekty. Režisér i oba herci se mohli ve vykreslení charakterů i v síle vyznění dostat dále. Zejména M. Bumbálek zůstal úloze Myškina dlužen přesvědčivé zachycení psychického onemocnění a jeho zhoršování. Lépe si vedl V. Skála.
(zadáno: 2.4.2013)
Pozdní tvorba H. Ibsena je charakteristická rozebíráním problematiky z odstupu, což představuje na jednu stranu myšlenkovou bohatost, ale zároveň méně „akčnosti“, vedoucí k menší divácké atraktivitě. Režisér J. Nebeský se s Ibsenem, pro něhož má zvláštní cit, setkal již poněkolikáté. Text s nejedním úskalím svým osobitým pohledem zdařile inscenoval a oživil, vnesl do něho řadu zajímavých asociací. Nápaditě řešená scéna. Dobré herecké výkony respektující režijní pohled, zazářila zejména hlavní dvojice J. Vondráček a L. Trmíková. Souhlasím s H. Grégrovou, že konec mohl být dotaženější.
(zadáno: 2.4.2013)
45%. T. Stoppard svými dramaty klade na diváky značné nároky, v jeho složitě strukturovaných hrách lze však často odhalit přínosná překvapení a zvláštní tajemství. „Dvojitý agent“ nepatří k jeho zdařilým dílům, hra je obtížně srozumitelná, špionážní zápletka zbytečně překombinovaná, prostředí tajných agentů naprosto nevěrohodně vykreslené. Problematickému textu nepomohla ani průměrná režie R. Lipuse. S ústřední postavou se S. Postlerová minula, v příliš senzitivním podání nešlo uvěřit, že by mohla vést tým agentů. Mužští představitelé podali solidní výkony. Nudná, nezajímavá inscenace.
(zadáno: 2.4.2013)
55%. L. Lagronová se nebojí pouštět do bolestných témat, která zpracovává s pozoruhodnou hloubkou, v dnešní době málo vídanou. Autorčina tvorba má nespornou hodnotu ve sdělení, její hry jsou však těžké na inscenování. Režisér Š. Pácl obstál lépe než někteří jeho předchůdci. Zajímavé a vhodné výtvarné ladění. Práce správně vedených hereček dobrá. Výborná zejména kreace P. Špalkové s působivou závěrečnou gradací. Při dostatku trpělivosti a vnímavosti se „výkřiky“ postav mohou poskládat do smysluplného celku. Ale patrně se najde i dost diváků, kteří budou mít problém tomuto tvaru porozumět.
(zadáno: 2.4.2013)
45%. Režisér M. Dočekal měl dobrý nápad pokusit se Čechovovu hru zasadit do dnešní prázdné doby, v níž se lidé často zmítají mezi pocity zmaru, vyhoření a nesmyslnosti života, ze kterých nemohou najít cestu. Zobrazení prázdnoty mohl být záměr, pokud ano, bohužel poznamenalo i samotnou inscenaci, při jejímž sledování mělo dění na jevišti za následek nezábavnost a nudu pro diváka. Klíčové postavy Ivana Vojnického (I. Bareš) a Soni (K. Holánová) nedůsledně vyložené a ztvárněné, ocenil jsem naopak nezvykle a zdařile interpretované charaktery Jeleny (L. Žáčková) a Astrova (M. Pechlát). Zklamání.
(zadáno: 2.4.2013)
Variace na Shakespearovu tragédii, která byla od základů přepsána a z níž J. Vašíček a T. Jarkovský vlastně ponechali jen synopsi a částečně charaktery postav. Vyznění do současnosti přeneseného tématu a aktualizovaných situací se od klasického „Hamleta“ naprosto odchýlilo. Zábavná inscenace možná sklouzávala k přehnaně humornému ladění (zvláště rovina se skauty), ale výklad byl smysluplný a z interpretace zřetelný. Nemám příliš co dodat ke komentářům níže. Snad bych jen ještě upozornil na povedenou hudební složku.
(zadáno: 29.3.2013)
55%. Podle mého názoru autor zdařile vystihl mnohé ze složité podstaty vztahu, kdy se dva lidé vzájemně znají natolik, že se již přestávají orientovat nejen v tom druhém, ale i v sobě samém. Ve hře hodnota je. Styl, jakým je napsána, však není lehce stravitelný. Velmi podrobná analýza vztahu (v němž není možné dobrat se podstaty a řešení) nemusí ani řadu diváků bavit. Recept pro lepší srozumitelnost se však hledá těžce. Práce režiséra solidní. Dvojice herců se rolí zhostila s elegancí a noblesou, které jsou jim vlastní. Myslím, že repertoár Ungeltu nabízí i méně zajímavé inscenace.
(zadáno: 29.3.2013)
Koncepce inscenace je nezvyklá. Výrazná hudební složka, poměrně náročné pohyby, dobré využití prostoru, propracovaná práce se světlem. Dobře zkoordinované jednotlivé složky a práce herců adekvátní tvaru. Zhlédnutí inscenace se zajímavou osobitou atmosférou je rozhodně přínosem. Téma rezonuje s dnešní dobou, kde si lidé jdou často za svým a bezohledně k tomu zneužívají druhé. Samotný závěr, jehož pointu není fér prozradit, nezapomenutelný! Problematičtější je srozumitelnost některých obrazů, ale studenti KALD mají riskovat a snažit se hledat jiné formy vyjádření i za cenu, že to úplně nevyjde.
(zadáno: 29.3.2013)
Brechtovy hry je těžké inscenovat, nasazují se zřídka a tato se v Praze objevuje po bezmála třiceti letech! Jsem rád, že byla uvedena, zvlášť když se téma kompromisů a zaprodávání jeví stále ožehavější. Režijní koncepci nepokládám za správnou cestu pro text. Výsledek se mi nejevil jako živé divadlo. Sledoval jsem spíše s rozpaky, inscenace podle mého názoru mohla sdělit podstatně víc. Práce herců dobrá. Výběr látek pro repertoár DNZ mívá dobrý záměr, většinou je v nich potenciál společenského přínosu. Bohužel výsledky smysluplného snažení nejsou ve většině případů v poslední době přesvědčivé.
(zadáno: 29.3.2013)
Autorka biblické téma zpracovala moderně, osobitě a možná s dobrými úmysly. Smysl jejího experimentu jsem však nepochopil. Nevím, jak bych se s dramatickým textem vypořádal při čtení, ale pro uvedení na divadle se mi jevil nevhodný a nesrozumitelný. Režisér s inscenačním týmem vytvořil zvláštní atmosféru, které pomohly řešení scény a hudba. A dobře ji dotvářel působivý a niterný projev herců. Kvalita dílčích složek však nezměnila fakt, že celek zůstal nečitelný. Co s divadlem, na němž není patrné, o čem je? Ale ne každý experiment se povede a i nezdařené pokusy o něco nového mají smysl.
(zadáno: 29.3.2013)
Obstojně napsaná situační komedie, zápletka poměrně neobehraná, zvraty vtipně vymyšlené a někdy i překvapivé. Inscenačně standardní, režisér mohl projevit větší invenci a dosáhnout s herci zajímavějšího výsledku. Titul nabízí možnost příjemně strávit večer a pobavit se. Divadlo Palace nabízí i mnohem méně povedené počiny, ale také zdařileji inscenované a lépe zahrané komedie, které jsou zábavnější a utkví v paměti více.
(zadáno: 29.3.2013)
Na inscenaci bylo patrné, že režisérka nemá s divadlem zkušenosti. Ve scénáři i při inscenačním ztvárnění by bylo vhodné pokusit se výrazněji odlišit obě časové roviny, aby byl tvar srozumitelnější i pro nejmenší diváky. Souhlasím s J. Landou, že jednotlivé složky mohly být trochu lépe koordinovány, ale řešení se mi přesto jevilo jako celkově zdařilé a líbivé. Přes jisté nedostatky má inscenace nemálo krásných a působivých momentů a kromě dětí se může líbit i dospělým.
