Redakce

Michal Novák

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1157)
PROFIL
Tipy (98)
Recenze (102)
Rozhovory (4)

Hodnocení (1157)

Filtrování hodnocení:

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

<< < 33 34 35 36 37 38 39 40 41 > >>

Molière - Divadlo v Dlouhé 50 %

Kouzelný vrch - Divadlo v Dlouhé 90 %

Komedie s čertem - Divadlo v Dlouhé 60 %

Kabaret Undine - Divadlo v Dlouhé 60 %

Kabaret Richard Weiner - Divadlo v Dlouhé 60 %

Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou - Divadlo v Dlouhé 80 %

Hrdina západu - Divadlo v Dlouhé 60 %

Goldbergovské variace - Divadlo v Dlouhé 60 %

Garderobiér - Divadlo v Dlouhé 80 %

Epochální výlet pana Broučka do XV. století - Divadlo v Dlouhé 70 %

Zvony - Národní divadlo 40 %

Virginia - Národní divadlo 70 %

Úklady a láska - Národní divadlo 50 %

Romeo a Julie - Národní divadlo 80 %

Před penzí - Národní divadlo 60 %

Psychóza ve 4.48 - Národní divadlo 50 %

Prvotřídní ženy /Top Girls/ - Národní divadlo 70 %

Pašije - Národní divadlo 60 %

Mnoho povyku pro nic - Národní divadlo 80 %

Mistr a Markétka - Národní divadlo 60 %

Markéta Lazarová - Národní divadlo 60 %

Lakomec - Národní divadlo 80 %

Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové - Národní divadlo 40 %

Komik - Národní divadlo 60 %

Josef a Marie - Národní divadlo 50 %

<< < 33 34 35 36 37 38 39 40 41 > >>

Recenze (102)

3.10.2008, Hudební divadlo Karlín: Carmen

Carmen jako muzikál

Řediteli Hudebního divadla Karlín Egonu Kulhánkovi se povedl famózní producentský kousek. Stylem práce i výkony interpretů v muzikálu Jekyll & Hyde skladatele Franka Wildhorna a libretisty Normana Allena si tyto renomované broadwayské tvůrce získal natolik, že spolupráce vyústila ve světovou premiéru původního amerického muzikálu Carmen právě v Praze. Překlad a české texty písní připravil Adam Novák. Pro titulní roli...

25.11.2000, Divadlo v Dlouhé: Kabaret Vian-Cami

Brutálně poeticky

Diváci zvolna usedají ke svým stolkům, účinkující - kabaretiéři bloumají mezi příchozími, u pana Kroužka si můžete objednat cokoliv. I Jan Vondráček, nepsaný leader večera, tajuplnou atmosféru netradičního scénického prostoru (foyer divadla) brzy přisvítí nevkusnou oranžovou vestou a blazeovaným úsměvem. Také nabídne menu večera: poetické session skečů a šansonů francouzských autorů. V intimním prostředí divadelní ka...

18.11.2000, Divadlo v Dlouhé: Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka

Ztracen v divadle radosti

Na počátku byla útlá knížečka pro děti od Ludvíka Aškenazyho. Klíč k její divadelní interpretaci by mohl mít reálnou základnu ve fantazijním náhledu, zpřítomnění kouzla vánočního času nebo autentického výkonu představitele malého Pavlíka. (V knížce Jakuba, ale v Dlouhé Kubu nemají, jen jistého Pavla Tesaře.) Prolog hry skutečně obstarává "jen" stíhačka Pavel, který vlivem snížené viditelnosti se ztrácí z dosahu mateř...

15.10.2001, Divadlo v Dlouhé: Soudné sestry

Kultovní Pratchettovo dílko Soudné sestry z cyklu ÚŽASNÁ ZEMĚPLOCHA se poprvé objevuje na českém jevišti. Pokus o uvedení fantasy žánru v divadelní podobě je sympatický už jen proto, že se o to zatím, nepočítáme-li "klasiku" Hobita, nikdo u nás nepokusil. Veselá a podivuhodná fantasy o třech čarodějkách, které se zmíchají do vysoké královské politiky, je solidním dramaturgickým průlomem, jenž - doufejme - přiláká do ...

30.4.2009, Divadlo Milenium: Kladivo na čarodějnice

Opus magnum s tristním výsledkem

Po Starcích na chmelu, české verzi muzikálu Cats a muzikálovém znásilnění Dvořákovy Rusalky přináší Divadlo Milenium – prostor, na který se téměř zapomnělo – další ambiciózní projekt, původní český multimediální muzikál Kladivo na čarodějnice hudebních skladatelů a zároveň producentů Pavla Holého a Milana Levého. Libreto připravil Marek Kožušník. Na jevišti Milenia tak jako memento z dávnověku našich dějin defilují s...

4.4.2009, Městské divadlo Brno: Sněhurka a sedm trpaslíků

Jak se dělá pohádkový muzikál

Sněhurka, tento pohádkový fenomén, urazil klasickou cestu od edukačního slovesného archetypu, první literární zpracování bratří Grimmů a zakotvení i v české pohádkové tradici díky komu jinému než Boženě Němcové. Moderní doba pak přináší legendární animovaný film Walta Disneyho, který chmurnou až hororovou fantasknost předlohy vlastně jako první dramatizuje a při zachování fabule ji etabluje do humorné idealizované po...

28.3.2009, Městské divadlo Brno: Evita

Evita bez svatozáře

Městské divadlo Brno pokračuje ve své sezoně snů. Alespoň pro příznivce velkých opusů žánru zvaného muzikál. Po filozoficky laděném Peklu a rodinné inscenaci Sněhurka a sedm trpaslíků (v obou případech jde o původní české muzikálové novinky) programové schéma Hudební scény MdB obohatily dva legendární světové muzikály – Bídníci a Evita. Přitom Evita byla uznávaným německým režisérem s československými kořeny Pavlem F...

9.10.2007, Divadelní studio Továrna: Česká pornografie

Domeček pro panenky

Inscenace Česká pornografie si stihla vydobýt renomé průrazného inscenačního počinu, který by měl patřit mezi „nej“ roku, již při své předpremiéře v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí. Ale až La Fabrika byla svědkem oficiální premiéry této inscenace Divadelního studia Továrna. Naplnila se očekávání návštěvníků festivalu …příští vlna/next wave…, v rámci něhož oficiální premiéra proběhla? Bezesporu ano. Režisérka...

23.1.2008, Divadlo Kalich: Jack Rozparovač

Chyťte ho nejpozději zítra, volal mi ministr vnitra...

Někdy aby divák ze sladkobolnosti většiny původních muzikálů vyletěl z kůže. Tvorba z domácího hřiště se často uchyluje k romantickým pózám a schématům, které u soudnějšího diváka maximálně vyloudí shovívavý úsměv a hudební složce vykonají službu medvědí. Průraznějších počinů, snad s výjimkou tvorby Daniela Landy, se nějak nedostává. Muzikálový průmysl v Praze nám jasně dává najevo, že máme co dočinění s lidovou zába...

13.9.2005, Divadlo v Dlouhé: Divoká kachna

V Ibsenově hře Divoká kachna nenajdeme žádného hrdinu. Její realismus zabíhá k psychologizaci, drobným metaforám či nesofistikovanému podchycení tragikomiky života, a přesto v sobě ukrývá drtivý dopad na divákovo vnímání. Příběh Divoké kachny je černý, ačkoliv tematickým základem je jednoznačně fraškou. Banální poklid a relativně uspokojivé přežívání rodiny Ekdalových naruší parazit, „třináctý u stolu“, otravný horov...

28.4.2005, Divadlo v Dlouhé: Lhář

Stalo se na Goldoniho náměstí

»Lži? Jen duchaplné výmysly, plody mé nezkrotné obraznosti.« To jsme to s tou globalizací světa dopracovali, když své přání zlikvidovat turisty zvěčnil anonymní sprejer už i na zdi Brighellovy kavárny. Zas jeden štvanec reality show, podobně jako se jím v Divadle v Dlouhé stal Goldoniho lhář Lelio. Nebo jen neustál věčné šmírování pochodujících zvědavců v turistické destinaci zvané Benátky? S podobným zcizením js...

19.5.2005, Divadlo v Dlouhé: Kabaret Prévert-Bulis

Zlehka o tíži života

»V této bláznivé době, při mně stůj...« Tradice poetických kabaretů v Divadle v Dlouhé se datuje již od roku 1998, kdy ve foyer měl premiéru remake původně inscenace Dejvického divadla Rovnováha. Existenciální kabaret sestavený z textů opomíjeného spisovatele Richarda Weinera nabídl v režii Arnošta Goldflama expresionistické panoptikum, v němž se do bizarního kontrastu dostávalo cirkusové prostředí a jeho lidská f...

25.3.2003, Národní divadlo: Cyrano z Bergeracu

Plebejec, hrdina, fanfarón?

Nový tým uměleckého vedení činohry ND se na úvod představil divácky vděčnou, ne-li nejvděčnější klasikou: nadčasovým manifestem cti, přátelství a lásky, jak svého Cyrana z Bergeracu charakterizují. Michal Dočekal je zárukou přehození výhybky dosavadního strnulého inscenačního stylu a zdá se, že koncepce činohry ND pak vedle klasiky přece jen zkusí pár "experimentů" z rodu "podob současného dramatu". Ovšem i na Cyrana...

9.10.2005, Městská divadla pražská: Tři muži ve člunu a pes

Na řece vzpomínek

Po řece Temži pluje parník vstříc vzdáleným zdymadlům a na jeho palubě vzpomínají tři už ne nejmladší pánové Jerome, Harris a George (o Montmorencym nemluvě) na dobu romantického mládí, až po nástup zlověstných vln 1. světové války. S nezbytnými doutníky a přiznanou dávkou sentimentu noří svá vesla do proudu veselých příhod, které propluly jejich životy. Pro starší generaci jsou literární hrdinové knížky spisovatele ...

7.5.2002, Divadlo v Dlouhé: Běsi

Anatomie fanatismu

Téma "revoluce" se znovu objevuje v Divadle v Dlouhé prostřednictvím Dostojevského Běsů. Dynamika cesty do propasti je proti inscenaci Obrazy z Francouzské revoluce rozehrána ze surreálné roviny podvědomí nihilistické duše. Čím to, že ty záhadné obrazy ruské fanatické duše jsou dnes varujícím psychologickým hororem, když na začátku byla snad jen pouhá ironie vůči anarchistickým tendencím určitých skupin? Temnota jako...

12.4.2003, Divadlo pod Palmovkou: Ubohý vrah

Hamletovská variace

Ubohý vrah je hra, která hledá tenkou hranici mezi rozumem a citem, šílenstvím a bezmocností. Geniálně vystavěný dramatický oblouk využívá hamletovskou variaci i sémantiku psychoanalýzy. Koho vlastně v postavě Kerženceva Pavel Kohout představuje - herce, blázna, nemocného člověka, oběť? Šílenství rozumu a vášně uprostřed milostného trojúhelníku se odehrává v kulisách psychiatrické léčebny, v inscenaci Divadla pod Pal...

19.3.2003, Divadlo pod Palmovkou: Oidipús vladař

Mýtus dnes a včera

Mýtický rámec, tedy konstrukce počítající se záštitou bohů, v Sofoklovi již jako by neobstál. Rodí se tragický člověk s tíhou vědomí a také otázkami. V tragické perspektivě ještě sice není zobrazována fakticky možná skutečnost, jen se vymezuje problém a je hledáno k němu stanovisko, které však pro ambivalentnost situace nelze postihnout. Při hledání pravdy nutně musí být veden dialog (postava - chór, mýtus - přítomno...

2.4.2005, Divadlo Kalich: Tajemství

Věřím, tedy padám

Dlouho očekávaný projekt Daniela Landy s názvem Tajemství vzbuzoval naděje muzikálových fanoušků už tím, že bude jiný než běžná muzikálová (rozuměj mnohdy písničkálová) produkce. Žánrová specifikace mimo jiné operuje s pojmem „neofolk“, ale za vším bude spíše shoda názvů či nevědomý omyl – o ultrahudební proud určitých skupin 90. let se nejedná ani v nejmenším. I přes absenci vyumělkovaných hudebních pozlátek jde o m...

3.4.2006, Divadlo Archa: SenAnderSen

Rozlétnout se a letět

Zlověstný sprejer v kukle se plíží nočním městem, přitom jeho duše konspiračně souzní s tou pohádkáře Andersena. Paradox, na první pohled synkretické spojení, nebo rovnou fabulační blábol má však v Arše životnou a tematicky logickou podobu. Kdo nevěří, ať tam běží a přesvědčí se sám. Tolikrát v inscenační praxi, hrdě označené jako experimentální, narážíme na schválnosti, k nimž nepasuje žádný klíč, přestože divák nem...

13.2.2003, Činoherní klub: Osiřelý západ

Je to v troubě

Osiřelý západ? Brutální i dojemný příběh dvou bratrů, opilého faráře a jedné holky. O tom, jak je celý svět v troubě. V Činoherním klubu mladý režisér Ondřej Sokol vytvořil svérázný mikrosvět tragické reality bytí. ...Takový bordel na jevišti jsem už dlouho neviděl, stejně tak fyzické nasazení herců a hlavně tu nádhernou pravdivost čtyř postav "současného" světa s jeho vyprahlostí (osiřelostí?) hodnot. Režie vše zasa...

21.10.2003, Studio Ypsilon: Rusalka nejen podle Dvořáka

Princ není tenor

Ypsilonka se odvážně pouští do svérázného inscenování oper (uveďme například Carmen nejen podle Bizeta, Prodanou nevěstu či impozantní mozartovskou inscenaci), ale při svém hudebním potenciálu, který toto divadlo má v genech od začátku, si to klidně může dovolit. Ypsilon slaví čtyřicítku a jako dárek si nadělil Rusalku (nejen podle Dvořáka). Jan Schmid na ni pomýšlel dlouho a téma, které ho zajímá, je nadčasový oblou...

29.5.2001, Studio Ypsilon: Tři mušketýři jdou

Parodie nebo hra?

Do Ypsilonky přicházejí báječní páni a vrhají se do souboje s kardinálem Richelieu. Úvod, kdy se mušketýři sesedají, aby si vyprávěli, jak to vlastně bylo, vypadá zajímavě a navozuje očekávání. Jenže ouha, zrada - pak jsme svědky naprosto jasné parodie, hlubší význam tentokrát (bohužel) nečekejme. Je to takové jenom veselé řádění kolem slavného tématu čtyř romantických "klaďasů". Akorát je otázkou, zda-li si po odcho...

22.6.2001, Studio Ypsilon: Praha stověžatá

Praha asociativní

»Z temnot a hlubin dávnověku vidiny snové se noří, prastaré stopy po člověku, oheň k nám z dálky hoří.« „Ó, vy lípy!” Tak bouří, hřímá, rezonuje hlas české hrdosti (v podání postav Jiřího Lábuse), jenže v Praze stověžaté se hraje především o tom, co máme zakódováno v podvědomí. Ani chyby historie současnost zkrátka nepoučí a k tomu se přidávají dva alegorické živly české povahy. Vodník jako usedlý patriot, který...

23.4.2002, Dejvické divadlo: Bratři Karamazovi

Neurčité rovnice

»Jak já mám rád váš pozemský realismus! Všechno je tu krásně vymezené, geometrie, vzorečky, zatímco u nás tápeme v neurčitých rovnicích.« Otcovražda je ten nejtěžší možný hřích, ale podle čeho měřit hrůznost zločinů? Je usvědčení z viny závěrečnou fází čertovské hry, nebo jen komplementem k lhostejnosti chladných srdcí? Ďábel si nad zmučenou ruskou duší píská. A Bůh? Ten je svědkem exemplárního rouhání. Starý Ka...

30.4.2002, Dejvické divadlo: Oblomov

Je-li živější žít...

»Musíš! Budoucnost!« Oblomovština! Od euforie k úpadku? Choroba s diagnózou charisma a duševní inteligence s absencí smyslu života a konstruktivních činů? Jinakost v pragmatickém světě? "Zbytečný člověk", ač sympatický. Je-li živější žít - a Oblomov to jistě ví, tak proč raději smutně rezignuje? Co jiného může narušit domovsky teplou pohodlnost než atak přicházející činorodosti. Fenomén lenosti ve stavu "opatrné" ...

13.4.2002, Dejvické divadlo: Příběhy obyčejného šílenství

Malé velké vyšinutosti

Otec: »Zajímalo by mě, jestli se žárovka vejde do pusy.« Petr: »Obživla mi deka. Jsem z toho trochu v šoku.« Jana: »Tak jsem kurva, ale nejsem úchyl.« Jiří: »Skutečný šílenství je stejně vzácný jako genialita nebo absolutní sluch.« Jiří+Alice: »Šílený oči berem. Ale lidi tady je mají prostě vyhaslý. Mají oči zaražený hluboko v obličejích jako třešně v nějakém těstě.« Matka: »A ty nevíš, co se stalo v Čečně?« Ev...

27.3.2004, CD 2002: Prokletí rodu Baskervillů aneb Pozor zlý pes!

Blata, lišky a zlý pes

Pozor zlý pes! Přízrak baskervillských blat ožívá. Sherlock Holmes a Dr. Watson v akci. Tímto tématem navazuje divadelní sdružení CD 2002 na kontinuitu dřívějších svérázných aplikací autorského stylu téměř na cokoliv. Původní formace byla již od roku 2000 štěpena černou poetikou Langovců, jejichž anabáze (Divadlo pod Palmovkou, Činoherní klub, CD 94) nakonec v tandemu se skupinou Daniela Hrbka (aneb částí býv. CéDéčk...

13.3.2004, Veselé skoky: Na hlavu!

Má to lehkost, vtip a dokonce i sexappeal divadelního experimentu. Na jevišti se tančí, skáče, křepčí. Originální pohybové divadlo Veselé skoky je partička mladých herců se smyslem pro pohyb i legraci. Choreografie a režie se ujala trojice choreograf Martin Pacek, zakladatel tanečního divadla BUFO a vedoucí kabinetu pohybu na DAMU, choreografka Jana Vašáková a její manžel Miroslav Hanuš, herec Divadla v Dlouhé (a pří...

1.4.2004, Divadlo Na Fidlovačce: Balada pro banditu

Na poloninských stráních

»Bylo tu, není tu, havrani na plotu. Bylo víno v sudě, teď tam voda bude, není, není tu.« Baladický příběh Nikoly Šuhaje již ztratil rozměr vzdoru proti řádu, téma transformoval proměněný čas a tu píseň života a smrti je nutné "ožít" jinak a po svém. Současný pohled buduje příběh především z jeho svébytné poezie a za inscenační východisko volí mýtickou rovinu hry s přítomností čarodějek. Hudebně-dramatický tvar, j...

29.1.2003, Divadlo v Řeznické: Král umírá

Spíše mystérium chroptění

»Proč jsem se narodil, když musím umřít?« Téma stáří a smrti je jedno ze základních témat Ionescovy tvorby. Existenciální zmatek modeluje charaktery i konflikty. Král Bérenger I. podstupuje rituální zápas se smrtí. Končí majestát a přetvářka, realitou je smrt, která si žádá obnažení. Už za pár okamžiků... V absurdní kompozici tušíme Ionescův odmítavý postoj k existenciální kategorizaci, jako by vystavoval existenc...

20.1.2005, Národní divadlo: Úklady a láska

Plavba nepřátelským mořem

V Schillerově dramatu romantického proudu Sturm und Drang mládí revoltuje, až nachází smrt, lásku staví na obřadní piedestal světobolného cíle a je zapleteno do úkladů intrikánského společenského soukolí. Příběh dívky Luisy z chudé rodiny měšťanského muzikanta a Ferdinanda, syna z nejvyšších kruhů, lze pokládat za obdobu nešťastné lásky Romea a Julie. Nenávist rodičů je však v Úkladech a lásce nahrazena předsudky, mo...

19.1.2005, Národní divadlo: Eldorádo

Budoucnost? Prádelní šňůra!

Jedním ze současných autorů, kteří nejvíce poukazují na krizi hodnot, je německý dramatik Marius von Mayenburg. Jeho jméno poměrně rychle proniklo do podvědomí i našeho publika vynikajícím textem Tvář v ohni (hru uvedlo HaDivadlo a Divadlo Nablízko v režii Jiřího Pokorného, resp. Martina Tichého). Jiří Pokorný připravil i Mayenburgovy Parazity, a to s Činoherním studiem. Pozoruhodného mladého autora se rozhodla předs...

30.11.1999, Národní divadlo: Coriolanus

Politika v bodě nula

Historická tragédie Coriolanus nepatří mezi Shakespearovy hry, které se často střídají na repertoáru divadel. Obsahuje ponuré téma politických pletich, pojednává o válkách, zastavuje se uprostřed cesty mezi autokracií a demokracií, přesto inscenování těchto politicky přímočarých témat může ukázat zajímavé podobenství. Shakespeara není nutné nějak aktualizovat, neboť politické principy řízení selhávají stále, nejen po...

9.11.2003, Národní divadlo: Romeo a Julie

Jsou křehcí jako sen

Shakespearovo drama Romeo a Julie známe především jako příběh, ve kterém zášť a nenávist zabíjí lásku. Ale tragický osud veronských milenců jako sen? Kdy se jim asi nechce moc mluvit, protože snu postačí realita iluzí. Ocitli se v říši královny Mab, v níž průzračná křehkost zahalí jejich duše, stávají se sami svým snem. Nemají tolik vášně jako cudnosti. V koncepci režiséra Vladimíra Morávka Romeo s Julií jsou nositel...

11.3.2005, Hudební divadlo Karlín: Jekyll & Hyde

V azylovém prostoru velkého sálu Kongresového centra představilo Hudební divadlo Karlín jeden z nejúspěšnějších broadwayských muzikálů současnosti Jekyll & Hyde, jenž se má stát i vlajkovou lodí při triumfálním návratu do rekonstruované budovy HDK na podzim roku 2006. Ředitel Egon Kulhánek a umělecký šéf Pavel Polák nic neponechali náhodě a ke spolupráci přizvali hvězdnou konstelaci tvůrců a účinkujících. Premiéry se...

25.9.2005, Divadlo v Dlouhé: Hrdina západu

Rozťal svýho tátu

Irská téměř národní klasická hra Hrdina západu má poměrně bohatou inscenační tradici také u nás. Před několika lety jsme Syngeho hru o mladíkovi, co rozťal hlavu svýho táty, mohli vidět v Divadle Na zábradlí nebo ve Stavovském divadle, nedávno se hrála v „domovské“ Ostravě režiséra Janusze Klimszy, který Hrdinu západu přijel inscenovat i do Divadla v Dlouhé. Paradoxně největším otazníkem je samotné uvedení tohoto tit...

24.5.2004, Divadlo v Dlouhé: Goldbergovské variace

»Člověk není Bůh. Ale co když ani Bůh není Bůh.« Divadlo je subjektivní a leckdy pošetilá prezentace autorských duší. Platí to dvojnásob, stane-li se komunikace mezi nimi a diváky explicitní překážkovou dráhou, která rozhodně nic neusnadňuje. Násobnost subjektivity pokračuje přes oživovací týmy, co inscenaci tvoří, aby se následně všechno nekontrolovatelně roztříštilo ve stovkách subjektivních vnímání diváckého rů...

24.1.2004, Divadlo v Dlouhé: Komedie s čertem

Šlápnete vedle a už se vezete...

Režisér Jan Borna se dal do služby starým českým loutkářům a v Divadle v Dlouhé sestavil faustovskou kompozici, které se nikdo nemusí bát, neboť jak sami tvůrci divákům vzkazují: "Nebojte se Fausta, byl před Goethem, bude i po něm". Nicméně Divadlo v Dlouhé je tentokrát plné již ne vodního živlu, ale přihlížejících čertů, což symbolizuje jistou samozřejmost výskytu těchto oblud v našem světě. Jelikož se s postavou Fa...

26.2.2004, Divadlo v Dlouhé: Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou

»Eště se tak vymanit z paradigmatu fyziky devatenáctýho století. Nehledejte jednoznačný řešení. Tak jednoduchej svět zas není. Šplouchat může cokoliv. Nejen krokodýl.« Dost bylo coolness, v Dlouhé jedou dle downloadu doby. Paradigmata dob minulých jsou sice překonána, ale koleje dál zarůstají trávou a couráky líně drncají mezi poli, nemluvě o stavu nádražních záchodků. Hra s podivným názvem Ještě žiju s věšákem, č...

27.3.2001, Divadlo v Dlouhé: Epochální výlet pana Broučka do XV. století

Z XIX. do XV. století a zpět

V novém představení Divadla v Dlouhé je možné zúčastnit se s panem Broučkem dobrodružného výletu po Praze rakouského mocnářství, husitské, ale i magické a možná, chcete-li, výletu do hlubin podstaty českého maloměšťáctví. Do hospůdky na Vikárce přichází Arnošt Goldflam (dokonalý pan Brouček!), aby si zavdal několik doušků pěnivého moku. Ale znáte to, opilecké delirium umí stvořit kdejaké představy, v případě pana Bro...

8.4.2005, Divadlo pod Palmovkou: Višňový sad

Konec starých časů

Příchod Ondřeje Sokola do Divadla pod Palmovkou jako režiséra a uměleckého šéfa je ve znamení návratu ke klasice. Jako první zde inscenoval Čechovův Višňový sad, který je málokdy nazýván komedií. Ze známé hry o konci starých časů, o dluzích a pokácených stromech si povětšinou pamatujeme sentimentální dialogy podané v psychologickém balení. V minulých letech se objevila řada jiných interpretací her A.P.Čechova, vylože...

3.10.1998, Divadlo pod Palmovkou: Caligula

Caligulovi běsi

Absurdní pravdy světa většinou ze své podstaty zůstávají skryté a jejich zdánlivá nesmyslnost je o to nebezpečnější. Porušení zákonů logiky je pro absurdní drama jakýmsi komplementárním předpokladem. Zdali se inscenací Caligula podaří rozkrýt naléhavá témata, záleží na výsledku nutné realizace problematické - ve smyslu ošidné - transpozice. Ta spočívá v převedení abstraktnosti myšlenek do projevu herce a vůbec celkov...

21.11.2001, Divadlo Na zábradlí: Strýček Váňa

Marnost iluzí na šikmé ploše

Strýček Váňa je hrou o apatii, zbytečnosti a v podstatě již iluzorní otázce JAK ŽÍT. Realita životního pocitu čechovovských postav je ohraničená stavem imanentní nesvobody v každé z nich. Útěky jsou nemožné, neboť předurčení nabývá významové konvence nad logikou i touhou. V Divadle Na zábradlí je možné po otevření velkých vrat nahlédnout do takového světa, kde mezilidské vztahy mají základ právě v pocitu zklamání z o...

17.6.2002, Studio Ypsilon: Kometa Hanzelínova

Zpěvy kolem dalekohledu

Hvězdář Hanzelín je mrzout, který nemá rád ženy, neboť jedna taková osoba mu vyfoukla objev nové komety. Jenže láááska brááány otevírááá a i na morouse Hanzelína jednou dojde: mladá astronomka Voborníková ví, jak to zařídit. Situační veselohra od zapomenutého humoristy, v níž ženy občas jsou muži, pojednává s decentním šarmem "filmů pro pamětníky" o několikerém vzedmutí citů pod hvězdami. Studiu Ypsilon se konečně po...

12.2.1999, Studio Ypsilon: Svatá rodina

Rodinka z času minulého

Éra hostujících režisérů v Ypsilonce pokračuje. Dlouhodobý projekt, jenž není daleko od experimentu, má představit různá uchopení ypsilonské poetiky a snad i umožnit hercům poznat práci s jinými režisérskými osobnostmi. Vznikla tak jakási "trilogie", v mnohém jistě zajímavá, leč její část poslední je přinejmenším sporná. Oproti výborným režiím Milana Lasici (Hlava medúzy) a Arnošta Goldflama (Srdce) slovenský režisér...

28.9.1997, Studio Ypsilon: Prodaná nevěsta aneb Pojď domů, ona brečí

Milé a vesele rozdováděné divadlo, přinášející radost divákům i svým hercům, taková je ypsilonská Prodaná. A to i přesto, že v prologu nám Lábusův pan Doucha (který kde se vzal tu se vzal z inscenace Mozart v Praze) dává svou nemotorností a zoufalými směšnosmutnými pohledy jasně najevo, abychom ani tentokrát opravdu nepočítali s kdovíjakým uměním. Místo naznačené pohromy zazní ve výtečném podání všech herců Ypsilonky...

17.4.2004, Dejvické divadlo: [SIC]

Hra jako způsob existence

Dejvickému divadlu náramně sluší dramaturgická linie samotářů a snaha o různé náhledy na možnou variantnost existenciálních pocitů člověka v současném světě. Je to snad proto, že mají k tomu řadu disponovaných herců v čele s Ivanem Trojanem. Reálná zakotvenost dejvických příběhů není důležitá, pokud determinace postav vychází z nich samých. K jistému realismu, můžeme-li to tak nazvat, je divák přiveden pozpátku, skrz...

4.4.2005, Divadlo v Řeznické: Tetička a já

O samotě s humorem

Téměř monologická hra Morrise Panycha s názvem Tetička a já nabízí jednu takovou zdánlivě banální situaci. Bankovní úředník Kemp dostane dopis od své tetičky, v němž se osamělá dáma svěřuje s očekávaným koncem života. Ačkoliv ji neviděl celých 35 let, přijíždí zaopatřit věci poslední, ale také se okázale připomenout. Na místě však zjišťuje, že stav tetičky není zas až tak vážný, stará paní ne a ne se odebrat na onen ...

14.3.2005, Divadlo Na Fidlovačce: Harvey a já

Na Fidlovačce vidí králíka

„Laskavá dramatika“ je jednou z programových linií Divadla Na Fidlovačce, hýčkanou pro důvtip a hluboce lidské příběhy (jmenujme alespoň oba díly paní Savageové). Oprávněnost tohoto opatrovnického postoje dokazuje zájem diváků spoluprožívat osudy postav v určitých zápletkách života, jejichž přirozenou součástí jsou vždy humor a optimismus. Navíc je dobré si uvědomit, že dnešní divadelní estetika již málokdy předpoklá...

27.10.2004, Divadlo Minor: Píseň písní

Šír ha-šírím

Erotické principy stojí na začátku výkladového uchopení Písně písní izraelského krále Šalamouna, který je označován za patrona této části třetího dílu hebrejské Bible. Mýtický ištarsko-tammúzský kult spojení mezi milující ženou a milujícím mužem je obdařen romantickou mystikou v podobě odmítnutí krále vesnickou dívkou, jež zůstává věrna svému milému. Obdiv této lásce vedl krále k sepsání Písně. Židovská i křesťanská ...

14.10.2004, Nablízko: V melounovém cukru

Nablízko Hippies

»V melounovém cukru se skutky dály a naplňovaly, jako se můj život děje a naplňuje v melounovém cukru.« Poznávací cesta do jáMORU, vyznačujícího se neurčitostí a neuchopitelností, vede kolem obřích soch zeleniny. Je to fakt dobré místo, blahosklonná pohodička líně převrací běh událostí. Emoce jsou zcela nulové, i když vám tygr vedle žere blízké. Šátek, hned ten na začátku, uvozuje Margaretin osud. Všechno je tam z...

30.11.1999, Docela velké divadlo: Nepijte tu vodu!

Málem světová katastrofa

Docela velké divadlo má své domovské působiště sice v Litvínově, avšak se svými inscenacemi vyjíždí po celé republice. Z režijní a dramaturgické dílny manželů Galinových vzešlo kromě řady inscenací pro dětského diváka také několik večerních představení, které pražské publikum může pravidelně vidět v Divadle U hasičů, stagionové scéně, jež je doménou především produkcí různých agentur. S Docela velkým divadlem spolupr...

17.5.2003, Komorní scéna Aréna: Prorok Ilja

Tak ať táhnou do nebe!

»Když písně o tobě zpívají, jsi Ježíš. Když blbcom hlavy motáš, to jsi Ježíš. Když řemenama učíš modlit se, jaký ty jsi Ježíš! A když tě ukřižovat jdú, to už nejsi Ježíš.« Samozvaný prorok Eliasz Klimowicz se svou sektou stavěl Wierszalin jako Nový Jeruzalém. Východní Polsko roku 1934. Prorok zvěstuje příchod Krista, neobjeví-li se, nízká mentalita pomatenců dosazuje proroka na jeho místo, tedy na kříž! Tadeusz S...

22.1.2004

Protržená duše

»Ve 4.48, když přichází příčetnost, na hodinu a dvanáct minut, jsem při svém pravém vědomí. Až odejde, zmizím i já, rozpadlá loutka, groteskní blázen.« "Až bude 4.48, už nikdy nepromluvím." 4.48 Psychosis je silně autobiografická a poslední dramatická báseň Sarah Kane (1971 - 1999), představitelky proudu označovaného jako cool. Tendenční označení se vžilo pro zobrazování násilí, sexu a vůbec "poetiku" šokování...

25.2.2004

Řekne-li se Vančurův styl, nejspíše si jej spojíme s vypravěčskou sugescí na úkor dialogů a s prózou bohatou na využívání půvabných stylizovaných archaismů. Markéta Lazarová je dílem epicky rozkošatělým, poeticky silným, zobrazuje vášeň a tělesnou lásku na pozadí chaosu krutého světa lapkovského středověku, přibližuje motivy jednání lidí bez Boha a barvitě evokuje obyčejné lidské touhy po životě. Na druhé straně je z...

21.4.2004

Promarněná příležitost

Přátelství jako hybatel dějotvorného étosu hry kdoví proč, snad pro svou neúprosnou logiku, zní ve světě dramatické literatury většinou tragickými tóny. Padá za oběť náhodám, zoufalství, závisti a jako by odkazovalo na první konflikt biblického příběhu Kaina a Ábela. V čem je příběh osudového přátelství a následné rivality skutečných postav anglických dějin, Jindřicha II. a Tomáše Becketa, ve hře Jeana Anouilha jiný...

8.1.2004, Divadlo na Vinohradech: Měsíční běs

Spojuje je bolest

Tzv. Zkušebna Divadla na Vinohradech představuje alternativu proti nedravosti a lidové pohodlnosti velké scény. S inscenací Měsíční běs jako by na vinohradskou scénu, byť jejího komorního prostředí, konečně přišel po všech stránkách naléhavý text s odpovídající interpretací. Hra Richarda Kalinoskiho je emocionálně silné, možná i psychologické drama o lidech v krajní situaci. Dva cizí lidé, Aram a Seta, jsou Arméni, k...

22.1.2002

Sága rodu Buendíů

Světový literární bestseller Sto roků samoty pojednává o životě několika generací jedné kolumbijské rodiny. G. G. Marquez soustřeďuje své vyprávění na myšlenkový a snový svět hrdinů. Tato "mytologie" lidí, v níž absurdita má reálně prožívaný základ, formálně vychází z lidových legend a pověstí, které počítají s celkovou fantaskností různých a široce koncipovaných motivů. Exoticky barvité zrcadlo "stoleté" epochy je u...

27.2.2002

Politické šachy

Historická tragicko-komická hra Král Jan vznikla Dürrenmattovým přepracováním rozvláčného Shakespearova dramatu. Vzniklo nadčasové zrcadlo zvůle mocných, kteří pošetile zabředávají do systému politického radikalismu ve jménu moci. Je to zvláštní partie, figurkami té hry jsou vrazi a oběťmi nevinní. Mravní nihilismus vládnoucích vrstev se vzpíná dle pohybu daného systému a ničivá dostředivost vítězných výpadů, dohod i...

9.6.2003

Inteligentní bulvár

Kam spěje individualita jedince, když každého provází hrůza z osamocenosti... Mají potřebu dotyku či rovnou milostné extáze. Především ale žijí mimo morálku. Patrick Marber ve své hře Na dotek (Closer) dává dohromady perverzní čtveřici postav, která rozehraje bizarní společenskou partii v duchu milostných mnohoúhelníků. Larry, Alice, Dan a Anna jsou figury zřetelně formované citovou vyprahlostí i klimatem doby, vychá...

13.1.2001, Divadlo v Dlouhé: Obrazy z Francouzské revoluce

Divadlo revoluce

Lety 1789-94 je vymezeno období Francouzské revoluce, jenž odstartovala novodobé dějiny světa. Ač poprvé v historii vytvořila stav "republiky", nezačala psát dějiny lidí, jak doufal slavný řečník své doby Mirabeau, nýbrž počínání divokých zvířat pokračuje. Pro pár hodin svobody je odmítaná, jen zatrašující krvelačnost stejně tak latentní jako přítomnost zla v lidech samých. Antické ideály, vzhlížení k myšlenkám J.J.R...

23.2.2001, Divadlo v Dlouhé: Kabaret Undine

Vteřina je tu století

»Je to o lásce, o citu, kdy člověk chce obětovat všechno pro druhé, mít někoho rád víc než sebe... O těch základních důležitých věcech.« Slova Kláry Sedláčkové, představitelky Rusalky, jednoduchou, ale výstižnou formou naznačují nekomplikovanou rovinu inscenace Kabaret Undine. Režiséra Morávka pro změnu uhranula scéna Rusalčina vykoupení a oběti. Jelikož významy se "experimentálně" vrství dvojím režijním uchopením to...

19.11.1998, Divadlo v Dlouhé: Velkolepý paroháč

Šílenství vášně

Spojení tragédie i komedie o Velkolepém paroháči působí v Divadle v Dlouhé svou absurditou dojmem vychýlenosti z navyklých fabulací obdobných příběhů. V bílé scéně, která snad právě proto neodpovídá pravidlům perspektivy, se začíná podivným prologem. Písař Estrugo (Martin Matejka) přichází na jeviště s touhou něco sdělit. Jenže sebemenší vyrušení z publika myšlenku přetrhne a poněvadž poskládat slovíčka se nedaří, ne...

25.2.2002, Divadlo v Dlouhé: Past na myši

Vraždění myšiček

V den výročí smrti Agathy Christie uvedlo Divadlo v Dlouhé svou premiéru dramatické verze Pasti na myši. Hold první dámě světové detektivky je režisérem Janem Bornou koncipován s důrazem na detaily či reálie, evokující půvabný retrostyl staré dobré Anglie. Možná, že to opravdu byla doba, kdy se vraždilo decentně. A jak postupuje čas, je to nejen idealizace, ale i racionální náhled na jistou nepravděpodobnost dění a z...

30.11.1999, Divadlo v Dlouhé: Opice a ženich

Zápletka Nestroyovy frašky Opice a ženich se drží prostého schématu - hloupost jako zrcadlo rádoby společenských konvencí s metaforou opičáka, jakožto i největšího efektu na jevišti. Ženich Mondkalb, melancholický nekňuba, se snaží získat přízeň Berty, rozverné dcerušky zámeckého pána Flachkopfa, tím, že splní její přání obstarání opice. Ku zvýšení úspěchu a též vzhledem k nemajetnosti se Mondkalb převlékne v opici s...

17.12.1999, Divadlo v Dlouhé: Sýr, sýr! aneb Lov na havrany

Je to jako v té bajce. Smolař Criqueville napodobuje chytrého lišáka, který lichocením přelstil havrana tak, aby sýr ze zobáku vypadl přímo do tlamičky lišákovy. Co však platí na hloupého ptáka, na ješity propadlé démonu mamonu nefunguje. Za polichocení možná pustí chlup a zacinkají frankem, ale kožich nedají. Labichův zaručený návod, jak se stát úspěšným ve společnosti, je v osobitém Divadle v Dlouhé inscenován ve z...

18.2.1999, Divadlo v Dlouhé: Kabaret Richard Weiner

Expresionistická akrobacie

Divadlo v Dlouhé zahájilo tradici kabaretů aneb poetických literárně-hudebních večerů ve foyer divadla, jehož přirozenou součástí je Kroužkova divadelní kavárna. Pro vznik první kabaretní koláže bylo použito to podstatné z inscenace Rovnováha, která se krátký čas hrála v Dejvickém divadle. Expresionistický svět Richarda Weinera zkombinovaný s dávnými cirkusáckými čísly dua Fratellini znovuožívá v netradičním prostoru...

12.12.1997, Divadlo v Dlouhé: Kouzelný vrch

Horečka sanatoria Berghof

J. A. Pitínským zakletý čas ukazuje tři okamžiky před koncem Evropy a Hans Castorp je drcen uprostřed ne obrazného, ale přímo faktického střetu dvou ideologicky podbarvených náhledů na svět: ultrahumanismu a fanatického nábožensko-komunismu. Silný filozofický rozměr a témata románu Thomase Manna se zdají být nedramatizovatelné. Ne tak pro excentrického, nikam nezařaditelného fenoména J. A. Pitínského, který opět úžas...

16.9.2004, Městská divadla pražská: Frederick

Divadlo - svět iluzí

Bulvární Divadlo Bláznivých dramat a jeho hvězda Frederick Lemaitre. Paříž roku 1832. Současný francouzský dramatik Eric-Emmanuel Schmitt rád zpracovává osudy slavných, připomeňme např. hru Libertin, pojednávající o encyklopedistovi Diderotovi a jeho trablech se ženami. Ve hře Frederick je to slavný bulvární herec 19. století, k němuž v autorské licenci přiřazuje několik dalších skutečných postav své doby. Bulvární u...

22.11.1998

V zahradě Getsemanské

Divadlo našich prapředků, pašijové hry, pro svůj liturgický obsah bylo obřadem, který by měl - slovy Opovědníka - sloužit ke spasení. Ovšem lidová forma pašijí především přibližovala evangelijní události prostým věřícím. Nestaly se však dogmatem, význam pašijových her odvisí na proměnách společenské situace. Každá doba na tomto archetypálním modelu hledá svou aktualizaci, což nadčasovost novozákonního příběhu umožňuj...

12.3.2001

Filozofie díla s její interpretací a magická scénografie tvoří osu projektu inscenace Goethova Fausta, kterou opět na domovské jeviště přináší velký český režisér Otomar Krejča. Peripetie jednoho osudu byly již s tímto vrcholným klasickým nadčasovým dramatem v minulosti spojeny, bohaté zkušenosti tudíž určují možnosti, jak drama o smlouvě mezi Faustem a Mefistem, jenž předznamenává tragické konce, inscenovat dnes. ...

31.3.1998

Nevěrná, mně?

Vrcholnou tragédií Othello zahájila činohra Národního divadla velký shakespearovský cyklus. Systematický návrat k nadčasovým hodnotám dramat W. Shakespeara bude zřejmě, soudě dle první inscenace celého cyklu, dramaturgicky a inscenačně přizpůsoben kontextu současných společenských vztahů a zvyklostí. Zdali touto radikální transformací bude vyzdvižena nadčasovost Shakespearových děl, teprve uvidíme. Přestože to není m...

4.2.2000

Jediná moc, která přetrvá, je láska

Co je to za dobu, v níž lidé jsou vděční za pomoc ďáblovi, který na svět přichází jako princip spravedlnosti. Ďábel převtělený do profesora černé magie Wolanda a jeho čtyřčlenná smečka vůbec nerozsévá zlo, vždyť to si lidé ve "varieté Světa a života" způsobují sami mezi sebou a na sobě, síly tmy jen napravují křivdy. Pochopitelně po svém aneb občas někoho přejede tramvaj. Začíná nerovný boj o ďábelskou a lidskou iden...

25.12.1999

Shakespeare jako groteska

Subtilní živel Enikö Eszenyi vtrhl na českou první scénu. Přizvat ke spolupráci na komediální části shakespearovského cyklu tuto mladou režisérku z Maďarska se ukazuje být velmi šťastné a přínosné. Žádné velké deklamování, ale důraz na jevištní akci a radost ze hry jsou základními atributy, jež rozhýbaly konvenční strnulost koncepcí Národního divadla. Mezi ně patří i odehrát Shakespearovo drama v jiném čase. Této nep...

1.2.2003

Stíny minulosti

Komedie o německé duši Vor dem Ruhestand (Před penzí) vznikla v roce 1979 a poprvé byla uvedena ve Stuttgartu. Způsobila skandál. Thomas Bernhard ji napsal jako satirický příspěvek do diskuse kolem odstoupení tehdejšího ministerského předsedy bádensko-würtenberského kraje Filbingera, který musel "před penzí" ukončit svou politickou kariéru. Důvodem byla jeho odhalená nacionalistická minulost, působil jako vojenský so...

22.3.2002

Spíše než naděje zbývají rodině Rice krachy. Slavná hra "rozhněvaného mladého muže" J. Osborna Komik (v originále The Entertainer) pojednává o rozpadu rodinných vztahů na pozadí úpadku music-hallu. Je v tom konec jedné velké epochy kabaretů a šantánů, zároveň však i dramatická sonda do psychických nálad alkoholem odepsaných jedinců. Outsideři z okraje společnosti jako by prožívali jeden nepřetržitý smutný večírek - d...

7.2.2004

Přirozená náklonnost

Dynamický charakter psychologických dramat málokdy využívá humoru a externalitu společenského kontextu zbavuje ostentativní roviny. William Inge, méně známý současník Williamsův či Millerův, nestaví do dramatického světla existenčně výjimečné figury, ale kritiku společnosti uzavírá do každodenních starostí a nadějí v minimalistické, a o to přesnější drobnokresbě. Agresivitu nevyhrocuje hned, hledá ji v banálních nedo...

12.5.2001

Průměrnost vs. infantilní bůh

Salieriho zpověď v dramatu P. Shaffera se pokouší o všeobecnou kauzalitu řady latentních prvků dramatického, uměleckého i komerčního účinu. Dialektická báze textu vychází z uměle vytvořeného antagonismu a následných obecných myšlenkových konsekvencí toho, kdo zůstává jen průměrným. Závist i přiznaný obdiv jsou spolehlivým prostředníkem k impresivním kudrlinkám a atraktivní téma pro diváky přináší epicky rozmáchlá sym...

15.6.2001, Divadlo pod Palmovkou: Vláda tmy

Samovar již kypí a Bůh se dívá

Divadlo pod Palmovkou dramatem Vláda tmy uvádí hodně temný obraz rustikální, totálně zkažené Rusi. Čeledín Nikita, venkovský prostopášník, nezadržitelně směřuje k sebevraždě, ale i zločinec může najít cestu a po ní dojít k "obrácení". Téma, jenž libeňské scéně sluší a tvoří kontinuální řadu s obdobně laděnými tituly, v nichž se také hrálo o principu, neexistenci či proměnách svědomí (Peer Gynt, Život je sen, Platonov...

12.4.2001

Umění kontra zločin

Základem Allenovy varianty "k šedi života na Broadwayi" je propojení paradoxu s retronostalgií. Paradox přitom zůstává nerozvíjeným atributem, vždyť mafiánský svět konfrontovaný se světem umění je dostatečně nosný. S ironickým nadhledem sledujeme příběh gangstera jménem Cheech, který v sobě objevil sklony k umění. Neurvalec, zabiják jaksi samovolně propadá do romantických sfér umělecké práce. V Divadle pod Palmovkou ...

6.3.2001

Otázka stojí jinak

Když se v polovině devadesátých let zrodil nový Hamlet, byl kritikou přijímán rozporuplně, milci experimentů jej zbožňovali, zatímco konvenčně smýšlející část kritické obce mu přála zatracení. Pokus o nový a v mnoha směrech odtažitý výklad však v Divadle Komedie dosáhl na stovku repríz a obnovenou premiéru. Hamlet se vrátil, aby mohl ještě nějaký čas ukazovat kouzlo režijního radikalismu, dramaturgických inverzí a he...

24.9.1998

Kruh existencialismu

Na českém jevišti se Beckettův Konec hry dočkal uvedení až téměř po čtyř desítkách let od svého vzniku. Jistě nepřekvapí, že se tak stalo v nekonvenčním, dramaturgicky dravém a hledajícím Divadle Komedie, pro které jsou potenciální situace, do nichž se člověk může dostat, základním tématem. Konec hry je uhrančivou demonstrací absurdního lidského údělu kdesi a kdysi po jakési katastrofě. V tomto vrcholném existenci...

16.4.1999

V dimenzi samoty

Zdánlivá neskutečnost světů J. A. Pitínského determinuje téměř vždy nějaký abstraktní prvek, který nahlížen fantazijní optikou dostává zhmotněnou divadelní podobu. Po lásce (Sestra Úzkost), zamilovanosti (Táňa, Táňa) a času (Kouzelný vrch) je to v inscenaci Zvláštní žena samota. Jednoho dne, aniž by k tomu měla důvod, řekne Marianna svému muži: »Jdi pryč, Bruno. Nech mě samotnou...« Odkrytí průhledu do dimenze samoty...

5.12.2001

Časoprostor athénského lesa vždy sváděl k idealizaci. Skryté síly magie a temna by však měly být, vycházíme-li důsledně ze Shakespearova textu, nejen démonické, ale i zle ironické. Ony jsou přece jen těmi, koho vyrušil pohyb smrtelníků. A tak tahají za nitky se zlobným potěšením, řád v chaos proměňují, aby ovšem na konci příběhu zavládla harmonie. V Divadle Komedie se Sen noci svatojánské nejenže neidealizuje, je ...

11.12.2000

Comment dire…

Po zhlédnutí Marty, závěrečného představení volné trilogie v Komoře DK, si recenzent trapně uvědomí, jak zrádná je snaha o zařazení. Náraz na neuchopitelný a nepojmenovatelný divadelní tvar způsobí překvapení, podporované ale zjištěním, že právě zde magie divadla svou přítomností tady a teď vytváří jakousi performanci existence. Jako by přestávalo jít o dramaticky nazíraný svět na pokraji bytí a nebytí. Do naturalist...

21.2.2002

Morální prales

V lese je všechno v pořádku. Staré báby se tu vdávají za studenty, mladé dívky málem skáčou do vody, protože je utrápili jejich příbuzní, a i ta láska se může kupovat jako dříví v lese. A člověk v něm hraje tak dlouho nějakou roli, až tomu uvěří. Dva potulní herci, Šťastlivec a Nešťastlivec, zabloudí do příběhu okolo jednoho statku, jemuž velí vdova Gurmyžská. Možná proto, že Gurmyžská je Nešťastlivcova tetička. ...

16.4.2002

Akční cesta divadlem

...Jistý si nemůže být ani divák při virtuální a zároveň "akční" cestě prostory divadla... Začíná se v divadelní kavárně Tragédie, během dvou hodin sestoupíme až na jeviště. Tahle detektivka je bez detektiva a divák je vždy na místě činu. Divadlo Komedie vlastně nabízí reálné spoluprožití oněch dráždivě úzkostných pocitů, které umí vykouzlit jen mistrně sestavená zápletka detektivního žánru. Naivita příběhu napětí ne...

12.6.2002

„Obecenstvo v hypnotizující hrůze hledělo na Fausta vyvolávajícího ďábla…”, tak možná hledělo dávné publikum na prvního Fausta dějin divadla, Fausta "marloweovského" ze 16. století. Ta věta s určitou obavou mne napadla ve chvíli, kdy diváci faustovského projektu Divadla Komedie následují beztvářné postavy v černých hábitech do labyrintu vyšehradského podzemí. Jako by se v podzemním sále zvaném Gorlice, který funguje ...

23.2.2004

Prostor pro hmyz

Jednoho dne se stal Řehoř Samsa neužitečným, ba přímo odporným hmyzem. Zacvakne budík, nevstane a nejde do práce. Výchozím momentem Kafkovy povídky Proměna je již od počátku hmyzí realita, Goldflamova úprava, přestože jinak vytváří situace věrné předloze, jde cestou postupnou. V chování Řehoře Samsy lze nejdříve vysledovat něco jako vzpouru proti únavnosti a poníženosti svého povolání obchodního cestujícího. Následuj...

16.11.2004, Divadlo Komedie: Solingen /Rána z milosti/

O čí žíly brousí Solingen?

»Vždyť to přece není Hamlet?!« Je a není. Inscenace Solingen má s Hamletem shodné těkavé atributy typu pohyb v bludném kruhu nebo variování momentů, za nimiž tušíme od Shakespeara extrahovanou situaci. Objevují se i některé postavy z Hamleta, přesněji jejich torza v podání sešlosti nedůvěřivých herců, kteří se jimi pokoušejí být. Naopak jiného charakteru jsou jejich hry se smrtí a šílenstvím. Zatímco sebevražedné ...

20.2.2005

Chudáček Oliver

»Nemohl bych dostat trochu jídla?« Zdenek Plachý a Jiří Šimáček ze sdružení Střežený Parnass se vydali naproti motivům slavného sociálního románu Charlese Dickense a v Divadle Komedie představili experiment, svoji vizi Olivera Twista, jehož štěstí zazdili do pouhých nadějí. Chtějí se tak „zásadně“ vyjádřit k problémům společnosti a blahořečit dokonalost nosů a bezvadnou pokožku dětí. Témata jako soucit, solidarita...

10.11.2001, Činoherní klub: Deskový statek

»Ten volič je inteligentní, který volí mou stranu. Kdo je proti mně, to je primitiv.« Trilogie starých českých komedií se v Činoherním klubu uzavírá polozapomenutou hrou Deskový statek dramatika Václava Štecha. Na rozdíl od předchozích Vodního družstva a Třetího zvonění to tentokrát se sympatickým šarmem rozjela nastupující činoherácká sestava, ve které vedle mladých herců prokazují své komediální dispozice Pavel ...

15.10.2002

Návrat jakožto čechovovský prvek (Koltès ruskou klasiku velmi ctil) anticipuje možné nastolení životní rovnováhy. Cesta k místu a účelu identity "nezařazeného" jedince, třeba i do vyprahlé pustiny přežitých hodnot, bude mít svůj význam, nalezne-li člověk schopnost být sám sebou. V Návratu do pouště si provokující Koltès neodpustil hned dvojí ironii: okamžité zapochybování, jestli nový začátek skutečně začát...

14.6.2003

Jablka a byt s terasou

Carrièrova hra Terasa prezentuje téma z nespecifikovatelné současnosti. Nejistá je i totožnost hrdinů a nic nedojde naplnění. Lidé se setkávají, reálné atributy jejich žití jsou poskládány z nejobyčejnějších banalit. Po všech jako by zůstal jen pocitový vjem - to typické. Terasa zachycuje pár situací na časovém vzorku metafyzické přítomnosti, v níž dochází ke střetnutí osudů několika postav. Naturalismus hry zkr...

18.2.2001

Maryša - popravdě však Mařka aneb To máš za to, bestijó! Enfant terrible české divadelní režie Vladimír Morávek drama o tragickém údělu Maryši inscenuje potřetí. Téma si již ohmatal v Huse na provázku a Divadle Na zábradlí (a dopadlo to slavně neslavně, záleží na úhlu pohledu). Trojrozměrný název hradecké inscenace chce postihnout vše, co klasické téma zcela nearchetypálně obsahuje. Říká se tomu urverze, to je ovšem ...

19.5.1999, Nablízko: Tracyho tygr

Tygr plachý jak láska

Kdo má svého v sobě řvoucího tygra a komu chybí? Káva probuzená sluncem, hra tygříků a láska jsou tématy, které Divadlo Nablízko použilo pro svůj profesionální start. Volba, podporovaná generačním spřízněním herců i diváků, nese inspiraci, velké téma a k tomu, jak se na název divadla sluší, aktivizaci publika ke společnému hraní si. Sympatický rys práce mladého souboru - studentů KALD DAMU - má svá úskalí i klady. Ko...

9.3.2002

Zapomnění absolutní lásky

Téma "Ondina" je mnohobarevným příběhem s tajemstvím. Hledání světa lásky "generačně" zlákalo i mladé Divadlo Nablízko, které se skrz rusalčí smích i slzy pokouší promítnout svůj vlastní pocit. Jde o to, jestli křehký diadém absolutní lásky se bude třpytit v pohádkovosti jezerní mlhy, nebo bude promyšleně rozbit experimentálním uchopením rusalčí zpovědi a zdůrazněním celkové bezvýchodnosti. Bohužel platí možnost prvn...

14.11.2002

(Ne)klinická diagnóza

Tak trochu nečekaně zakotvila vlajková loď "cool" dramatiky uprostřed poetiky Divadla Nablízko. Šokující Mayenburgova hra Tvář v ohni je snad lákavá pro svou freudovskou analýzu základní rámcové jednotky spolužití, z níž se vymezuje vzdor nezakotveného jedince vůči ní samé. Teenager Kurt si pamatuje na svůj porod - vidí oheň: „Vy všichni máte falešnou představu o životě. Člověk je nástroj. Spaluje se pohonná hmota a ...

24.11.2003, Divadlo Na Fidlovačce: Loupežník

Útěky mládí

Čapkova postava Loupežníka zahoří citem a uloupí, alespoň na čas, jedno naivní srdéčko. Spisovatelovo okouzlení lyrikou romantizuje mládí a lásku, jenže to by nebyl Karel Čapek, kdyby do textu nevložil model v podstatě realistický: vzdor mládí jakožto neměnný konfrontační princip generačního rozporu. Mládí ulpívá v prachu cesty a romantické touhy se nenaplňují, láska totiž není o iluzích. Moralita stáří zaznamená...

18.6.1999

Mystérium jednoho omylu

Podlézavost úředníčků zapadlé ruské gubernie v okamžiku příjezdu revizora je notoricky známým tématem, který rezonuje stále a kdekoliv. Gogolem nastavené zrcadlo, vybroušené do nadčasového lesku, lze vděčně ukazovat publiku i dnes, aniž by se celá věc minula účinkem. Satirická komedie Revizor bývá na českých scénách hrána jako klasická, nesčetným smíchem prověřená komedie, jejíž základní myšlenka postačuje i v modern...

6.2.2010, Městské divadlo Brno: Hello, Dolly!

Muzikál postavený na poctivé činohře

Nastudování muzikálového fenoménu se jménem nejslavnější dohazovačky v titulu je na Hudební scéně Městského divadla Brno dvaadvacátým v tuzemské inscenační historii. Divácká obliba, potažmo provozní úspěšnost muzikálu Hello, Dolly!, je u každého provedení téměř zaručena. Dramaturgická sázka na jistotu většinou vychází. Z čeho to pramení? Dojemný příběh o lidech, kteří se dokáží zvednout z prachu životní cesty a jít s...

9.4.2011, Městské divadlo Brno: Chicago

Svět, co ztratil styl

Česká premiéra hříchem a jazzem naplněného muzikálu Chicago legendárních autorů Johna Kandera, Boba Fosseho a Freda Ebba se uskutečnila v brněnském Divadle bratří Mrštíků, přímém předchůdci Městského divadla Brno, před více jak dvaceti lety. Stalo se tak pouhé tři roky po světové premiéře na Broadwayi (1975). Vysloveným hitem se nestal ani v místě vzniku ani v Brně. Inscenační lesk získala až upravená verze z druhé p...

nahoru