PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2196)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 9.1.2024)
Záměr tvůrců přiblížit antickou látku mladší generaci je záslužný, ale vyšel pouze částečně. Přepis do současného jazyka, aktualizace chování a motivů umožňují divákům s postavami lépe souznít. Hudebně výrazné a působivé, povedená výprava. Výstupy, které doplňují souvislosti s Oidipem, Cháronem a dalšími spřízněnými motivy, však děj více znepřehledňují, než obohacují. Herci dobře zpívají, hrají energicky a s velkým nasazením, ale výkony nejsou vyrovnané a někteří náročné dramatické postavy zcela neobsáhnou.
(zadáno: 9.1.2024)
Souhlasím s předchozími komentáři kolegů z redakce.
(zadáno: 12.12.2023)
75%. Bravurně zkoordinovaná novocirkusová show s vynikajícími výkony performerů a s podmanivým zpěvem v živém podání zpěvačky Katarzie. Po obsahové stránce není potenciál tématu euforie zcela využit. Přesto jde o inscenaci, která by obstála i v silné mezinárodní konkurenci. (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.12.2023)
V českých nastudováních někdy bývá potlačováno, že McDonaghova hra je i groteskou. Výklad inscenace MDP je z dramaturgického a režijního hlediska velmi pečlivý a vyvážený. V režijní koncepci dále zaujme působivé ztvárnění povídkových sekvencí. Rezervy však lze zaznamenat v práci s herci, kteří se (možná na přání režiséra) více soustředili na situace na úkor detailů v charakterech. Vysloveně nepovedená je postava Michala (T. Dalecký), resp. nedostatečně výrazné ztvárnění pro děj podstatné retardace. Snad s reprízami nebude T. Havlínek stupňovat „pohrávání“ Tupolského, které se již nyní pohybovalo na hraně jiného žánru.
(zadáno: 12.12.2023)
65%. Diváci se dočkají překvapení, přínosných konfrontací a také otázek a rozporů směrem k inscenační praxi. V neposlední řadě nechybí humor na adresu fungování divadelního prostředí, herci si umějí udělat legraci také sami ze sebe. Dobře využitý nápad se spojením členů souboru a studentů DAMU. Vrcholem inscenace je debata s diváky. Smysl mají i pasáže, kdy herci hrají různými způsoby původní Hugovu hru, prezentace více přístupů i rovin do celku zapadá; přesto v těchto chvílích, jichž není málo, občas přichází ke slovu nuda. Každopádně stojí za vidění už kvůli podnětnému výběru látky, kterou inscenační tým invenčně zpracoval v nezvyklý tvar.
(zadáno: 12.12.2023)
Ve hře o proměně vztahu dvou rozdílných mužů lze nalézt určitá klišé, ale také nemálo postřehů o mezilidských vztazích a ne zcela obvyklou možnost nahlédnutí do židovské kultury. Hra s dobře napsanými postavami je vděčná pro tvůrce, herce i diváky. Partnerství P. Bucháčka a M. Ligače v inscenaci P. Svojtky funguje, Ligačovi však režisér mohl dopomoci odkrýt jemnější nuance Rossova charakteru. Záměr scény se šikmou podlahou nebyl v kontextu celku obhájen. To nejpodstatnější boleslavská inscenace nepostrádá – úspěšně se daří balancovat mezi humornými a smutnějšími okamžiky, resp. spojit pobavení se silným emocionálním zásahem.
(zadáno: 12.12.2023)
Autorka N. Kocábová umí pozorovat v mezilidských vztazích, dokáže dávat povšimnutí do souvislostí a dovedně je dramaticky zpracovat s dávkou originality. Tyto kvality nepostrádá ani hra o čtyřech nevlastních sestrách, které neměly jednoduchý vztah se slavným otcem klaunem. Slibné východisko se daří rozvíjet a uzavřít s kolísavou úspěšností, textu by prospěl dramaturgický dohled. Inscenaci režírované V. Hybnerovou, jež zároveň hraje, by mohlo pomoci i režijní oko zvenčí. Herečky jsou však natolik výraznými osobnostmi, že dokázaly zastřít méně povedené a vtisknout postavám přitažlivost. Přimhouřit nad chybami oči není v tomto případě těžké...
(zadáno: 12.12.2023)
55%. Mnohokrát zpracovaný román v dopisech může v nové dramatizaci zaujmout novým pohledem na některé situace či zmíněním některých vynechávaných detailů. Scéna a kostýmy přispívají více k líbivosti formy než k obsahu herecky nevyrovnané inscenace. V roli Valmonta S. Rašilov nepřekvapí, ale podává ucházející výkon. Nesprávnou cestou je vedena postava Markýzy (Z. Stivínová), potlačené erotické napětí a málo zřetelný rozpor mezi přetvářkou a pravou tváří se může jevit na hraně míjení. Ke zřetelnější podstatě, a také k větší působivosti, režiséři dospěli s představitelkami paní de Tourvel (J. Pidrmanová) a Cecilie (D. Barešová).
(zadáno: 12.12.2023)
65%. Stojí za to poznat poetiku, resp. osobitý humor souboru Maso krůtí, nemálo spokojených diváků po první návštěvě jistě zavítá i na další tituly. V této autorské inscenaci avizovaný oidipovský komplex zastupuje vztah syna a panovačné matky, ale jde i o mužské slabosti a kličky a také o ženské hrátky a manipulace. Opodstatněnost postavy pacientky není v kontextu celku zcela dotažená, humor možná místy až příliš převládá nad tématem. Přesto si práce souboru zaslouží respekt. Vytvořit na jevišti humornou pointu není jednoduché, herci v tomto ohledu obstáli, dokáží publikum rozesmávat, aniž by se jednalo o bezduchou zábavu.
(zadáno: 20.11.2023)
Goldoniho komedie o emancipované vyzývavé hostinské se na české jeviště vrátila po bezmála dvou desetiletích. Režisér P. Gábor měl šťastnou ruku při volbě spolupracovníků, kteří mu pomohli stvořit dynamickou inscenaci vhodně oživenou scénou, kostýmy a nápaditými operními playbacky. Zmínku si zaslouží i nový překlad vytvořený hlavní představitelkou T. Groszmannovou. Sehraní herci obratně rozehrávají komické situace, improvizují, pohotově berou do hry různá zaškobrtnutí. Je umění bavit publikum a nesklouznout k lacinostem, občasné podbízení nebo přestřelení zde má míru, lze je přijmout s povděkem a odcházet s pocitem příjemně stráveného večera.
(zadáno: 20.11.2023)
65%. Kdo se měl možnost setkat s tvorbou režiséra M. Háby, jistě nečekal, že rozsáhlé rané dílo H. Ibsena bude hráno „navážno“. Prodlouženou rukou režiséra se stal hlavní představitel K. Bartoš, pracuje se s jeho osobností a do jisté míry i diváckou popularitou. Hába a Bartoš společně úspěšně relativizují, ironizují a snaží se nabídnout souvztažnost s tím, co může zajímat dnešní diváky. Výrazné zastoupení má hudební složka s živým doprovodem J. Čížka. Inscenace často baví a najde se v ní nemálo pozoruhodných nápadů. Stopáž je však nepřiměřená. Cenné vklady tvůrčího týmu by se lépe zúročily krácením scén a škrty některých situací.
(zadáno: 20.11.2023)
Tvůrčí tým navázal na vydařený počin „Emil čili O Háchovi“, nyní zpracovali osobnost E. Beneše a zvláštní pozornost věnovali misi J. Nečase. Benešův historický obraz není třeba „napravovat“ tolik jako v případě Háchy, zároveň se nejedná o tak barvitý materiál, který by umožňoval nabízet tolik souvislostí a paradoxů. Spíše je upozorněno na několik rozporuplností a jsou předložena více či méně známá fakta. Ani osvědčená kabaretní forma se skvělým hudebním doprovodem zde nepřináší tak funkční nadstavbu. Přestože počin ve výsledku zůstává ve stínu svého předchůdce, je třeba ocenit poctivou snahu o nabídnutí jiných úhlů pohledu.
(zadáno: 20.11.2023)
Shakespearova komedie byla již mnohokrát inscenována rozmanitými způsoby a režiséra M. Langa přesto napadly nové možnosti výkladu. Zaujmou například práce s videem násobícím postavy na scéně, kouzlo lásky spjaté se zpěvem, pozměněné vyústění vztahu Titanie a Oberona atd.; většina z nich však bohužel není náležitě rozvedena a dotažena, často není zřetelný smysl zvolených řešení. Výtvarná koncepce postrádá zřejmější odlišení pohádkových prvků, což může při prvním setkání se hrou znesnadňovat orientaci v ději. Herecký soubor celkově potvrzuje dobrou kondici, mezi několika zvlášť výraznými výkony září B. Kubátová.
(zadáno: 20.11.2023)
75%. Pátrání po příčinách zvláštních, nadpřirozeně se jevících zvuků a událostí v domě vystaví dva páry konfrontaci a nečekaným odhalením. Po řemeslné stránce napsané obratně, snahu o obohacení a povýšení žánru thrilleru se však nedaří udržet až do rozuzlení, byť mu nelze upřít překvapení. Precizní práce režiséra B. Holička, jeho spolutvůrců a v neposlední řadě herců, kteří dobrý autorský základ skvěle zúročili. Není samozřejmostí, aby se v divadle dařilo takto úspěšně udržovat a stupňovat napětí nebo dokonce publikum lekat. Oddechovější divácký titul, jaký si i ti náročnější jistě rádi čas od času dopřejí.
(zadáno: 20.11.2023)
Autor D. Košťák se inspiroval Eurípidovými motivy i jinými zdroji a domyslel je s ohledem na to, co řeší váleční uprchlíci o několik tisíciletí později. Každá ze tří žen se v cizí zemi potýká s odlišnými problémy a vzhledem k rozdílnosti povah se jim staví vlastním způsobem. Nesporná přínosnost hry je ve výběru témat. Někdy však zůstává jen u zmínek, lze si představit intenzivnější rozvinutí a dramatické vytěžení vyřčeného. V kontextu současné české dramatiky stojí hra rozhodně povšimnutí! Pod správným vedením ukrajinské režisérky A. Turlo odvádějí herečky vynikající práci a dokáží dodat působivost i náročným monologům. Povedená scénografie.
(zadáno: 20.11.2023)
Bilerův román v dramatizaci O. Novotného, která svou stavbou částečně připomíná nedávnou adaptaci Feuchtwangerova „Vyhnanství“. Těžiště v monolozích se bohužel příliš neosvědčilo ani tentokrát. Přestože jsou román a potažmo dramatizace plné přínosných postřehů a myšlenek, jejich ustavičné „chrlení“ skrze zmíněné monology s přibývajícími minutami poněkud ztrácí dech. Režisér O. Štefaňák se snaží vyhýbat statičnosti použitím rozmanitých prostředků (scénografie, projekce, hudba, zvukový design, rozdělení monologu hlavního hrdiny mezi všechny herce atd.). Záleží na divákovi, zda dokáže ve vstřebávání vytrvat.
(zadáno: 12.10.2023)
Velmi otevřená zpověď I. Kristekové podává snad věrohodný a vyvážený obraz její zajímavé osobnosti. Přes drsnost popisovaných zážitků a témat není vyznění ryze ponuré a pesimistické, objevuje se i humor. Citlivá spolupráce M. Čechové ohlídala, aby vyprávění nekleslo pod hranici vkusu a nestalo se exhibicí s cílem se zviditelnit. Zkušenost Kristekové je na diváky z jiných kruhů přenositelná jen do určité míry, protože umělci mají leccos nastavené „jinak“. Přesto mohou její slova obohatit, přimět k přemýšlení, ukázat eventualitu, jak se vymanit ze špatného prostředí a dát životu jiný směr. Nezaměnitelný počin, který stojí za návštěvu!
(zadáno: 12.10.2023)
65%. Myšlenkovou hodnotu Fraynovy hry ocení i odborníci na fyziku, nejednoznačnost složité situace je dobře vystižená a doplněná mnoha okolnostmi. Struktura dramatu však představuje pro tvůrce úskalí. Režisér J. Špalek hru po letech nastudoval v nové koncepci pozměněné pro Klubovnu, jejíž komorní prostor lépe svědčí udržení pozornosti a vstřebání nesnadno stravitelných dialogů. Přestože i zde nejeden divák místy „zabloudí“, stojí za to se zkusit náročnějšímu zážitku vystavit. Srovnání může být přínosné i pro pamětníky předchozí verze, kteří zde spatří herce užívající úspornější prostředky a zcela odlišné vyznění postavy Heisenberga.
(zadáno: 12.10.2023)
Setkání s divadelní hrou a krátkým filmem autora a režiséra I. Chmely v jednom večeru. V divadelní inscenaci v první části by se našly detaily, které by ze strany herců a režiséra zasloužily doladit, krátký film ve druhé části nenásilně naváže. Chmelův černočerný humor sice může v obou případech zavánět přízemností, kterou leckterý intelektuál nemusí přijmout, v ději má však specifickou funkci a nejedná se o podbízivou lacinost nebo pokleslost. Divadlo Verze se nezpronevěřilo předchozí tvorbě, která svou kvalitou převyšuje tuzemské zájezdovky, připravilo další zábavný titul na úrovni a v neposlední řadě nabídlo divákům opět něco nového.
(zadáno: 12.10.2023)
Méně známá Havlova aktovka o střetu intelektuála s „vyčůraností“ vesničanů zůstala i po desetiletích vtipná, nezastarala ani většina z jejích motivů. Režisér V. Morava využívá jediného herce, jenž si vypomáhá rekvizitami a loutkami vhodně ilustrujícími děj. Sám na jevišti dokázal Š. Tuček zaujmout, smysluplně užíval širší škálu výrazových prostředků a díky jeho podání se neztrácel ani humor. Autentický autorův hlas z nahrávky potěšil. Krátká necelovečerní inscenace může dobře fungovat i jako doplněk jiné akce.
(zadáno: 12.10.2023)
Blog anonymní autorky nepostrádá humor, objevují se v něm trefné postřehy o vztazích i poměrech v kultuře, nicméně po obsahové stránce nepřekračuje limity „kratochvíle“ (v dobrém slova smyslu). Zručně zdramatizované, dynamicky inscenované, zahrané energicky a s chutí. Vkusný oddechový divácký titul jistě nebude trpět nedostatkem zájmu, vhodné doplnění repertoáru.
(zadáno: 12.10.2023)
Maďarská režisérka E. Eszenyi hru neinscenovala prvně, navíc má se Shakespearem bohaté zkušenosti i ze svých českých režií. Také tentokrát uplatnila svou tendenci vést herce k výraznému ztvárnění emocí, aniž by bylo na psychologii rezignováno; pod jejím vedením se soubor MDP ukazuje v dobrém světle. Posílená a efektní hudební složka přinesla dynamiku, byť se zhudebněním pasáží se mohlo pracovat systematičtěji. Některé z výtvarných výstřelků byly sice zbytné, ale vizuální stránka se s koncepcí rovněž neminula. Nastudování nemusí zklamat konzervativní diváky, ani ty, kteří hledají modernější zpracování klasiky.
(zadáno: 12.10.2023)
V pozoruhodném textu L. Brutovský nahlíží na antické téma z jiné perspektivy a v četných narážkách bez násilného vnucování nabízí spojitosti s naší přítomností a konkrétními jedinci. Nesnadno interpretovatelný text předávají J. Oľhová a P. Konáš bravurně. Výrazný podíl výtvarna ve spojení s hudbou a pohybem s koncepcí souzní. Přestože se v prostoru Divadla Komedie zásluhou herců Brutovského slova neztrácí, lépe by vynikla ve větší blízkosti diváků a herců, resp. v komornějším prostoru nebo jiném uspořádání sálu.
(zadáno: 12.10.2023)
Pohled Juráčkovy manželky Daňi na společné soužití nabízí k Juráčkovým rozsáhlým deníkům přínosné doplnění o jiný úhel pohledu. Je dobře, že po několika jevištních zpracováních deníků došlo i na Daňinu knihu. V inscenaci se povedlo vystihnout podstatu komplikovaného vztahu, v němž lásku vystřídalo vzájemné ničení. Významně k tomu přispěla A. Kubátová, která výraznou vnější stylizaci mimořádně zdařile prolnula s odkrytím Daňina nitra. Rozsáhlejší scénář obsahuje přemíru odboček, které dostávají neadekvátní prostor, navíc jsou koncipované tak, že příliš nesouzní s ústřední linkou, jejíž sílu oslabují. I tak se však k divákům sdělení dostává!
(zadáno: 12.10.2023)
65%. Sečtělost a šíře rozhledu Vojtěcha Bárty přestavuje pro české divadlo nesporný přínos a obohacení! Jevištní zpracování knihy R. Saviana z prostředí neapolské mafie je plné přínosných myšlenek, ty však divák musí bedlivě a vytrvale hledat. Inscenace to svým řešením neusnadňuje a je škoda, že pro diváky nebylo vymyšleno více vodítek usnadňujících orientaci. Forma přesto nepostrádá atraktivitu a není samoúčelná, vyznění pomáhá skvěle využité a technicky zvládnuté prostředí dvoru Kampusu Hybernská, kam byla inscenace v září 2023 přenesena.
