PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (778)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 26.4.2023)
65% V první části forma takříkajíc válcuje obsah, ale mě osobně právě tato část (tyto části), spojující hereckou akci s výraznou akcí pohybovou se zajímavou choreografií a stejně výraznou složkou hudební a pěveckou (posilující venkovskou atmosféru) bavily nejvíc. Postupem času získává na síle výrazná práce herecká a P. Tomicová i L. Andělová své postavy ztvárňují přesvědčivě, přičemž o kousek více oceňuji L. Andělovou, která je v roli Jenůfy výborná a z mého pohledu realističtější konec vyznění této role napomáhá. S dramaturgickým uchopením Kostelničky (za mě v první řadě o svou VLASTNÍ pověst se obávající ženy) jsem v závěru nesouzněla.
(zadáno: 26.4.2023)
Inscenace, v níž forma výrazně vede nad obsahem - nejpůsobivější na ní je z mého pohledu její vizuální stránka, tedy v daném případě výprava: scénografie, projekce; zejména ve chvíli, kdy na scéně vzniká titulní les a v něm se ocitá hlavní hrdinka. Příběh mě zdaleka tolik nezasáhl, jde v podstatě o jednoduchou love story, kterou by na vyšší úroveň mělo zcela zjevně vynést téma environmentálního žalu a eko-deprese, které však výrazně fungují až v onom lese, do té doby mě nijak nezasahovaly, stejně jako mě spíš otravovaly dlouhé hudební vsuvky a jednoduché texty písní.
(zadáno: 20.4.2023)
65% - Zcela neznalé předlohy i mně její dramatizace primárně připomněla Foglara lehce smíchaného s dalšími, vědeckofantastickými, díly a Prašina Stínadla, byť modernější a jinak fungující. Na prosté, velmi účelné scéně, dotvářené světly, stíny či jednoduchými projekcemi se tvůrcům podařilo úspěšně vyprávět dobrodružný a zřejmě v originále ještě mnohem obsáhlejší příběh. Podařené herecké výkony mu skvěle slouží a režii se dlouho daří držet velmi slušné tempo. Dětské diváky zcela zjevně divadelní inscenaci baví sledovat a až do závěrečného dlouhého vysvětlování to bavilo i mně. Se závěrem se bohužel dřívější tempo trochu ztrácí, a to je škoda.
(zadáno: 20.4.2023)
85% - K téměř dokonalé grotesce dotažená inscenace Michala Vajdičky baví po celou dobu trvání, místy balancuje na velmi tenké hraně, které by stačil kousek a přepadla by z mého pohledu za hranici vtipného až k trapně ukřičenému, ale drží se. Díky dokonalé herecké souhře a precizní režii zejména. Výrazné pomrknutí na konci jí pak vedle vší zábavy dodává ještě další rozměr.
(zadáno: 20.4.2023)
Starší/mladší bratr Emila: formu, jež se ukázala být vhodnou a nosnou v případě oceňované inscenace Emil aneb O Háchovi, využili autoři i ve svém dalším díle. Napodruhé je čistá, nerušená hospodským výstupem apod., věnuje se prostě a jednoduše prezidentu Benešovi. Slibovaný posel vystupuje zejm. jako jakési strašidlo, snad hlas svědomí, a především v této podobě vstupuje do inscenace o Benešovi v době 1.SV a vzniku ČSR, Mnichovské dohody a Vítězného února. Přílišné rozpětí (necelých 35 let) bohužel z mého pohledu inscenaci trochu ubližuje, v úzkém časovém horizontu, jemuž se věnovala, působila inscenace o Emilu Háchovi sevřeněji a efektněji.
(zadáno: 20.4.2023)
55% - Nespoutaní jsou takovým příjemným tanečně akrobatickým kouskem, lehkou náladovkou, která potěší oko a přináší řadu zajímavých obrazů a scén, v nichž k čistě pohybovému divadlu vnímavější divák jistě najde celou řadu nápadů, motivů, asociací. Mně k hlubšímu prožitku i pocitu nicméně chyběla spojující myšlenka či linie vyjádřená víc než slovem v názvu.
(zadáno: 20.4.2023)
25% Jako amatérská dramatická alternativa hodiny dějepisu o přivlastňovaných osobnostech snad, místy. Ale bohužel na profesionální divadelní scéně tahle inscenace nefunguje, zejména z důvodu, že se zvolená a slibovaná forma kabaretu, která je velmi slibná a lákavá ve svém střetu s daným tématem, na scéně v podstatě neobjevuje. Není to kabaret a není to ani dokumentární inscenace. Je to jakési poučné odlehčené pásmo. Forma, která se snad ani nesnaží být humorná a vtipná (pokud ano, v českém prostředí nefunguje), nevyznívá a spíš unavuje. A je to škoda: kvůli hereckým výkonům a veškeré zjevné snaze spojené s její tvorbou zejména.
(zadáno: 3.4.2023)
75% Vtipné a hravé momenty se v inscenaci velmi nenásilně a plynule střídají s momenty tíživými i dojemnými: Z hravě pojaté svatby za účasti diváků je mrknutím oka u podezřívavosti rodiny, nepříjemných výslechů a zpět u rituálů svatebních či vánočních; tu milých, tu trapných až zlých, to vše při útrpném čekání, za prolínání dvou kultur. Tvůrci si nekladou za cíl projít všechny problémy migrace, přinášejí jedno svědectví o tom, jak se člověku žije v průběhu azylového řízení. Osobní příběh inscenují velmi nápaditě, na prosté scéně, s efektním hudebním doprovodem. Střídání nálad pomáhá udržovat tempo a velkou devízou jsou výborné herecké výkony.
(zadáno: 3.4.2023)
65% Silné herecké výkony dokonale ilustrují osudový a v mnohém značně destruktivní vztah dvojice autorů/básníků. Anna Davidová Čas srdce v Huse na provázku inscenuje v nápadité, výrazné scénografii využívající stejně výrazné kostýmy a zejména tento efektní obrazový dojem (čítající i efektní herecké výkony) zůstává po zhlédnutí inscenace v paměti. Přes mnohé zajímavé inscenační nápady a výraznou hudební složku doplněnou i výbornými pěveckými výkony obou obsazených však značná hutnost textů obou autorů a nepolevující výrazná expresivita v průběhu inscenace poněkud otupuje diváckou pozornost - bohužel.
(zadáno: 3.4.2023)
85% Inscenace Husy na provázku a J.Havelky je krásně hravou ukázkou toho, jak funguje divadlo. V první části si na pozadí kauzy kolem uvedení Frljićových her v Brně, na niž reaguje, v rychle se střídajících a plynule navazujících situacích dokonale a efektně hraje se sémiotikou, jež má v divadle zásadní roli; v druhé získává větší prostor její dokumentární povaha, když nechává zaznít různé názory, jež spatřily světlo světa v souvislosti s kauzou. Je sympatické, jak hravě a vtipně tvůrci hru pojímají, i přes mnohdy až děsivé ukázky toho, jaké názory mohou ještě dnes bez uzardění zaznít, aneb "všichni se vyjadřovali, téměř nikdo to neviděl."
(zadáno: 3.4.2023)
75% Inscenace Š. Pácla zaujme od prvních momentů, a to jak díky hudbě J. Suka, která patří k největším jejím devizám, v podání orchestru opery DJKT, tak výraznou obrazotvorností, která se projevuje (i choreograficky) již v prvním vstupu Prologu, a tvůrci si ji udržují po celou dobu, a to i přes, či možná díky v podstatě prázdné scéně, již zaplňují jen tu a tam a velmi symbolicky konkrétními předměty. Výrazně však promlouvají kostýmy a výrazné jsou i herecké výkony, jak ústředních M. Darnadyho a E. Vocelové, tak A. Veldové, M. Stránského a dalších, např. i v menší roli skvělého J. Maléře.
(zadáno: 3.4.2023)
75% Česká klasika ve velmi klasickém podání. Klasickém a sympatickém. Zdobí ji zajímavá scéna, zejména pokud se zrovna děj neuzavírá do "interiérů", výrazná hudební složka a velmi vyrovnané herecké výkony. Oceňuji mnohé k dokonalosti rozehrané situace - často i ty vedlejší, v nichž exceluje Martina Preissová a v nichž se výrazně projevují i Lucie Polišenská, Filip Kaňkovský, Vladislav Beneš či Csongor Kassai ve v podstatě malých rolích.
(zadáno: 22.3.2023)
Inscenace Divadla na Fidlovačce je celkem povedená ve ztišených momentech, tedy tam, kde se nesnaží být za každou cenu vtipná, hlasitá a pohybově (ač některé choreografické vsuvky působí zajímavě) i hudebně výrazná, a těch bohužel není tolik. Matouš Ruml předvádí výborný komplexní výkon, Martin Písařík a další pak ovšem v mnoha momentech doplácejí na nevhodné režijní uchopení, které je vede k silnému a zbytečnému přehrávání. Ostatně herecké výkony ve vedlejších rolích jsou velmi nevyrovnané. Pro "křehký" příběh o hledání sourozeneckého pouta jde tedy o dost nevhodnou formu, jíž nepomáhá ani využití portů, navíc s haprujícím nazvučením.
(zadáno: 22.3.2023)
Jan Frič inscenuje antickou tragédii ve velmi moderním hávu: za zvuků hudby, jako by se chtěla stát spíš muzikálem, v barevné scénografii odkazující k sedmdesátým létům, promlouvající o stále aktuálních tématech dnešním jazykem v novém překladu. Herci předvádějí velmi vyrovnané výkony, poněkud odcizené, v mnoha momentech jako by jen s ironickým nadhledem glosovali jevištní dění. Do jisté míry to funguje. Barevné pozlátko, flitry, hudba a zpěv, vše dokonale připomíná atmosféru oslav Dionýsa a společně se všemi vtípky to k divákům zjevně efektně promlouvá. Na můj vkus ve vší té umírněné zábavě ovšem poněkud zapadají zásadní myšlenky hry. (více v článku na blogu)
(zadáno: 14.3.2023)
75% - Pozoruhodný text (ve skvostném přebásnění) spojující kouzelně poetické okamžiky s těmi velmi depresivními: s náročnými tématy mezilidských vztahů i s násilím a krutostí; a výborné herecké výkony všech tří obsazených společně zásadní měrou napomáhají tomu, že inscenace ani tolik let po premiéře nevyčpěla, skutečně výrazně působí a přináší silný zážitek.
(zadáno: 7.3.2023)
75% Příběh Iokasté a rodu Labdakovců glosovaný dnešním pohledem (ženy): Inscenace/scénická báseň, jak ji autoři označují, sice nenabízí výrazně nový výklad, ale velmi trefně poukazuje na to, jak starověké mýty vyprávěli muži: primárně o mužích, ženské postavy se vyskytovaly jako objekty; přičemž svůj výklad mnohdy vtipně, jindy velmi mrazivě propojuje s dnešními reáliemi, situací a skutečnými postavami. Až na závěr přináší jakousi alternativu a možnou katarzi. Přesto baví, zmíněnou problematiku pojmenovává a představuje velmi trefně. Navíc v nápadité, byť jednoduché výpravě a choreografii s výbornými výkony jak Jany Oľhové, tak Petra Konáše.
(zadáno: 7.3.2023)
75% Natália Deáková v inscenaci Mayenburgovy hry s citem pro vtip a pointu nechává rozehrát jednotlivé scénky. Jedna absurdní situace střídá druhou a stejně tak herci přecházejí z jedné postavy do druhé místy tak rychle a plynule, že divák sotva stačí změny včas zaznamenat. Vedle velmi podařené komedie přitom inscenace neopomíná existenciální otázky a myšlenky a smysl absurdní komedie se tak vyjevuje postupně a v plné míře krystalizuje v poslední scéně.
(zadáno: 7.3.2023)
65% Ve velmi nápadité scénografii rozehrává D.Kranich postavu psychopatického vraha, který ve vraždách spatřuje umění, touží jimi vytvořit nesmrtelné dílo a zařadit se po bok dalších nesmrtelných umělců. Cituje Božskou komedii i další básníky, své činy klade do výrazných paralel s dnešní mezinárodní situací a vede dialogy se svými oběťmi, zatímco svět si jej nevšímá a spravedlnost dlouho nejeví zájem. Inscenace jeho ústy klade divákům nepříjemné otázky včetně zásadní: "oč by svět přišel, kdybyste tu vy vůbec nebyli?" Bohužel ač přináší zajímavé otázky, povedené herecké i hudební výkony a výrazná inscenační řešení, zasáhnout mě nedokázala.
(zadáno: 3.3.2023)
85% - Skvělá hra nejen o sexuálním zneužívání na půdě vysoké školy, ale především obecně o zneužití moci na podobné instituci, o bossingu, obtěžování, ale i o tom, jak snadné je z incidentu vytvořit proces, na jehož konci málokoho zajímá, jak vlastně vznikl a zda jeho výsledek skutečně vyřešil problém. Jednoduchou scénu doplňují povedené projekce a filmy, efektně funguje polopropustná zadní stěna a vše korunují výborné herecké výkony všech účinkujících. (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.3.2023)
Přes velmi dobré herecké výkony všech účinkujících představujících velmi věrohodně jak nejslavnější československé herce 30. let 20. st., či další skutečné osobnosti tehdejší doby, tak postavy smyšlené - figurky ilustrující dokonale dobovou atmosféru, jsem se s touto crazy komedií prostě nepotkala. Bohužel. Nepřesvědčila mě po stránce žánru, tedy jako hudební komedie, na jejichž tradici v divadle vedeném kdysi O. Novým měla navázat, ani jako bláznivý příběh sám o sobě. Na můj vkus se jednalo o přílišný pelmel - změť, kterou bych možná lépe přijala, nemít ji spojenou s reálnou postavou proklamovanou v titulu - k té mi neseděl.
(zadáno: 28.2.2023)
Nevyužitý potenciál nové inscenace MDP.
První část zoufale postrádá tempo. Přináší sice řadu informací a neopomíná ani letmo (zábavně) zmíněné detaily, ale nevyužívá námětu, k titulní postavě se nijak zásadně nestaví, jen ilustruje motivace a myšlenky, mnohokrát napsané a vyřčené, navíc únavně dokumentárním způsobem, jevištní akce a obrazotvornosti se nedostává.
Audiowalk bojuje nejprve s organizací, načež opět nevyužívá možností: jak cestou (zřejmě přítomné postavy), tak následně v Petschkově paláci, v němž dojde v podstatě k průletu diváků a dvěma krátkým scénám. Bez ohledu na působivost té poslední, dalo se z této návštěvy vytěžit víc. (více v článku na blogu)
První část zoufale postrádá tempo. Přináší sice řadu informací a neopomíná ani letmo (zábavně) zmíněné detaily, ale nevyužívá námětu, k titulní postavě se nijak zásadně nestaví, jen ilustruje motivace a myšlenky, mnohokrát napsané a vyřčené, navíc únavně dokumentárním způsobem, jevištní akce a obrazotvornosti se nedostává.
Audiowalk bojuje nejprve s organizací, načež opět nevyužívá možností: jak cestou (zřejmě přítomné postavy), tak následně v Petschkově paláci, v němž dojde v podstatě k průletu diváků a dvěma krátkým scénám. Bez ohledu na působivost té poslední, dalo se z této návštěvy vytěžit víc. (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.2.2023)
75% Takhle nějak si představuji moderní divadlo. Zásadní myšlenky Hamleta, jeho příběh - vše, co z něj udělalo klasiku na jevištích po tolik staletí, zůstává zachováno, jen je to ozvláštněné mnoha zábavnými a působivými režijními nápady: obsazení postav, kostýmy, hudba, jednání některých postav, v němž jsou zdůrazněny prvky a momenty, které autor mnohdy sám napsal, ale bývají vynechány či utlumeny (našla jsem u Hamleta, Laerta, Gertrudy i Ofelie). Vytkla bych na můj vkus iritující postavy klaunů, horší zvuk a tedy srozumitelnost v rapovaných monolozích (což však mohlo ovlivnit hostování) a nemohu říci, že bych zcela souzněla s úplným závěrem.
(zadáno: 28.2.2023)
75%:
Soumrak monster - 90%:
Téměř dokonalá kratičká aktovka. Černý humor, nadsázka, vše dotažené do perfektně groteskní podoby, v níž zůstává od začátku až do konce skvěle vyvážené.
Bang - 60%:
Podobný model, kde se však, možná i díky vstupnímu textu nepodařilo udržet na tak groteskní / humorné úrovni, ale současně ani tak přesně vyvážit humor s vážnějšími situacemi a ty dostatečně zdůraznit. - Situace a zlo negradují zdaleka tak, jak by bylo vhodné.
Herecky jsou však obě části na velmi dobré úrovni a vytváří působivý celek.
Soumrak monster - 90%:
Téměř dokonalá kratičká aktovka. Černý humor, nadsázka, vše dotažené do perfektně groteskní podoby, v níž zůstává od začátku až do konce skvěle vyvážené.
Bang - 60%:
Podobný model, kde se však, možná i díky vstupnímu textu nepodařilo udržet na tak groteskní / humorné úrovni, ale současně ani tak přesně vyvážit humor s vážnějšími situacemi a ty dostatečně zdůraznit. - Situace a zlo negradují zdaleka tak, jak by bylo vhodné.
Herecky jsou však obě části na velmi dobré úrovni a vytváří působivý celek.
(zadáno: 28.2.2023)
55% Zajímavý formát inscenace: střídání účinkujících v rolích cestovatelů a jejich nadšených posluchačů, zapojení "kulisáků" (byť scéna místy z mého pohledu poněkud komplikuje situaci), velmi dobré herecké výkony účinkujících: výrazní zejm. K.Suchá a P.Uhlík, efektní svícení i zvuk. V druhé části se však náhle výrazně jiným stylem s ukotvením postav zpomaluje a trochu ztrácí dosavadní tempo, jež v závěru rozbíjí i vytahování části diváku do exkurze na jevišti. Jedna z nejzajímavějších, ne-li nejzajímavější, myšlenka na úplném konci zůstává osamocená a vytržená z kontextu, navíc ve zmiňované divácké "exkurzi" poněkud zapadá.
(zadáno: 28.2.2023)
V tomto případě jsem se s inscenací M.Bambuška nepotkala. Jakkoli rozumím myšlence, již se tvůrci snažili sdělit, a oceňuji, že jsem ji nenašla jen v synopsi, ale i na jevišti, forma, kterou se o to pokoušeli, mě neoslovila. Ať už šlo o využité kostýmy a masky zvířat (proč?), opačné obsazení rolí rodičů (proč?), zběsilou hudbu či světelný design. Nadto bohužel M.Mejzlík z mého pohledu pro roli Zvěřiny nemá potřebné charisma a ostatní obsazení se pohybovali na celé škále mezi hereckými výkony velmi dobrými (M.K.Hochman), přes průměrné, až po naprosto tristní (G.Pyšná). Výsledek byl velmi rozpačitý a jako poctu se mi jej vnímat nepodařilo.
