PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2196)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 12.10.2023)
65%. Skvělý nápad zkusit v plenéru „zrekonstruovat“ nedochovanou antickou trilogii poznamenalo rozhodnutí svěřit realizaci jednotlivých částí různým týmům. První část „Láios“ byla vtipnou moderní parafrází antického námětu, do níž se povedlo nenásilně zakomponovat trefné odkazy na současnost; dobrý text skvěle dotvořily režie a herecké výkony. Navazující Sofoklovo drama nabídlo solidně zrežírovanou i zahranou, ale nikterak objevnou ani „vzrušivou“ interpretaci slavné tragédie, v níž zaujalo jen pár nápadů. Po delší činoherní části ne každý divák svedl přeladit vnímání na pohybový krátký epilog „Propast“, doplněný Oidipovým hlasem.
(zadáno: 12.10.2023)
Džípy - Divadlo Letí 60 %
65%. Autorka se zamyslela nad byrokracií, jež vládne institucemi. S použitím fiktivního a nereálného motivu stvořila komedii s prvky satiry i absurdního dramatu a zdůraznila tak nesmyslnosti, jimž musíme čelit. Cennému autorčinu sdělení bohužel ubližuje formální stavba hry a přemíra slov. Přes vynikající práci režisérky M. Schlegelové, jejího týmu a herců působí inscenace kvůli textu občas poněkud „zacykleně“. Divadlo Letí si nicméně zaslouží poděkování, že přivedlo na české jeviště a kvalitně zrealizovalo další novinku ze zahraničí, kterou stojí za to poznat.
(zadáno: 12.10.2023)
Lze se pozastavit nad sporným časovým ukotvením určitých motivů či překombinovaností zápletek. Snad by se v historii Žižkova dala nalézt inspirace pro věrohodnější obraz doby. V první části někteří z herců nedokázali přizpůsobit projev bezprostřední blízkosti diváků, kteří navštíví více prostor divadla. Lépe se daří překvapovat zvraty a rozuzlením po přestávce, kdy má publikum možnost interaktivně se zapojit dobrovolnými otázkami. Neselhává organizace večera, pro takovéto projekty důležitá. V konkurenčních souborech nalezneme dotaženější počiny tohoto druhu, přesto pro diváky obvykle navštěvující kukátkové divadlo může jít o vítané zpestření.
(zadáno: 12.10.2023)
65%. Sehraný soubor Bezručů dokáže zaujmout a bavit celé představení, což není u komedií samozřejmostí. Pokud někdo neviděl jiné zpracování, asi se bude hůře orientovat v dějových souvislostech zkrácené hry. Odvážné nastudování sváteční komedie nepotěší ani konzervativní diváky vyhledávající pietnější přístup ke klasice. Inscenace úspěšně vybízí k přemýšlení a může oslovit důsledným posunem humoru, jehož vulgární nádech není laciný ani samoúčelný. Nevadí kombinace stylů a postupů, některé nápady režiséra M. Háby se však jeví nahodile, případně mají rezervy z hlediska návaznosti; pevnější dramaturgické ukotvení by bylo ku prospěchu.
(zadáno: 12.10.2023)
Koncepce samotného dramatického textu je svým způsobem ojedinělá, za určitých a šťastných okolností by snad z něho mohla vzniknout pozoruhodná inscenace. Nejlepší úmysly při výběru a viditelná snaha režiséra a herců však nestačily pro vypořádání se s nebezpečím, které inscenování hry skýtá. Prostě to nevyšlo! Jiný přístup by možná vedl k lepšímu výsledku, ale v tomto případě opravdu nelze předvídat, zda bude nebo nebude záměr fungovat. Proto poděkujme soukromému Divadlu Ungelt, že se nebojí občas riskovat a že pouze nesází na jistoty.
(zadáno: 12.10.2023)
Souhlasím s předchozími komentáři. Dramatizace románu, potažmo inscenace se příliš soustředí na děj kolem pátrání a po slibném začátku se stane monotónní a zdlouhavou podívanou. Několik zdařilých vtipů a trefných narážek k záživnosti přispějí jen málo, spásné není ani vysoké nasazení herců. Diskutabilní je i výtvarná koncepce, již nemusí každý kvitovat. Z rodinných titulů Divadla v Dlouhé patří tento k méně zdařilým.
(zadáno: 12.10.2023)
(zadáno: 14.8.2023)
65%. S původní Marlowovou hrou je po staletích takřka nezbytné naložit volněji a přikročit k radikálním zásahům. Režisér J. Čermák redukoval text, omezil počet postav, situoval dění do současnosti, hledal a posiloval stále platné myšlenky. Ke smysluplnému posunu v charakterech dospěl zejména s M. Kernem v titulní roli a s D. Šafaříkem v trojroli. V koncepci se dobře uplatnily i přízvuk a jinakost B. McFadden. Čermákova osobitá estetika se s tématem hry nemíjela, podstatnou část inscenace se však ocitala příliš v popředí na úkor předaného sdělení, které se s potřebnou intenzitou projevilo až ve scéně před Edvardovou smrtí.
(zadáno: 14.8.2023)
Adaptovat Nezvalův surrealistický hororový román je výzva! Mnohoznačnost, pohybující se na hraně srozumitelnosti, je úskalím, ale zároveň i kouzlem, které je žádoucí zachovat. Chebská inscenace J. Hajdyly je přijatelným kompromisem. Zaujme řada nápadů, vizuálně a hudebně působivé. Po herecké stránce však není inscenace naplněná. K solidní hlavní představitelce K. Weitzenbauerové se S. Gonda typově nehodí; přestože obsáhne mnoho poloh postavy, jejich celistvost je pouze částečná. Herci ve vedlejších rolích hrají vesměs příliš vnějškově, režisér je nedovedl pod povrch. Riskantní počin, zvlášť v regionálním divadle, má přesto svou cenu.
(zadáno: 14.8.2023)
Ze Stosselovy knihy o úzkostech byl pro inscenaci užit zejména motiv spojený se svatbou. Diváci jsou pozváni na „zkoušku“ svatebního dne, která má pár potýkající se s úzkostmi na náročnější den připravit. Podstatnou úlohu má v inscenaci živá hudba. Hranice mezi herci a publikem jsou stírány nenásilnou interakcí, během níž dojde k zapojení některých diváků. Ve své podstatě ponuré téma je zpřístupněno vhodným humorem, aniž by bylo zlehčováno. S některými z „odboček“ se sice divák ztotožnit nemusí, nesporně však jde o počin, který vzhledem k originální koncepci stojí za vidění a může překvapit i častého návštěvníka divadel.
(zadáno: 14.8.2023)
Více než patnáctileté trvání plzeňského festivalu úspěšně uzavřela komediální adaptace románu J. Buchana, resp. filmového zpracování A. Hitchcocka, často se objevující i na našich jevištích. Režisér Z. Bartoš našel s herci pro žánr parodie vhodnou míru nadsazení, situace byly dobře pointovány. Aktéři projevili komediální talent, rozdílnost každého z nich kořenila celek a zároveň vzájemně ladila. Občasné zapojení publika a improvizace, které nesklouzávaly k lacinostem, přinesly zpestření. Na konci letního bloku herci přidávali lehce přes míru, což neprospívalo dynamice a svižnosti celku, naštěstí se však zvládali vracet k nastavené laťce.
(zadáno: 14.8.2023)
Některá z fantasy děl T. Pratchetta si o jevištní adaptaci přímo říkají, s jinými je to složitější. Pratchettův „dvorní dramatizátor“ S. Briggs si v případě této knihy příliš neporadil s problémem, že vyšetřování zločinu, potažmo dějové zvraty se po přenesení do dialogů poměrně brzy stanou poněkud stereotypními. Není divu, že takové je i celkové vyznění jinak kvalitně realizované inscenace. Soubor zúročil zkušenosti z předchozích fantasy titulů, pod opětovným vedením J. Kačmarčíka herci navíc dosáhli většího uvolnění. Uznání si zaslouží výkon V. Krátkého v nesnadné hlavní roli, prostor využili i ostatní v mnoha vedlejších a epizodních rolích.
(zadáno: 14.8.2023)
Na začátku tři sympatičtí lidé, kteří nechtějí nikomu ublížit. Nastalé okolnosti vztahy zkomplikují a mají neblahé důsledky nejen pro ně. Do hry S. Gray promítl cenné postřehy, které jsou (možná vzhledem k autobiografickým prvkům) navíc poměrně unikátní, což není v dramatech tohoto druhu samozřejmostí. Této hodnotě ubližuje přemíra slov, v nichž se někdy bezúčelně opakují myšlenky a odvádí pozornost od podstatného. Tato úskalí režie P. Ondrucha zdolala pouze částečně, pod jeho vedením však herci náročné role naplnili a obohatili. A se ctí vybalancovali i některé vyhrocené pasáže, v nichž bylo nesmírně náročné udržet věrohodnost.
(zadáno: 14.8.2023)
V komedii, v níž dva bratři (herci) řeší během práce v zákulisí divadla nebo přímo na jevišti minulost, šel autor publiku naproti až příliš. Dialogům nechybí vtip a řemeslná zručnost, po obsahové stránce jsou však poměrně prázdné. Obě postavy jsou napsány tak, že herci mají na čem stavět a zároveň dostávají prostor pro vlastní vklad. Režisér M. Schejbal poskytl hercům snad až příliš volnosti. S možnostmi role lépe naložil F. Němec, občasné deklamování však místy ubíralo na věrohodnosti. V jeho stínu zůstal M. Hein, jenž postavu zcela obsáhl pouze částečně. Na jevišti Divadla Ungelt lze obvykle spatřit vydařenější herecká partnerství.
(zadáno: 14.8.2023)
65%. Z autorského hlediska jde o standardní situační komedii, která není ničím výjimečná, ale inscenátorům poskytuje solidní základ. Režisérka J. Kališová s herci dobře pointovala humorné situace, s postupem děje se daří stále více překvapovat a bavit autorem obratně napsanými zvraty. Režisérka zároveň hercům nedovolila sklouzávat k nežádoucím lacinostem, k nimž může žánr svádět. Role uklízečky umožnila N. Boudové sáhnout také k méně vídaným zákoutím jejího komediálního talentu; k dotvoření postavy jí pomohly rovněž kostýmy. V sehraném týmu potěší přítomnost méně okoukaných tváří. Poctivé nastudování po všech stránkách.
(zadáno: 14.8.2023)
55%. Scénář, sestavený z více zdrojů, spojuje motivy spjaté s Donem Giovannim, přičemž osud prostopášníka končícího v pekle je zasazen do rámce vztahu Mozarta a Salieriho. Krátká stopáž nedovoluje dostat se v motivech hlouběji než k pouhým zmínkám, někteří z herců nemají možnost charaktery rozehrát (např. postava Salieriho je již v Puškinově předloze zjednodušena neblaze). V jednotlivých scénách režisérka kombinuje více přístupů. Užité moderní prvky překvapují, jejich různorodost může i nemusí divákovi vyhovovat. Hereckým akcím nechybí náboj a v dovedně využitém prostoru kolem umělé jeskyně lze pod širým nebem strávit příjemný večer.
(zadáno: 14.8.2023)
Procházka Anežským klášterem, v jehož venkovních i vnitřních prostorách spatříme performery s novocirkusovými dovednostmi, zaslechneme sborové zpěvy či uslyšíme příběhy o svatých. Zážitek přináší už samotný prostor, v němž se zpěv působivě rozléhá a různorodá čísla působí navenek efektně. Po obsahové stránce a z hlediska vyznění celku je však projekt rozporuplný. Výběr jednotlivých příběhů a jejich souvislost s klášterem se jeví nahodile, příliš se nedaří ani propojení s dalšími uměleckými disciplínami. Přestože má J. Svoboda příjemný a znělý hlas, v přednesu si lze představit soustředění cílící více na obsah a poselství vyprávěných příběhů.
(zadáno: 14.8.2023)
Pravomil Reichl nebyl zdaleka jediný, jehož život zásadně poznamenaly dějinné zvraty 20. století hned několikrát. Podobné osudy jsou (zaslouženě) zpracovávány a připomínány, a tak se v inscenaci můžeme často setkávat s obdobou již viděného. Platí to i o koncepci režiséra T. Dianišky, jenž ve velké míře opakuje postupy užité ve svých předchozích počinech; zde je navíc někdy nešťastně kombinuje v neprospěch celkového vyznění. Přesto má inscenace silná a jedinečná místa, např. rovinu s dcerou Karla Vaše a zvláště konec Pravomilova života, kdy dochází i na paradox. Titul s výborným P. Neškudlou v titulní roli si své příznivce jistě najde.
(zadáno: 14.8.2023)
45%. Souhlasím s komentářem kolegyně A. Kotoučové. Doplnil bych ještě, že inscenaci a koncepci režiséra J. Nvoty scházel dramaturgický dohled. Dílčím nápadům nechybělo opodstatnění, ale objevovaly se nahodile a nebyly uspořádány v konzistentní celek, což ještě umocnil rozdílný přístup a herecký styl, byť aktéři často jednotlivě dokázali poskytnout postavám překvapivé odstíny.
(zadáno: 13.6.2023)
75%. Soubor rozvíjí svou poetiku, která se stále nevyčerpala. Nejprve se odehraje pohádková aktovka „Sultán nad zlato“ s umnými jazykovými hrátkami M. Šotka a písněmi I. Orozoviče. Ve vyrovnané pánské sestavě si možnosti ženských rolí užívají M. Šotek a J. Suchý, třešinkou na dortu jsou L. Polišenská na plátně jako sultán a hlas I. Janžurové přinášející nečekaný zvrat a pointu. Po skončení aktovky následuje „kvidoulí“ pásmo, v němž se sice občas nedaří nenásilně navazovat, ale přesto zůstává zábavné. Mezi „příspěvky“ jsou mimo jiné s jemnou ironií a nadhledem přetřásány potíže s korektností poznamenávající už i umění.
(zadáno: 13.6.2023)
Autorka zpracovala složitost posouzení (ne)dobrovolnosti při sexu, navíc zkomplikované rozporem mezi právem a morálkou; subjektivita více stanovisek na tutéž situaci přináší obecnější pohled na mezilidské vztahy a nejednoznačnost jejich vnímání. Téma autorka uchopila komplexně a úspěšně, méně se jí už dařilo v jednání postav, které se místy pohybuje na hraně uvěřitelnosti. Výklad režiséra Š. Dominika a precizní práce s herci zmíněnou nevěrohodnost zmírnily. Vyrovnané herecké výkony je radost sledovat. Hra překvapuje do samého konce, divák může stále přemýšlet, případně konfrontovat s vlastními zkušenostmi.
(zadáno: 13.6.2023)
Slovenská autorka staví vedle sebe tři páry s odlišným přístupem k rodičovství, kteří se o vánočních svátcích ocitnou v porodnici a setkají se s odměřenou zdravotnicí, jež má stejně jako oni také svá tajemství... Do komediálních situací postupně pronikají vážnější tóny, konfrontací vycházejí najevo paradoxy v mateřství, otcovství i ve vztazích. Režisér O. Sokol vhodně vybral herce, kteří pod jeho vedením postavy nejen vystihli, ale zároveň obohatili osobitostí. Pozoruhodná scéna A. Pitry umožňuje uplatnit přínosné nápady. Na stále rozmanitějším repertoáru ČK nelze titul přehlédnout.
(zadáno: 13.6.2023)
Působivou hudbu S. Levaye poznamenalo libreto M. Kunzeho. Výborný nápad s přítomností atentátníka Lucheniho kazí problematicky napsaná postava Smrti a povrchní uchopení osudů Sissi, vztahů i historických událostí. Ani dobrá práce překladatele M. Prostějovského slabiny libreta nezakryla. V inscenaci L. Olšovského převážily klady – kvalitní hudební nastudování, výtečné pěvecké výkony a výtvarná stránka s velkorysou výpravou zmírňující těžkopádnost. Účinkujícími profesionálně zvládnutá choreografie nebyla šťastně koncipovaná a některá úskalí zdůraznila, režisér rovněž neuhlídal Lucheniho afekt. Pouhá komerce, ale kvalitně nastudovaná.
(zadáno: 13.6.2023)
Písně H. Zagorové měly široký záběr, nejzásadnější se nesly na sentimentálnější vlně, přesto občasné závany podbízivosti nepostrádaly vkus. Něco podobného se dá říci i o libretu U. Donátové, souznícím se známými i méně známými zpěvaččinými písněmi, které se navíc podařilo nenásilně propojit v souvislý příběh. Vážnější okamžiky jsou vyváženy občasným humorným odlehčením, resp. písněmi lehčích žánrů. Kvalitní hudební a pěvecké nastudování, herecky ucházející. Písně mají vesměs komorní ráz a muzikál by se klidně obešel bez company. České pokusy o jukebox muzikály často nedopadají dobře, inscenace J. Kříže patří mezi světlé výjimky.
(zadáno: 13.6.2023)
65%. Ursidilovu povídku adaptoval např. D. Jařab pro inscenaci „Kvartýr“, komornější zpracování T. Boučkové vzniklo a mimo Prahu bylo uvedeno ještě dříve. Lze polemizovat o autorském řešení úvodu s rychlou zmínkou okolností odchodu majitelů bytu. Záhy se však rozběhne příběh obyčejné služky, jež se pouhou nerozvážností ocitla na scestí, odkud se těžko hledá cesta ven. Režisérka H. Burešová s herci po počátečním odlehčení pečlivě dávkuje pozvolna se stupňující napětí. V dobře přizpůsobeném prostoru foyer, v blízkosti herců, s drobnou interakcí a klavírním doprovodem se odehraje působivé drama, jehož poselství neuvízlo v době protektorátu.
