PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2196)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 16.10.2024)
Autor C. Gély zpracoval skutečné události do knihy a posléze komorní hry. Dva někdejší vědečtí spolupracovníci, které rozdělily válečné okolnosti, při setkání společně proberou nejednoznačné záležitosti pracovní, osobní i morální. Střet dvou rozdílných názorů ve víru složité doby, kdy dost možná nebylo možné přežít a zároveň alespoň trochu neselhat, může řadě diváků rozšířit obzory. Režisér R. Lipus navázal na vydařenou „Hodinu diplomacie“. Charakter významného chemika Hahna zdařile obsáhl J. Šťastný, jen se v několika málo místech nevyhnul přílišnému sebeprožívání. Mírnější odstup A. Veldové dramaticky zafungoval o poznání lépe.
(zadáno: 16.10.2024)
65%. V českých inscenacích oblíbené Fraynovy komedie z divadelního zákulisí bývá častěji užíván nápad J. Menzela se spojením druhého a třetího dějství. Ve Studiu Dva po čase vyšli z původní podoby a nabídli přínosné srovnání. Režisér O. Sokol hru nenásilně přenesl do českého prostředí a vymyslel s herci vděčné aktualizace narážející na současnou realitu. V pozvolnějším rozjezdu to zajiskří jen občas, postupně však vtipných situací přibývá a třetí dějství je mimořádně zábavné. Lze si představit pečlivější práci s herci, někteří se spokojili jen se základní charakteristikou postav a opomněli pro děj podstatné atributy.
(zadáno: 16.10.2024)
Režisér M. Dočekal s dramaturgyní B. Hančilovou do textu hry L. Hellmanové razantněji zasáhli a původní rozsah dramatu redukovali. Soustředili se na stále aktuální(ější) téma vlády peněz, což je v pořádku; příliš drastické škrty bohužel měly za následek upozadění vztahů mezi postavami, z nichž některé zůstaly pouhým torzem. Moderní inscenační postupy a režijní nápady dávaly jednotlivě smysl, ale na úrodnou půdu dopadaly s kolísavou přesvědčivostí. K divákovi se ve výsledku dostává především „téma“, ale k osudům hledá cestu stěží. Přes rozpačitý výsledek je třeba ocenit úmysl naložit účelně s dramatem, na němž se zub času podepsal.
(zadáno: 16.10.2024)
65%. Základní východisko s neodbytnou návštěvou je často užívané, autor S. Muffat naštěstí nejen překvapuje nečekaným vyústěním, ale rovněž se mu daří nenásilně přimět k zamyšlení nad předsudky, důležitostí vlastního názoru či odlišnostmi zdání od skutečnosti. Inscenaci zdobí výkon T. Medvecké, skvěle využívající příležitost po čase připomenout svůj komediální talent. V roli Petera se M. Ruml často uchyluje k přebujelé nadsázce, neladící s projevem ostatních herců a nehodící se do této komedie (režisér jej měl vést jiným směrem). Drobné krácení by přineslo svižnější tempo. Vady na kráse jsou však pouze drobné, jedná se o kvalitní zábavu.
(zadáno: 16.10.2024)
Tvůrci nápaditě propojili vedlejší motivy z Foglarových knih, které se často ocitají trochu stranou čtenářské pozornosti a jimž se nedostává velké pozornosti ani ve zpracováních. S motivy si vtipně pohrávají, překvapivé jsou i slovní hříčky spojené s domovským Ústím nad Labem. Scénář by si sice zasloužil lépe domyslet a dopracovat, ale trojice herců se klukovských rolí zhostila s okouzlující vervou. Inscenace dobře funguje i v plenéru (viděno na nádvoří zámku Nižbor).
(zadáno: 16.10.2024)
Ve svém scénáři L. Trmíková nahlédla na mnohokrát zpracované téma z jiných úhlů, navíc jej obohatila o paralely s Donem Giovannim. Konstrukce textu i samotná inscenace režiséra J. Nebeského by snesly oko dramaturga. Přestože se počin nemusí trefit do vkusu každého diváka, nový pohled je bezesporu přínosný. Nebeský ve svých počinech opakovaně dokazuje výjimečnou dovednost pro práci s herci. V titulní roli M. Pechlát vytvořil jeden ze svých životních výkonů, málokdy se hercům podaří takto komplexně obsáhnout roli, téma a zároveň celistvě spojit jednotlivé polohy. Herecké sekundování L. Trmíkové není pouhou „posluhou“, ale přínosným dotvářením.
(zadáno: 16.10.2024)
55%. Tvůrci zvolili obdobný postup jako u předchozích tří projektů uvedených na Kampě. V inscenaci o režisérovi Milošovi Formanovi vyznívají nejsilněji pasáže zpracovávající tragické události z dětství. Situacím z dospělého života (byť zajímavým) se většinou nedaří vtisknout takovou působivost, některé scény jsou nezáživné, vyprávění sklouzává k polopatičnosti. Přes výhrady si i při solidním či větším povědomí o Formanově osobnosti můžeme při odchodu pomyslet, že takový Forman možná opravdu byl, na čemž má zásluhu i hlavní představitel P. Děrgel. Sympatické je též obsazení umělců, u nichž jsou schopnosti podstatnější než mediální popularita.
(zadáno: 16.10.2024)
Jevištní adaptace literární předlohy je, podobně jako její filmová podoba, postavena na neverbálním vyjadřování, během večera zazní jen minimum slov. I bez nich je však inscenace srozumitelná a divák dostává možnost nahlédnout do niter členů rodiny, jejichž pravá podstata se postupně rozkrývá po příjezdu tajemného cizince. Na vlnu inscenace J. Čermáka se divák může nebo nemusí naladit, ale stojí za to dát počinu šanci. Titul se totiž vymyká nejen z repertoáru Divadla v Dlouhé.
(zadáno: 16.10.2024)
Sam Shepard ve svých hrách obvykle nejde divákům úplně naproti, hledání neusnadňuje a vybízí ke složitějšímu uvažování. „Simpatico“, v němž se v přítomnosti protínají komplikované vazby a provinění z minulosti, není v tomto ohledu výjimkou. S dramatem se stojí za to utkat. Hledání s častými nedořečenými náznaky a tajemstvími je vzrušující a atraktivní, poutavost a napětí však oslabují zbytné odbočky v některých pasážích (text by snesl nenásilnou úpravu a drobné škrty). Intimní prostor Klubovny je pro hru ideální, herci se těsné blízkosti diváků přizpůsobili, s reprízami se snad sporadické drobnosti v projevu vhodné pro větší jeviště vyladí.
(zadáno: 16.10.2024)
Moderní variace antického námětu. Všechny inscenační složky mají v modelu opodstatnění a jsou profesionálně odvedeny, přesto jejich kombinace ve výsledku divákům značně ztěžuje orientaci v souvislostech. Bez znalosti antického mýtu se divák může snadno ztratit a nedocení tak smysluplný záměr autorů textu a režiséra. Dominantní hudební složka značně přebíjí slova, která jsou pro pochopení klíčová. Milovníci metalové hudby nemusí mít problém s hlasitostí a „tvrdostí“, pro část diváků může být sluchový vjem na hraně snesitelnosti. Scénografie, jejíž těžiště je v železné konstrukci, s hudbou souzní, ale cestu k hledání rovněž komplikuje.
(zadáno: 5.7.2024)
Shakespearova komedie, plná slovních hříček, byla citlivě zkrácena a zbavena některých rozvleklejších pasáží. Režisér F. Nuckolls herce dovedl ke vkusnému a smysluplnému posílení nadsázky, v souladu s výkladem charakterů. Potěší řada nápadů a nenásilných aktualizací. Drobnou výtku lze vznést k občasnému neuhlídání zastínění podstaty. Ve skvěle vybraném hereckém týmu se jednotlivci stali přínosem pro fungující celek. Scénografie pracuje s prostorem purkrabství, do něhož přidané prvky přirozeně zapadají. Nastudování může být atraktivní pro diváky hledající letní odreagování i pro náročnější publikum - k rázu „Shakespearovek“ ideální!
(zadáno: 4.7.2024)
Lyrické drama L. Lagronové o sv. Terezii z Lisieux výrazně zaujalo v 90. letech v inscenaci J. Nebeského v Divadle Komedie, pro níž byl text výrazně upraven. Inscenace R. Lipuse představuje trochu jinou podobu hry a skvěle se hodí do prostoru Kostela sv. Šimona a Judy, s nímž bylo efektně a účelně naloženo. Začátek se odehraje v sakristii, scény z kláštera pak u oltáře. Představitelka titulní role K. Knězů předává význam každé věty a odvádí výkon skoro fascinující, podpořený zbytkem obsazení.
(zadáno: 4.7.2024)
Extáze - MeetFactory 70 %
Prostředí bazénu pod Barrandovskými terasami je skvělou volbou pro tematicky spřízněný site-specific projekt T. Loužného, který nezprofanovaným způsobem nahlíží na osobnost slavné herečky Hedy Lamarr ztvárněné třemi představitelkami. V první části se střídají promluvy D. Markové a A. Nesvadbové, v nichž místy dochází k přílišnému opakování vyřčeného. Jsou spíše „přípravou“ pro kontrast a vrchol v druhé části, kdy starší Hedy v podání R. Fidlerové mluví o životě poté, co její hvězda zhasla. Diváci vnímají slova hereček skrze sluchátka, práce s hudbou a zvukem je skvěle koncipovaná a technicky dořešená. Přínosný večer v nezvyklém prostředí.
(zadáno: 4.7.2024)
Sirotci - OLDstars 70 %
Komorní drama D. Kellyho v ČR zaujalo již v koprodukční inscenaci ČS Ústí a Spolku Kašpar. Ve srovnání s tímto zpracováním není inscenace B. Maškové po herecké stránce (alespoň zatím) doladěná. Přestože V. Javořík neuchopil Liama za špatný konec a obohatil postavu poutavou bezprostředností, zcela se nepřizpůsobil malému prostoru a nesehrál s J. Kotrbatou volící adekvátnější úspornější prostředky. Ve ztvárnění Dennyho emocí nebyl J. Battěk vždy přesvědčivý. Přes zmíněné výhrady je však z inscenace dobře patrné poselství hry o složitosti rozeznání hranice, kdy už je třeba blízkým přestat pomáhat a začít myslet na vlastní život.
(zadáno: 4.7.2024)
Komorní drama o složitých a nejednoznačných příčinách a následcích jedné tragédie, která se odehrála za zdmi kláštera. Pozoruhodná hra nepostrádá diváckou atraktivitu detektivky, propracovanou psychologií postav se autor zároveň dostává hluboko pod povrch. Inscenace M. Vokouna nabízí solidní zpracování. Hraje se v komorním sezení s diváky na jevišti v bezprostřední blízkosti hereček, které své role obsáhly. Projev E. Nejedlé se s postavou nemíjí, s její hlasovou polohou však každý divák souznět nemusí. Působivosti a napětí by prospěly drobné škrty vedoucí ke zrychlení vnitřního tepu. Děkuji 3D Company, že po titulu sáhli a nezkazili jej.
(zadáno: 4.7.2024)
55%. Životní etapa Karla Gotta, jenž na čas opustil svou vlast, posloužila J. Čermákovi jako inspirace. V humorně laděných obrazech lze smysl nalézat, skvělá hudba s původními písněmi P. Marka ve spojení s výpravou a choreografií vyznění pomáhají. Jako „show“ inscenace funguje, volba této formy není bezúčelná. Motivy se však příliš opakují, některé vyzní až lacině (např. smažený sýr v hymně), vázne návaznost a dramatický účinek obrazů. Velmi povedený je ovšem závěr. S náročnou hlavní rolí se J. Mansfeld nemíjí, více však zaujme pěvecky. Smysl několika epizodek bravurně dotváří N. Bednářová, ve vedlejších rolích zaujme i několik dalších herců.
(zadáno: 4.7.2024)
Rozdíly v postavení žen a mužů nejsou již tak palčivé a Moliérova hra tím pádem v jedné ze zásadních rovin zestárla. V inscenaci M. Háby výtečně funguje scénografická koncepce („můj dům, můj hrad“), s níž se celou dobu rozmanitě pracuje; spolu s dalšími nápady vyznění původní hry posouvá. Nepodstatnou devízou není ani to, že se hercům v čele s J. Plouharem daří publikum bavit. Významnějšího myšlenkového přínosu se však inscenačnímu týmu docílit nepodařilo.
(zadáno: 4.7.2024)
Inspirace monodramatem L. Vekemans dostala v textu N. Závodského uspořádanější podobu, které pomohl výkon R. Finty. Režijní vedení N. Závodského, věnujícího se převážně dramaturgii, však nebylo dostatečné. Ani v případě aktovky J.-P. Sartra, u níž zůstaly hercům neodkryty některé z odstínů složitých charakterů. „Dluh“ byl nejméně patrný na skvělém výkonu M. Holcové. Naopak nebyl zjevný smysl obsazení věkově neodpovídajícího J. Fišara, jehož režisér navíc nezbavil tendence neopodstatněně sahat po polohách vyzkoušených v jiných titulech. Sartrovy myšlenky se ale naštěstí neztratily a obě části večera hodnotný obsah předávají.
(zadáno: 21.6.2024)
Oheň - MeetFactory 70 %
Kdo nenalézá čas ke sledování a čtení literárních novinek, uvítá možnost setkání s pozoruhodným a ceněným francouzským románem M. Pourchetové z roku 2021. Autor dramatizace O. Novotný, režisér T. Soldán a jejich tým autorčino vidění postoupili. Nesnadné herecké úkoly herci zvládli, svou investici nejlépe zúročila G. Pyšná. Mantinely dramatizace, resp. omezená stopáž divadelního večera, však při nejlepší snaze nemohou obsáhnout tuto předlohu v celé bohatosti. Inscenace by tak mohla být spíše záslužnou a vydařenou popularizací, potažmo pozváním k přečtení knihy.
(zadáno: 21.6.2024)
Rozmanité dílo Ivana Wernische na jevišti Nové scény v inscenaci s osobitou poetikou. Režisér Jan Nebeský pracoval s herci výjimečně šťastným způsobem, provedl je nebezpečnými cestami podtextů a nadsázek, odvedl od nebezpečných zákoutí s hrozící trapností. A oni se jemu i divákům odměnili výkony dotaženými takřka k dokonalosti. S koncepcí se nemíjí ani extravagantní výprava, zaujme zhudebnění A. Březiny s živým doprovodem. Cílovou skupinou nemusí být jen příznivci Wernischových veršů, ale i diváci, kteří mají vztah k poezii a cit pro ni. Takové vnímání však od každého diváka čekat nelze, kouzlo tohoto počinu objeví jen část publika.
(zadáno: 21.6.2024)
Divák se ocitne s pěticí herců na hřbitově, kde je s nenásilnou interakcí zapojen do her a soutěží, které se s někdy černým, ale vkusným humorem (neznevažujícím pietní prostředí) dotýkají otázek hodnot pozemského života, jeho konce a smrti. Pokud přemýšlíme, můžeme leccos najít a v zastaveních docenit, na co v každodennosti zapomínáme. Stejně tak se však lze jen uvolněně a bezstarostně bavit. Díky koncepci počin sám o sobě k zamýšlení příliš nevybízí a dá se říct, že z hlediska možností předání jde o příležitost promarněnou. Mile bezprostřední performeři, navíc hudebně a pohybově nadaní, se však divákovi postarají o příjemně strávený čas.
(zadáno: 21.6.2024)
Aktuálně hojně diskutovaná problematika je v inscenaci rozebírána z mnoha úhlů pohledu, nezaujatě, nestranně a vyváženě. Tvůrci vedle sebe staví otázky a logické souvislosti, které si při vstřebávání kusých správ nemusíme plně uvědomovat; poskytují divákovi podněty k vytvoření vlastního názoru, čímž dostávají žánru dokumentárního divadla. Zároveň nejde o strohé předkládání faktů. Tři herci ve sledu stylizovaných a smysluplně nadsazených scének zastupují určité typy nebo principy, které s tématem souvisí. Vždy je jasné, co konkrétní scénka vyjadřuje. Účinkující si navíc se stylizací rozumějí a zaujmou i ve zpívaných pasážích.
(zadáno: 21.6.2024)
65%. Soubor navázal na poetiku budovanou několik let, zároveň se pokusil vydat trochu jinou cestou. Dva spolubydlící mladíci hledají rozdílným způsobem své místo ve zmateném světě a jejich cestu ovlivňuje nátlak „shora“. V komorněji obsazeném projektu zůstal přítomen humor, ale ke slovu se ve větší míře dostaly i vážnější tóny. Pod vedením režírujícího mima a akrobata M. Petráka se dvojice herců dovedně utkala s náročnějšími pohyby. Myšlenka počinu není naservírována přímočaře, pro její nalezení je třeba přemýšlet. Užití mluvy mladé generace má svůj smysl, ale volba vyřčených slov může vnímání a hledání ztěžovat.
(zadáno: 21.6.2024)
Nezvyklým zážitkem je už samotná procházka po různých místech v Muzeu alchymistů, do jehož prostor se na míru ušitý text skvěle hodí. Pohled na faustovské téma nepostrádá vtip, jsou připomenuta také méně známá fakta, dojde rovněž na osobitější variaci. Badatelé z představení asi příliš obohaceni neodejdou, o to se ale sympatický projekt ani nesnaží. Dobrá práce s loutkami a dalšími doplňky. Drobné nedostatky či občasná herecká zaškobrtnutí (např. u představitelky Markétky) se dají snadno odpustit a divákovi pravděpodobně nepokazí prožití večera v půvabném prostředí.
(zadáno: 21.6.2024)
65%. Režisér J. Šmíd ve vlastní adaptaci nabídnul divákům jiný pohled na slavný (a mnohokrát zpracovaný) Vianův román. Svým pohledem dokáže zaujmout, rozesmát i dojmout. Navíc užitím různých postupů nezřídka upozorní na překvapivé souvislosti, které obeznámený divák nemusel dříve zaznamenat. Nedotažená je ústřední postava Colina; jeho představitel J. Jelínek se překvapivě až příliš často ocital v pozadí a zaujal jen v několika málo okamžicích. Jeho kolegové vtiskli vedlejším postavám výraznější barvy, jimiž upoutají více.
